Podzim se nám poněkud protáhl. Jindy už u nás bývají ranní mrazíky a taky pamatuji po 24. říjnu v našich končinách i sníh. Zatím bylo docela teplo, ale dnes je to správné dušičkové počasí. Ráno poprchávalo a je docela nevlídno. Jen našim slepičkám to nevadí. Sára nám občas provede takovou malou taškařici. Tak dlouho lomcuje s brankou u slepic, až je vypustí do zahrady.
Miluje slepičáky a jinak by se k nim nedostala. Proto si zaběhne do výběhu slepic zatím co ony planýrují moji skalku, ona si to užívá. Slepice ji jinak vůbec nezajímají. Až si užije slepičáků, usadí se na vyvýšeném místě a pozoruje cvrkot. Dělá se důležitou, jako že slepice hlídá.
Naštěstí už skalka není to, co bývala a tak mně není líto, že tam slípky tak řádí. Hruška ji hodně zastínila a občas mně v ní něco vymrzlo a tak jsou tam jen rostliny s velkou výdrží a otužilky. Navíc už nemám fyzično na to, abych se pustila do nějaké velké obnovy. To co na sklace vydrží, to tam bude, ostatní musím oželet. Ze slepiček mám jinak radost. Ty hnědé, které nám před několika dny přivezli už začínají snášet. Tak přes zimu nebude o vejce nouze.
