úterý 12. listopadu 2019

Opět trocha háčkování

Něco málo chystám na podzimní setkání Ženského klubu v Kojetíně. Na nějaký čas jsem háček odložila, protože mě zlobil prostředníček pravé ruky a zápěstí. Hrozila operace a tak jsem vyzkoušela kde co. Mezi jiným rehabilitace kroužkem, který mně pomáhal v prokrvování prstů a zřejmě jsem se operaci vyhnula. Prst už nezlobí a nezlobí ani zápěstí a tak pozvolna zkouším háčkovat. A tady je výsledek.


A toto je rehabilitační kroužek, který mi umožnil vrátit se ke své lásce.




sobota 9. listopadu 2019

Dlouhý podzim

Podzim se nám poněkud protáhl. Jindy už u nás bývají ranní mrazíky a taky pamatuji po 24. říjnu v našich končinách i sníh. Zatím bylo docela teplo, ale dnes je to správné dušičkové počasí. Ráno poprchávalo a je docela nevlídno. Jen našim slepičkám to nevadí. Sára nám občas provede takovou malou taškařici. Tak dlouho lomcuje s brankou u slepic, až je vypustí do zahrady.
Miluje slepičáky a jinak by se k nim nedostala. Proto si zaběhne do výběhu slepic zatím co ony planýrují moji skalku, ona si to užívá. Slepice ji jinak vůbec nezajímají. Až si užije slepičáků, usadí se na vyvýšeném místě a pozoruje cvrkot. Dělá se důležitou, jako že slepice hlídá.


Naštěstí už skalka není to, co bývala a tak mně není líto, že tam slípky tak řádí. Hruška ji hodně zastínila a občas mně v ní něco vymrzlo a tak jsou tam jen rostliny s velkou výdrží a otužilky. Navíc už nemám fyzično na to, abych se pustila do nějaké velké obnovy. To co na sklace vydrží, to tam bude, ostatní musím oželet. Ze slepiček mám jinak radost. Ty hnědé, které nám před několika dny přivezli už začínají snášet. Tak přes zimu nebude o vejce nouze.

Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...