Šťastný nový rok

Všem, kteří zabrousíte na můj blog přeji šťastné vykročení do nového roku a pevné zdraví.

Ať ten příští rok je stejně veselý a barevný jako ta moje novoročenka.

 

Moje letošní první vánočka

 Dnešním dnem začalo pečení vánoček. Tato nejspíš během dneška a zítřejší snídaně padne, takže zítra ráno zadělám z kila mouky na další vánočky. Tato je z půl kila mouky a je z 9 pramenů. Kupodivu ani náznak, že by se rozjela. Hurááá.

A když už se to tak přiblížilo a všechno je připravené pro Ježíška, tak přidám ještě betlém a stromeček. 

A těm, kdo si i v tomto předvánočním shonu našli čas na můj blog, přeji krásné Vánoce prožité v klidu a ve  zdraví a v radosti z dárků, které přinese Ježíšek. 

Průběžně jsem háčkovala...

Ano, háčkovala jsem po celý rok, ale jen podle nálady, nikoliv podle potřeby. Trochu se mně to nahromadilo a teprve včera jsem se dostala k tomu, abych to naškrobila a vypnula. Krom vánočních ozdob jsem taky vytvářela nějaké záložky do knih a tak jsem to nafotila a můžu ukázat své drobné dílko.

 

Blíží se Advent

 Většinou nebývám připravena v takovém předstihu, ale letos mně to docela dobře vychází a už jsem částečně připravena. Ještě chci udělat věnec na dveře a budu mít hotovo. Fotku věnce přidám později.

Sázení tulipánů

Už jsem nechtěla do zahrádky nic nového dávat, protože já se o ni nemůžu starat. Ale u domu, kde byla skalka než ji zlikvidovala Sára za vydatné podpory slepic se ještě dostanu k tomu, abych aspoň vytrhla nějaký plevel, tak jsem si objednala tulipány. O velkou část tulipánů jsem přišla, když je manžel vyryl, že jim najde místo jinde, pak je nestihl zasadit a cibulky v kůlně zmrzly. Vybrala jsem si pěkné dva odstíny fialové, bílé a jeden kopec bude červený. Cibule přišly minulý týden a už to zase vypadalo, že se do země nedostanou.  Dnes jsem z obavy, že začne mrznout, dotlačila manžela k tomu, aby je dal do země. Už už to vypadalo, že bude sázet s čelovkou na hlavě, ale nakonec to stihl  ještě za šera a já jsem si oddechla. Teď budu napjatě čekat na jaro a těšit se na tu krásu. Fotky jsem si vypůjčila od dodavatele. Snad ty moje budou taky tak krásné. 

           

DOMÁCÍ CIABATTA S BYLINKAMI

 Tento recept není zatím vyzkoušený. Teprve se na to chystám. 

Ingredience:

20 dkg hladké mouky

20 dkg špaldové mouky 

  2 lžičky soli

  2 dkg sušeného sroždí

  4 lžíce olivového oleje

1/4 l vlažné vody

jarní cibulka, bazalka, petrželka podle chuti.

Postup: 

Všechny ingredience spojíme v hladké těsto a necháme vykynout. Bylinky zapracujeme do těsta až po vykynutí.  Vytvoříme dva bochníčky a přendáme na plech s pečícím papírem. Bochníčky potřeme olejem a necháme ještě asi 20 minut kynout. Pečeme v troubě předehřáté na 220°C asi 20 minu. 

Až recept vyzkouším, přidám i fotku. 

Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě.Snažím se tomu smutku nepoddávat, ale nejde to. Tak se pokusím z toho vypsat. Bylo nám teskno i po prví kamarádce a parťákovi Yorze, ale zřejmě jak člověk stárne, je mnohem citlivější a hůř takové ztráty snáší. Yorgu nám plně nahradila Sára a bolest se přetavila ve spoustu krásných a radostných chvilek. Už jen tím, že byla větší mazel. Sama si chodila pro pomazlení a pohlazení a taky se nechala pomuchlat, když jsem to chtěla já. Kdežto Yorga, to byla "šlechtična" s PP a ta se nechala pohladit jen ve vyjímečných případech. Musela na to mít ona náladu. Proto jsem se taky víc bála odchodu Sáry, protože to pomazlení chybí ze všeho nejvíc. Na popud kamarádky Vlasty jsem se přihlásila na FB do skupiny Bígl - fanklub plemene. Tam je spousta bíglů a tak když je mně hodně smutno, tak si tam zajdu. Kdybych byla mladší a hlavně fyzicky zdatnější, určitě už by tady pobíhalo nové štěně, nebo aspoň nějaký bígl, co hledá domov, ale už jsme staří a nemáme odvahu připoutat k sobě dalšího pejska. Bylo by to sobecké a případnou další ztrátu už bychom psychicky nedali.  Proto jsem se rozhodla, že budu pomáhat těm bíglům, kteří to potřebují. Taky bych možná mohla být taková hlídací babička v případě potřeby, ale to je zatím jen v mé hlavě, manžel zatím netuší a bez jeho souhlasu to stejně nepůjde. Skoro se bojím tu myšlenku říct nahlas. Asi to chce ještě čas. Sára mu taky chybí, chodili spolu krmit slepice, chodili na procházky a lehávala s ním na sedačce u televize. Myslím, že ty procházky mu budou chybět ze všeho nejvíc. A tak abych nepsala dlouhé litánie, ještě přidám pár vzpomínkových fotek.

Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po návratu z veteriny. Netrápila se dlouho, odešla v klidu na místečku, které měla ráda a kde vždycky našla dvě spřízněné duše. Byla jsem s ní až do úplného konce, takže věděla, že na to není sama. Bude nám moc chybět, ale už ji nejspíš žádný jiný pejsek nenahradí. Jsme staří a to poslední loučení je strašný. Budeme na ni s láskou vzpomínat stejně, jako vzpomínáme na Yorgu. Pochovali jsme ji na zahradě a tak bude stále s námi. Sáro, děkujeme za deset krásných let, které jsi nám zpestřila svojí přítomností. Bylo nám s tebou dobře.

Spi sladce zlatíčko....

Povedlo se...

Podzimní setkání "Ženského klubu" se povedlo. I když nás nebylo moc, jen sedm, nepočítaje mužský doprovod, (řidiči jsou potřeba), ale o to víc jsme si mohly popovídat. Vzhledem k tomu, že vedle v restauraci byla velká sešlost, oslava nějakých narozenin, tak i nás navštívilo několik maminek s dětmi a tak se taky něco prodalo. Já nic, přišla jsem si s děvčaty hlavně popovídat. Neměla jsem nic uháčkovaného, protože jsem v poslední době neměla náladu na nic. Spíš jsem trochu četla, na což jsem dřív neměla čas. Teď pomalu začnu s nějakými vánočními ozdobami, ale to jen tak, trochu pro rodinu nebo kamarádům. Na setkání jsem si vzala foťák, ale nakonec jsem nefotila a tak čekám, jestli děvčata pošlou nějaké fotky. Zatím jen jedna společná. Už teď se těším na jarní setkání v příštím roce . Jestli se zadaří, tak do konce tohoto roku se sejdeme v Prostějově v cukrárně na náměstí. Nejspíš jen ta děvčata, která bydlí poblíž. Snad nám to ta mrcha Covid nepokazí. Já za sebe strach nemám, jsem očkovaná a taky jsem už virus měla, ale můžou nám zase zakázat sdružování a tak si držme palce, aby k tomu nedošlo.

 

Podzimní setkání "Ženského klubu".

 Je to tady. Doposud jsme se scházely pravidelně na jaře a na podzim. Minulý rok nám do toho vlezl covid a tak tiše doufám, že letos se tak nestane a budeme se opět radovat ze setkání. A tady je pozvánka pro všechny, kteří by se na naši výstavku chtěli přijít podívat a třeba si odvézt nějakou upomínku. Děvčata jsou moc šikovná a nabídka ručních prací široká. Od korálků až po háčkované hračky, určitě se najdou i  nějaké paličkované krajky a mnohé další. Prostě je potřeba přijet se podívat.

Recept na rajskou omáčku do špajzu.

 I letos se urodila rajčata, ale déšť jim moc nesvědčí. Začala praskat a tak musela všechna z keříků domů a rovnou do kastrolu. Recept se Vám možná bude zdát poněkud divný. Ještě jsem žádný rok nedělala rajskou z takových ingrediencí.  

Ingredience: 

40 středně velkých rajčat

4 větší cibule

2 polévkové lžíce soli

4 pol. lžíce sladké papriky

2 pol. lžíce pálivé papriky

Postup:

Do hrnce nebo kastrolu s širším dnem rozkrájíme rajčata na čtvrtky a cibule na menší kousky. Podlijeme trochou vody a rozvaříme. Je potřeba odpařit větší část tekutiny a pak hmotu rozmixovat. Přes husté síto přepasírovat, aby se odstranila zrníčka a případné zbytky slupek z rajčat. Opět v kastrolu zahřejeme a přidáme obě papriky. Dobře promícháme a krátce provaříme. Horké plnit do skleniček, zavíčkovat a obrátit dnem vzhůru. Tím máme hotovo.  Takový polotovat se hodí nejen na omáčku, ale taky na špagety, nebo pod maso. Ale pod maso a na špagety nebo topinky mám "Majdu podle Blanky". 

Dřív jsem rajčata jen rozvařila, rozmixovala, přepasírovala a dala do skleniček. Takto ochucená rajská je moc dobrá a v zimě bude jako nalezená.

Časopisy a knihy o různých ručních pracích

Dnes jsem využila přítomnosti naší vnučky a pustily jsme se společně do vytřídění časopisů a knih o ručních pracích, které jsem za léta nastřádala a které už nebudu potřebovat. Mimo jiné mám i 83 kusů jednoduchých paliček pro krajkářky a 40 paliček s pláštíkem. Zájemkyni přidám jako bonus i podvinky. Všechno jsem nafotila a pokud bude mít některá z vás zájem, napište mi do komentáře a domluvíme se. Příští akce bude nabídka nových klubíček bavlněné příze Monika v různých barvách. Opět nafotím a zveřejním. Už toho moc nenaháčkuji a tak se ráda podělím.

Je vidět, že o ruční práce je stále zájem. Všechny knížky a sešity jsou už prodané. 

A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obchodech za zeleninu, která stávala pár korun, jsem vděčná za všechno, co můj muž na zahradě vyprodukuje. Je to sice řehole, protože i když se člověku nechce, nebo dokonce nemůže a nejraději by sebou hodil do postele, tak přijde ten největší nápor a musí se překonat. Zatím to začíná pozvolna, ale je to jen začátek. Pokud letošní slimáci nezlikvidují, co ještě zlikvodovat nestačili, jistě přijde větší nápor na mě a na moji kuchyni. Na zahradě se vyskytuje ještě jeden škůdce a tím je naše Sára. Včera vyhrabala nádhernou rebarboru, na kterou byl manžel náležitě pyšný, protože ji dal na jiné stanoviště a ona se mu odvděčila krásným růstem. Sára nejspíš žárlila a tak se do ní pustila. Sakumprdum ji vyšťourala i s kořínky. A tak je tady první úroda rajčat, a zavařeno pět sklenic okurek. Zítra bude nejspíš pokračování. 

Jeden týden končí, další začíná...

Sobota byla ještě ve znamení dozvuků mých narozenin. K obědu byla svíčková, krůtí vývar s domácími nudlemi a ke kávičce domácí tiramisu. Dostala jsem spoustu dobrot, květiny, a také čtivo. Krásnou knihu Karla Gotta. V souběhu s "oslavou" narozenin, se konala brigáda. Takže chápete, že to nebylo žádné jupííí. Už bylo na čase vyměnit plot a protože už sami s manželem na některé práce nestačíme

( já už vůbec ne), nejsem schopná ani přidržovat desky, protože nemám dobrou stabilitu, tak se toho ujal náš mladší synek s rodinou. Kdyby si někdo nevypůjčil (nejspíš na věčnou oplátku ) latě na poslední pole plotu, tak by bylo za sobotu hotovo. Ale bohužel. Najdou se i tací. Děvčata natrhala koš třešní. Myslela jsem, že je zavařím, ale bohužel, do rána bylo po nich. Ten déšť co byl v týdnu jim dal zabrat. Na stromě to vypadalo super, ale rychle podléhaly zkáze. Je mně líto děvčat, že se pinožily marně. Stejně dopadl i hrášek, který manžel otrhal v pátek aby už slimáci neměli co žrát, ale ten sliz na těch luskách způsobil, že do rána bylo taky po hrachu. Pár lusků se vybralo, ale jen ta na chuť. 

Další jobovka je, že na konci minulého týdne klekla pračka. Při zapnutí ohřevu vyletěl jistič. Neklamné znamení, že topné těleso je v háji. Dnes ráno to potvrdil i odborník, odpoledne bude nové a večer se zase může začít prát. To je dokonalý servis. Už jsem se obávala nejhoršího, že budu muset koupit novou pračku, ale při těch cenách co jsem viděla na internetu mě přešla chuť. Naše šest let stará Boschka bude muset ještě chvíli vydržet. Stejně jako my dva s manželem. Při náhledu do dnešních zpráv to nevypadá s naší generací vůbec dobře. Odešli hned dva umělci, které jsem měla moc ráda. M. Lasica a F. Nedvěd.  Je to smutné, ale nic s tím nenaděláme. Naše generace má své odžito a je to neúprosný koloběh života. Nakonec musím říct, že když vidím, kam se ten svět řítí, jsem ráda, že jsem tak stará. Nedovedu si představit život s Piráty. Ale konec pochmurných myšlenek. Posílám všem pro radost pár kytiček, z kterých mám radost a snad ji předám i Vám. Vykročte do nového týdne tou správnou nohou.

o

                                        Chocholatici se u nás dobře daří. letos budou tři květy. 

Sobota se vydařila. Dřevo, které manžel v týdnu pořezal je poštípáno, plot skoro na hotovo  a tak co si přát víc. Velké poděkování patří dětem, které mají i tak dost práce na svých zahrádkách a obětovaly čas staříkům. Jsme vděční. 

Výlet do Brna a pohled do venkovské zahrady

 Středeční návštěva Brna z důvodu kontroly na interně přinesla možnost návštěvy zahradnictví. Ráno v sedm hodin odběry krve a v 10 hodin kontrola u lékaře. V mezičase jsme zajeli na kávičku a obložený chlebíček, protože jsme byli byhládlí a hned potom, šup do zahradnictví. Přesto, že jsem měla už osázené truhlíky, tak mě lákalo dokoupit pár kytiček a hlavně jsem potřebovala připravit pítko a koupaliště pro ptáčky a pítko pro včelky. K tomu jsem si koupila velký podtác pod květináč. No byla jsem zase jako Alenka v říši divů. Touto dobou už mají zahradnictví ten největší boom za sebou, ale letos se všechno opozdilo a proto bylo stále z čeho vybítrat. Koupila jsem si pěknou Jiřinu, několik Millon berlls, dva babičkovské muškáty a Osteospermum. Dnes bych to chtěla začít zpracovávat. Alespoň doufám, že se k tomu dostanu. Potřebuji oblázky do pítka, které mně slíbil soused, ale zatím je nemám. Taky bych potřebovala kousek mechu, který mně musí přinést manžel z lesa a pak představím výsledek. Už se na to moc těším. V hlavě plán a vizi mám, jen ji uskutečnit. Zatím můžu nabídnout jen to, co jsem koupila a co právě na zahradě kvete.

      Toto je středeční nákup.

A teď to, co na zahradě kvete. Oranžová azalka, kterou mi před pár lety koupil mladší syn.

Čemeřice nezmar. Kvete od brzkého jara.

I na kuchyňském okně mám truhlík s million berlls

Minulý rok mně manžel koupil rododendron. Bylo to překvapení, protože on uznává jen to, co se dá sníst. 😂

Další rododendron, který jsem taky od někoho dostala, ale který po několika letech nevypadá moc dobře. Je podivně rozkořípaný. Nevím, jestli se dá nějak umravnit řezem. Musím se zeptat odbornice. 

Okrasné česneky dělají taky parádu.

Této džungli můj manžel říká anglická zahrada. 😂 To aby s tím nemusel nic dělat.

Pohled na "anglickou zahradu" z jiného úhlu.Tento keř kvete drobnými bílými kvítky a když rozkvete, tak to mají včelky hody. Že je to keř kvetoucí jsem zjistila, až když jsem je tam viděla nalítávat.

Hra barev.

Pro dnešek je to vše, přeji Vám krásný víkend.