Končím se zavařováním

Dneškem končím s letošním zavařováním. Posledních 9 skleniček lahodných švestkových povidel už jen odnést do sklepa. 

Už zbývá pomalu ze zahrady uklidit muškáty a všechny cibule, které by venku zmrzly  a snad opět vezmu do ruky háček a něco spáchám. Mám pár představ do čeho se pustím. Nejspíš udělám nějaké vánoční ozdoby a pár drobných dárečků, protože na nějaký velký projekt zatím nemám. No a pak se uvidí, co na to moje pravačka řekne. 

Tak něčím takovým se hodlám po večerech zabývat. Abych se nevracela jen ke starším věcem, budu hledat inspiraci na netu. Do Vánoc času dost. 

Vepřová panenka se švestkovou omáčkou a bramborovými placičkami

Už včera jsem avizovala, že dnes bude k obědu vepřová panenka s omáčkou ze švestek. Ještě nikdy jsem ji nevařila, ale když jsme byli na obědě v restauraci při příležitosti padesátin našeho mladšího syna, objednala si toto jídlo jeho přítelkyně. My ostatní jsme to měli s pepřovou omáčkou. Když je těch švestek tolik, tak jsem to musela vyzkoušet. Zvolila jsem tento recept . Nechce se mi ho opisovat, tak kdo má zájem najde si ho. Na netu jich je mnoho a moc se od sebe neliší. 

Na talíři to vypadalo takto a jak to chutnalo? Bezvadně. Určitě u nás recept zdomácní. Maso ještě zbylo, omáčka taky a zítra k tomu udělám nejspíš bramborovou kaši nebo pečené brambory.

Zase jeden zavařovací den

Nevím jestli znáte ovoce zvané hruškojabko, ale správně Nashi. Stromek máme v zahradě už několik let a vždy zarodil. Není tomu jinak i letos, ale zdá se, že letos jsou plody mimořádně sladké a šťavnaté.  Vždycky jsme to jedli jen tak, ale letos mně to nedalo a chtěla jsem taky něco zavařit. Trochu mě odrazovala ta šťavnatost, ale říkala jsem si, že to nějak dopadne. Žádný návod jak toto ovoce na zimu uchovat jsem nenašla. Zvolila jsem nakonec pečení v troubě, že zase udělám povidla. Jen se ovoce trochu zahřálo, plech byl plný šťávy.  To už jsem tušila, že to nebude sranda. Pro tu ohromnou sladkost ovoce jsem na 3,7 kg ovoce dala jen 1kg cukru. Přidala jsem jeden citron, do gázy jsem svázala 1 ks skořice a 8 hřebíčků a pekla a pekla a pekla. Pořád bylo hodně tekutiny. Nakonec, když jsem nechtěla péct až do večera, použila jsem Gelfix 3:1. Tím se to zahustilo a mám z toho osm skleniček velice lahodných povidel. A aby toho nebylo málo, tak ještě ve spolupráci s manželem, který vykrajoval a loupal hrušky, jsem zavařila 19 sklenic hruškového kompotu.

Na zítřek jsem naplánovala k obědu vepřovou panenku se švestkovou omáčkou a bramborovými placičkami. Při té příležitosti budu opět péct švestková povidla. Doufám, že tím letos už zavařování zapíchnu. 

Něco jsem našla na netu: 

Nashi je velice atraktivní ovoce a stále ještě exotikou vonící ovoce, které se v českých supermarketech prodává za nehorázné ceny v porovnáním s každoroční úrodou jednoho stromu, tak proč si je nevypěstovat na vlastní zahradě? Jedná se o strom podobný hrušním a pěstebními nároky jabloně. 

Víc hledejte tady 

Křenová omáčka s uzeným jazykem

Dnešní recept jistě všechny hospodyňky znají. Dávám ho sem spíš pro připomenutí, že takové jídlo existuje. Dlouho jsem křenovku nevařila a tak si ji budu muset taky občas připomenout.

Koupili jsme  uzený hovězí jazyk, který jsem uvařila v papiňáku. Po prudkém ochlazení se dal krásně oloupat. Oloupaný jsem vrátila do uzeného vývaru, aby se zase ohřál. Mezi tím, co se jazyk vařil jsem si udělala světlou jíšku a nechala vychladnout. Nastrouhala jsem čerstvě vykopaný křen ze zahrádky, který vykopal manžel. Do vychladlé zásmažky jsem nalila smetanu a přidala křen a několik naběraček uzeného vývaru. Záleží na tom, jak hutsou omáčku máte rádi. Za stálého míchání jsem všechno nechala provařit. Pak už jen nakrájet ohřátý jazour a může se podávat. Knedlík je hospodský. 

Zelí na slanině

 Na FB mě zaujal recept na jednoduchý a rychlý oběd nebo večeři. Je to i velká dobrota.

Ingredience: 

malá hlávka zelí 

15 - 20 dkg anglické slaniny

1 větší cibule

1 větší stroužek česneku

Postup:

Anglickou slaninu nakrájíme na plátky a ty pak na čtverečky a necháme na pánvi vyškvařit. Slaninu z pánve dáme do misky a na vyškvařeném tuku cibuli zpěníme, přidáme na drobno nasekaný česnek a necháme chvíli rozvonět. Přidáme  nakrájené zelí a restujeme až do změknutí zelí. Přendáme do misky, přidáme opraženou slaninu a ochutíme pepřem a solí. Máme hotovo. Teď už si jen pochutnávat.

Jak přijít o iluze.

Abych dala trochu odpočívat svému tělu od zavařování, sedla jsem chvíli k počítači a procházela jsem svůj blog, jestli jsem náhodou nepřišla při tom hektickém stěhování o obrázky. Na některém blogu jsem četla, že vypnutím blog.cz a galerie se obrázky ztratily. Já jsem zjistila, že svoje obrázky i po stěhování mám, jen některé musím zmenšit, aby to nevypadalo na novém blogu hloupě Při tom prohlížení jsem narazila na jeden článek, který jsem napsala 17. prosince 2007 Píšu tam, o tom, jak jsem přišla jako prvňáček o jednu velkou iluzi. Nevím, jestli někdy čtete na cizích blozích staré příspěvky a tak Vám článek zopakuji a pobavíte se stejně jako já po tolika letech.

Včera večer jsem ke svému nejmladšímu, desetiletému vnoučkovi, kterého ráda škádlím, vznesla po ICQ dotaz, jestli už napsal Ježíškovi. Odpovědí mi bylo: "Co to na mně babi zkoušíš??? Je 21. století a ty žiješ ještě v tom minulým." Na to jsem mu napsala, že myslet si může co chce, že Ježíšek právě protetěl kolem našeho okna, zamával na mně a vzal si dopis, který jsem mu napsala. A že holt já pod stromkem budu mít dárky od Ježíška a jemu, "nevěřícímu Tomášovi", budou muset pod stromeček něco podstrčit rodiče, aby nebrečel, že tam nic nemá. Ale, že dárky od Ježíška jsou ty nejlepší. Na to už jsem od Michálka odpověď nedostala, neboť si asi řekl, že babka se nejspíš zbláznila a jak je známo, bláznům se nemá odporovat, nebo byl tak zabrán do počítačové hry, kterou právě hrál, že moje zlobení už nevnímal.

Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak mně a některé mé spolužáky připravila o iluze soudružka učitelka. Psal se rok 1953 a já jsem chodila tři měsíce do školy. Jako správně vykulený prvňáček jsem měla školy i tak dost, protože do školky jsem nechodila. Maminka se mnou byla doma do mých sedmi let. Bylo to někdy kolem Sv.Mikuláše, když nám ve třídě soudružka učitelka dbalá zřejmě školních osnov sdělila, že žádný Ježíšek neexistuje a dárky pod stromeček dávají rodiče. Když jsem přišla rozčílená domů a sdělila tuto, pro mně zdrcující novinu mamince, ta očividně zaskočená nastalou situací a mým spravedlivým rozhořčením, chvíli lapala po dechu a nakonec ze sebe vysoukala: "no, když to říká soudružka učitelka, tak to asi bude pravda." Zřejmě to nechtěla hrotit, protože viděla mé odhodlání Ježíška bránit za každou cenu. Správně odtušila, že bych to mohla chtít na školní půdě dál rozebírat, což nepovažovala v té době za vhodné a tak diplomaticky zahrála tuto debatu někam do autu. Já jsem to ale rozhodně nechtěla nechat jen tak a mamince jsem řekla, že lžou obě a že já jsem Ježíška stejně loni viděla, jak se spouští po zlatém žebříku do našeho otevřeného okna. Maminka se už jen pousmála, pohladila mně po hlavě a už se to dál neřešilo. Umínila jsem si, že si dám velký pozor, jak to u nás o Štědrém dnu bude probíhat a běda, jestli toho Ježíška uvidím. To se budou mít ve škole na co těšit. Jenže, Ježíška jsem nepřistihla a tak slončila jedna krásná iluze malé holky....

Kdy jste přišli o iluze vy ? Nemusí to být jen ty o Ježíškovi. Svěříte se v komentářích?

Vánoční pečený čaj

 Včerejší krásný den jsem prožila v kuchyni. V hlubokém plechu jsem pekla ovocný čaj. Od brzkého léta jsem si mrazila ovoce tak, jak postupně dozrávalo. Jahodami počínaje, meruňkami, broskvemi, rybízem i angreštem a borůvkami, jsem dospěla až k ostružinám, rynglím, švestkám i černému jeřábu. Tak tak, že mně hluboký plech nepřetékal. To už tam ani nevešly hrušky a ani jedno jablko. To ale nevadí. I tak je čaj velmi lahodný. A taky vám napíši, poměr surovin, které jsem přidala. 

 4kg ovoce

 4kg krystalového cukru

 4 dcl rumu

 do gázy jsem svázala celou skořici a 8 hřebíčků. 

Vařila jsem víc jak 1/2 hodiny za občasného míchání, aby se rozpustil všechen cukr.  Pak jsem nalila ještě horké do připravených skleniček, uzavřela a otočila dnem vzhůru. Nechala jsem je v této poloze vychladnout. Teď jen nalepit štítky a připravit se na pečení švestkových povidel. Mám z té dávky 12 třetinkových skleniček  a 10 o něco menších. Budou následovat i povidla hrušková a taky jsem na internetu zahlédla pečený čaj z hrušek. Možná i na ten dojde.  Letos je úroda jak švestek, tak i hrušek, tak proč všechno nezpracovat. Manžel už krájí hrušky na křížalky, protože pro to vedro se za poledne nedá venku vydržet. Tak krásné babí léto už dlouho nebylo. Tak si ho všichni užívejte po svém, jak to máte rádi. 

PS. Trocha pečeného čaje zbyla, ale už to nebylo tolik, aby se naplnila další sklenička. Tak jsem si dnes ke snídani dala dvě lžičky do vyrobeného domácího jogurtu a to vám byla pochoutka!  

Domácí jogurt

Ingredience:

5 lžic sušeného mléka

1 l plnotučného mléka (selského ne krabicového)

1/2 plechovky Salka

1 kelímek pnotučného bílého jogurtu

Postup:

mléko zahřejeme za stálého míchání na 80°C a pak prudce ochladíme na cca 40°C. V této fázi do mléka vmícháme sušené mléko, Salko a jogurt. Důkladně promícháme  a naléváme do skleniček z jogurtovače. Kdo chce, dá si na dno skleničky marmeládu. Uzavřené skleničky dáme do jogurtovače a pak už jen počkáme nejméně čtyři hodiny a jogurt by měl být hotový. Kdo má rád jogurt hustý, nechá skleničky v jogurtovači až deset hodin. Já si musím počkat. Mně ty čtyři hodiny nestačí.

Hotové jogurty uložíme do ledničky, kde vydrží i dva týdny. Jednu skleničku hotového jogurtu můžeme použít při výrobě další dávky a nebo si koupíme nový. Jogurtovač není k výrobě nutný. Můžete zahřívat i na radiátoru nebo v troubě.

Na závěr přidávám svoje hodnocení. Jelikož nesnáším kyselé jogurty, tak tento mně chutná. To Salko tam udělalo své a jogurt je příjemně nasládlý. To ale nejspíš nebude nic pro dietáře, kteří ze všeho vynechávají tuky a cukry. Za mě, jogurt ve správné konzistenci i chuti. Kvůli hustotě je třeba nechat zahřívat těch 8 - 10 hodin. Právě jsem ho posnídala.

Zdroj : Varení.cz

Trocha háčkování.

 Na chvíli jsem zase vzala do ruky háček a stvořila jsem jednu malou chobotničku, tak akorát do malé ručičky miminka. Mimina prý mají ráda ta chapadýlka. Tak uvidíme. 

 

Inspirace od Fukčárinky

 K dnešnímu obědu jsem zvolila inspirativní recept od Fukčárinky. Ona použila velké žampiony, já jsem měla malé. Původní plán byl smažené, ale toto jsem zvolila pro sebe. Manželovi jsem je usmažila. Jedinou změnou v mém případě bylo to, že nemám grilovací pánev ani malý gril, tak jsem žampiony, cibuli, papriky a rajčata orestovala na pánvi. Abych vás nemystifikovala, tak jsem krom soli použila koření bruschetta. V tom je taky rozdíl oproti receptu Fukčárinky. A tady je výsledek. Moc jsem si pochutnala. 

Až na ty topinky, docela dietní oběd.