čtvrtek 30. srpna 2007

Okénko se otevřelo....




Místo, které jsme dnes navštívili je mi zvlášť milé. Z této oblasti pochází moje babička z otcovy strany a na tomto zámku byla za časů posledního majitele kuchařkou. Její kuchařské umění jsem nepoznala ale její dcera, moje teta Marie od ní mnohé pochytila a říkala, že babička byla opravdu mistrem svého řemesla.Tohle je místo jejího působení.





Tak Hani, povídej co víš ty.



středa 29. srpna 2007

Počítačová mánie

Dnes jsem se rozhodla, že než panička zasedne k té bedně co u ní vydrží sedět hodiny, prozkoumám, jak se to vlastně zapíná.





Je tady jakýchsi tlačítek, nebo co to je...




Musím si dát pozor, aby se nevrátila...Dobrý, ťuká v kuchyni s nádobím, mám čas.
Kdybych uměla číst, asi bych něco zjistila tady v té knize...





Ale ne! To je smůla, vypadá to na nějaké recepty...




Zatím nikdo nejde, můžu zkoumat dál...




zdá se, že na nic chytrýho nepřijdu...
Jejda! Panička v kuchyni skončila, honem do základní pozice, aby nebrblala...




Dnes to nevyšlo, snad někdy jindy...

A víš čemu se říká....

pondělí 27. srpna 2007

Další pohled z okénka

Autorem tohoto snímku je pan Stiburek. Hanka jistě pozná, kam zamířil svůj fotoaparát a také bude vědět spoustu zajímavostí o tomto místě. Už se jistě všichni těšíme.

Znáš tento výraz?

Již delší dobu jsem neuvedla nějaký výraz, který by byl méně známý a proto se k tomuto tématu vracím.




čtvrtek 23. srpna 2007

Cíl další procházky Brnem - Hrad Špilberk

Špilberk, je po katedrále sv.Petra a Pavla další výraznou dominantou Brna a proto není možné ho přehlédnout, natož nenavštívit.





Původně čistě gotický hrad českých králů, založený v druhé polovině13. století Přemyslem Otakarem II, nebyl spojen jen s rodem Přemyslovců, ale také s rodem Lucemburků. Na Špilberku krátce pobývala i Blanka z Valois, manželka Karla IV. V pozdějších letech se Špilberk stává sídelním místem moravských markrabat. Svoji roli sehrává hrad zejména ve válečných letech, a to v době husitských válek, v čase střetů Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína, nebo v době třicetileté války. Svoji válečnou roli plnil Špilberk i v následujících stoletích, kdy se z něj stala jedna z největších barokních pevností v habsburské monarchii. Patrné jsou pozůstatky hradeb v širokém okolí kopce, které ochránili Brno nejen před švédskými vojsky v letech 1643 a 1645. Zde je na místě připomenout jednu pověst. Nebýt lsti Brňanů, asi by se historie hradu i samotného Brna vyvíjela jinak.Pověst praví, že při obléhání města švédskými vojsky byla uzavřena sázka, že když Švédové město nedobudou do 12 hodin, ukončí obléhání Brna. Chytří Brňané zazvonili poledne již v jedenáct hodin a tak švédská vojska v domnění, že to nestihla, dodržela daný slib a odtáhla jinam.
Hrad ale nesloužil jen jako nedobytná pevnost, ale také jako vězení, a to nejprve pro významné osobnosti své doby. Jedním ze známých vězňů je i pandur baron František Trenck, který roku 1749 ve vězení zemřel.




V roce 1783 rozhodl císař Josef II. zřídit na Špilberku vězení pro nejtěžší a nejnebezpečnější zločince, kteří si svůj trest odpykávali v kasametech. V prosinci 1784 pak byl proveden další císařův příkaz, aby do nejhorších kasemat v dolním patře byli vsazeni zločinci odsouzení na doživotí. Proto zde byly postupně vytvořeny kobky, sbité ze silných trámů i prken, k nimž byli vězňové trvale přikováni. V druhé polovině roku 1785 bylo na vězení upraveno i horní patro jižních kasemat, které však začal využívat až Josefův nástupce Leopold II. Leopold byl osvícenějším panovníkem než Josef a v květnu 1790 zrušil celé vězení doživotně odsouzených v dolních kasematech včetně trestu přikování a zavedl i další zmírnění pro všechny odsouzence. Horní patro kasemat nadále sloužilo jako vězení až do počátku 30. let 19. století.




Legendárním vězněm na Špilberku se v červnu 1841 se stal Václav Babinský.Obžaloba jej vinila z dvanácti trestných činů včetně čtyř loupežných vražd. Důkazy měla však jen pro několik loupeží a krádeží. Mimo to byl také obviněn, že 6.července 1833 zavraždil v lese u Horní Kamenice pláteníka Jana Blumbergra pro 200 zlatých. Nakonec mu byly přičteny přitěžující okolnosti a vyměřeno dvacet let těžkého žaláře

.


Vězeňstvím poznamenaná historie hradu však láká návštěvníky k turistické prohlídce i dnes. Je zde k projití celá soustava hradebních chodeb tzv. kasemat, kde byli vězněni a týráni lidé z celé Evropy.Kromě expozice nazvané Žalář národů, zde najdete i výstavu, která připomíná nacistickou dobu okupace spojenou s hradem a nazvanou Nikdy více! Tato výstava je zde již od roku 1960. Při návštěvě hradu si nenechte ujít ani studnu u které se musí zastavit snad každý. Studna byla nepřetržitě hloubena a v roce 1716 její hloubka dosáhla úctyhodných 112 metrů. Její dno tak sahá až na úroveň řeky Svratky. Na nádvoří hradu, je umístěna novodobá zvonkohra, která hraje v každou celou hodinu jednu ze svých 32 melodií. Tak si zde určitě počkejte a v mezičase můžete obdivovat krásy města Brna rozprostírajícího se pod hradem.




Okolní hradní park vám nabídne mnoho romantických výhledů na město za bílého dne stejně, jako v nočních hodinách.Pro noční podívanou je hrad vyhledáván i v tuto dobu. Tradicí se již staly letní Shakespearovské dny, které se zde konají vždy v červenci. Jednou jsme se jich s manželem také zúčastnili a přesto, že nebylo příliš vlídné počasí a vše se odehrává pod širým nebem na nádvoří hradu, byl to úžasný kulturní zážitek.Velkou účast návštěvníků zaznamenává také finálový ohňostroj Ignis brunensis, který se vystřeluje právě z nádvoří hradu.Když zvolíte Špilberk za cíl své návštěvy Brna, Brňané i jejich město vás přivítají s otevřenou náručí a vy si odnesete spoustu zážitků.


pondělí 20. srpna 2007

Po delší době zase několik vtipů


Dlouho jsem nepřidala žádný vtip a proto, že je potřeba se občas zasmát, několik jsem jich pro vás vybrala. Na můj blog chodí převážně ženy, tak proč se nezasmát vtipům o mužích.


Muž měl už po krk stálého komandování od manželky, tak zašel k psychiatrovi, co s tím. Psychiatr mu poradil, jak si budovat sebevědomí a dal mu knihu o asertivitě. Chlap ji v autobuse cestou domů celou přečetl. Přijde domů, vrazí do dveří, přistoupí k manželce, ukáže na ni prstem a řekne: "Odteďka chci, abys věděla, že JÁ jsem pán v tomto domě a MOJE slovo je zákon! Chci, abys mi teď připravila dobré jídlo, a když ho sním, očekávám bohatý dezert. Po večeři mi připravíš koupel, abych si mohl oddychnout. A po koupeli, hádej, kdo mě obleče a učeše... ?" "Nejspíš někdo z pohřebního ústavu", odpoví mu žena.


Manžel dorazil domů nečekaně brzo. Sundal boty, natáhl trepky, koukl do ledničky a nic v ni nenašel. Rozhodl se podívat, kde vězí jeho žena, ta mu snad poradí, co na zub. K svému velkému překvapení ji našel v posteli, rozpálenou, zpocenou ... "Co ti je, proboha," vylekal se. "Snad nejsi nemocná?" "Nevím," heká žena, "asi srdce... Běž k sousedům a rychle zatelefonuj pro pohotovost..." Muž vyběhne z ložnice a v předsíni málem zakopne o svého pětiletého syna. Ten ho chytí za nohavici: "Tatííí, tatííí, nahatej strejda je schovanej ve skříni..." Muž se zarazí, otevře skříň a tam sedí jeho nejlepší přítel, tak, jak ho pánbůh stvořil. "Ty ses asi zbláznil," vykřikne na něho. "Manželka má nejspíš infarkt a ty mi tady nahej strašíš děti!"


Manžel vyvalený v křesle čte noviny, manželka žehlí - normální nedělní siesta. Najednou se chlapík zvedne a začne si balit kufr.
Manželka se ptá: "Co děláš? Ty někam jedeš?"
Manžel povýšeně povídá: "Jedu do Ugandy Urungy, právě jsem se dočetl, že tam za každý milostný akt platí tři stovky."
Nato manželka odejde do ložnice a taky si začne balit věci.
Manžel za chvíli přijde za ní a vyzvídá: "Ty se taky někam chystáš??? A můžeš mi říct kam?!"
"Taky do Ugandy Urungy."
"A co tam prosímtě budeš dělat?!?"
"Jedu se podívat, jak tam budeš žít ze tří stovek měsíčně..."


Manželům se narodilo dítě černé pleti. V porodnici se manžel na chlapečka podezíravě dívá. "Co koukáš?" spustí na něj žena, "to je ta tvoje mánie, pokaždé zhasnout světlo!!!"


neděle 19. srpna 2007

Nahlédněme do historie

foto:Vladimír Kovařík




Když jsem dnes vybírala fotografii města, které navštívíme, nevěděla jsem, kterou vybrat. Jedno místo bylo hezčí, než druhé. Opravdu těžká volba. Tenhle pohled do města, které jsem pro dnešek zvolila je snad nejznámější a tak je tady.

Návštěva štatlu



Vrátíme se na skok do mého rodného města. O této budově a o mnohém jiném nám jistě napíše Hanka v komentáři, protože má právě čerstvé zážitky z Brna, které minulý týden navštívila. Takže, Hani, poděl se s námi o své zážitky z míst, která jsi navštívila. A nešetři nás.

pondělí 13. srpna 2007

Háčkovaná dečka

Konečně jsem se dočkala scaneru ale jelikož je to "těchnika balšaja" je pro mně zatím velký oříšek naučit se na tom dělat různé blbinky.Proto je text poněkud drobnější. Ne a ne to dát na blog ve větším formátu.Vydržte, budu na tom laborovat tak dlouho, než podlehnu já nebo scaner.Tohle je předloha pro ty z vás, kterým nevyhovuje kreslený popis.





Zdroj: Časopis Háčkování našich babiček č.3 autorka Ilona Martincová
Poznámka admin. Kdyby snad někdo z vás měl zkušenosti se scanováním a mohl mi poradit, budu ráda, když mi napíšete do zprávy autorovi.

čtvrtek 2. srpna 2007

Nejen pro Hanku

Mám zprávu, že Hanka se chystá navštívit Brno. Proto, že se zajímala mimo jiné, také o Měnínskou bránu, dáme si dnes jen kratičký článek o brněnských městských branách. Nejen pro ni jsem připravila malou mapku centra Brna, aby nebloudila, když bude hledat Měnínskou bránu a aby věděla, kde se může dobře najíst, až schvácená bude chtít dát odpočinout svému tělu.
A teď k těm branám.
Měnínská brána je poslední dochovanou bránou brněnského městského opevnění. Dnes jsou zde 
výstavní prostory Muzea města Brna.



Výstava - BRÁNA ČASU - představuje nejvýznamnější pravěké lokality Brna a okolí (např. Stránská skála, Nové Zámky atd.), ale i aktuální výsledky současného archeologického výzkumu na území města Brna.
Brno před r.1200 bylo skromnou osadou zemědělců a řemeslníků, hledajících pod hradem záštity před nepřátelskými nájezdy. Zhruba okolo r.1200 nastává období značného rozmachu následkem cílevědomé kolonizační politiky Přemyslovců. Cizí, hlavně němečtí kolonisté se stěhují do malé osady a získávají si od zdejších knížat zvláštní výsady, které se již okolo poloviny 13. století přenášejí na celou osadu. Z podhradí se stává město, vybavené zvláštními právy, jež se podstatně liší od práv, podle kterých žijí obyvatelé brněnského okolí. Město bohatne a nechce být vydáno v nebezpečí vyplenění při nepřátelských nájezdech. Proto se snaží zajistit svou bezpečnost bez pomoci hradu. Přibližně v polovině13. století vzniká pás opevnění, kterým byl vznik města dovršen. Pro hrad není již uvnitř brněnských hradeb dostatek místa, a proto se pravdpodobně stěhuje na Špilberk. Toto nejstarší opevnění určilo vzrůst, vzhled a polohu města Brna až do našich dob. Historickým centrem tehdejšího Brna je Petrov s podhradní osadou, seskupenou okolo Horního trhu, kterou tvořilo osazenstvo povětšině slovanského původu. V první polovině13. století vznikl v níže položené části města severně od Petrova druhý velký "trh Dolní", dnešní náměstí Svobody.Při návštěvě Náměstí Svobody jsem se zmínila o složení obyvatelstva v této části Brna.Byla to osada kolonistů především románského původu. Tak vznikla v Brně dvě střediska, hospodářsky, národnostně i sociálně značně rozličná.
V hradbách se z centra paprskovitě otvíralo do okolí, 6 bran. Brána Brněnská v místech dnešního Městského dvoru (Šilingrovo nám.), brána Židovská tam, kde ulice Masarykova ústí k nádraží, brána Měnínská na konci ulice Orlí, stojící ještě dnes na svém původním místě, malá fortna na konci ulice Kobližné, brána Běhounská při vyústění ulice Běhounské do náměstí Lažanského (Moravské náměstí) a brána Veselá před spojenými ulicemi Českou a Veselou. Těmito branami je také dán průběh městských hradeb. Ulice uvnitř města byly založeny tak, aby spojovaly oba trhy mezi sebou a s branami. Je zajímavé, že si město do dneška zachovalo tyto původní komunikace, určené jen hospodářskými požadavky 13. století.
Brněnská brána stávala na spojnici Dominikánské a Starobrněnské ulice a vycházelo se z ní směrem na Staré Brno, Jihlavu, Znojmo a Mikulov.
Veselá brána se nacházela na spojnici ulic České a Veselé, směrem na Malou Novou ulici (Veveří) a Tišnov.
Běhounská (či Rýnská) brána stojící na konci ulic Běhounské a Kozí vyváděla na Královo pole, Černou horu a dále do Čech a do Slezska.
Stará Měnínská brána na souběhu Kobližné a Jánské ulice vypouštěla směrem na Cejl, Zábrdovice a Obřany. Ještě v roce 1293 je v těchto místech doložena, ale roku 1348 se na tomto místě připomíná pouze městská Branka , zatímco nová Měnínská brána byla postavena o ulici jižněji , na konci Orlí ulice. K přemístění došlo z komunikačních důvodů. Těžké čtyřkolové vozy nemohly projíždět špatně sjízdnou Kobližnou ulicí. Za dešťů byla ulice Městským potokem tak rozbahněná, že se stávala nesjízdnou. Potok do města vtékal Veselou branou, protékal Náměstím Svobody a vytékal přes ulici Kobližnou a starou Měnínskou branou do Ponávky. Ačkoli asi po roce 1300 byla část vody Městského potoka u Veselé brány odváděna do hradebního příkopu, problémy se záplavami na Kobližné neustávaly. Ke stavbě nové brány došlo pravděpodobně ve 30. letech 14. století. Stará Měnínská brána, tzv. Branka sloužila dopravě jen za příznivých podmínek.
Židovskou bránou, která stávala před spojnicí Masarykovy a Kapucínského náměstí se vycházelo na Měnín, Olomouc, Rajhrad a Vídeň. Pouze touto branou mohli do města a Židovské čtvrti vcházet Židé. Zde se též vybíralo židovské mýtné.



Tak Hanko, už teď se těšíme na tvé postřehy z města. Věříme, že se s námi o ně podělíš.


středa 1. srpna 2007

Procházka Náměstím Svobody

Vydáme-li se na další procházku Brnem, nemůžeme pominout Náměstí Svobody. Od Staré radnice projdeme krátkou uličkou Průchodní na hlavní tepnu, ulici Masarykovu, která je spojnicí mezi ulicí Nádražní a Náměstím Svobody.
Tady se chvíli zastavíme, a abychom načerpali energii na další putování městem, dáme si něco dobrého v cukrárně U čtyř mamlasů. U kávy a zákusku si povíme něco málo o historii tohoto nejstaršího a zároveň jednoho z nejvýznačnějších náměstí v historické části města. V minulosti se nazývalo "Dolní rynek" a ve středověku jej lemovaly domy význačných brněnských měšťanů a moravských šlechticů, kteří si zde budovali paláce pro dny, které trávili v Brně.Například při návštěvě panovníka či zasedání Zemského sněmu.
Náměstí má tvar trojúhelníka a vzniklo ještě před založením města, ve 13. století. Leží v místech původní brněnské trhové vsi, kterou obývali kolonisté z různých, především románsky mluvících zemí. Nerozuměli "německému ani moravskému jazyku" svých spoluosadníků a sousedů, kteří odbývali své bohoslužby v nedalekém kostele sv. Jakuba. Proto byl pro ně uprostřed Dolního trhu v první třetině 13. století postaven kostelík sv. Mikuláše, který ve 14. století prošel zásadní přestavbou a ta mu vtiskla gotickou podobu. V době švédského obléhání sloužily jeho prostory jako lazaret, provozovaný kapucíny. Velmi svérázný způsob přístavby byl u kostela proveden v roce 1655. K severní straně kostela byla přistavěna budova městské váhy, kde bylo ukládáno a převažováno zboží dovážené do města. Na druhé straně několik metrů vzdálena byla postavena strážní budova městské vojenské posádky - městská stráž. Dnes tady kostel nenajdete. Církevní správa ho označila za "přebytečný" a roku 1869 byl zbořen. Zbytky základů byly předlážděny a středem bývalého kostela byla vedena tramvajová trať. K dovršení demolice pozůstatků této památky přispěl také nálet spojeneckého letectva 19. prosince 1944, kdy do obvodu základů kostela dopadly dvě bomby a těžce poškodily archeologické situace v prostoru bývalého presbytáře. Dnes kostel připomíná kovová linka v nové dlažbě rekonstruovaného náměstí.
Rozhlédnem-li se náměstím dnes, povšimneme si především raně barokního morového sloupu z roku 1679 postaveného brněnskými sochaři a kameníky, zejména J. K. Ernou. Stejně, jako kdysi, i dnes chrání tradiční patroni obyvatele města před morovou nákazou.
V těsné blízkosti této historické památky stojí moderní budova Komerční banky, ktrá byla realizována na místě původní zástavby v letech 1930-1931 podle projektu brněnských architektů Bohuslava Fuchse a Arnošta Wiesnera.
Poznámka : v budově za morovým sloupem, hned vedle Komerční banky, bývala výborná cukrárna "Nitra". Po revoluci byla navrácena v restituci původním majitelům ale ti už zde cukrárnu neobnovili. Což je pro Brno a jeho návštěvníky dost velká škoda.
Kleinův palác je dalším objektem na tomto náměstí, kterého si nemůžeme nevšimnout.Tento novorenesanční dům byl postaven v letech 1847-1848 pro majitele železáren v Sobotíně. Pro výzdobu fasády použili architekti Theofil Hansen a Ludwig Förster litinové články, zvláště kolem oken v 1. a 2. patře. I v dnešní době je fasáda domu velmi neobvyklá. Dům byl po dlouhé rekonstrukci , která skončila v rove 1997 předán veřejnosti a dnes se v něm nachází Knihovna J. Mahena, oddělení vážné hudby, a pobočka České advokátní komory pro Moravu.V budově rovněž sídlí Credit Lyonnais Bank(Praha), která byla investorem této poslední velké rekonstrukce paláce.
Další stavba, která si zaslouží naši pozornost je Dům pánů z Lipé, který byl renovovaný do původní podoby a dnes slouží jako obchodně zábavní centrum.
Kávu jsme dopili, moučník snědli, útratu zaplatili a můžeme opustit prostory cukrárny. Nesmíme si však zapomenout prohlédnout dům, v jehož přízemí je cukrárna již léta provozována. Vznikl v letech 1901-1902 pro nadaci V. Gerstbauera. Fasádu paláce navrhl Germano Wanderley a čtyři mamlasové jsou dílem A. Tomoly.
Náměstí Svobody mělo také svoji kašnu.Přibližně dvě stě let stávala, zhruba v místech nynější nové kašny, její barokní předchůdkyně. Jmenovala se Merkurova kašna.
Pamětníci dodnes vzpomínají na hříbek zvaný gampl, který stál na náměstí od roku 1926. Byl zbourán při velké rekonstrukci náměstí v roce1964. Pokud si to dobře pamatuji, v podzemí byly veřejné záchodky a nahoře trafika. Žádné rande nemohlo být domluveno jinde, než právě u gamplu.Starší generace si to jistě dobře pamatuje. Stejně jako veřejné promítání kina Úderka, které mělo sídlo právě naproti gamplu.Promítalo týdeníky, sportovní aktuality a animované pohádky.

K náměstí neodmyslitelně patřil i Dům nábytku, který stával v místech dnešního obchodního centra Omega. Byl zbourán v roce1988.
K zimnímu koloritu Náměstí Svobody patří tradičně Vánoční strom republiky. Z popudu spisovatele a novináře Rudolfa Těsnohlídka se rozsvěcuje pravidelně již od roku 1924. Myšlenka na charitativní akci se zrodila po nálezu odloženého dítěte v bílovickém lese. Vzorem byla podobná akce konaná v dánské Kodani. Chcete-li si o vzniku této tradice přečíst víc, najdete článek v rubrice Vánoce.
Poznámka: Dlouho jsem brouzdala internetem, než jsem našla dobovou fotografii, na které je zmíněný "gampl " alespoň částečně zřetelný. Musím na tomto místě poděkovat majiteli webu www.mojebrno.wz.cz , z jehož sbírky fotografie pochází a kterou jsem si s dovolením vypůjčila.


A tohle je zmíněná fotografie. Kruhová stavba za tramvají je zmíněný hříbek neboli gampl.
Dnes se tedy na nově zrekonstruovaném srdci města Brna rozloučíme a naše příští setkání se uskuteční na hradu Špilberk, kde, jak pevně věřím, se sejdeme opět v hojném počtu.


A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...