čtvrtek 31. března 2011

Přesazování


Dnes bylo krásně, sluníčko hřálo jako v létě a tak jsem se pustila do přesazování babičkovských muškátů. Chudinky vypadají po té zimě jako po mrtvici. Dostaly dobrou zeminu a tak doufám, že se vzpamatují. Při bedlivější prohlídce skalky jsem zjistila, že nějaká potvora myš sežrala cibulky tulipánů i z plastového košíku na cibuloviny. Doufám, že z toho dostala alespoň průjem. Byly to tulipány z Holandska, které jsem dostala od sousedovic dcerky. Dost mě to mrzí, byly krásně žluté, na vysokých stoncích. Ach jo. Celá skalka je zarostlá husí čapou jako bych ji tam vysela. Jeden plevel vedle druhého. To bude makačka než to vyčistím. Tak abych se na to šla pořádně vyspat.





úterý 29. března 2011

Co jsem stvořila z nových hadříků?

Zatím nic moc, hadříky by měly posloužit především na sedáky na židle. Jen tak, pro velikonoční dekoraci jsem ušila ptáčky a jednoho koníka. Nechtělo se mi kvůli tomu vytahovat šicí stroj a tak jsem večer u televize ušila tyto tři potvůrky v ruce. Právě přijelo DPD a přivezlo molitanové sedáky na židle a molitanovou desku na lavičky. Tak už budu šít něco užitečnějšího. Ale až bude pršet. Teď je krásně a tak volá zahrada.



Náš způsob chovu slepic



V poslední době dostávám dotazy na chov slepic. Abych se vyhnula tomu, co se mně přihodilo včera při odeslání dlouhé odpovědi mailem, popíšu náš způsob chovu tady a každý zájemce si to může přečíst. Včera jsem napsala obsáhlý mail a při odesílání se přihodilo cosi neidentifikovatelného co zamezilo odeslání mailu a uložilo ho to do rozepsaných. Když jsem to otevřela z celého dlouhého textu tam zůstalo jeden a půl věty.Bylo už 22.30 hod tak jsem zavřela počítač a naštvaná odešla na kutě.

Tak nejdříve jak jsme začínali.
Základem našeho chovu je dřevěný, zateplený a dobře větratelný kurník o rozměru 2x2 metry. Větratelný, ale nesmí v něm být průvan. Aby byl chov alespoň trochu ekonomický, obměňujeme nosnice každé dva roky. Ona totiž dva roky stará slepice v hrnci je lepší než pětiletá. ( Tak staré slepice se u některých chovatelů také najdou.) A po dvou letech snáška u slepic značně klesá. Když teď napíšu, co všechno našim slepicím dáváme, řeknete si, že o ekonomickém chovu se dá jen těžko mluvit. Ovšem když uvážíte, jakou hodnotu má vajíčko od slepic namačkaných v klecích, které trávu za svůj život neuvidí, ani sluníčko a co dím, ani přirozené světlo a jakou hodnotu má vajíčko od doma chované slepice u které víte co jste ji dali do krmítka, tak si myslím, že to stojí za trochu té námahy. Zvlášť tam, kde jsou k tomu podmínky. A pak k čertu s ekonomikou.
A těď k tomu jídelníčku.
My krmíme kupovanou směsí pro nosnice, ale také kukuřičným a pšeničným šrotem, namáčíme pšenici a necháváme ji naklíčit. Pšenici dostávají především na noc, aby si naplnily volátka a neměly v noci hlad. Slepičky dostávají také vařené brambory se šrotem a sušenými kopřivami. Kopřivy přimícháváme především v zimě, kdy nemají trávu. Smlsnou si na strouhané řepě, vařených a posekaných vepřových kůžích, drcených kostech a co milují, je do mléka namočený suchý chleba a rohlíky. Občas dostanou i nějaké zbytky z kuchyně, drtíme jim kosti, nebo koupíme tvaroh. Bílkovina je pro slepičky taky hodně důležitá. Do míchanice brambor se šrotem přidáváme i vitamíny jako je např. Nutri Mix nebo Roboran D a do písku přidáváme vápený grit. To kvůli pevnosti skořápek. Roztlučené skořápky jim dáváme taky.
Důležitá je podestýlka. Na zimu si nasušíme i nějaké seno a to dostávají v zimě jako doplnění k podestýlce ze slámy. Ze sena si vyzobou lístečky a zbudou jen stonky. Když je nouze o slámu, dáváme jako podestýlku i dřevěné hobliny. Ty se sice odborníci moc nedoporučují, ale taky splní svůj účel. Ve výběhu mají nějaký písek a popeliště. To je pro ně důležité, aby se zbavily případných parazitů. Pokud nemají dostatečně velký travnatý výběh, dokážou z něho v krátké době vytvořit tankodrom bez jediného stébla trávy. Pak je potřeba jim trávu nažnout a koš trávy je pro ně jako slonovi malina. Na jaře jim chodíme na pampelišky a co mají nejraději, je drobný plevel s bílými kvitečky, kterému se u nás říká rakovina, nebo taky pochcánka. Určitě ho všichni znáte, správně se jmenuje ptačinec a je dobrý i pro nás, lidi. Má spoustu vitamínů a já ho přidávám do salátů. Jeho kořínků není lehké se zbavit. Slepice musí mít stále přístup k napajedlu s čistou vodou. To je asi všechno nač jsem si vzpomněla.



Až seberete z hnízda první vajíčka, která vám slepičky snesou, poznáte, jaký je to bezvadný pocit. Od toho okamžiku budete nezávislí na tom, co vám nabídnou v obchodě a pro svoji potřebu budete mít dost vajíček i přes zimu.

sobota 26. března 2011

Vylepšený košík s jehelníčkem

Košík, který je plánovaný jako dárek jsem vylepšila vložením plátýnka. V této podobě může sloužit na cokoliv. Ušila jsem k němu i jehelníček.



Propadla jsem nové mánii. Hadříky, hadříky a zase hadříky. Zakoupila jsem dvě režné sady plátýnek, které zatím využití nemají, nebo alespoň není definitivně rozhodnuto. Barevně ladící krajka se bude taky hodit. Už jen mít trochu víc času, abych mohla vytáhnout šicí stroj a začít.Mám několik nápadů, něco jsem okoukala na netu a tak se tady bude zase chvíli šít. Jen jak začne pršet. Momentálně je dost práce na zahradě. Já na zahradě sice jen přicmrndávám, protože mám malé trápení s achilovkou, ale muškáty přesazovat můžu a strkat ořezané větve do drtiče taky svedu. V poslední době jsem vysazená na zelenou barvu a tak jak něco takového uvidím, nemůžu si pomoct a musím to mít. Až něco stvořím pochlubím se.




středa 23. března 2011

Jaro přišlo i k nám...

Chci tomu věřit, že jaro přišlo i do našich končin. Na zahrádce to tak zatím nevypadá, ale ptáčci zpívají jak o život. Všichni ti zpěváčci, které jsme v zimě živili nám to teď vracejí svým zpěvem. Jak já tohle období miluju...Když jsem byla mladá, nikdy jsem se nad ptačím zpěvem a krásami probouzející se přírody nepozastavovala. Prostě to tak bylo a patřilo to k životu a já jsem měla jiné starosti. Ne že bych teď žádné starosti neměla, ale přece jen je to trochu jiné. Člověk v mém věku si dovede všeho víc vážit a také má čas si všech těch krás všímat a radovat se z nich. Tak například dnes jsem si všimla, že ptačí budku, kterou náš Míša II. vyrobil na závěrečné zkoušky v učilišti opět zabydluje sýkorka. Asi by bylo dobré těch budek vyrobit víc. Proč Míša II.? Protože Michalů máme v rodině vícero. Míša I. je náš druhorozený syn, Míša II. je syn našeho prvorozeného syna, tedy náš vnuk povoláním truhlář, který teď s námi obývá společnou domácnost. Pak je tu ještě Míša III. To je syn našeho druhorozeného syna a ten sem, tam na mém blogu zveřejní nějakou svoji fotografii. Tak to jen pro pořádek, aby bylo jasno v těch naších Michalech.



Ještě v neděli byla krmítka plná ptáků a dnes už se asi chystají hnízdit. Ptáčci jsou v příchodu jara neomylní. Takže já dám na ně a vítám jaro i u nás...






pátek 18. března 2011

Nadělení

Už od rána sněží. Tak jsme se všichni těšili na jaro a ono přišlo takové překvapení.





Copak o to, my to snad rozchodíme, ale rozchodí to ta žába, kterou vyfotil vnuk Michal (14), který je u nás na prázdninách? Chudina, málem na ni ve sněhu šlápl, kdo by ji čekal na procházce.

úterý 15. března 2011

Mimo mísu

Tak toto je tak trochu mimo mísu. Chci zlikvidovat staré resty a tak jsem se pustila do malých prostírek. Velikonoční už jsem vám představila a teď představím vánoční. Chystám se totiž vyzkoušet si richelieu a okraje tohoto prostírání jsou základ.




neděle 13. března 2011

Důchodci


Téma týdne v Autorském klubu je Vegetariánství. K tomu tématu bych neměla co říct, protože vegetariánka nejsem. Dalším z vybíraných témat byli také důchodci. Trochu mě mrzí, že nebylo vybráno právě toto téma. Moc by mě zajímalo, jaký názor na důchodce a seniory mají právě mladí blogeři, kterých je většina. Toto téma je v poslední době velmi diskutované a názory na důchodce pro nás nevyznívají právě povzbudivě. Pokud média zmiňují seniory, většinou ukazují ty, kteří potřebují cizí pomoc, jsou nemocní, odkázaní na domovy důchodců nebo eldéenky. Jen zřídka se mluví o seniorech, kteří navštěvují Univerzity třetího věku, aktivně se zapojují do různých činností, mnozí ještě pracují, nebo hlídají vnoučata, aby jejich rodiče mohli chodit do zaměstnání. Jakoby tito aktivní senioři vůbec neexistovali. Nevím, kde se stala chyba. Je to vinou výchovy v rodině? Vždyť dřív bylo normální, že staří rodiče žili v jedné domácnosti s mladými. Pomáhali s různými pracemi dokud jim síly stačily. A když už síla nebyla, nikdo je nestrčil do útulku, prostě doma dožili. Myslím, že chyba je ve společnosti. Naše společnost je zaměřena na komerci a do této koncepce senioři jaksi nezapadají. Důchodci jsou stavěni do role darmožroutů, na které musí mladí dělat, jsou zátěží pro ekonomiku. Tak to dnes vidí většina mladých lidí, kterým nikdo neumí vysvětlit, že i ti důchodci byli kdysi aktivní a přinášeli hodnoty do společné kasy. Co je horší, oni sami si neuvědomují, že jednou budou taky staří a opotřebovaní a budou na stejných místech jako dnešní senioři. Toto je téma na mnohem delší článek. Vím, že jsem nepostihla všechny důvody které vedou k takovému nazírání na seniory. Snad mně svými názory a komentáři pomůžete toto načaté téma dotáhnout do nějakého konce.




Toto je přídavek, který mi dnes přišel mailem.Může se hodit.

Poučení pro seniory nad 65 let podle Maxmiliána Kašparů
Autor je psychiatr,katolický kněz a docent na univerzitě,žije v Jihlavě

Minulost - hovořit o minulosti znamená být k smíchu, nikoho to nezajímá, všichni jsme to slyšeli mnohokrát a často to ani není pravda. Někteří sice soucitně naslouchají,ale mají toho dost. Doporučuje se upozornit "stárneš"a pod.
Budoucnost je k pláči, rovněž o budoucnosti není dobré příliš hovořit ale je nutné se připravit, na př.madla v koupelně a na záchodě, optimální teplo, teplá voda, výtah či doprava po schodech, zuby, brýle ,čitelný mobil, naslouchátka pro hluchnoucí. Nedoslýchavost nesmírně popuzuje.
Přítomnost je nejdůležitější, je třeba ji náležitě využít.
Doporučení : - mít jeden domov, který důvěrně známe a kde jsme spokojeni
- nešetřit, již nebude příležitost úspor využít, potomci to rozhází
- uvědomit si svoji nedůležitost
- starat se o přiměřené zdraví
- být samostatný bez partnera, umět si uvařit, vyprat a pod., u žen zvládat mužské činnosti
- mít přátele pozitivně laděné,tam,kde se jenom naříká a nadává, tam nechoďte
- ve společnosti mluvte přiměřenou intenzitou,příliš hlasitá mluva odpuzuje
- mít dostatek času, říci "nemám čas" znamená buď "nechce se mi" nebo "jsem neschopný"
- nic nemusíte
- mějte svůj majetek, byt, peníze,žít každý za své,říkat si o peníze je ponižující
- nenechat si mluvit do života, ať si mladí nechají své rady pro sebe
- mladým do ničeho nemluvit, poradit jenom pokud se zeptají a odpovědět pokud možno to, co chtějí slyšet
- připustit, že jsme sami v minulosti udělali mnoho chyb
- nepředstírat mládí a chuť na sex, když není
- nedělejte dětem obětavou tchyni, tchána, péče o vnoučata již není povinnost
- přiměřeně se pohybovat, cyklisté s přilbou a kartou zdravotní pojišťovny
- e-m neposílat mladým, mají jiný vkus, vzbuzujeme soucit
- nepředvádět se, je to trapné
- oblékat se přiměřeně věku, ne příliš mladě
- nepřejídat se, nekouřit, přiměřeně pít alkohol
- výchova seniorů je nesmysl
- velmi důležitá je čistota,denně má být koupel, zápach odpuzuje
- pravidelně používat internet
-
Zaznamenáno z vystoupení autora na ČR 2 v roce 2010 - J.P.

pátek 11. března 2011

Naše slepice

Opět je tu téma naše slepice. Proč se k tomu tématu vracím, objasním hned na začátku. Opět jsem dostala do zprávy autorovi dotaz bez zanechání odkazu nebo mailu a tak se pokusím odpovědět touto cestou.
Byl vznesen tento dotaz:
Ahojky, neplánovaně jsem se dostala na tyhle stránky-při hledání info o těchto slepičkách. Chceme si také koupit, můžeš napsat jak nesou. Jestli nejsou jen hezké, ale aby z nich nějaká vajíčka padala :-)) Díky
Tedy odpovídám jednoduše. Ze všech našich slepic, kolik plemen jsme měli vždy vejce "padala" v hojném počtu.
Ze vzkazu nelze poznat o které slepice tazatelce jde a proto podrobněji ke všem, které jsme kdy měli.
První naše slepice byly Vlašky koroptví. To jsou tyto:




Vlašky koroptví jsou velmi dobré nosnice a tak jak se uvádí v odborné literatuře, snášejí 160 až 200 vajec za rok. Já jsem nikdy nepočítala kolik kdy snesly, ale byla jsem nadmíru spokojená. Byla to naše první zkušenost a já jsem měla radost z každého vajíčka.

Další naše slepice byly České zlaté kropenky. Ty jsem chtěla proto, že je to původní české plemeno chované v českých zemích již za Karla IV. To byl trošku omyl pokud nejde člověku jen o exteriér. Jako nosnice to nebyla žádná sláva. Od Vlašek se lišily vzhledem jen nepatrně (mají tmavé nohy). Peří téměř stejné jen byly drobnější a také vajíčka byla menší. Ovšem byly od malochovatele a všechny byly odchované kvočnou. Takže dvě z osmi také seděly na vajíčkách. O jednu z nich jsme přišli, něco nám ji roztrhalo, ale tu druhou máme dodnes. Dvakrát vyseděla kuřata a očekávám, že si to letos zopakujeme.



Další slepice které jsme pořídili byly Dominant modrý, které snášejí hnědá vejce a cca 258 ks za rok.



Protože jsme přišli do drůbežárny dost pozdě, byly už slepičky přebrané a tak jsme dostali tyto světlejší. Správně by měly vypadat takto:



Poslední slepice, které jsme pořizovali jsou Dominant žíhaný, který snáší cca 259 ks vajec za rok. A ty jsou na tomto obrázku:




Jsou to ty kropenaté dohromady s Dominantkama modrýma. Na dalším obrázku je vidět jak vypadaly, když jsme si je dovezli jako kuřice. Ty dvě bílé jsme vzali na doporučení paní v drůbežárně na zkoušku. Jsou to německé hybridy Lohman. Snášejí velká bílá vejce a to každý den. Je jedno jestli mrzne nebo ne. Denně mám v kurníku dvě bílá vejce. Mezi hnědými se to dobře kontroluje. Jsou sice brzy vynešené,(asi za 15 měsíců) ale stojí to za to.




Děláme to tak, že když máme slepičky rok, dokoupíme k nim další mladé slepice a tím máme zajištěno, že máme dost vajec po celý rok. Když ty první přestávají snášet, tak ty mladé se dostávají do formy. Nenecháváme slepice déle jak dva roky. Bylo by to neekonomické. I když já zase nejsem takový ekonom, ale když je v hrnci dva roky stará slepice je chutnější než 3-4 letá a taky se nemusí tak dlouho vařit.
Mám jeden postřeh. I když by si člověk myslel Dominant jako Dominant, vajec snesou oboje stejně, ale ty kropenaté jsou žravější. Když jim dáváme večer do kurníku ještě pšenici, aby náhodou neměly hlad, tak všechny už jsou usazeny na hřadách. Modré Dominantky zůstanou sedět, ale těm kropenatým není zatežko slézt a jít si nacpat volátka. To jsem ještě u žádných slepic nezažila.
Doufám, že moje odpověď bude tazatelce stačit a že si ji tady najde. Jinak jsem odpovědět nemohla.

úterý 8. března 2011

Dvojí narozeniny

Obě mé snachy jsou zrozenci ryb. Mají narozeniny 10. a 11.3. a tak i medový dort, který jsem každé z nich upekla je tímto znamením typický. Včera jsem placky poslepovala, aby se dort proležel a dnes potáhla marcipánem a dozdobila. Začala jsem ráno a ve dvě hodiny jsem byla hotová. Nezdá se to, ale se zdobením je dost práce. S vlastním dortem ani ne, ale ten marcipán dá zabrat. Snad se budou dorty líbit a o to, že by nechutnaly se bát nemusím. Medák je u nás velmi oblíben a na žádných narozeninách nesmí chybět. Piškotové dorty se u nás vůbec nedělají.










neděle 6. března 2011

I moje dávná hudební láska zestárla

Tak jako já, zestárla i moje dávná hudební láska, můj vrstevník Demis Roussos.
Řecký zpěvák narozený v Egyptě (1946), majitel osobitého tenoru. V Aténách vystudoval hru na trubku a basu, zvládl ale i další nástroje - piano, kytaru a bouzouki.



To nepotřebuje další komentář. Jeho podmanivý hlas dojímá snad všechny generace.

pátek 4. března 2011

Omluva

Musím se vám omluvit, že jsem vás uvedla, ovšem nechcačky, v omyl. Dnes jsem narazila na další blog o chameleonech a tam se uvádí, že chameleon je gravidní 30-35 dní a dokonce někde píšou, že 40 dní. Takže v článku Xantipa na námluvách už jsem to opravila, ale pro vás, kteří už se na ten článek těžko budete vracet, svůj omyl napravuji.


čtvrtek 3. března 2011

Už se zabydleli


Pokusila jsem se vyfotit oba obyvatele nového terária, ale věřte, že to nebylo jednoduché. Xantipa se neustále někam zašívala. Zřejmě před Rychlonožkou. Zdá se, že tomu páření přišel kluk na chuť a pokud se to zadařilo na výletě v Plumlově, tak Xantipa už zájem nejeví. Pokud je pravda to, co jsem se dočetla na jednom chovatelském blogu, tak 30-35 dní je doba gravidity. Seděla jsem u terárka dost dlouho a pozorovala oba nájemníky.Udělala jsem nějaké fotky. Xantipa moc těhotně nevypadá, výraznější břicho nevidím, ale barvu těhule má. Někdo uvádí dokonce 40 dní gravidity.Tak z toho jsem tumpachová. Uvedla jsem vás v omyl, když jsem napsala , že gravidita trvá 21 dní, za což se omlouvám, ale nevím co si z toho, co se píše na různých blozích vybrat. Zřejmě má každý jiné zkušenosti, nebo je docela dobře možné, že já jsem to špatně pochopila. Každopádně má xantipa dost času.




středa 2. března 2011

Nové bydlení

Rychlonožka s Xantipou mají nový byt. Zdá se, že se jim v něm líbí. Tak teď už jen aby byla mláďata a už nám ke štěstí nic nechybí.








úterý 1. března 2011

Nakupovali jste dnes?

Byli jste u lékaře, v lékárně,koupili jste noviny? A co televize a rádio poslouchali jste?Abychom tak nečinili, k tomu nás vyzýval mail, který už před třemi týdny začal kolovat po internetu. Já jsem nenakupovala, noviny jsme taky nekoupili,televizi nepustili. K doktorovi jdu až v pátek.Já jsem to splnila ve všech bodech.S nakupováním jsem žádný problém neměla, protože obchod u nás není, trafika taky ne a k doktorům chodím v Brně.A co vy? Dostal se k vám ten mail? Zajímalo by mě, jak to vypadalo v obchodech. Jestli to bylo alespoň trochu poznat. Pokud jste nějakou změnu oproti běžnému pracovnímu dni zaznamenali, tak písněte. Nechci být neiformovaná.


Loupáčky

500 g  hladké mouky 230 ml  mléka (pokojová teplota nebo vlažné) 100 g  změklého másla 75 g  cukru 1  vejce (pokojová teplota) 30 g  čerstvé...