neděle 30. prosince 2007

Pár vtipů před Silvestrem






Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí. Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
˝Poslyšte!˝ zavolá za ním svatý Petr. ˝Vy si ze mě děláte šprťouchlata, nebo co?˝
˝Ne,˝ ozve se v dálce. ˝Oni se mě tam dole snaží vzkřísit.˝


Synek se ptá tatínka:

"Tati, kdy si Indiáni malují obličeje?"
"Když se chystají do boje." Odpoví otec.
"Tak si dej pozor na mámu, stojí před zrcadlem a maluje se!"


U lékaře: "

Pane doktore, večer nemůžu usnout. Musím pořád myslet na tisíc věcí." "Tak tedy vypijte před spaním sklenku kyselého mléka." "Pak budu klidně spát?" "To sice ne, ale budete myslet jen na jednu věc."


Ptá se občan policisty:

"Prosím vás, je tato ulice bezpečná?"
"Samozřejmě, že je bezpečná, jinak bych tu nestál!"


Malý motorista



Šťastný malý motorista

pátek 28. prosince 2007

Před koncem roku nakoukneme do...


Foto: Lubomír Stiburek

Novoroční přání




Všem pravidelným i náhodným návštěvníkům, také mé dopisovatelce Hance přeji veselého Silvestra, šťastný nový rok prožitý ve zdraví, pohodě a vzájemné lásce. Nenechte se ničím a nikým otrávit a zůstaňte mému blogu věrni.

čtvrtek 27. prosince 2007

Vánoční ozdoby






Andělíčky jsem háčkovala těsně před vánočními svátky. Aby i na vašem stromečku mohla tato ozdoba dělat parádu příští rok, pokusím se vám vyrobit předlohu a přidám ji včas. Možná přibudou i další.

středa 26. prosince 2007

Vánoční fotografování



Tak krásně rozkvetl ibišek den před Štědrým dnem. Za oknem to ale vypadá velmi vánočně.


¨






V kuchyni to voní , vánočky se povedly, betlém je postavený, stromeček nastrojený, Ježíšek může přijít.








Dnes už je po slední svátek vánoční a začneme se chystat na přelom roku.

čtvrtek 20. prosince 2007

Krásné Vánoce všem

Purpura večerem zavoní,
zvoneček tichounce zazvoní.
A jeho stříbrný hlas
probudí vzpomínky v nás.
Srdcem jsme stále dětmi,
čekáme, až se setmí.
Až vánoční stromek tu bude stát
a varhany Tichou noc hrát,
chci vám v tu chvíli přát,
ať každý má každého rád.
Sněte svůj vánoční sen
o štěstí a lásce jen.
Myslete naň na každém kroku,
vejděte šťastně do nového roku.
Sněte, myslete a hlavně konejte,
k srdcím svých blízkých se vydejte.
Krásné Vánoce a šťastný nový rok všem návštěvníkům přeje Jitka



pondělí 17. prosince 2007

Jak lze přijít o iluze ...


Včera večer jsem ke svému nejmladšímu, desetiletému vnoučkovi, kterého ráda škádlím, vznesla po ICQ dotaz, jestli už napsal Ježíškovi. Odpovědí mi bylo: "Co to na mně babi zkoušíš??? Je 21. století a ty žiješ ještě v tom minulým." Na to jsem mu napsala, že myslet si může co chce, že Ježíšek právě protetěl kolem našeho okna, zamával na mně a vzal si dopis, který jsem mu napsala. A že holt já pod stromkem budu mít dárky od Ježíška a jemu, "nevěřícímu Tomášovi", budou muset pod stromeček něco podstrčit rodiče, aby nebrečel, že tam nic nemá. Ale, že dárky od Ježíška jsou ty nejlepší. Na to už jsem od Michálka odpověď nedostala, neboť si asi řekl, že babka se nejspíš zbláznila a jak je známo, bláznům se nemá odporovat, nebo byl tak zabrán do počítačové hry, kterou právě hrál, že moje zlobení už nevnímal.

Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak mně a některé mé spolužáky připravila o iluze soudružka učitelka. Psal se rok 1953 a já jsem chodila tři měsíce do školy. Jako správně vykulený prvňáček jsem měla školy i tak dost, protože do školky jsem nechodila. Maminka se mnou byla doma do mých sedmi let. Bylo to někdy kolem Sv.Mikuláše, když nám ve třídě soudružka učitelka dbalá zřejmě školních osnov sdělila, že žádný Ježíšek neexistuje a dárky pod stromeček dávají rodiče. Když jsem přišla rozčílená domů a sdělila tuto, pro mně zdrcující novinu mamince, ta očividně zaskočená nastalou situací a mým spravedlivým rozhořčením, chvíli lapala po dechu a nakonec ze sebe vysoukala: "no, když to říká soudružka učitelka, tak to asi bude pravda." Zřejmě to nechtěla hrotit, protože viděla mé odhodlání Ježíška bránit za každou cenu. Správně odtušila, že bych to mohla chtít na školní půdě dál rozebírat, což nepovažovala v té době za vhodné a tak diplomaticky zahrála tuto debatu někam do autu. Já jsem to ale rozhodně nechtěla nechat jen tak a mamince jsem řekla, že lžou obě a že já jsem Ježíška stejně loni viděla, jak se spouští po zlatém žebříku do našeho otevřeného okna. Maminka se už jen pousmála, pohladila mně po hlavě a už se to dál neřešilo. Umínila jsem si, že si dám velký pozor, jak to u nás o Štědrém dnu bude probíhat a běda, jestli toho Ježíška uvidím. To se budou mít ve škole na co těšit. Jenže, Ježíška jsem nepřistihla a tak slončila jedna krásná iluze malé holky....
Kdy jste přišli o iluze vy ? Nemusí to být jen ty o Ježíškovi. Svěříte se v komentářích?

úterý 11. prosince 2007

Purpura


Letos už to nestihneme ale na příští Vánoce si můžeme doma připravit voňavou purpuru ze sušených bylinek. Jak na to?
V létě si nasbíráme: mátu, květ měsíčku, tymián, majoránku, šalvěj a vše usušíme. Poměr jednotlivých bylinek není striktně určen. Je na vás, co vám víc zavoní. Přidáme sušenou pomerančovou a citronovou kůru, pár svitků skořice, 2-3 muškátové oříšky, 10 hřebíčků. Vše nasypeme do mísy. Nepoužívejte plastovou ani dřevěnou mísu, protože do bylinek přidáme také vonné oleje , které by do mísy nasákly a jejich vůně bychom se těžko zbavovali.. Lžičku pomerančového a lžičku mátového oleje nalejeme na bylinky a vše dobře promícháme. Bude-li se vám zdát, že je oleje v bylinkách málo, podle vlastního uvážení trochu přidejte.Jeho množství záleží na množství sušených bylin.Olej musí do bylinek dobře vsáknout. Proto dejte nakonec celou směs do plastikového sáčku a řádně protřepte. Nechte bylinky v uzavřeném sáčku 1-2 týdny a jeho obsah znovu několikrát protřepte. Na Vánoce si dejte část bylinek do nějaké misky k teplu, tam se bude vůně lépe uvolňovat. Pozor, aby purpura nepřišla do styku s dřevěným nábytkem. Olej by mohl poškodit lakovaný povrch a zanechat na nábytku skvrny. Pro letošek se spokojíme s purpurou z obchodu. Měla by být k dostání v drogeriích. Ta naše ale bude vonět líp, uvidíte. Přeji vám všem voňavé Vánoce.
PS. Ještě je tu jedna možnost, jak to do Vánoc stihnout. Nakoupit tyto sušené byliny v prodejně s bylinkami.

pondělí 10. prosince 2007

Než přijdou Vánoce

Než přijdou vytoužené vánoční svátky, nahlédneme naším pomyslným okénkem ještě na chvíli do světa.Snad nám k tomuto místu Hanka něco zajímavého připíše.


středa 5. prosince 2007

Břetislav a Jitka

Břetislav je údělný kníže na nedávno získané Moravě, sídlící na hradě v Olomouci. Jitka je patnáctiletá krasavice, německá šlechtična z krve nordgavských hrabat, toho času vychovávaná v rodinném klášteře ve Schweinfurtu, neboli Svinibrodu, na řece Mohanu v Bavorsku. A právě tam ji okolo roku 1030 patrně poprvé spatřuje statný Břetislav, který je spolu se svou družinou právě na jedné ze svých zahraničních cest. Zamilovaný Břetislav, sám urozené krve a mocný, by se bez problémů mohl o Jitčinu ruku ucházet a nebyl by oslyšen. Volí tedy raději rytířské gesto, vždyť jablko nepadá daleko od stromu, posazuje klášterní schovanku na koně, mečem přesekává ochranný řetěz klášterní brány a dívku svého srdce unáší. Jitka se Břetislavovi stala milující partnerkou a povila mu sedm dětí. Tak praví legenda.
Kde je ten Břetislav teď, to Ti Maruško nepovím ale můj "Břetislav" právě štípá dříví před domem.


pondělí 3. prosince 2007

Zasmějte se se mnou

.Přišel domů notně opilý manžel a povídá manželce: "Tak sakra, kdo je tady hlava rodiny!" Manželka mu dá facku a muž na to: "To už se nemůžu ani zeptat?????"



Stěžuje si náměstek kolegovi na novou sekretářku. "Myslel jsem bůhví co to nebude a musím tedy říci, že moje stará je v posteli lepší. Schválně ji vyzkoušej." Za nějaký ten den se zase potkají a náměstek je zvědavý na názor kolegy a ten povídá: "Měl jsi pravdu, tvoje stará je lepší!"




Ptá se otec sedmnáctiletého synka:
"Kam jdeš a proč si s sebou bereš tu baterku?" "Na rande", odpoví synátor. "To já ve tvých letech žádnou baterku nikdy nepotřeboval", říká otec. "No, ale taky se podívej, co sis přivedl domů!"




Žena se ptá manžela: "Viděl jsi někdy zmuchlanou stovku?" "Ne," říká muž znuděným hlasem. Manželka před ním zmuchlá stovku. "A viděl jsi někdy zmuchlanou tisícovku?" "Ne." "Tak se podívej..." a muchlá před ním tisícovku. Pak se ho ptá: "A viděls někdy zmuchlaných osm set tisíc?" Muž na to nechápavým hlasem: "Ne..." "Tak to se jdi podívat, stojí v garáži."




Lísteček za stěračem zaparkovaného auta:
"Zpráva pro zloděje: Nádrž je prázdná, rádio nemám a motor je vylágrovaný."
Druhý den přibude další lísteček:
"Pro majitele auta: Takže kola ti byly stejně na hov.. ."




Ptá se otec syna: "Jirko, ty prej teď chodíš s Blaženou?" "No chodím, máš něco proti tomu?" "Ne, jen jsem ti chtěl říct, že když jsem byl v tvým věku, tak jsem s ní chodil taky!"


neděle 2. prosince 2007

Sv. Barbora


Barbora z Nikomédie (též svatá Barbora), panna a mučednice, patří ke čtrnáctisvatým patronům, vzývaným zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích. Jejich společná památka se slaví 4.prosince.
Dle legendy byla svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století, nebo na začátku 4. století n. l. v Nikomédii v Malé Asii jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioscura. Matka jí brzy zemřela, krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu, dle tehdejší helénistické kultury. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy ještě zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden ze sloužících, jež o ni pečovali, byl však tajným křesťanem, který Barboru obrátil na víru. Jakmile se to otec dověděl, chtěl ji donutit zříci se víry, když se však dcera bránila, vlastní rukou (někdy je uváděno že mečem) jí ve vzteku srazil hlavu. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk, jenž jej na místě zabil.
Pravděpodobně byla svatá Barbora sťata mečem kolem roku 305 během pronásledování křesťanů za panování císaře Maximiana Galeria ( 305-311 ), existují však i další verze legendy o její smrti.
Svatá Barbora je uctívána jako svatá patronka havířů, dělostřelců, architektů a matematiků, také dalších povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti, rovněž jako ochránkyně proti smrti bleskem, v časech bouří a požárů.
Většině z vás jistě nemusím připomínat starou tradici, že větvička uříznutá na svátek sv. Barbory do Vánoc ve váze doma rozkvete. Tak všechna vdavekchtivá děvčata nezapomeňte a 4.prosince si nějakou větvičku uřízněte. Může to být větvička z ovocného stromu, nebo kvetoucího keře. Třeba třešeň, višeň nebo zlatice-zlatý déšť.Podle staré pověry se věřilo, že děvče, kterému právě o Vánocích větvičky "barborky" vykvetou, se vdá do roka za bohatého a hezkého chlapce.
Chcete-li se dočíst podrobnosti, doporučuji svůj zdroj : http://cs.wikipedia.org

sobota 1. prosince 2007

Vánoce včera a dnes


Příprava na Vánoce začínala v naší rodině vždy už kolem Mikuláše, kdy se peklo vánočního cukroví. Tuto tradici se snažím dodržovat. Upeču několik druhů cukroví, převážně podle starých receptur zděděných po mamince. Patří tam vanilkové rohlíčky, linecké slepované, pracky, zázvorky a marokánky. Za dobu trvání mé domácnosti jsem repertoár vánočního cukroví poněkud pozměnila. Dělám ještě nepečené Rafaelo, sněhové pusinky obalované v kokosu nebo mletých oříšcích, ořechové hromádky a další převážně ořechové cukroví. O Vánocích nesmějí chybět perníčky, které věšíme i na stromeček spolu s háčkovanými ozdobami a ozdobami z vizovického těsta. Snažím se, než začnu péct cukroví, abych měla již umytá okna, pověšené čisté záclony a udělaný z gruntu úklid celého domu.Po upečení cukroví už dám do pořádku jen kuchyni.Den před štědrým dnem upeču vánočku. Většinou peču dvě až tři. Proč tolik? No proto, že u nás mají vánočku všichni rádi. Někdo namazanou máslem, někdo si na máslo dá med nebo marmeládu a nebo jen tak suchou. Dávám do ní hodně rozinek a nahoru nasypu plátky mandlí. Na štědrý den dopoledne manžel nastrojí stromek a já se točím kolem příprav štědrovečerního menu. Na svátečně prostřeném stole nesmí chybět rybí polévka, bramborový salát s majonézou a samozřejmě smažený kapr. Po večeři dobré víno, káva a moučník nebo cukroví. To je asi stejné, jako v jiných českých rodinách. Po večeři si rozdáme dárky, sedneme si k televizi a sledujeme pohádky nebo si pustíme vánoční koledy. Vánoční atmosféru podtrhuje vůně vanilky, purpury nebo Františka. Dnešní přípravy na Vánoce se od staročeských Vánoc příliš neliší. Snad jen některými lahůdkami na štědrovečerním stole, které staročeši neznali podobně jako televizi nebo hudbu z CD přehrávače...
Za starých časů se štědrovečerní večeře skládala z několika chodů. Na stole nesměla chybět hrachová nebo čočková polévka, kuba, (kroupy s houbami a česnekem), pukance s mákem a medem, hubník (nákyp s houbami). Ryba na stole většinou chyběla, protože v 16. a 17. století patřila mezi postní jídla. Kapr se stal tradičním vánočním jídlem teprve v 19. století. Zárukou hojnosti v příštím roce byl velký dostatek jídla na štědrovečerní tabuli i když mnohem skromnějšího, než máme dnes. Zbytky jídla se pak dávaly dobytku, kořenům stromů v zahradě a studni - aby dávali nadále vodu a obživu.
Lidé se od rána postili, aby večer uviděli "zlaté prasátko". Večer, když vyšla první hvězda na obloze, si rodina sedla k slavnostně prostřenému stolu s bílým ubrusem. Večeři zahajoval hospodář a společnou modlitbou se poděkovalo Bohu za vše dobré, co přinesl i co vzal. Jako první chod se podával hrách. Nejdříve hospodyně odebrala z mísy hrachu po lžíci pro každé z domácích zvířat, potom si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Jako další chod se servírovala polévka pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se odkládaly na jeden talíř a po večeři je hospodyně zakopávala pod ovocné stromy, aby byla zajištěna úroda pro příští rok. Jako sladká tečka štědrovečerní večeře se servírovala vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, pivo, víno či pálenka pro dobré trávení.
Po večeři zazvonil zvoneček a hospodář přinesl do místnosti stromeček ozdobený ořechy, perníčky, jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, řetězy a svíčkami. Potom se svíčky zapálily, všichni se shromáždili kolem stromečku a zpívali koledy. Ty se u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil.




pátek 23. listopadu 2007

Blíží se advent


Blíží se advent. Toto období očekávání a těšení se na příchod Ježíše Krista je pro křesťany a nejen pro ně, nejkrásnějším obdobím roku. V tomto období křesťané dodržují mírný půst, neboť střídmost bystří smysly a to je v období rozjímání dost důležité. Adventní čas trvá čtyři týdny a začíná první adventní nedělí, která letos připadá na 2.12. a končí dnem Narození Páně, tedy 25.12. Symbolem adventu v českých domácnostech je adventní věnec se čtyřmi svíčkami. Správný adventní věnec by měl být včetně všech čtyř svíček laděn do fialova, pro lidi v dnešní době to už ale není tak důležité a věnec i svíčky jsou laděny do modré či červené barvy. Záleží to spíš na vkusu a oblibě té které barvy. Každou adventní neděli se zapálí jedna ze svíček.O adventu se při ranních mších zpívají takzvané roráty, staré české adventní písně sestavené podle biblických textů.

Škoda, že se v posledních letech toto období stalo především komerční záležitostí. Místo klidných příprav na vánoční svátky se honíme po obchodech a nevíme co komu koupit. Vzpomínám si na své dětství a Vánoce, které byly rozhodně chudší než ty, které prožíváme teď ale byly mnohem poetičtější a spíš o rodině, její soudržnosti a lásce. Dodnes bych mohla vyjmenovat dárky, které jsem o vánocích dostala pod stromeček. Byla to vždy jen jedna nebo dvě věci a vždy to, co jsem si nejvíc přála. Jednou to byl pokojíček pro panenku, který se skládal z kulatého stolku, dvou židliček a skříně. Vzpomínám si, že na židličkách byl potah z modrého sametu a skříň měla dole vysouvací šuplík. Jindy to byla hadrová panenka se sádrovou hlavou. I z té jsem měla velkou radost přesto, že kamarádka dostala panenku z celuloidu, která byla dostupná jen dětem z majetnějších rodin. Když jsem byla starší, dostala jsem svoji první manikůru a knihu V zámku a v podzámčí, víc nic. A stačilo to. Byla jsem šťastná jako blecha i za to málo. Nevím jestli si dnešní děti budou za čtyřicet, padesát let pamatovat nějaký dárek z té přehršle dárků, kterou mají každý rok pod stromkem. Moc bych jim přála, aby to tak bylo.





čtvrtek 22. listopadu 2007

Už jen měsíc do Vánoc

Milé dámy, nezadržitrelně se blíží Vánoce a já jsem konečně naškrobila ozdoby na vánoční stromeček, které jsem slíbila jednomu kamarádovi. Jsou tady a pokud si pospíšíte, ještě můžete něco stihnout.




Samozřejmě je jich od každéhu druhu několik.Jestli některou neznáte a nemáte popis, napište si o něj. Ráda ho pošlu v mailu. Nedají moc práce a u televize jich za večer pár uděláte. Dá to trochu práce ale stromeček takto ozdobený nás vrátí k tradičnímu zdobení po česku. Bez třpytek a pozlátka. Obrázek stromečku nastrojeného háčkovanými ozdobami jsem si vypůjčila na http://diskuse.dama.cz . Na můj vkus už bych tam nedávala ani ty stříbrné třásně ale proti gustu se nedá nic namítat. Háčkované ozdoby nevypadají na stromečku špatně v kombinaci se slaměnými ozdobami nebo s ozdobami z vizovického těsta.


Když nestihnete uháčkovat ozdoby, můžete udělat vánoční výzdobu oken. To tolik času nezabere.


Originály ke stažení najdete na http://www.kudlanka.cz

středa 21. listopadu 2007

Yorga a patálie s ní..

Dnes mám tolik témat, že nevím s čím začít. Začnu naší Yorgou, jelikož to se mě dotýká osobně. Tak tedy, naše princezna má už týden své dny. Prostě hárá. To, že se tenhle stav blíží, oznamuje nejen kalendář ale hlavně jeden voříšek z dolního konce dědiny. Ten se pravidelně, už měsíc před nedcházejícím háráním nastěhuje k našemu domu. Ustele si na dřevech a je tady pečenej vařenej. Jít s Yorgou na procházku je hotový očistec jak pro nás, tak pro Yorgu.




Tenhle Kelly, tak mu doma říkají, je děsný erotoman. Nenechá Yorgu vykonat potřebu, zkouší to ze všech stran a přitom se ještě nic neděje. To mě ještě nechává docela v klidu i když to obtěžuje. Horší situace je teď.Kelly u nás nadále i nocuje, protože jeho majitelku už dávno přešlo chození si pro něho alespoň na noc ale přidali se k němu další dva voříšci. Žeryk I. a Žeryk II.




Protože nastává období, kdy to nechtějí jen zmínění nápadníci ale začne to chtít i Yorga, jsem trvale ve střehu. Ven už s ní nechodím, protože máme dost dobře udělaný plot a za ním je v bezpečí, vypouštím ji na zahradu. Až do včerejška. Včera odpoledne se Yorga vehementně dožadovala vypuštění na zahradu a tak jsem se oblékla, nazula botky protiskluzovky a vyrazila do zahrady. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem uviděla v zahradě Žeryka II.




Musel nějak přelézt plot. To tady dokáže jen Baryn, který je ale většinou doma uvázaný za drátěnou ohradou. Tak teď jsem zjistila, že už jsou dva. Utrpěla jsem menší šok. Musím dávat bacha dvojnásob. Když jsem Žeryka II. vyprovodila ze zahrady a vracela se s Yorgou domů, za domem na schodech seděl Žeryk I. To už jsem začala přemýšlet, že je asi někde v plotě díra. Zavřela jsem Yorgu doma a vyrazila vyprovodit Žeryka I. Šla jsem obejít zahradu abych zjistila, kudy se ti vetřelci k nám dostávají. V tom jsem zahlédla, že přes plot přeskakuje i ten malý fousáč Kelly. "Á tady je zrada!" pravila jsem si sama pro sebe. Na podzim jsme totiž k plotu zvenčí složili dlažbu určenou na opravu chodníku v zahradě. Dokud nebyl sníh, nic se nedělo. Jenže sníh vytvořil na uskladněné dlažbě čepici, ta zmrzla a stala se odrazovým můstkem pro výpravy do naší zahrady. Pak stačilo, aby to vyzkoušel jeden z nich a teď už tudy chodí všichni. Průkopníkem musel být Žeryk II, protože uměl přelézt i zpátky, kdežto ty druhé dva musím vypustit brankou. Mají krátké nožky a zpátky už jim to nejde. Tak teď abych vzala lopatu a šla odházet sníh, jelikož chlapa v domě nenajdu, kdybych se rozkrájela. Odjel do Brna...
Tudy přelézali plot. Čepici jsem odstranila, sníh v blízkosti složené dlažby odházela ale s dlažbou nepohnu, ta je přimrzlá. Uvidím, jestli to pomůže.






Tady si hoši vyšlapali cestičky.

Už pečete?

V dnešních e-mailech jsem našla tuto poštu. Poslala mi ji moje bývalá kolegyně, troufnu si říct i kamarádka.Nemůžu si to nechat pro sebe, protože takové linecké jste asi ještě žádná z vás nepakla.Nejdříve recept ale můžete použít i svůj osvědčený na linecké těsto.
Recept pro znalce
Prdelky
Těsto:
240 g hladké mouky, 100 g másla, 80 g cukru,moučka, trochu prášku do pečiva, špetka soli, 2 žloutky nebo 1 vejce
Bílková poleva:
lžíce prosátého moučkového cukru, kousek bílku (asi jako hrášek), lžička, citrónové šťávy


Postup: vše smícháme v hladké těsto, dáme na půl hodiny odpočinout do chladu.
Pak vykrajujeme srdíčka, kterým odřízneme asi 1 cm špičky (záleží na velikosti vykrajovací formičky). Pečeme ve vyhřáté troubě na 170 °C. Po upečení slepujeme po dvou pikantní zavařeninou a bílkovou polevou, nakreslíme dle fantazie kalhotky. Tvary můžeme dělat z jakéhokoliv lineckého těsta. Jen doporučuji hladkou mouku a velmi jemný cukr, jinak budete mít prdelky rovnou s celulitidou.
Až teprve foto dotvoří hodnotu tohoto receptu





Tento recept byl převzat z www.recepty.cz a jeho autorkou je paní Helena Štolbová
Uznejte, že je to výborný nápad a je vidět že národ český má stále smysl pro humor a chce péct cukroví i když máslo je za takovou cenu. Prostě těch prdélek napečeme méně, nebo naopak hodně a pošleme je do parlamentu.

pondělí 19. listopadu 2007

Z okénka jsme vyhlédli...

Autorem snímku je Lubomír Stiburek
U nás je tolik krásných a historií opředených míst, že by bylo škoda je nenavštívit. Podívejme se tam alespoň prostřednictvím "Okénka do světa". Snad nám Hanka k tomuto místu podá svůj obvyklý výklad.

sobota 17. listopadu 2007

Ledovce nezadržitelně tají

Proč to stále nikdo neslyší nebo nechce slyšet? Odborníci už křičí nahlas a ono stále nic. To jsou všichni tak zabednění? Varování vědců jsem si přečetla dnes v Novinkách. OSN varuje, že na zastavení katastrofy, která přinese sucho, hlad a nemoci má lidstvo již jen deset let. Myslíte si, že jsou to bláboly nebo fakt? A může s tím obyčejný člověk jako jsme my vůbec něco udělat? Zkuste se po přečtení souvisejících článků v Novinkách vyjádřit v anketě . Ale hlavně zkuste každý něco udělat pro to, aby se i naše děti a vnuci a další budoucí generace mohla těšit z krás této nádherné planety. Jestli máte nějaké doporučení, jak k zastavení oteplování planety může každý z nás přispět , podělte se o to s námi v komentáři.
Změny klimatu přinesou náhlé a nevratné dopady na lidstvo, shodli se delegáti Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) v pátek ve španělské Valencii. Během soboty zde má tento poradní orgán OSN přednést souhrnné poselství zohledňující předchozí tři varovné zprávy vydané v letošním roce.
fia, Novinky, BBC
Moje rada je jednoduchá. Vraťme se k přírodě, jak jen to trochu jde. Naučme se jí víc rozumnět, tak jak to dělali naši předkové. Snažme se co nejmíň přírodu zatěžovat emisemi jakéhokoliv druhu. Když si každý z nás dokáže odepřít jen něco málo z vymožeností civilizace, v celku by to mohl být přínos.

pondělí 12. listopadu 2007

Porážka

Konečně jsem se dostala k tomu, abych vám přiblížila důvod, proč jsem přes víkend neměla čas na svůj blog. Něco málo jsem nafotila a tady je chronologicky seřazených několik fotek.




Opařený a od štětin očištěný vepřík už visí.




Trocha legrace u zabíjačky musí být a proto si synek nasadil vepřovou hlavu. Jen aby mu to nezůstalo...




A jsme ve finále. Může se ochutnávat. Tohle už je jen torzo, ostatní je rozdáno oběma rodinkám našich kluků, sousedům a kamarádům. Teď ještě pokrájet a vyškvařit sádlo a je hotovo.



Je pondělí, pravé poledne a vše je uklizeno. Nikdo by nepoznal, že se tu něco takového odehrálo.
Opět nastala bílá tma. Chumelí a silnici by nikdo nenašel, protože silničáři ji projeli v noci a od té doby napadlo dalších 10cm.Jdeme se s Yorgou podívat co tomu nadělení říkají slepice. Musíme jim přisypat do krmítka a nesmím zapomenout ani na sýkorky a vrabčáky. Máme jich plnou zahradu a protože jsou zvyklí na pravidelný přísun slunečnicových semínek, nesmím je zklamat. Yorga hárá a tak na dědinu teď vůbec nechodíme, protože před domem trvale stepuje pět potencionálních ženichů. Nemůže být bez dozoru ani na zahradě, protože jeden z nich je eskamotér, říkají mu Baryn a ten přešplhá i dřevěný plot.

neděle 11. listopadu 2007

Kalamita



Tento pohled do krajiny kolem našeho domu mnozí znáte. Alespoň ti, kteří chodí na můj blog pravidelně. Tenhle se naskýtal už od dnešního rána. Sníh tady padal už včera ale nebylo to nic moc. Ještě že, jinak bychom toho čuníka asi tak lehce nezdolali. Dnes napadlo asi 20cm a když po obědě odjížděly obě rodinky našich synů domů, kluci nasazovali řetězy. Bez nich by tady museli zůstat, jelikož jsme na konci světa a silničáři si nás šetří až na konec. Takže cesta k nám není prohrnutá a dost možná dnes prohrnutá ani nebude. No teď, když je maso z pašíka částečně v mrazáku, částečně v klobáskách a jitrnicích a sádlo v omniovkách, může klidně padat dál a silničáři mohou klidně dál podřimovat. Slivovice je vypálená a chleba si upeču. Nic nám chybět nebude a do jara určitě vydržíme.

středa 7. listopadu 2007

Orchideje

Musím se nejdřív přiznat, že s pěstováním orchidejí nemám žádnou zkušenost. První dvě jsem dostala od svých švagrových loni k narozeninám, tu třetí od manžela letos. Když ty první dvě odkvetly a pořád se nic nedělo, myslela jsem si, že to je jejich konec.Měla jsem štěstí a při hledání pomoci, jak s nimi naložit jsem narazila na stránky paní Marušky z ibiškového mámení. Tam jsem se dočetla co orchideje potřebují a Maruška ještě přidala něco navrch. Udělala jsem vše, jak poradila a pak už jsem jen čekala co se bude dít. Že bude mít přesazení takový výsledek jsem opravdu nečekala. Chci se teď pochlubit jak to dopadlo a především tady předevšemi Marušce poděkovat.




Tohle je ta přesazená orchidej. Má už rozvinuté tři květy a další tři poupata jsou ještě zavřená. Druhá z přesazených orchidejí má teprve připravený stvol , na kterém se květy začnou tvořit. Vypadá velmi nadějně.



Tohle je orchidej, která teprve na můj zásah čeká. Hned jak odkvete, tak se do ní pustím.
Musím říct, že obě přesazené orchideje se celkově ozdravily. Měly nějaké skvrny na listech a po přesazení mají listy krásně zelené a čisté. Mám z nich opravdu radost. Myslela jsem si, že to nikdy nezvládnu ale jak zní mé motto? Nikdy neříkej nikdy... No vidíte i takový břídil jako já vypěstuje v bytě pěkné orchideje. Podotýkám, díky Marušce. http://www.ibiskovemameni.wbs.cz/

Zase něco z hantecu

Již včera jsem chtěla dát tento článek ve známost ale blog.cz měl zase nějaké potíže a já ne a ne to uložit. Nevadí, napíšu to znovu. Tak tedy, večer jsem listovala Brněnským Metropolitanem, který vychází jednou za měsíc a dostává se do všech brněnských domácností. Poprvé se dostal i do mých rukou, a já jsem v něm objevila svůj oblíbený hantec. Na stránkách tohoto měsíčníku je otištěna krátká básnička v hantecu a čtenáři ji veršovaně překládají. Já vám předložím říjnovou básničku a nejzdařilejší překlad. Alespoň podle mého názoru nejzdařilejší.



Kénig a Prágl / autor Mira /

Z Kénigu borec koc na roli balí
a těžký klíny jí do budky valí.
Z Práglu je žabec, negóme hantec.
Borec to zabalí a jde zas pali.

Překlad pana Petra Dvořáčka

Kluk z Králova Pole na nádraží v davu,
holce krmí ucho - chce jí poplést hlavu.
Děva však je z Prahy, hantec je jí cizí,
tak to chlapec vzdává a raději mizí.
Další překlady můžete najít na adrese www.bmbrno.cz , kde je tento měsíčník ke stažení. Najdete tam i další zajímavosti o městě Brně, které bylo mojí kolébkou. Pokud najdete rým, k této hantecové básničce, můžete se s námi podělit v komentáři. Na listopad je tam další básnička a pokud ji rýmovaně přeložíte, můžete ji zaslat do 26.listopadu na adresu vydavatele jmha@jmha.cz Soutěží se tam o knihy.


Listopadové soutěžení.

Řečky /autor Mira /

Kdes v Řečkách vegetí koc,
konópek z Komecu chcel by ju moc.
Pod nosem mlází,
ramena hází.
Prndy mu progómla z Řeček ta koc.

úterý 6. listopadu 2007

Máš průšvih?

Pokud máš průšvih, poradím ti jak se tvářit a dostat se z toho.



Takovému pohledu nikdo nemůže odolat a odpustit musí i to co se nestalo.


Sněží



Sněží... ještě než jsem s hrnkem kávy a včera upečeným štrůdlem zasedla k PC, byla na střechách jen jinovatka, kterou po sobě zanechal noční mrazík. Teď už to vypadá tak, že se paní zima definitivně ujímá vlády.




Zdá se, že je nejvyšší čas změnit design a tak jdu na to. Nelekněte se až dokonám své dílo. Nejste na to na tomto blogu zvyklí, já vím, ale vězte, že změna je život a tak jdu do toho...

1.narozeniny

A to znamená, že uplynul rok od založení tohoto blogu. Je na čase trochu bilancovat. Půvdně jsem chtěla na webu zveřejňovat fotografie svých ručních prací, prací mých vnoučat a vše, co se týká mého psa Yorgy. Poněkud se to zvrhlo a stala se z toho směsice všeho možného.Což myslím, není na škodu. Rozhodně jsem ale nečekala, že tady budu trávit tolik času, kolik ho zatím trávím. A ani ve snu mě nenapadlo, že mi moje stránky přinesou takovou spoustu virtuálních přátel a kamarádek. Nebudu psát které to jsou abych na některou nezapomněla ale musím napsat, že jsem ráda, že je mám. K tomuto okamžiku byly moje stránky navštíveny 48089 krát.
A z toho mám nemenší radost. Doufám, že se tady budeme i nadále scházet a že na mých stránkách vždy najdete něco z toho, co jste hledali.

A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...