Vánoční ozdoby pro "Rolničku"

Protože na velké ruční práce nemám v poslední době mnoho času, tak po večerech u telky tvořím alespoň vánoční ozdoby. Neumím se totiž dívat na televizi, aniž bych měla v rukou klubíčko a háček. A protože na svůj vánoční stromeček ozdoby mám už od loňska, kamarádi, kteří o ně projevili zájem taky, tak tyto ozdoby poputují na již zmíněný vánoční jarmark pro "Rolničku".

Sbírka pro Rolničku

Letos na jaře jsem na svých stránkách zveřejnila výzvu, která vás měla přivést na myšlenku solidárnosti s dětmi, které mají nějaké zdravotní, či mentální omezení. I teď, před Vánocemi se bude konat jarmark, kde se budou prodávat různé výrobky a výtěžek bude věnován právě Rolničce, která se věnuje dětem s nějakým postižením. Více najdete ZDE

O tom, jaký výsledek měla minulá akce konaná na jaře, se můžete podívat ZDE

A tady je ilustrační obrázek pořízený při jarním prodeji našich výrobků. Věřím, že se najde zase dost srdíček, které tato výzva osloví. I když vím, že doba je zlá, určitě je horší pro ty nemocné a postižené a těm by se mělo pomáhat. Myslím, že před Vánocemi se bude lépe prodávat.

Čokoládovo-mandlový věnec

A jsou tu opět manželovy narozeniny a očekávaná návštěva . Tentokrát jsem jako moučník, který budu zítra podávat upekla následující dobrotu. Čokoládovo-mandlový věnec.

Ingredience:

10 dkg strouhané čokolády na vaření

15 dkg loupaných mandlí

30 dkg másla

30 dkg cukru krupice

1 vanilkový cukr

5 vajec

30 dkg polohrubé mouky

2 lžičky prášku do pečiva

2 dkg pistáciových ořechů ( můžeme nahradit lupínky mandlí )

6 kandovaných třešní

čokoládová poleva

Postup:

Mandle jemně umeleme, čokoládu nastrouháme. Máslo s cukrem a vanilkovým cukrem utřeme do pěny. Po jednom vmícháme žloutky. Přimícháme mleté mandle, strouhanou čokoládu, mouku smíchanou s s práškem do pečiva. Nakonec vmícháme tuhý sníh z bílků. Těsto rozložíme do formy vymazané tukem a vysypané polohrubou moukou. Pečeme v předehřáté troubě na 120°- 130°C. Podle zkušeností s vlastní troubou. Upečené a vychladlé polejeme čokoládovou polevou, posypeme sekanými pistáciovými oříšky a ozdobíme kandovanými třešněmi. Při podávání na talířku přizdobíme šlehačkou.

Odborník šokuje

16 největších dietních mýtů a lží

Ano, v dortech je spousta cukru. Ale to třeba v ovoci také!

Německý dietolog Detlef Pape (54) sestavil v souvislosti s dietami a hubnutím seznam 16 největších vžitých omylů a lží…

1. Z tuku se tloustne.
Ne! Maso (až 0,5 kg denně) a tuk (80 až 120 g denně) jsou naprosto v pořádku.

2. Když budu jíst méně, zhubnu.
Ne! Kdo jí méně, ztrácí svaly, které jsou spalovačem tuků. Omezíte-li radikálně příjem kalorií, začne si vaše tělo paradoxně dělat větší tukové zásoby na »horší časy«.

3. Ovoce je dobré na hubnutí.
Ne! Nikdy nejezte ovoce večer! Fruktóza aktivuje inzulin a zastaví noční spalování tuků. Navíc - ovoce je kalorické. Třeba jeden velký banán má v sobě 192 kalorií, to je jako 12 kostek cukru. A jablečný džus má dokonce víc kalorií než coca-cola!

4. Sůl zvyšuje krevní tlak.
Ne! Studie ukázaly, že ani velké množství soli (15 až 20 g denně)nezpůsobuje vyšší krevní tlak. Sůl se ukládá v kostech a pokožce. Máte-li ale nadváhu, měli byste příjem soli opravdu omezit.

5. Cukr způsobuje cukrovku.
Ne! Tělo bezpodmínečně potřebuje 100 až 200 g cukru denně. Jednak pro mozek a jednak jako zdroj energie pro ledviny, krevní destičky, játra a svalové tkáně. Navíc se díky němu bílkoviny z potravy v těle rozkládají na teplo.

6. Po hranolkách se tloustne.
Ne! Vázáním bramborového škrobu na tuky způsobují hranolky mnohem méně inzulínových reakcí než např. celozrnný chléb.

7. Kečup škodí dětem.
Ne! Vysoká koncentrace červeného barviva lycopinu dokonale chrání buňky v těle, mnohem lépe než třeba jablko.

8. Po ovocném jogurtu se hubne.
Ne! Směs živočišných bílkovin a cukru nutí tělo spotřebovávat inzulín a usazovat tuky.

9. Zelenina chrání před rakovinou.
Ne! Studie vědců z celé Evropy blahodárný vliv zeleniny neprokázala.

10. Vejce zvyšují hladinu cholesterolu.
Ne! Přebytečný cholesterol z potravy je střevy vyloučen z těla.

11. Čokoláda je nezdravá.
Ne! Správná čokoláda obsahuje rostlinný tuk, kakaový olej, často i zdravý ořechový tuk a 30 až 40 g cukru, který se ale do krve dostává díky svému vázání na tuky velmi pomalu.

12. Po produktech »light«se hubne.
Ne! Často je u nich jen snížen přídavek tuků. Energetická hodnota ale zůstává kvůli přirozenému složení stále vysoká.

13. Sýry jsou zdravé.
Ne! Většina druhů sýrů obsahuje mnohem více tuků než leckterý salám.

14. Kdo nesnídá, snáze shodí kila.
Ne! Tělo bez snídaně nedosáhne ideální teploty (37 °C), aby látkovou výměnou spálilo dostatečné množství tuků. Lidé, kteří nesnídají, jsou náchylnější k nadváze.

15. Čím víc budu sportovat,tím budu hubenější.
Ne! Vybírejte si jen sport, při kterém se spalují tuky, a nikoli cukry. Cukry se spalují v případě intenzivního výdeje energie. Aby se spalovaly tuky, je nutné udržovat delší dobu nižší pohybovou frekvenci. Sportovní tempo, při kterém se spalují tuky, je takové, při kterém jste schopni ještě mluvit.

16. Po páté hodině se nejí.
Ne! Odborníci doporučují jíst poslední jídlo 2 hodiny před tím, než jdete spát.

Tohle mi přišlo mailem. Myslíte si, že je to podvrh nebo se tomu dá věřit? Napište mi v komentáři svůj názor.

Víte kdo řekl...

Víte kdo první spojil čas s penězi a vyřkl tento slogan?

Jak správně Petr napsal, autorem tohoto výroku je státník, diplomat a vynálezce Benjamin Franklin narozený v roce 1706 v Bostnu, jako desáté ze sedmnácti dětí. Jeho otec vyráběl mýdla a svíčky. Ve svých 22 letech se Benjamin svojí pílí dopracoval k vlastní tiskárně. Tiskařina ho lákala už jako dvanáctiletého chlapce. I když mu manuální práce vyhovvovala, stále víc se angažoval v politice a veřejném životě. Věřil, že tvrdá práce a soběstačnost se vyplatí. Celý život se držel věty: "Pomoz si sám a pak ti pomůže i Bůh." Frenklin byl přesvědčen, že hospodářského úspěchu lze dosáhnout pouze tvrdou prací a tím se také celý život řídil. Využíval každou volnou minutu svého života k něčemu užitečnému. Řekla bych, že je to dobrý příklad pro nás pro všechny.

Nedělám si legraci

Šimon má svátek až 22. prosince. Jeden náš soused, starý pán, když chodil kolem našeho domu tak v tomto období říkával "Šimone z Judy, zima jde tudy". Ten starý pán už dávno nežije, Šimona bude až za měsíc, ale zima jde tudy už dnes. Jestli si vzpomenete, tak za starého režimu se vyprávěl vtip. "Jací jsou největší nepřátelé socializmu? No přece jaro, léto, podzim a zima." Jak je vidět, platí to pro všechny režimy. Sever Moravy a Čech je ochromen a sněhová kalamita zaskočila i nás. Toto nejsou fotky z loňska, jak by jste si klidně mohli myslet. Jsou z dnešního rána.

Včera a dnes

Ještě včera jsem na balkoně vyfotila podruhé rozkvetlý pokojový ibišek a poslední květy pelargonií řečených andělské oči.

A dnes už je všechno uklizeno domů, protože tady padá sníh.

Staré časy....

To, že se pokouším sestavit rodokmen, už většina z vás, kteří sem chodíte pravidelně ví. Na včerejšek jsem si pozvala své bratránky z jedné větve rodokmenu. Jednak proto, abychom si popovídali o rodinných věcech a prohlédli fotky svých předků, které se dochovaly.Všechno jsem oskenovala a jeden dokument, který stojí za zvláštní pozornost jsem ofotila, protože je ve větším formátu a skenovat by nešel. Fotka není nejkvalitnější, protože dokument je zalit ve fólii a od té se odrážejí odlesky. Další zajímavost, kterou jsem našla v archiváliích naší rodiny je pohlednice , na které je rodný dům mé maminky a dědečkova firma. V této podobě by jste dům už nenašli, protože po dědečkově smrti v roce 1953 byl dům prodán a nový majitel jej přestavěl. Na druhé straně pohlednice je zpráva psána dědečkovou rukou zřejmě jeho sestře.

První dokument je výuční list mého dědečka

Rodný dům mé maminky a dědečkova firma

Další archiválie je část dopisu mé tety adresovaného mé mamince. Zachovala se jen poslední, šestá strana dopisu a to jen proto, že na druhé straně má maminka napsaný nějaký recept.Je to doklad toho, že dřív si lidé přece jen víc psali. Dnes se rukou psané dopisy téměř nevyskytují. Vytlačily je "esmesky" a mailové dopisy. Je to škoda...

Políčko, pole...

Ještě včera jsme měli na malém políčku dozrávající kukuřici a řepu.Chystali jsme se ji sklidit. Ovšem včera večer nás někdo předběhl. Když jsme se snachou a vnučkou venčili jejich pejska, byla už pořádná tma. U našeho domu totiž už několik týdnů nesvítí pouliční světlo. vnučka si vzala s sebou baterku, která dosvítí hodně daleko. V dálce jsme zahlédli, pohyb a vypadalo to, jako by někdo stěhoval nějaké bedny. Když tam vnučka posvítila, uviděly jsme stádo krav. Zřejmě opustily pastvu za obcí a vydaly se do dědiny. Už se to několikrát stalo, ale nikdy nebyly žádné škody, jen podupaná tráva a sem tam trusanec. Když jsem viděla kudy se začaly krávy ubírat, hned jsem pomyslela na naši kukuřici. Ráno to šel manžel omrknout a pohled, který se mu naskytl ho zcela uzemnil.Tam, kde stála kukuřice, byla planýrka, zůstal jen sem tam klas a některého zůstala jen polovina.

Tam, kde byla řepa to bylo jako na bojišti. Jak ukusovaly natě z řepy, podařilo se jim ji vytahat ze země.Nať sežraly, zbytek jsou zvyklé, že jim družstevníci postrouhají, což je klika. Jinak by nezůstala ani ta řepa.

A jediné co po kravách z nedalekého zemědělského družstva zůstalo je zdevastované pole a jeden nebo dva trusince. Asi si řekly, že by bylo slušné nachat aspoň to hnojivo, aby byla příští rok zase nějaká úroda.

A to je vše, co nám po kravské návštěvě zbylo.