pondělí 26. prosince 2016

Sváteční střípky

Šťědrý den byl ve znamení příprav na večeři a taky na příjezd dětí . Rozhodla jsem se, že svíčkovou, určenou na první svátek vánoční si udělám raději dopředu, abych až mladí přijedou nelítala v kuchyni, ale mohla si užít jejich přítomnost. Upekla jsem taky dvě menší vánočky, pletené z šesti pramenů. Určitě to nebylo ideální, protože nakonec jsem pletla tak, jak se mně zdálo, že by to mohlo vypadat, ale vánočky se nerozjely a byly výborné. Nakonec jsme se dočkali jen rodiny staršího syna, protože ten mladší si zvrtl nohu na náledí a když to dobře půjde přijedou s vnukem zítra.
Manžel si letos se stromečkem moc nevyhrál. Nejsou na něm téměř žádné moje háčkované ozdoby. Nicméně Ježíška mizerně nazdobený stromeček neodradil a dárky pod ním zanechal. Sára nebyla k udržení a po čuchu si svůj dárek našla jako první.
Doufám, že zítra se další návštěvy dočkáme a nadělování bude pokračovat.Pak už budeme čekat na přelom roku a začátek toho nového. Snad bude aspoň tak dobrý, jak byl ten letošní.
Ještě na Štědrý den jsme měli krásně bílo, ale včera už sníh nadobro zmizel.
















Nakonec Sára, která padla zmožena veškerým tím děním .

pátek 23. prosince 2016

Poslední před Štědrým dnem

Poslední den před Štědrým dnem je venku krásně zimní počasí. Snad nám ta jinovatka a sníh na stromech ještě do zítřka vydrží. Ne snad proto, že bych se chtěla vyválet na nejaké klouzačce, ale kvůli atmosféře. Přece jen to vypadá za oknem lépe, než kdyby bylo bláto. Od rána dolaďuji přípravy na zítřek. Muž strojí stromeček a já jsem si zadělala na vánočku. Měla jsem v úmyslu tentokrát uplést ze šesti pramenů, ale po několika pokusech jsem to vzdala a udělala ji jako každoročně z devíti pramenů. Malinko se rozjela, ale velká ostuda to není. Vánočka je z půl kila mouky a musela jsem ji dát na největší plech, z rohu do rohu. Krásně ještě jednou nakynula na plechu a pak šup s ní do trouby. Ještě mně čekají další dvě, ale ty budu péct až zítra, aby byly co nejčerstvější na pětadvacátého. To přijedou děti a co nesní tady, vezmou si do Brna. U nás všichni vánočku milují. Stromeček ještě není dostrojený a tak fotka bude až zítra. Zatím jen tato koláž.


čtvrtek 15. prosince 2016

Medové kouličky

Tento recept mně mailem poslala Boženka.Těsto je až na jednu položku totožné s mým na medový dort. Tady je 6 dkg másla a já mám 12 dkg.

Těsto:

50 dkg hladké mouky
20 dkg mletého cukru
6 dkg rozpuštěného másla
2 káv. lžičky jedlé sody
2 celá vejce
4 pol. lžíce medu

Vypracujeme těsto a necháme asi hodinu odpočinout. Na plech vyložený pečícím papírem rozválíme placky. ( Já válím na tom papíře a přenesu na plech) Tady není nutné sledovat tvar placky, protože se bude každá mixovat nebo strouhat.

V míse vyšleháme celé máslo s karamelovým kondenzovaným mlékem a do krému vmícháme rozdrcené placky z medového těsta. Část medové drtě si dáme bokem na obalování kouliček.
Hmotu, kterou jsme vytvořili z placek a krému dáme na chvíli do lednice ztuhnout natolik, aby se nám z ní dobře tvořily kouličky, které nakonec obalíme v drti. Já jsem každou kouličku dala do malého papírového košíčku.


úterý 13. prosince 2016

Můj salát Coleslaw

Různě ochucených a upravených salátů tohoto typu je plný internet. Chtíc udělat něco pro svoje i manželovo zdraví jsem tento salát zkoušela udělat několikrát. Vždy jsem něco ubrala nebo přidala, až z toho vyšla tato varianta, která mně chutná nejvíc. A proto, že nejsem lakomá, tak se o recept na ten "můj" rozdělím. Pro dva, z nichž jeden, (já) je větší žeryk co se zeleniska týče stačí toto:


1/2 menší hlávky zelí
2 mrkve
1 malá cibule
1 lžíce olivového oleje extra virgin
1 zakysaná smetana
1 pol.lžíce majonézy (není nutná, ale přidá na chuti)
sůl dle chuti
1 polévková lžíce moučkového cukru
1 káv. lžička dijonské hořčice
špetka pepře

Vlastním Thermomix ( už od sametové revoluce ) a na něm dělám všechno možné i nemožné. Tak zelí, mrkev i cibuli v něm nasekám. Přendám do mísy a k tomu dám všechno ostatní. Důkladně promíchám a nejlepší je, nechat salát v lednici odležet. Třeba do druhého dne, ale to u nás nevydrží. Co vám to tady píšu, už mám jednu misku v sobě.m Stejná miska zůstane manželovi a ještě jednu mám pro sebe na zítra. Proti klasickému Coleslawovi tam dávám zakysanou smetanu, ta zjemní jinak ostřejší (štiplavou ) chuť zelí.Dobře v něm chutná i hořčice. Prostě se mi zdá, že všechny chutě jsou vyvážené a nám to tak chutná. Aby to bylo super dietní, měla by tam být jen mrkev, zelí olej a sůl s pepřem a cukr, ale
já si chci i pochutnat.





čtvrtek 8. prosince 2016

Souhrn předvánočních činností.

Letos jsem pomalejší než jiné roky. Už to není jako dřív. I když s úklidem si hlavu příliš nelámu, ale přece jen je potřeba uklidit trochu důkladněji, než je běžné. Navíc v tomto období nanosí Sára na tlapkách víc než v létě a nebo kdyby byl sníh. Výzdobu jsem stihla do první adventní neděle, ale nebyla jsem schopna stvořit článek. Tak jsem teď vyplodila takový souhrn všeho, co se dělo. Oslavila jsem svátek a jako pohoštění pro gratulanty jsem ke kávě zvolila moučník poskládaný z BB sušenek a koňakového krému. Bylo to rychlé a velmi chutné mlsání. Až budu mít trochu víc času, vložím recept. Naše jedle v zahradě už je tak vysoká, že svíčky, které ještě minulý rok stačily, už potřebovaly doplnit. Už s tím rozsvěcením měl manžel trochu víc starostí, ale nakonec svítíme. Většinou po Mikuláši začínám péct, ale i v tom mám letos zpoždění. Ořechy mám vylouskané, ale péct toho moc nebudu. Vanilkáče, linecké slepované a pak se uvidí, jak se mně bude chtít. Určitě bude medový dort s vánočním zdobením, ale na ten přijde řada těsně před Štědrým dnem.
Do koláže jsem shrnula přehled příprav na Vánoce a protože na všechno vždy dohlíží Sára, nemohla na koláži chybět.Tradiční keramický adventní věnec, vánoční růže, kterou dostávám většinou od manžela k svátku, moučník ze sušenek, pohled na ojíněný les, ozdobené vchodové dveře. Nakonec ozdobený lustr, rozsvícená jedle a dozorující Sára.





Po večerech jsem taky trochu háčkovala, ale musela jsem toho nechat. Znovu se ozývá krční páteř. Myslím, že s ručními pracemi bude utrum. Už jsem si napsala Ježíškovi o knihu křížovek, abych se ve volném čase trochu zabavila. Ale plnohodnotná náhrada za háčkování to nebude.








Tak to je vše, přeji vám příjemně prožité poslední dny Adventu.

středa 23. listopadu 2016

Reklamy

Reklamy, které na nás vyskakují z každého koutu FB nebo odkudkoliv z internetu už mě štvou. Především ty na hubnutí. Obrázky se různí, i upoutávky jsou různé. Např. Zhubněte s metodou... musíte dodržet jen jednu podmínku. Když to rozkliknete, dostáváte se stále na ten stejný produkt. Dělají z nás blbce a tak začínám všechny reklamy ignorovat. A to nejen ty na hubnutí. Nedávno jsem se nechala svést reklamou na vyčištění toalety bez chemie. V návodu stálo, že se má použít 1 díl jedlé sody, 1 díl kukuřičného škrobu, 1 díl kyseliny citronové a torcha vody a pár kapek nějakého esenciálního oleje. S chemií se moc nekamarádím a tak jsem tento recept uvítala. Zvlášť, když na obrázku byla toaleta až povrch zaplněná bohatou pěnou. Říkala jsem si, že to bude paráda a těšila jsem se, jak krásně čistou toaletu budu mít bez velkého drhnutí.
Cha, cha . Pěna se nekonala. Vlastně konala, ale hned v sáčku, ve kterém se všechno mělo důkladně smíchat. Postup jsem dodržela přesně podle návodu. Po usušení vznikla tableta, která vhozena do mísy dopadla na dno a nic.Postupně se rozpustila a odplula směr žumpa. Takže mně už můžou všechny reklamy políbit .... kam chtějí. Třeba na čelo. Máte podobné zkušenosti, nebo vám to vyšlo? Kdyby jste to chtěli vyzkoušet, klikněte sem.


pondělí 21. listopadu 2016

Kdoule

Už jsem psala, že budu zavařovat kdoule.




Poprvé v životě jsem se setkala s tímto ovocem našich babiček. Dostala jsem krabici těchto voňavých plodů od neteře a musela jsem hledat na internetu, jak je zpracovat. Dočetla jsem se, že po otrhání se mají nechat nějaký týden uležet a tak jsem se do zpracování moc nehrnula. Pustila jsem se do nich až dnes a to jen proto, že jsem měla obavy, aby nebylo po nich. Zpracování nedá moc práce. Plody jsou trochu chlupaté, ale dají se lehce očistit jen opláchnutím vodou. Po omytí jsem okrájela dužinu až k jádřinci. Nakrájela jsem to na plátky do vody s citronem, aby nezhnědly. Pak jsem vodu slila, dala čistou, a to jen tolik, aby byly plátky zatopené a pomalu jsem je přivedla k varu. Přidala jsem pět hřebíčků a celou skořici a vařila jsem asi hodinu a půl. Pak jsem hmotu nechala chládnout, vylovila jsem koření a rozvar jsem rozmixovala. Zvážila jsem to a vrátila do hrnce. Bylo toho kilo a půl a tak jsem přidala cca 75 dkg cukru a nechala jej za mírného varu rozpustit. Horkou marmeládou jsem naplnila skleničky a zavíčkované je otočila na deset minut dnem vzhůru. A to je vše.
V některém receptu bylo napsáno, že se má přidat kardamom, ale ten jsem doma neměla a tak jsem zůstala u hřebíčku a skořici. Marmeládla je velmi chutná, má krásnou barvu a obsahuje spoustu zdraví prospěšných látek, jako např. vitamín C a skupinu vitamínů B, z minerálních látek pak především zinek, železo, draslík, vápník a další. Má hodně pektinu a tak dobře působí na střeva. Takže mám šest skleniček zdravé a moc dobré marmelády. Kdybych žila v teplejším kraji, určitě bych chtěla mít kdouloň v zahradě.


sobota 12. listopadu 2016

Svatomartinská husa

Nejdříve o tom, že Martin po mnoha letech přijel na bílém koni. Už desátého napadl poprašek sněhu a protože na příští týden hlásí oteplení, raději jsem si to vyfotila. Co kdyby to byla jediná stopa letošní paní zimy ?




Musela jsem zpracovat poslední papriky ze skleníku, ale moc mně to nevadilo, protože venku bylo nevlídno a sychravo.



Dnes začaly na penzionu Lada Svatomartinské hody. Přijel syn s vnučkou a jejím přítelem a tak jsme tam šli na oběd. Já jsem už v předstihu měla objednaná husí prsa a zarezervovaný stůl. Jinak se podávala husí stehna s obojím zelím a bramborovým a houskovým knedlíkem.Když mně Lada přinesla můj talíř, skoro jsem omdlela. Na talíři se v zelí koupala obě husí prsa.Vlastně půlka husy. Naštěstí to byla husa z obchodu. Určitě neměla 8 kg jako ty naše.To by ta prsa na talíř vůbec nevešla. Na fotce už je jen jedno prso, to druhé jsem odpreparovala a odložila na pomocný talíř. Škoda, že jsem to nevyfotila předtím. Když jsem Ladě říkala, že jsem si představovala, že na talíř dostanu polovinu jednoho prsa, tak mně řekla, že mně chtěli udělat radost.
Mrkající





Byla to i tak porce jako pro těžce pracujícího chlapa. Zbytek mně zabalili do krabičky.
S vnučkou jsme si daly Svatomartinský Moravský muškát a to byla ta správná tečka za tímto hodováním.



Naše dvě husičky ještě brázdí dvorek. Měly padnout na Martina, ale dostaly ještě týden šanci.

pondělí 7. listopadu 2016

Dýně

Minulý týden jsem od neteře dostala dýni a kdoule. Moc se mi do zpracování nechtělo, ale nakonec jsem se do dýně pustila. Zavařenou mám ještě od předloňska a tak jsem tentokrát kandovala.








A je hotovo. Divím se, že je mísa ještě plná. Manžel na ni chodil ještě když byla polosuchá na plechu.
Měla bych se pustit do kdoulí, ale to má čas. Počkám až mně bude líp. Z manžela na mě přeskočil jakýsi moribundus a teď kašlu, smrkám a je mně blbě po těle. Chřipka to nebude, ale viróza určitě. Kdybych mohla aspoň ležet, ale to nejde, hned začnu kašlat a taky jsem celou noc prochodila po baráku. Léčím se babskými recepty. Teplé mléko s medem a máslem, průduškový čaj a vincentkové pastilky. Znám průběh těch mých virózek. Nejdřív krk, pak průdušky a nakonec hlasivky. To poslední by se manželovi zamlouvalo, ale tentokrát mu tu radost neudělám a neoněmím.Mrkající

Vincentkové pastilky mě zachrání.

pondělí 31. října 2016

Pár předvánočních kousků

Už neháčkuji s takovou vervou jako dřív. Jen tak, po chvilkách u televize a to jen proto, že budu potřebovat pár dárečků a dekorací. Nechtěla bych si přivodit potíže, které jsem měla před časem a přikládala jsem je právě háčkování.
Sesmolila jsem pár vloček a tři záložky do knih. Chystám ještě další drobnosti, ale to je teprve v začátku, takže není se čím chlubit. Zatím.






Pro svůj mobil jsem si vyrobila kabátek.



A to je zatím všechno, co jsem za posledních pár dní stvořila.

neděle 16. října 2016

Výlet

Tak jsem zase jednou cestovala. Potřebovala jsem něco nakoupit a tak jsme si v pátek udělali výlet do Boskovic. Počasí uplakané, mlhavé, ale vybírat jsem si nemohla. Lepší už to nebude a v sobotu jsme šli gratulovat k pětaosmdesátinám. Proto ten nákup. Rozhodli jsme se pro dárkový balíček, ale když jsem viděla co v takovém balíčku mají nabaleno a za jakou cenu, nakoupila jsem kvalitní potraviny o kterých vím, že se určitě budou hodit a obdarovaný by si je možná nekoupil. Jednodušší by bylo koupit hotový a omašlený balík plný hoblin, ale za trochu práce s balením mně to stálo. Měla jsem v plánu hned jak přijedu domů, dárek zabalit, ale zaskočilo mě zelí. Objednali jsme si patnáct kilo už nakrouhaného zelí a to je potřeba neprodleně naložit. Šlo to rychle. Manžel zelí dusal do hrnce a já jsem na střídačku přihazovala sůl s kmínem, na kroužky nakrájenou cibuli, na čtvrtky nakrájená jablíčka,pár koleček křenu a pár snítek kopru. Teď už to pracuje a za čtrnáct dní bychom mohli ochutnávat. V sobotu jsme šli oslavovat švagrovy narozeniny a dnes jsem měla zase pilno. Zpracovala jsem poslední rajčata, mám pět sklenic rajské máčky, nakrájela jsem kořenovou zeleninu na sušení a začala jsem žehlit. Mám zase koš prádla, ale u toho si odpočnu. Žehlím poslední roky v sedě. Nikdy jsem nechápala některé mé známé, že u žehlení můžou sedět. A vida, už to chápu. Když bolí nohy, není jiná varianta.A aby nebylo všechno jako malované, klekla mně myčka. Máme ji osmnáct let a podle technika, s kterým jsem to konzultovala a popsala jak se myčka chová, bylo jasné, že teče. Takže na cestě je nová. Přivezou ji v úterý, naši stařenku si odvezou a ještě odpoledne ji přijede odborně zapojit technik. Těch pár dní, co umývám nádobí ručně, je krutých. Když si na takového pomocníka člověk zvykne a on si odejde, je to peklo. Doufám, že budu mít štěstí a ta nová mně vydrží do konce mých dní. Pořídila jsem pár fotek z cesty do Boskovic.








Ve vietnamském bistru jsme si dali oběd. Já jsem si dala drůbeží kousky se smaženými rýžovými nudlemi a manžel kachní prsa s nudlemi. Oba jsme si náramně pochutnali, ale jen stěží jsme tu obrovskou porci do sebe nasoukali.



Cestou jsme se zastavili na návštěvě ve Lhotě Rapotině. Tam se mně podařilo vyfotit koníka.




Nakládání zelí kontroluje i Sára.




Rajská omáčka.




Když už mám nakrájenou zeleninu, jsem na zimu připravená. Teď ještě vypálit slivovici, což není moje starost, ani mě to nezajímá, protože slivovici nepiju, uspořádat domácí vepřové hody a pak už nás může zavalit sníh.Mrkající

pondělí 10. října 2016

Rozkvetl, ale...

Už toho v zahrádce moc není, co by mně dělalo radost. Jeden květ bílého ibišku sice rozkvetl, ale hned do rána zmrzl. Nicméně mám naději, že se ukáže přístí rok a to v plné kráse.






Poslední květ hortenzie mrazu odolal a kateřinky, ty vydrží hodně.





Muškáty z balkonu už jsou ostříhané, truhlíky uklizené . Fuchsie a begónie už jsou taky doma na svých místech, tak už může přijít zima, kterou nemám ráda. Nebylo tomu tak vždycky, ale jak stárnu, mám obavy o své končetiny, které bych si mohla na náledí polámat. Ale když je doma teploučko, za oknem bílo a já nikam nemusím, tak i tu zimu beru na milost. Aspoň si můžu něco přečíst a nebo uhaklovat.

pondělí 3. října 2016

Pel-mel

V sobotu se v Rajhradě uskutečnilo setkání "Ženského klubu". Pokud by vás průběh zajímal, klikněte na obrázek a jste tam.




A ještě něco, venkovní ibišek se zbláznil. Ve středu předpovídají meteorologové od 600m sněžení a on si vzpomněl, že letos ještě nekvetl a tak se do toho dal. Jen nevím, jestli to do středy stihne. Je to bílý ibišek od Janky.


středa 28. září 2016

Houskový knedlík z hrnku


Ingredience:

2 hrnky hrubé mouky
2 hrnky mléka pokojové teploty
2 celá vejce
1 prášek do pečiva
špetka soli
2 rohlíky nakrájené na kostičky


Postup:

V míse smícháme prosátou mouku, prášek do pečiva a přidáme vlahé mléko ve kterém jsme rozšlehali vejce. Necháme chvíli odpočinout, než se mouka nasákne mlékem. Přidáme na kostičky nakrájené housky nebo rohlíky a vypracujeme těsto. Musí být řidší.
Houskovým těstem naplníme 6 hrnků o objemu 250 ml, které jsou dobře vymazané tukem a vysypané hrubou moukou. Plníme je jen do dvou třetin, protože těsto nabude.
Hrnky vložíme do hrnce s vodou, která by měla zakrývat hrnečky do poloviny. Přikryjeme pokličkou a vaříme asi 30 minut. Knedlíky zkoušíme tak, že do nich strčíme špejli. Pokud je suchá, knedlíky jsou hotové.
Knedlíky tenkým nožem uvolníme od hrnečku a vyklopíme.Jde to dobře. Stačí uvolnit okraje. Knedlíky krájíme obvyklým způsobem a podáváme k omáčkám a masům.

Tyto knedlíky nedělám často. Mám raději kynuté, ale když chci mít jistotu, že to dobře dopadne, zvolím ty hrnkové. Dnes bych si nechtěla uříznout ostudu. Pozvala jsem na oběd vnuka, který má před sebou cestu do Kanady. Po zkušenostech z Nového Zélandu, chce poznat zase něco jiného. Nechci, aby jeho poslední návštěva a vzpomínka na moji kuchyni byla spojena s nepovedeným knedlíkem. Podávat se bude husí vývar s domácími nudlemi a játrovými knedlíčky, pečená husa, zelí a tento knedlík. Sváteční oběd k svátečnímu dni.







Ten recept jistě všechny znáte, nedávám ho sem proto, že by to bylo něco vyjímečného, ale proto, abych nemusela dlouho pátrat ve svých rukou psaných receptech a měla ho vždy poruce. Proto tady končí většina mých osvědčených receptů. Když se podívám na recept na kynuté buchty, tzv. univerzální, je tam spousta komentářů od děvčat, které recept vyzkoušely a jsou doma za hvězdy. Mladým hospodyňkám se do kynutého těsta moc nechce, ale tento recept si oblíbily. Třeba některé pomůže i tento recept a nebudou muset kupovat knedlíky s obchodě, které jsou mnohdy jako z pilin. Vězte, že láska prochází žaludkem a muži umí dobré jídlo ocenit. Pak je i kuchařka chválena a oceněna.



Je po obědě a tak to vypadalo na talíři.






A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...