neděle 31. srpna 2008

Hledala jsem něco jiného

Na www.youtube.com jsem hledala něco úplně jiného, ale to, na co jsem narazila je tak zajímavé, že se s vámi o to podělím.


Je to úžasné, co dokážou se svým tělem, ale co to bude dělat ve stáří? Budou vůbec držet podromadě?

Soutěž

Odhlédněme od vážnějších témat a zaměřme se na již avizovanou fotosoutěž. Tématem jsou prázdniny a dovolená. Fotografie posílejte na známou adresu yorga@seznam.cz do 10. září. Nezapomeňte připsat svoji přezdívku a adresu webu nebo mailu. Soutěžit můžete se dvěma fotografiemi, k nimž můžete připojit vtipný text. Text nepište do fotografie, připíšu ho pod fotografii sama. Do fotografie nepište vůbec nic, ani jméno. Možná bude soutěž zcela anonymní a hodnotitelé nebudou vědět komu patří fotka, které dávají hlas. Uvidíme, ještě to promyslím. Těším se na vaši účast a přivítám i ty vás, kteří jste na mém blogu ještě nesoutěžili a pořídili jste nějakou zajímavou fotografii z cestování o prázdninách nebo o dovolené.

pátek 29. srpna 2008

Emancipovaná, nebo domácí puťka?

Ráda bych navázala na předchozí článek touto anketou. Dočetla jsem se nedávno, že stále více českých mužů upřednostňuje možnost, aby žena zůstala v domácnosti, starala se o děti a pečovala o manžela a domácnost. Manželovým úkolem by pak bylo, dokonale zabezpečit rodinu finančně. Jestli se dobře pamatuji, takto by si to představovalo asi 60% dotázaných mužů.Tolik statistický průzkum. A co na to vy ? Líbilo by se vám v podobně uspořádané rodině ?
Když to vezmu ze svého dnešního pohledu, tak já bych to asi vítala. Když si vzpomenu na tu honičku, kterou jsem měla při zaměstnání, aby domácnost vypadala, děti byly čisté a připravené do školy, už bych to nechtěla zažít. Často panovala nervozita, protože všechno se stihnout nedalo. A to jsem měla maminku, která mě hodně pomáhala. V dnešní době, domnívám se, by matka v domácnosti byla přínosem především ve výchově dětí. Bylo by na ně více času, nelítaly by po ulicích a myslím, že by nebylo ani tolik problémů, kolik se jich dnes mezi mládeží nachází. Dnešní žena v domácnosti už by nebyla tou ženou z první republiky. V bílé zástěrce a se stále čerstvě upečenou bábovkou na stole. Tam už se dnešní ženy určitě nevrátí. Myslím si, že i v domácnosti, mohou být ženy vzdělané, účastnit se veřejného života, ale s mírou takovou, aby dostály především své nejdůležitější roli, roli matky. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale proto je tady anketa a komentáře, aby jste se mohli vyjádřit. Nejen s názory žen, ale i s mužskými názory se počítá. Tak pište, jak to vidíte vy.

Krásná jako lednička

Tohle ponaučení mi přišlo e-mailem. Vy, ženy, které se chystáte na vdavky si to bedlivě pročtěte a vy, které už jste podlehly a vdaly se, si to přečtěte rovněž. Vždycky se to může hodit! I po mnohaletém manželství.
Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu českých žen. Protože jsem se z té Země Dokonalosti vrátila při relativním duševním zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi šťastné nedokonalé.
Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn. Odvedla jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby, a zatímco snídal, stihla jsem i rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje.
Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou. Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky.
Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna.
Během dne jsem stihla všechno:
- uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem.
- Jít s malým na procházku, uplést svetr, natřít poličky, posekat zahradu.
Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce.
Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku:
- neutrácela jsem za zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala.
- Vždycky bylo navařeno, postaráno, teplo, útulno.
- Na nic si nemohl stěžovat - a taky si nestěžoval. "Tak co je dnes nového…", ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti.
- Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal.
- To už říkával: "nic nového, že…" a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekávala vychlazená desítka.
Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi. "Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi tou ledničkou a tebou?" zeptal se mě jeden z nich. Telefonovala jsem mu v noci, téměř potají. "Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po tý louži uklouznout!"
Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně. Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit.
- Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají.
- Buďte náročná na spotřebu.
- Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba.
- A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu.
- Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat.
Takový je zákon ledničky.

čtvrtek 28. srpna 2008

Ani informace ani rozkoš...

"Myslím si, že už nemá (Karel Gott) vůbec žádný hlas. Už to nemá vůbec žádný smysl, aby zpíval dál. Nepřináší to žádnou novou informaci ani novou rozkoš, vlastně nic," řekl Knížák. Ve vysílání Frekvence 1 vyzval komerčně nejúspěšnějšího českého zpěváka Karla Gotta, aby už konečně přestal zpívat a raději si hrál s dětmi.
Moje generace Gotta poslouchala, poslouchá a asi se na tom nic nezmění ani do budoucna. Gottovy písničky znám téměř všechny, zatímco díla pana Knížáka neznám. Proč asi? Nejspíš proto, že jeho tvorba je příliš moderní až extravagantní a to není nic co by se mi líbilo. Mně se z našich malířů líbí spíš díla Mikoláše Alše, Josefa Mánesa a dalších.
Kdyby pan Knížák podrobil kritice Gottovy obrazy, chápala bych to. Jako člověk vzdělaný v oblasti malby a sochařství by na to mohl mít jakýsi fundovaný názor. Ale v oblasti zpěvu je, myslím si stejný amatér, jako každý, kdo hudbu vnímáme pasivně a tady by mu tedy slušela zdrženlivost.
Pro porovnání jsem našla na netu několik obrazů pana Knížáka. Jeden za všechny jsem pro vás vybrala. Další najdete ZDE . Odkud jsem čerpala.

Proboha lidi, milujte se a množte se

"Česká republika, ve které dnes žije přes 10 miliónů lidí, bude mít v roce 2051 jen 8,9 miliónu obyvatel. Bez migrace by však byl celkový pokles ještě daleko horší. Kdyby se v ČR neusadili žádní cizinci, počet obyvatel by klesl dokonce až na 8,1 miliónu. Vyplývá to z odhadu, který ve středu zveřejnil statistický úřad Evropské unie Eurostat."
Tak a je tady zase jedna zpráva, která by nikoho neměla nechat v klidu. Krom nás, kteří už tento stav nemůžeme nijak ovlivnit. Asi jsem pro to taky neudělala dost. Měla jsem mít aspoň tři děti, aby jedno bylo navíc, tzv. na oltář vlasti. Bohužel, nestalo se tak a už se to nedá změnit. Ale vy, kteří to ještě změnit můžete, dejte se do toho, jinak se dočkáte situace, že v tomto státě budete menšinovou skupinou obyvatel, neboť vás převálcují ti, co mají pět a více dětí, nemusím psát o koho konkrétně jde, že ne? Nebo se z naší země stane druhý Babylon.

Už to vidím...

"Za odvoz sanitkou budou někteří pacienti od ledna platit stejnou taxu jako za taxík - tedy asi 27 korun za kilometr."
Tak tohle je zpráva, kterou jsem si opět přečetla na www.novinky.cz. Tento návrh je připraven do poslanecké sněmovny, tedy ještě neplatí, ale už vidím, jaké to zase vyvolá reakce. Musím se přiznat, že já, pokud to bude rozumný návrh, zohledňující zdraví a stav pacienta, vůbec nic nenamítám. Za samozřejmé považuji, že když je pacient v ohrožení života, nebo jeho převoz je akutní a zdravotní stav si vyžaduje rychlý převoz, měla by to hradit pojišťovna. V takových případech je to mimo diskusi. Vemte si ale například pacienta, který jede na běžné a pravidelné vyšetření do 25 km vzdáleného města. Ví dopředu, že má v určitý den být v nemocnici a má tedy dostatek času na to, aby si zajistil odvoz. Rodina, známí, nebo veřejná doprava to může zajistit. Tady nevidím důvod, aby pro pacienta jela sanitka a přesto se tak děje. Chápala bych to, kdyby se jednalo o pacienta nepohyblivého, nebo pohybově omezeného, kterému dělá potíž nastoupit do hromadného dopravního prostředku. Nebo by to byl pacient osamělý, kterému nemá kdo dopravu zajistit. To by měl posoudit obvodní lékař a podle toho jednat. Jinak nevidím rozdíl mezi pacientem žijícím ve velkém městě, který to má ze svého bydliště na druhý konec města do zdravotního zařízení třeba 18 km a dopravuje se tam MHD. To, co jsem měla možnost vidět tady u nás, mně dost překvapilo. Je sice pravda, že sanitka pobere možná tři až čtyři lidi cestou do města, ale i tak se domnívám, že ve městech se na vyšetření sanitkou dopravují jen pacienti s omezenou hybností. Máte někdo jiné zkušenosti?

úterý 26. srpna 2008

Zeleninová čalamáda

Protože letošní rok je opravdu ideálním rokem pro zahrádkáře a v zahrádce se nám urodilo všechno v míře více než hojné, zpracovávám a zpracovávám. Jistě jste si stačili všimnout, že u PC trávím minimum času.To ta úroda rajčat, okurek, ostružin a kdo ví, co ještě přijde. Určitě hrušky. To už bude ale to poslední, co jsem ochotna zavařovat. Omyl, zapomněla jsem na dýni, kterou, jako jedinou nesežrali slimáci. S tou budu muset taky něco podniknout. Každopádně se teď s vámi podělím o jeden zajímavý recept na čalamádu.
Ingredience:
1 kg hlávkového zelí
1 kg rajčat (oloupat )
1 kg cibule
1 kg paprik ( část může být červených)
1 kg okurek
40-45 dkg cukru krupice
1/2 l octa 8%
1 sáček konzervantu na nakládání okurek. Já používám NAKO ale lze použít i Deko a kdo má rád pikantnější chuť, může použít Pikant.
Postup:
Cibuli , okurky a rajčata nakrájíme na kostky. Papriky a zelí na nudličky, košťál ze zelí předem vyřízneme. Nakrájenou zeleninu vložíme do plastové nádoby a zalejeme 1/2 l octa a prosypeme obsahem sáčku na nakládání okurek a cukrem. Dobře promícháme. Voda se nedává, protože zelenina pustí spoustu šťávy. Nádobu s připravenou zeleninou dáme do chladna a necháme zaležet do druhého dne. Druhý den plníme do sklenic, zavíčkujeme a sterilujeme na 90°C asi 20 minut.
Jestli se mi podaří sehnat v co nejkratší době foťák, snad vám to taky nafotím. O svůj stařičký Olympus jsem přišla. Možná půjde opravit, ale to asi potrvá déle.

středa 20. srpna 2008

Další pokousané dítě.



Právě jsem si na Novinky.cz přečetla, že rotvailer pokousal na Opavsku předškoláka. Doslova se tam píše, cituji: "Pes protrhl drátěné pletivo oplocení a napadl nezletilého chlapce, který si hrál na zahradě. Způsobil mu rozsáhlá tržná zranění na hlavě a jiných částech těla,"
Už jsem tady zmiňovala hru dvou chlapců z našeho sousedství, kteří se bavili tím, že dráždili našeho, doposud velmi mírumilovného psa, klackem přes plot. Nechci nikterak zlehčovat zprávu, kterou jsem četla v novinkách. Jistě je to tragédie pro dítě i pro rodiče. Stejně tak je to tragédie i pro majitele psa. Pokud se neprokáže, jak se věc udála, není možné ji soudit. Proto se mi nelíbí ani postup novinářů, kteří okamžitě případ zveřejní, aniž by znali okolnosti. Jejich zájmem je, za každou cenu urvat senzaci. Co když si chlapec hrál na zahradě stejným způsobem, jako ti naši kluci ze sousedství. Jen neměl to štěstí, jako oni, protože nedráždil bígla, ale rotvailera, který měl hlídat dům svého pána.
Když jsem četla i diskusní příspěvky k tomuto případu, dočetla jsem se, mimo jiné, že takový pes nemá co pobíhat volně po zahradě. Jestli je to pes, který má hlídat a pozemek je oplocený, pak nevím, jak by uvázaný pes mohl cokoliv hlídat. Jsem zvědavá, jakou zprávu se dočteme s odstupem pár hodin, až celý příběh vysvětlí ze svého pohledu majitel psa a případní svědkové.
Znám rotvailera, který hlídá zahradu, kterou projde denně spousta lidí, kteří tam chodí nakupovat rostliny. Pes se volně pohybuje po zahradě i mezi zákazníky a ještě nikomu nic neuděla. Majitelka říká, že ani nemůže nikomu říct, jaký je to dobrák, protože by lidi ztratili respekt a možná by někteří nenechavci tuto informaci využili ve svůj prospěch. I takoví jsou rotvaileři.
Něco málo o tomto plemeni.
Rotvajler
Ze zavalitého salašnického pracovního psa dávných dob byl vyšlechtěn ve švábském městě Rottweilu tento cenný služební pes.Jeho původ byl vystopován až k velkým pasteveckým psům,kteří hnali pro římské legionáře stáda dobytka přes Alpy.V předchozích staletích bylo jejich hlavním úkolem honění dobytka.Později byl rotvajler používán také rottweilskými kupci jako tažné zvíře.Na počátku tohoto století se projevil jako služební pes a obránce, protože je inteligentní, má silné nervy, neni lekavý a je velmi ostražitý. Proto je nepostradatelným policejnim, celním, obranářským a hlídacím psem. Ke své rodině je rotvajler velmi milý a dobromyslný a rád si hraje. Má mnoho dobrých vlastností: nepotřebuje velkou péči, jeho lesklá srst nevyžaduje česání, téměř neštěká. Potřebuje ovšem důslednou výchovu a pevnou ruku. Aby vybil přebytečnou energii, potřebuje hodně pohybu. Pokud není dostatečně zaměstnán, je svéhlavý.

pondělí 11. srpna 2008

Od kytiček ke krajkám

Konečně jsem se dostala k tomu, abych vyprala, naškrobila a vypnula nově uháčkovanou dečku, které jsme s Katkou daly jméno Bětka. Pokud se nekteré z vás bude líbit, můžete si napsat o předlohu a uveďte její jméno. Bude se to lépe hledat. Průměr dečky je 38 cm a je uháčkovaná ze Sněhurky.

neděle 10. srpna 2008

A je to tady zase

Nerada bych vás nudila, ale opět jsem trochu fotila v zahrádce. Nechci se chlubit jen vlastním peřím, ale přidám i cizí. Jak se to vezme cizí, výpěstky jsou manželovy, takže jako moje.
Nejdřív tedy moje peří. Dnes spadl z okna truhlík s muškáty.Váha květů truhlík převrátila. Naštěstí se ulouskl jen kousek plastu. Květy zůstaly neporušeny. Schválně, jestli poznáte, který truhlík se válel pod oknem na zemi.




No není to poznat že? Byl to ten na levém okně. Na příští rok už mám objednané zábrany. Přes zimu, až náš dvorní tesař a truhlář v jednom nebude mít do čeho píchnout, udělá pěkné, dřevěné zábrany.
Abych zůstala ještě u muškátů, tak tohle je moje letošní chlouba balkónová.




A ještě další muškáty.






Letošní novinka mezi mými květinami jsou převislé růžičky. Když přišly poštou, nevypadaly, že by mohly přežít. Už jsem viděla, jak budu posílat zpět balík s uschlinami. Nakonec to dobře dopadlo a růžičky přežily nejen transport, ale i následné napadení mšicemi. Postříkala jsem je zředěným Jarem a vidíte, žijí na obou okapech.






Ještě vám přidám jiřinku, která přežila útok slimáků. Ti jsou letos postrachem všech zahradníků nejen u nás.Tři rostliny jim padly za oběť.Užrali je hned, když začaly vykukovat ze země. Ostatní zatím nekvetou, ale stačily vyrůst a pár jich ještě uvidíte hned, jak rozkvetou.



A hortenzii jsem už fotila, ale tentokrát jsem měla štěstí, že se na ní pásl motýlek. To nešlo nevyfotit.



A teď už vstoupíme do zahrady mého muže. Papriky, rajčata a záplava ostružin. Tak to mně čeká v dalším kole. Ještě jsem nevyšla ze zavařování okurek, které manžel každý den nosí domů a začne zpracovávání rajčat na kečupy, omáčku a chutney. Jako další přijdou na řadu čalamády, a až už budu úplně hotová, myslím vyčerpaná, začnu zavařovat ostružiny. Už aby to skončilo. Léto mám ráda, ale období zavařování je strašné.








Tyto bezostné ostružiny vypadají krásně, když kvetou a stejně krásně, když dozrávají. Neprojde kolem nikdo ze sousedů, aby se nezastavil a neobdivoval je. Naše zahrada je jimi obehnaná jako v pohádce "O šípkové Růžence."

pátek 8. srpna 2008

Podvod?

Většina mých návštěvníků ví, že minulý měsíc probíhala soutěž na Blogindex.cz, ve které jste můj blog statečně podporovali. Soutěž se opakuje i tento měsíc a já vám chci sdělit, že vaše i moje snažení vyšlo naprázdno, protože jak je patrné v článku na této adrese, http://politik.blog.cz/0808/blogindex-cz-podvod (vítězný blog za červenec) jedná se o podvod. Jak jsem už dříve vytušila, jde především o masívní reklamu tohoto portálu. Spousta času, který mnozí soutěžící věnovali upozorňováním na svůj blog a následně těch, kteří pro ten který blog hlasovali přišla nazmar. Proto ještě jednou všem, kteří můj blog podporovali děkuji a teď si dáme společně oddech a blogindex.cz utře nos. Děkuji Jitka.
Dnes 13.8.
Abych byla spravedlivá, musím uvést na pravou míru tento článek. Dnes jsem na Blogindex. cz našla vyhodnocení červencové soutřěže s omluvou. Provozovatel se omlouvá za zpoždění z důvodu dovolených. Můj blog skončil v počtu získaných hlasů na sedmém místě a v počtu návštěv na místě druhém. Ještě jednou děkuji za vaše hlasy a návštěvnost a Blogindexu se tímto omlouvám za podezření, které jsem vůči nim pojala.
V měsíci srpnu se hlasuje dál, ale já už nebudu svůj blog nijak propagovat a uvidíme, jak to dopadne.

středa 6. srpna 2008

Pozvánka

Milí návštěvníci a čtenáři mého blogu. Víte, že občas, když objevím nějaký zajímavý blog, většinou se o něm zmíním obšírněji. Před necelým měsícem jsem díky soutěži na Blogindex.cz narazila na jeden opravdu zajímavý a mezi mladými blogery ojedinělý blog s vlastní tvorbou. Patří jedné mladé dámě, která má talent snad na všechno. Maluje, skládá texty k písním, krásné básničky plné citu. To všechno prezentuje na svém blogu. Její blog stojí za návštěvu a proto vám tady nechám odkaz. Myslím, že nebudete litovat, když si něco z její tvorby přečtete nebo prohlédnete. A tak klikněte a překročíte pomyslný práh jejího blogu. ZDE


pondělí 4. srpna 2008

Poznáváte ?

A je tu opět článek do vaší oblíbené rubriky. Doufám, že Hanka už má monitor v pořádku. Pokud ne, budete se toho muset chopit někdo za ni a nebo to zůstane na mně. Tak hádejte, kam jsme dnes nakoukli.

neděle 3. srpna 2008

Jak dostat psa z postele.

Když jsme si před pěti lety přinesli domů naši fenku bígla Yorgu, byla jsem přesvědčena, že nikdy nebude s námi spát v posteli, ba že nikdy neskočí ani do křesla, nebo na sedačku. Jó, to jsem byla naivní. Chovatelka nás upozorňovala na to, že bígl není pes do postele. Jednak chrápe a je rozpínavý. A ještě dodala " a pozor na ty její oči, těm budete těžko odolávat". Musím říct, že paní Frnčová měla na sto procent pravdu. Nám se pochopitelně Yorgu vychovat tak, aby nedělala to, co jsme si předsevzali, že dělat nebude, nepodařilo. A tak v noci, když věděla, že tvrdě spíme, vlezla si do nohou jednoho z nás. Jenže do rána skončila hlavou mezi našimi hlavami a natažená jako špagetka. Když byla Yorga malá, nebyla to až taková hrůza, ale jak rostla, stávalo se to stále neúnosnějším. Většinou vystrnadila z postele pánečka. Ještě, že máme v domě víc postelí, než potřebujeme. Dopadlo to tak, že já jsem měla svoji postel a Yorga pánečkovu. Začali jsme přemýšlet, jestli je vůbec ještě možné, aby muž získal svoji postel zpět. Nakonec jsme vymysleli postel pro Yorgu. Musela být tak vysoká, aby z ní na nás viděla. Využili jsme přítomnost tesaře, který nám dělal přístřešek na dvorku, vysvětlili jsme co potřebujeme a postel byla na světě.




První noc jsme s napětím čekali, jestli naše holka psovitá vůbec postel přijme za svou. A ejhle, vyskočila si do ní docela ráda. K našemu překvapení nejen, že v posteli usnula, ale vydržela v ní až do rána. Teď sice moc prostoru v ložnici nemáme, ale zato páneček má svoji postel jen a jen pro sebe. Občas se stane, že když jde někdo z nás později spát a to bývám většinou já, Yorga toho okamžitě využije a ustele si v mé posteli. Nejraději je, když si může lehnout na moji noční košili. Tak to vypadalo včera, když zabrala moje místo. Ovšem, když přijdu, okamžitě vyklidí prostor a jde dobrovolně na svoje, aniž bych jí musela vyhodit.




Manžel má omluvu pro všechno co Yorga dělá. Říká, " nedá se nic dělat, je to člen rodiny". A to pozor! Původně tvrdil, že pes přijde do baráku, jen přes jeho mrtvolu. Prosadila jsem si Yorgu jen díky tomu, že jsem chtěla být na chalupě a dva roky jsem přes týden byla v baráku sama. Potřebovala jsem aspoň jakous takous oporu. I když bígl není hlídací, přesto hlídá. Kolem neprojde ani myš, aby o ní Yorga 

nevěděla.

sobota 2. srpna 2008

Pozvání do zahrady

Po krátké pauze vám přináším pár obrázků z mého kytičkového království. Snad se vaše oko potěší.

Pračka

Včerejší den byl mimořádný nejen proto, že bylo možné pozorovat částečné zatmění slunce. Které jsem mimochodem nestihla sledovat. Proč? Měla jsem o zábavu postaráno, díky své nové pračce a své neprozřetelnosti. Dalo by se říct až hlouposti, což si v skrytu duše jistě myslel i můj muž. Vezmu to od začátku. Stará pračka, která byla jen na 3 kg prádla už začala vydávat podezřelé zvuky a hlavně byla malá. Využila jsem těch zvuků, které beztak vyráběl nějaký zapomenutý hřebík v kapse montérek mého muže a začala usilovat o novou "pradlenu." Na intošovi jsem si našla obchod, kde právě u stejné značky se kterou jsem byla spokojená asi 20 let byla velmi příznivá cena a navíc pračka byla na 5 kg prádla. Provedla jsem nákup a za dva dny operátor zavolal, že si ji můžeme vyzvedout. Začala jsem studovat návod, jak v ní prát, protože už je zase chytřejší, než byla ta původní pračka. Včera jsem se pustila do praní. První pokus byl velmi zdařilý a tak šup tam další prádlo. A teď přišel ten osudový okamžik. Mezi prádlem byl také jeden "podprdélník" ze zahrady. Mohlo mně napadnout co se stane, ale nenapadlo. Když jsem po nějaké době šla zkontrolovat, jak praní postupuje, nebyla jsem schopná slova. Zamrazilo mě v zádech. Plátěný potah na podprdélníku se rozpáral ve švu a moje nová pomocnice v domácnosti byla plná kousíčků molitanu, kterým byl sedák vyplněn. Pojala jsem podezření, že se ucpe filtr a důsledek toho bude, že spálím motorek čerpadla. Neptejte se, jak malou dušičku jsem v tom okamžiku měla. Jak to říct svému muži ? Čekala jsem, že přinejmenším pukne vzteky, nebo já budu zabitá. Naštěstí se nestalo ani jedno, ani druhé. Přežila jsem. Do večera jsme dostávali z pračky kousky molitanu tak, že jsem opakovaně dávala prát froté prostěradla, neustále dokola. Na ně se totiž pěkně molitan nachytal a zbytek se zadržel ve filtru. Nevím, jestli se po dobu praní molitanové kousíčky náhodou mezi sebou nepomnožily, protože to nebralo konce. Už jich je půl kbelíku a stále se jimi filtr ucpává.Dnes snad celou anabázi ukončím a snad z praní, které jsem teď spustila vyndám poslední kousíček molitanu. Nikomu bych vám nepřála ty nervy a proto věci plněné kousky molitanu raději zahoďte, než by jste je dali do pračky. Zbývající podprdélníky z naší zahrady tak skončí, byla to stejně výhodná koupě, proto to asi dopadlo, jak to dopadlo. Jeden stál 25Kč. Už to bylo varování! No nic, hlavně, že já i pračka jsme přežily.

Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...