Všechno dobře dopadlo, prase neuteklo a pomocníků bylo dost a dost, takže já jsem jen přicmrndávala. Kdo byl někdy na zabíjačce, nebo ji dokonce dělal tak ví, co je kolem práce. Než se čuník porazí, rozbourá a část se dá vařit do kotle, musí být oloupaná a nakrájená cibule, oloupaný česnek, jablka a křen.Cibule se usmaží, což trvá v tom množství dost dlouho , jablka se postrouhají s křenem, to je ohromná dobrota k ovaru. Uvařila jsem hrnec zelí k výpečkům. To je zvykem u nás. Někde se vaří zabíjačkový guláš, ale u nás je to tradičně zelí. Stejně všichni v poledne jí ovar. Zelí s výpečky si dá jen někdo a tak většinou zůstane i na druhý den.
Prasátko mělo dva metráčky. Masa dost a taky bude dost sádla, ale to přijde na pořad dne až zítra.U nás bývá zabíjačka vždycky rodinná událost při které se všichni sejdeme. Jsou to vzácné chvilky, kdy se podaří zorganizovat akci tak, aby měli všichni čas. Tentokrát to klaplo až na jednoho vnuka, který je za prací v zahraničí. Tak snad příště to vyjde všem.
Ač to byla akce maso, maso a zase maso, snědly se i všechny buchty, které jsem napekla a padly i řezy, které upekla snacha.
Jak jsem to popsala, mohlo by se zdát, že to byl svátek obžerství...
Tak zase za rok. Poděkování za obrovskou pomoc mým děvčatům, která pracovala na všech frontách a dokonce i nad rámec zabíjačky. Umyla mně i dvě špatně přístupná okna. Synové a vnuci si taky mákli.
