středa 31. července 2013

Srdíčkový dort

Dnes jsem byla požádána o upečení dortu. Míša chtěl dort pro svoji přítelkyni Lucku, ale zavolal mi to až dnes ráno a na medový už by bylo pozdě. Ten se musí nechat aspoň jeden den uležet. Nezbylo, než udělat piškotový. Chtěl srdíčko, ale já mám jen pevnou formu a nechtěla jsem riskovat, že piškot z formy nedostanu ven a tak jsem nalila těsto na plech a po upečení, jsem z vychladlého piškotu vyřízla tou formou tři srdce.





Piškot jsem upekla podle tohoto receptu:

Na takový plech potřebujete:
30dkg moučkového cukru
45dkg polohrubé mouky
4 vejce
1dl vlažného mléka
2,5dcl oleje
1 prášek do pečiva
Postup:
Vyšleháme cukr se žloutky a přidáváme olej. Do pěny přidáme mléko a rozmícháme. Přidáme mouku s práškem do pečiva a znovu promícháme. Nakonec vmícháme tuhý sníh, ušlehaný z bílků. Těsto nalejeme na vymazaný plech vysypaný polohrubou moukou a dáme do předem vyhřáté trouby na 180°C.
Krém:
1/4 l mléka
3 pol.lžíce polohrubé mouky
1 tabulka čokolády (mléčné, nebo na vaření)
asi 1/2 cm proužek ukrojený z kostky 100% tuku (Omega)
25 dkg másla
cukr podle chuti
V kastrolku smícháme mléko s moukou a za stálého míchání uvaříme kaši. Do horké kaše přidáme 100% tuk a čokoládu rozlámanou na čtverečky. Mícháme tak dlouho,až se tuk i čokoláda v kaši dokonale rozpustí. Necháme vychladnout.
Změklé máslo našleháme s cukrem a postupně zašleháváme vychladlou kaši. Krémem promažeme srdíčka a zdobíme podle vlastní fantazie.
A takhle jsem zdobila já. Jednoduché a rychlé zdobení.
Ze zbytku piškotu a krému jsem udělala kostky, které si teď dáme ke kávě.Usmívající seDort čeká v lednici, než si pro něj přijede vnuk.

pondělí 29. července 2013

Páté přes deváté

Dnes tady najdete všechno možné. Bude to taková míchanice od všeho něco. Trochu Sára, trochu moje domácí aktivity a taky zahrada. Foťák mám plný fotek, ale v tom vedru jsem dělala jen neodkladné věci, takže jsem všechno stáhla do PC až dnes. Především zpracovávám ovoce ze zahrádky a to není právě moje oblíbená činnost. Jenže není zbytí, to za mě nikdo neudělá.
Meruňková marmeláda už spočívá na policích ve sklepě týden a stejnou dobu i první várka rybízového rosolu.


Dnes jsem dělala rosol z další várky červeného rybízu a také z angreštu. To je prozatím vše. Očekávám ještě broskve, ale ty musíme nejdřív někde koupit. Zdroj máme a tak jen čekáme na avízo, že jsou zralé.

A jak to vypadá v kuchyni, když se do toho dám ?

Nejdříve rybíz odšťavím.




Potom přijde do akce můj skvělý pomocník a už se to vaří.


Asi za 10 minut už se nalévá do připravených skleniček, uzavřít, otočit na pět minut dnem vzhůru a je hotovo. Ještě popsat a pak uložit do sklepa. Nevíte proč to nemám ráda, když je to taková brnkačka? Já vím proč, protože to přijde téměř vždy, nevhod.


A Sára, ta je chuděra v těch vedrech celá zchvácená a to jen polehává a mění místa k povalování a zchlazení svého těla.
Tady ukořistila pánečkovu pracovní rukavici a protože je kožená, ohromně ji chutná. Zabrala moje háčkovací křeslo. To zabírá hned, jak já je opustím.








A ovečky podruhé. Zase utekly, ale brzy se na to přišlo a tak moc dlouho si na trávě našeho souseda nepochutnávaly.


A vidíte jaký prcek se postaral o to, aby našly ten správný směr?




Beránkovi se to moc nezdálo, že si na něho troufá takové malé stvoření, ale nakonec rezignoval.


Prcek měl evidentně velkou radost, že se mu to povedlo. Dokonce si poskočil. Je to velká láska naší Sáry.




Mám pět hortenzií a kvete jen jedna jediná.


Tak, a to je pro dnešek všechno.

sobota 27. července 2013

Pro ženy, které potřebují úsměv

Kamarádka mně poslala mailem něco, co určitě váš úsměv vyvolá.

PRO INTELIGENTNÍ ŽENY

Manželský pár cestoval na víkend k jezeru, kde bylo možné ve stanovených úsecích lovit ryby. Manžel miloval rybaření za úsvitu a jeho žena zase velmi ráda četla. Jednou ráno se manžel po několika hodinách rybaření vrátil a chtěl si na pár hodin oddechnout. I když se jeho žena v okolí nevyznala, rozhodla se vyplout s loďkou na jezero. Kousek veslovala, zakotvila a vzala si knihu a začala číst.

Za chvilku se na motorovém člunu objevil strážce parku, ve kterém se jezero nacházelo. Oslovil ji:
"Dobré ráno milostivá, co děláte?"
"Čtu", odpověděla a pomyslela si pro sebe - není to snad vidět ?
"Nacházíte se ale v zóně, kde je zakázáno lovit ryby."
"Ale já přece ryby nelovím, to přece vidíte."
"Hmmm, ale máte s sebou kompletní výstroj. Musím Vás odvést a dát Vám pokutu!
"Když to uděláte, obviním Vás ze znásilnění!", odpověděla klidně žena.
"Ale já jsem se Vás přece ani nedotknul!"
"Hmmm, ale určitě máte s sebou kompletní výstroj!"

A jaké je ponaučení ?
NIKDY nediskutuj s ženami, které umí číst.

čtvrtek 25. července 2013

Plněné cukety

Protože na zahrádce dorůstají zlaté cukety a kupodivu jich narostlo dost, je potřeba je zpracovat. Mám je ráda plněné mletým masem, ale docela se spokojím jen podušenými na másle. To je pak trochu dietnější. Setkala jsem se s plněnými cuketami na vašich stránkách a receptů je na internetu spousta. Protože jsem si objednala spoustu různých koření na grilování i běžné použití v kuchyni, chtěla jsem je hned otestovat. Mleté maso ve spojení s cuketou byl nejlepší test.


Ingredience:

0,5 kg mletého vepřového masa
2 cukety
3dkg anglické slaniny
1 větší cibule
sýr Niva (může být jakýkoliv)
sůl, keyenský pepř, čarodějku, malinkou špetičku drákulovy smrti

Postup:

Najemno nakrájenou cibuli osmažíme na trošce sádla se slaninou nakrájenou na tenké proužky.


Přidáme okořeněné mleté maso a orestujeme.


Když je maso orestované, přidáme vydlabanou a nakrájenou dužinu z cuket a ještě chvíli necháme restovat.



Nakonec vmícháme nahrubo nakrájený sýr. Takto připravenou směsí naplníme vydlabané a mírně osolené cukety.
Sýru jsem nastrouhala poněkud víc a tak jsem zbytkem posypala ještě povrch cuket než jsem je dala do trouby zapéct. Je to ale zbytečné, úplně stačí ten sýr, co se vmíchá do směsi. Zapékala jsem asi 1/2 hodiny při 180°C.
Sýr Niva jsem použila proto, že ten mám v lednici vždycky. Eidam jsem zapomněla manželovi napsat do seznamu nákupu.


Chutnalo to skvěle, takže porci pro 4 osoby jsme snědli s manželem ve dvou. Já jsem taky potom špatně spala. Bylo mně těžko, bolel mě žaludek, ale za to nemohla plněná cuketa, ale já, protože jsem čuně. Jedli jsme to dost pozdě a jak je známo všem normálním lidem, jíst se má naposledy v 18 a ne ve 20 hodin. Zajímavé je, že manžel ač je 1/2 roku po operaci žlučníku spal jako dudek, nic mu nebylo, a já se z toho ještě teď vzpamatovávám. Piju žaludeční čaj a nejím.Zamračený Tak nevím, jestli jsem vás tím od plněných cuket neodradila . Mrkající Já jsem si měla dát asi ty dietnější, jen podušené na másle, ale to by zase nebylo takové pošušňání.

pondělí 22. července 2013

Ovečky na procházce

Z balkonu jsem uviděla nevšední obrázek. Na silnici se producíroval pár oveček. Nejspíš to byla ovečka a beran. To jsem usoudila podle hmotnosti obou aktérů této události. Než jsem přišla s foťákem, už neměli tak pěknou pozici, jako když nastoupili tu silniční pouť. Zaujal je totiž kousek, ještě zelené trávy. Většinou je všechno zaschlé. Vzápětí už si pro ně šel majitel a zahnal je do ohrady. Konec představení.


Dalším objektem pro focení byl motýlek, který nevěděl, na kterou kytku sednout dřív. Ovšem na žádné dlouho nevydržel a proto fotky vypadají, jak vypadají. Navíc všechno je foceno se zoomem, protože oveny i kytky jsou foceny z balkonu.




Předpověď počasí neslibuje žádný déšť, alespoň v dohledné době, a tak zahrádky, kde nemají jinou vodu, než nachytanou dešťovku, budou brzy jak Sahara. My máme naštěstí vlastní studnu na zahradě, a tak pokud nevyschne, bude čím zalévat.

Napadlo mě, podívat se do Wikipedie, abych se o Otakárku fenyklovém něco dočetla. Třeba vás to bude taky zajímat.

Otakárek fenyklový (Papilio machaon, Linné, 1758) patří mezi naše nejkrásnější motýly. Je jedním z našich největších denních motýlů (dosahuje velikosti až 7 cm) a patří mezi ohrožené druhy motýlů ČR. Nejčastěji se vyskytuje na loukách a lesních světlinách, můžeme ho však spatřit i na zahradách, kde samičky často kladou vajíčka. V poledne jich můžeme spatřit více na vyvýšeném místě v okolí.
Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky.
Hostitelskou rostlinou jsou rostliny z čeledi miříkovitých (mrkrv, fenykl, kopr, kmín) Housenka postupně mění barvu. Nejprve je černá s červenou kresbou, později je zelená, s černými pruhy a oranžovými tečkami. Při ohrožení zaujímá obranný prostor s vystrčenou oranžovou vidličkou a vylučuje páchnoucí výměšek. Motýl přezimuje v podobě kukly. V severních oblastech se vyvíjí pouze jedna generace, na jihu dvě. Housenka měří v dospělosti až 10 cm

čtvrtek 18. července 2013

V tom horku mě nic kloudného nenapadá

Je horko, i přes to, že sluníčko s námi laškuje a sem tam se schová za mrak. Před časem spadlo tolik vody, že ji někde bylo až přespříliš a u nás už je zase velké sucho. Denně se musí zalévat, většinou ráno a večer znovu. A v tom horku mě nic nenapadá. Ve foťáku mám pár nových fotek a tak je sem přidám.






Sára se na balkoně opaluje...


A když je toho moc, zaleze doma do své "boudy" a spí dál.


K narozeninám jsem krom dalšího, dostala také krásné lilie.Jsou v květináči, nejsou řezané a tak doufám, že když je dám do záhonu, přežijí zimu a na jaře se zase ukážou. Ovšem, pokud je někdo nesežere.


Tuto krásnou kytici hortenzií jsem dostala od sousedky. Dostala jsem i sazenici, kterou už mám na záhoně, ale pokvete asi až příští rok.


A aby tento neslaný, nemastný článek nebyl jen o kytkách a Sáře, přidám pár slovíček, která, jak předpokládám, nejsou pro všechny tak běžná. Jejich význam možná někteří ani neznáte. Tak schválně:

1. krchňák = levák
2. špolhert = sporák
3. gaňk = chodba, přístřešek u chalupy
4. kalmuk = teplá vložka do zimních kabátů
5. zgarb = starý krám
6. tumrle = kolotoč
7. přecmrndávat = servilně přitakávat
8. tragač = trakař
9. lukše, správně - lokše = nudle (tady jsem se upsala)
10.štokrle = židlička bez opěradla

Tato slova pocházejí z horáčtiny, oblast, Drahanská vrchovina

Zdroj: Malý slovníček horáčtiny

Gazánie pro Máří Kosáčka

neděle 14. července 2013

O rok starší...

Myslím, že slavit narozeniny v tomto věku není nic, s čím by se člověk měl chlubit a proto jsem se ani nezmiňovala. Nicméně jsem pro své nejbližší uspořádala oběd, nachystala odpolední pohoštění , poseděli jsme, poklábosili, probrali kde co a rozešli jsme se s tím, že se brzo opět sejdeme na nějakých dalších narozeninách. To je na těch oslavách jediné pozitivní, protože jak stárneme, potkáváme se stále častěji na pohřbech. Možná vám to přijde morbidní, že se o tom zmiňuji po oslavě narozenin, ale je to realita. Proto každé setkání rodiných příslušníků při takové příjemné příležitosti, jako jsou narozeniny, je dobré zorganizovat. A teď, co jsem připravila . Nic zvláštního, pečená kuřecí stehna s novými bramborami a okurkový salát. Ke kávě jsme měli pohádku a indiánky, které jsem jedla naposledy jako dítě. Ty koupil švagr, protože jsem se obávala, že už nestihnu nic upéct. Slavili jsme společné narozeniny a tak se chtěl taky nějak podílet. Na obrázku už je jen torzo toho, co přivezl.


Nakonec se mně podařilo udělat tiramisu, které se muselo nechat zaležet, takže to jsme rozkrajovali až dnes. To by nebylo taky nic mimořádného a nezmiňovala bych se o tom, kdybych nepoužila naši dobrou známou, domácí Lučinu. Tu jsem si udělala den dopředu ze dvou Choceňských bílých jogurtů a 1/2 l 20% smetany z naší blízké mlékárny. Do hotové Lučiny jsem přidala cukr podle chuti a jednu zakysanou smetanu. Ručním šlehačem jsem to dobře promíchala a přidala spařenou rozpustnou kávu a cvrkla jsem dotoho ještě trochu rumu. Krém, který z toho pokusu vznikl, byl lahodný a tak krásně hlaďoučký a našlehaný, že jsem byla mile překvapená. No a potom jsem do dortové formy naskládala piškoty a promazala krémem, kterým jsem nemusela šetřit. Bylo ho hodně. Povrch hotového dortu jsem posypala kakaem a bylo hotovo. Ten postup všechny dobře znáte, ale krém pro tiramisu počesku, vřele doporučuji.


A teď dárky, které jsem dostala.






A ještě pohled do zahrady, jak ho neznáte.

sobota 13. července 2013

A je to tady...

Ptáte se co je tady? Období zavařování, vaření marmelád a podobných nesmyslů. Nemám to ráda, protože je s tím hodně práce a většinou ovoce dozraje přesně v tu dobu, kdy se to nejmíň hodí. A aby se to nepletlo, tak do toho vnese chaos ještě manžel, který do toho koupí pytel okurek. Prý, co kdyby nám žádné nenarostly. Takže, včera jsem zavařovala 20 kg okurek a dnes třešně. Těch bylo naštěstí jen devět sklenic, ale opět nevhod. Ovšem, nezavařte třešně, které vám
samy vyrostou na stromě a v marketu stojí kilo 90,-Kč. Zítra očekávám návštěvu o šesti a možná i více hostech a do vší přípravy přijde ta hrůza se zavařováním. A to jsem ještě slíbila napéct medovníčky, kterých byly dvě krabice a celkem čítaly 120 kusů. Tlačil mě čas, protože jejich předání bylo termínované. Tak si asi umíte představit, v jakém kalupu jsem všechno dělala. Teď jsem totálně vyšťavená a horko, těžko ze sebe ždímám tento článek. Tak už jen obrázky.


Celkem 34 sklenic okurek.Překvapený

Třešně natrhal manžel a přinesl mi je i s touto zelenou potvůrkou. Nevím co je zač, ale byla ve vodě tak bezmocná, že jsem si ji mohla v klidu vyfotit, než ji manžel vylovil a vynesl do zahrady.


Medovníčky jsem slepovala celé půldne.



Zlatým hřebem dne, který mně spravil náladu, byla kytička levandule ze švagrovy zahrádky, kterou jsem dala na blog minule. Za tu jsem vděčná, protože jediný keříček levandule, který mám v mé zahrádce vydal jen tři slaboučké květy. Budu ji muset přesadit na nějaké vhodnější místo. A tím dnes končím, odpadám a rovnou do postele.

Rizoto s krabími tyčinkami

Dnešním obědem jsem chtěla trochu odlehčit našemu zažívání. Udělala jsem tedy rizoto s krabími tyčinkami, hráškem a paprikou. Bylo to rychlé...