Co s cuketami ?

Vlastní cukety nemám, ale dostávám je ze všech stran. Včera jsme dostali jednu velkou, ale i když je v receptu napsaná malá, použila jsem 1/2 té velké, oloupala a vydlabala jsem ji. Recept na rychlou baštu jsem našla zde

Musím říct, že ač to vypadá na talíři, jako by to už jednou někdo pozřel, chutná to výborně.

A jak jsem to dělala já?

Oloupanou a vydlabanou cuketu jsem nastrouhala na hrubém struhadle, posolila a nechala vypotit.Na pánvi jsem rozškvařila na kostičky nakrájenou anglickou slaninu se zbytkem salámu Poličan a do toho jsem přihodila na kostičky nakrájenou cibuli. Chvíli jsem to nechala restovat a pak jsem přidala scezenou cuketu, pikantní kečup "Palivec" (recept od Milušky) trochu mleté pariky a pepře a přikryla jsem to pokličkou Chvíli jsem to podusila a nakonec jsem tam cvrkla trochu smetany a ještě chvilku jsem to nechala přejít varem bez pokličky. Už jsem to slupla jako malinu. Sama a bez ničeho, jen tak. Prima lehký oběd. Pozor! Ten talířek je dezertní, to aby jste si nemysleli, že jsem takové zvíře.

Venku opět prší, po silnici se valí voda a má to tak být, podle předpovědi na http://www.yr.no/ až do pozdních nočních hodin. Zdá se, že jinde by vodu potřebovali a u nás bychom ji mohli zavařovat.

Myslím, že už i muškáty mají té vody dost. Liják střídá liják. A komu si myslíte, že se to líbí? No přece housatům. Ta si to užívají.

 

Dvojčata

Na objednávku jsem uháčkovala další dvě kačaby podle originálu z reklamy Era půjčky. Kdo už na tu reklamu zapomněl, je tady připomínka ve formě odkazu

Husy na výletě.

Protože husy mají svůj výběh už vypasený, houser pokukoval po zbytku zahrady. Postával u branky a tak se nám ho zželelo, vysadili jsme branku a čekali , co se bude dít. Houser odvedl housata spolehlivě do zahrady, zavedl je na místo, kde je nejpěknější tráva a tam se pásly. Dnes si přišly až na dvorek.

Ale, že už jsou to krasavice?

Kačaba podle originálu

Zkoušela jsem udělat kačabu podle videa. To kvůli barvám, měly být stejné jako na originálu. Tak zněla objednávka. Z videa to nešlo poznat a tak jsem hledala a hledala, až jsem u Myšandy našla. Nemám přesně stejné barvy příze jako jsou na originálu, ale trochu se jí přece jen přibližuji. Fotka je pořízena při umělém osvětlení, takže je to znát i na barvách.

Tahle je moje

Vyfotila jsem kačabu znovu za denního světla a vypadá to věrohodněji.

A tak vypadá originál obrázek, vypůjčený od Myšandy

Stejně se mně víc líbí moje originály, například kačaba vytvořená pro italskou kavárnu našeho syna.

A nebo tato kačaba, vytvořená pro Haničku " Hahou", kterou mnohé z vás znaly a která už bohužel není mezi námi.

Co vy na to?

Opět jeden pokus

Nejdříve fotka housat s jejich ochráncem. Už jsou zase o něco málo větší a opeřenější.

Protože mají housata dokonale vypasený výběh, dostávají nasečenou trávu a dnes dostaly pár listů z hlávkového salátu. To byla smršť. Houser se chová jako nejlepší matka. Nechává nažrat housata a teprve potom se jde napást sám. Jsem z něho úplně vedle. Bude těžké ho jednou dát na pekáč.

A opět začala kvokat jedna slepice. Vždycky se to odehrává začátkem května. Celá příroda je nějaká dodivočelá. Slepice byla nejspíš kohoutova favoritka. Má tak opelichaná záda, že taky vypadá jak po výbuchu. Seděla v koši a ne a ne jít mezi ostatní slepice. Už byla určená na vyřazení. Je stará tři roky a tak už podle pravidel, rok přesluhuje. Možná si to kvokání vymyslela, aby se zachránila a tak když byla tak vytrvalá, nakonec jsme ji dali do kukaně na samotku a tam sedí a sedí na vybraných vejcích. Snad z toho tentokrát něco bude. Aspoň pro tu zábavu, až bude vodit kuřátka po dvorku. Kdyby aspoň jedno.

Zalévání balkonových květin

Před večerem se zdálo, že by v noci mohlo sprchnout, ale kdoví, jestli se to nerozežene. Na parapety stejně neprší, tak jsem se pustila do zalévání. Než všechno pozalévám nanosím se něco konví vody. Na balkoně mám barel, který napouštím dvakrát týdně vodou ze studny. Na zalévání je voda odražená, protože na barel celý den svítí sluníčko. To je pro kytičky to pravé.

Na balkoně mám čtyři okna a na nich obyčejné muškáty. Letos jsou opravdu vydařené. Mají z čeho být tak bohaté na květy. Na dno každého květináče jsem na jaře dala zkompostované slepičáky a občas, když si vzpomenu, zalévám zředěnými zkvašenými slepičáky. Na zábradlí balkonu mám muškáty převislé a zdá se, že jsem to letos opět správně odhadla. Nevím, jak by se dařilo na otevřeném prostoru surfiniím. Ty se mi vydařily jen dvakrát a tak muškáty to jistí. Ty vydrží i extrémní počasí.

Při zalévání navštívil převislé muškáty Otakárek. Je to krasný hmyzouš. Jsem ráda, že jsem ho ulovila.

Je to neposeda a tak jsem vděčná alespoň za tyto fotky.

Na parapetu z kuchyně krásně kvetou begónie a na zahradě rozkvetly další kytky. Například slézová růže, fuchsie a přibylo i pár květů na hortenzii.

To je pro dnešek ze zahrádky všechno, ale ještě nekončím. Přidám ještě něco z říše zvířecí.

Plnění utopenci

Opět mám jeden recept, tentokrát na plněné utopence.

Ingredience:

1,5 kg kvalitních špekáčků

1 l vody

0,6 l octa

káv. lžička soli

1 a půl pol. lžíce krupicového cukru

25 kuliček pepře

12 kuliček nového koření

4 bobkové listy

3 pol. lžíce oleje

2-3 feferonky

sklenička sterilované kapie

plnotučná hořčice

steril. okurky

Postup:

Do hrnce dáme vodu, ocet, koření, sůl a přidáme nálev ze sterilovaných kapií. Vše necháme povařit.

Do misky dáme cibuli nakrájenou na půlkolečka, feferonky nadrobno, přidáme scezené kapie a 3 lžíce oleje. Promícháme.

Oloupeme špekáčky a podélně je rozkrojíme, ale nedokrojíme. Obě poloviny každého špekáčku potřeme hořčicí a vložíme směs cibule, kapií a feferonek. Do každého špekáčku vložíme ještě 1/4 sterilované okurky, rozkrojené podél. Na dno čtyřlitrové lahve dáme část zbytku cibule s paprikami a na ni vkládáme naplněné špekáčky. Zbytkem cibulí prokládáme vrstvy špekáčků. Nakonec vše zalijeme vychladlým nálevem tak, aby byly špekáčky zatopené. Sklenici uzavřeme a dáme na týden do chladna. Po týdnu můžeme pozvat milovníky utopenců na ochutnávku.

Pro vizuální ochutnávku přidávám pár snímků z přípravy.

Borůvkové muffiny nebo bábovečky

Chodí mi novinky z Vaření.cz a dnes jsem jednu novinku vyzkoušela. Protože je velmi chutná a jednoduchá, chci se s vámi o ni podělit.

Ingredience:

1 balíček vanilkového cukru

12 dkg másla

15 dkg moučkového cukru

25 dkg polohrubé mouky

15 dkg bílého jogurtu

2 ks vejce

1 káv.lžička prášku do pečiva

1 dcl smetany na vaření

20 dkg čerstvých nebo mražených borůvek. Já jsem dala mražené.

Postup:

Do mísy rozklepneme vejce a vyšleháme je s moučkovým i vanilkovým cukrem do pěny. Přidáme vše ostatní - smetanu, jogurt, mouku s práškem do pečiva a změklé máslo. Vymícháme hladké těsto.

Borůvky omyjeme a necháme okapat.

Do formiček na muffiny, bábovičky a pod. nalijeme asi do poloviny těsto, přidáme lžíci borůvek a zalijeme do 3/4 opět těstem.

Těsto jsem dávala do košíčků a potom do formy na muffiny. Pekla jsem v troubě vyhřáté na 180°C asi 20 minut. Vychladlé jsem je pocukrovala. Pro sváteční příležitost by snesly kopeček šlehačky. Z této dávky jsem upekla 14 velmi chutných muffin.Myslím, že by se dalo použít i jiné ovoce než borůvky. Jahody, maliny i ostružiny.

Zdroj: http://recepty.vareni.cz/

Poprvé venku

Dnes, kolem poledne jsem pustila housata s houserem ven, do výběhu. Déšť nehrozil a tak tomu nic jiného nebránilo. Ani jsem moc nepočítala s tím, že se pohrnou do neznámého prostředí. Když dovezeme nové slepice, nevylezou ven dřív jak po týdnu až čtrnácti dnech. Pozorovala jsem housera s housaty z pozarohu, abych je neplašila. Houser si stoupnul do dveří a stál, housata se tlačila za ním a nakonec byla venku dřív než houser. Rozběhla se po výběhu, ale stále v houfu. Dvě housata zůstala uvnitř a dřímala. Asi za hodinku už bylo hejno pohromadě a užívalo si střídavě sluníčka a stínu , který jim poskytovala mladá švestka. Tak, křest mají za sebou a vedou si dobře. Husičky vyprázdnily kastról brambor se šrotem, kopřivami a listy pampelišek. Voda jim stále nestačila. Dolévala jsem několikrát za den. Musím vymyslet nějaké koupadlo, aby to měly se vším komfortem.

Houser je nepouští z dohledu a jak zaznamená nějaký pohyb na zahradě, hned se ozývá.

Husák osiřel

Dnes jsme porazili poslední dvě kačeny a houser, kterého liška ušetřila, osiřel. Nesl to těžce. Křičel hned, jak manžel odnesl poslední dvě kačeny. Byla jsem domluvená v drůbežárně, že před polednem si přijedeme pro další várku. Tentokrát housat.

Když jsme s nimi přijížděli domů, už z dálky bylo slyšet houserovo naříkání. Trochu jsem měla obavy tu drobotinu k němu pustit, aby jim neubližoval, ale to jsem se mýlila. Hned, jak jsme osm housat vypustili do kurníku, přestal naříkat. Nějakou dobu jsem ho pozorovala jestli je neštípe, ale on jen do kurníku nesměle nakukoval a za chvíli už u nich ležel a pozoroval je. Housata byla nejdříve vyděšená a nalepená na sobě, ale když k nim přišel, začala se chovat, jakoby tady byla doma odjakživa. Zřejmě uvítala autoritu a bylo jim jasné, že už se nemusí ničeho bát. Všechno je v pořádku a doufám, že housata rychle začnou nabírat na váze a taky se brzo opeří. Momentálně vypadají jako po atomovém výbuchu.

Jen jsem se přiblížila s foťákem, už byl houser ve střehu. Foceno přes mřížku v okně. A je zase se na co dívat. Jen kdyby se pak nemuselo zabíjet.

"Repešské frgále"

Právě jsem vytáhla z trouby koláče. Už dlouho jsem koketovala s myšlenkou na Valašské frgále. Recept jsem našla zde . Na netu je receptů na Valašské frgále spousta, ale u těchto je psáno " Pravé". Takže ten se přímo nabízel. Jenže já, stará konzerva, jsem nepoužila na těsto jejich recept (co kdyby to nedopadlo), ale svůj, osvědčený na kynuté těsto "univerzální". No a na vykynuté těsto se dá naskládat téměř cokoliv. Na jeden jsem dala rybíz, který je na moje chuťové buňky příliš kyselý a tak jsem těsto nejdříve potřela rybízovým želé, které jsem vařila před pár dny a trocha se už nevešla do skleničky na zavaření. Teprve na to jsem nasypala rybíz a drobenku. No a protože to nejsou Pravé valašské frgále, tak jsem je nazvala po svém, "Repešské frgále".Myslet si můžete co chcete, je to tak.

Na druhý " frgál" jsem dala hruškovou marmeládu, kterou jsem poprvé vařila vloni. S tou je to taky dobrota.

A poslední je borůvkový. Opět vespod je nejdříve borůvková marmeláda, jen tak na postrašení a pak teprve borůvky a drobenka.

Jeden jsem pekla v keramické formě na koláče, další na plechu a třetí v pánvi. A takhle to dopadlo. Je poznat, který je z plechu. Nemá to správnou kulatou fazónu.

A teď už sedím u PC, mám uvařenou kávičku a dávám si rybízový koláč. Sáhla bych po borůvkovém, ale ten je ještě horký.

Příště zkusím povidla a tvaroh. Zapomněla jsem koláče pohodit mandlovými lupínky, ale i tak je to mňamózní.

Videa naší divošky

Dlouho se mi nedařilo vkládat videa na blog. Teď jsem to zkusila a vida, jde to. Tohle jsou starší videa, která jsem pořídila foťákem a dala na Youtube.

To druhé video je hodně kraťoučké. Seznamování s Mikeškem, pejskem našich vnoučat.

Tady už je Sára větší a k nepříčetnosti ji přivedla plastová láhev.

Sára objevila žábu.

Dá nebo nedá? Dala.

A nakonec něco ze světa dětí a psů.

Trochu bych se o ty děti bála.

Sára a Hugo

Sára už měla v květnu tři roky. Už je z nejhoršího puberťáckého období venku, mysleli jsme si, ale včera jsme se přesvědčili, že je živel, i když o něco ukázněnější. Stavili se za námi známí s dvouletým bíglím klukem. Je to krásný pohled pozorovat dva pejsky stejné rasy. Zvlášť, když jeden je kliďas a druhý rarach. Ten rarach je naše sleči. Hugo, tak se jmenuje ten bíglí kluk, jen zíral. Sára se samozřejmě v domácím prostředí předváděla. Skákala na boudu, pak zase z boudy a milý Hugo jejím kouskům jen přihlížel. Udělala jsem pár fotek abych uspokojila všechny příznivkyně naší Sáry.

Hugo je tricolorní bígl s opravdu krásnou barvou hnědé srsti. Právě zkoumá, co je Sára zač. Kdyby nebyla Sára vykastrovaná, hned bych ji s Hugem namnožila. Měli by krásná štěňátka. Ale to by náš páneček neustál.

Druhý Hugův pokus.

Očividně si padli do oka, ale Hugo brzy zjistil, že Sára je k ničemu a tak jeho zájem o hlubší sblížení opadl.

To spíš Sára si vynucovala jeho pozornost.

Pronásledovatelka i pronásledovaný mají z toho všeho jazyky až na vestě. Však je taky vedro.

Ještě se rychle napít, než se půjde domů.

Než jsme viděli jak se chová Hugo, mysleli jsme si, že se už Sára usadila a je z ní mladá dáma, ale je to jinak. Sára je stále rošťanda a tak to asi zůstane. Kam se na ni hrabala Yorga. Ta byla oproti Sáře taky kliďas. Ale nestěžuji si, Sára je zase obrovský mazel, který si pozornost okolí vynutí za každou cenu.