středa 29. dubna 2009

Obrazová reportáž

Dnes mám volnější den. Krom studování husokachen a jejich chovu na internetu nemám nic důležitého na práci. Vařit nemusím, neboť můj jediný strávník odjel za prací a pro sebe nevařím. Koš prádla jsem dožehlila a tak jsem se vydala s košíkem a nožem na pampelišky slepicím. K tomu jsem přibalila foťák. Doufala jsem, že ulovím nějakého čmeláka na květech rododendronu, ale vítr ho vždycky vyplašil. Než jsem zacílila objektiv, čmelda změnil působiště. Nicméně jeden úlovek mám. Nebylo těžké ho získat. Je to pomalý lezec - hlemýžď.








Díky tomu, že na blog nešly celé odpoledne vkládat obrázky, povedlo se mi před večerem ulovit i včelku místo čmeláka. Není ji moc dobře vidět, ale je to větší zázrak, než ulovit čmeláka. Alespoň v našich končinách. Také si můžete všimnout, že krásně kvetou švestky. Jupííí, bude co pálit. I když to zajímá spíš mužskou část mé rodiny.




Sloupovitá jabloň rozkvetla do krásy. Jsem zvědavá na její jablíčka. Máme ji teprve od loňska.





Tulipány navzdory Yorze, která se jimi neustále producíruje stále ještě kvetou i když některé už mají pocuchané listy.




Když jsem před večerem dosázela tři truhlíky na které mi chyběla zemina a jala jsem se zalévat, naskytl se mi pohled na starou známou, žábu, která obývala jezírko, zrušené při loňských úpravách chodníku. Naše zakletá princezna ( to jsem říkala vnučce, když byla ještě malá) se přestěhovala do jedné z betonových kapsiček v mé skalce. Zalévání ji nevypudilo, ba naopak, užívala si to. Asi bych do té kapsičky neměla nic sázet a měla bych jí nechat ten přízemní byteček k dispozici, když už jsme jí to jezírko zrušili.




Škoda, že nežere myši, těch tam bydlí taky dost. Poznám to každé ráno, když v některé kapsičce najdu nadzvednutou zeminu a skalničku v luftě.


Jak jsem slíbila v komentáři, přidávám foto ženicha naší zakleté princezny. Byl zahrabaný v rašelině u modré hortenzie. A je to kapitální kousek. Zdá se, že té naší ropuše ten byt budu opravdu muset nechat. A jeho z pod hortenzie asi taky jen tak něco nevypudí.






Já se chystám na kačeny a spíš to vypadá, že zahrada bude plná žab.

pondělí 27. dubna 2009

Vtip

Právě jsem v mailu dostala tento vtip a ráda se s vámi podělím.



Povídají si dva muži o ženách. První povídá:
Žena je jako gramodeska, ohraje se a vymění za novou.
Druhý na to říká:
Víš, kamaráde, ta gramodeska se dá otočit na druhou stranu a až
potom se může vyměnit.
Nedaleko stojící babka je poslouchá a pak jim povídá:
Ale, chlapci,chlapci, to je přeci úplně jinak!
Když je gramodeska ohraná, vymění se jehla a deska hraje pěkně dál!




Dopisy

V době internetu a mobilních telefonů nějak ubývá běžné korespondence. Ruku na srdce, kdy jste napsali svůj poslední dopis? Já jsem dřív psávala dost často, ale přiznám se bez mučení, že jsem psaní dopisů i pohlednic hodně omezila. Abych to vzala od začátku. Když jsem byla dítě, bylo v "módě", nebo abych se vyjádřila přesněji, byly nám ve škole, v hodině ruského jazyka rozdány dopisy od dětí z různých koutů Sovětského svazu. Potom následovalo několikaleté dopisování v ruském jazyce. Moje dopisování s dívkou z Vladivostoku skončilo odchodem ze základní školy. Ani nevím jak, ale naše dopisování šlo jaksi do ztracena. Pamětníci si vzpomenou na malované obálky, ve kterých tyto dopisy chodily.
Mám uchovaných pár dopisů z dětských let mých synů, které psali z táborů a ozdravovny.
Moje pozdější dvouletá korespondence byla na vojnu mému staršímu synovi. Mladší na vojnu nešel. Abych nezapomněla, ještě předtím několikaletá výměna korespondence mezi námi a přáteli z Bulharska, se kterými jsme se seznámili při jedné dovolené v Primorsku. Dopisy mezi Brnem a Svištovem, odkud pocházeli, jsme si vyměňovala asi jednou za dva měsíce. Kvůli tomu jsem si koupila i česko-bulharský slovník. Pár dopisů jsem si vyměnila s tetou a potom běžné psaní pohlednic z dovolené, k různým svátkům a to bylo zhruba vše.
Je pravda, že internet je rychlejší, telefonování ušetří také čas, ale rukou psaný dopis je, řekla bych, osobnější. Škoda, že psaní dopisů se tak trochu z našeho života vytratilo.

Může něco nahradit například tento korespondenční lístek, který poslal můj mladší syn, tehdy prvňáček, z pionýrského tábora, kde byl i se svým starším bráchou o kterém se taky zmiňuje?Určitě ne, protože kdyby byl poslán e-mailem, nebylo by to ono. Navíc, word by opravil chyby a to by byla taky škoda. O čtyři roky tarší syn ve svém dopise z téhož tábora psal, " mami bráchovi nepiš, když dostane dopis, tak brečí". Ten jeho dopis jsem mezi ostatními, které mám pečlivě uschované a stužkou převázané nenašla. Taky škoda. Píšete dopisy? Odpovědět můžete v anketě po kliknutí na komentář.

sobota 25. dubna 2009

Anglické pelargónie

Letos jsem si koupila i anglické pelargónie. Protože s jejich pěstováním nemám dobré zkušenosti, něco jsem si o nich vyhledala. Poprvé, když jsem si je koupila, nepřežily zimu.Nemám pro uchovávání pelargónií dobré podmínky. Tam, kde je světlo, je i teplo. A kde by jim vyhovovala teplota, tam zase není světlo. Tak uvidím, jestli se mi letos povede je uchovat. Mám jen čtyři sazenice a ty se vejdou na okno garáže, kde nemrzne a světla tam budou mít dostatek.

Většina přírodních druhů pelargonií pochází z oblastí zimních dešťových srážek, kde rostliny po letním suchu a prvních podzimních deštích začínají růst. Těmto všem rostlinám částečně odpovídá postup přezimování známých okrasných velkokvětých tzv. anglických pelargonií Tato skupina pelargonií z jihozápadní Afriky, vyžaduje přes zimu chladnější prostředí s teplotou mezi 8-12 °C, slabší zálivku , občas mlžení, ale také hodně světla. Rostliny přes zimní dobu obrážejí a plný růst a kvetení prodělávají na jaře. v tomto období zvýšíme zálivku.Nejvhodnějším prostředím pro přezimování jsou hodně světlá místa, chráněná před mrazem. nejlépe vyhovuje méně vytápěný skleníček, zimní zahrada, okna chladnějších bytů, verandy apod.
Po přesázení začátkem jara se zvýší teplota a zálivka.

Toto jsou moji noví krasavci.





Pro přezimování veškerých pelargonií nejsou vhodné tmavé garáže a sklepy, tmavé chodby a místnosti, zvláště pokud je tam vyšší teplota. V teplém prostředí se snaží pelargonie růst, při nedostatku světla tvoří pouze tenké, dlouhé, nedostatkem chlorofylu nevybarvené výhonky a tím se rostlina silně vyčerpává. Teplota nemá kolísat a podle potřeby je vhodné i v zimě větrat.

Rady na přezimování jsou vybrány z textu knihy
Pěstuje pelargonie, Bohumil Bradna, Mgr. Jan Gratias


čtvrtek 23. dubna 2009

Je po dešti...

Je po dešti, a kosové si štěstím pletou noty... Je pravda, že dnes byli kosáci hlučnější než jindy. Asi se těšili na dešťovky, které budou vylézat z půdy, a nebo jen tak, oslavovali déšť. Jestli jsou to ti zmrzlí, posunutí o tři týdny, jak tvrdí meteorologové, tak je to fajn. Ochladilo se sice citelně, ale mrazík v noci nebyl. Já už mám připravených třicet muškátů z nichž polovina je už zasazena do truhlíků a druhá na to teprve čeká. Zasadím je až za poledne. Snad se trochu oteplí. Každý rok jezdíváme touto dobou nakupovat muškáty, protože je nikdy přes zimu neuchovám. Nemám na to podmínky. Každý rok se opakuje stejný rituál, kdy já lítám po skleníku a vybírám ty nejhezčí sazenice a můj muž stojí ve dveřích a škaredě se mračí. Proč? Protože tuší, co tuší, ví to, že bude nejmíň o dva tisíce lehčí. Nechápu. Stejně ví že s tím nic nenadělá, tak proč se tvářit jak kakabus. No ne? Až balkon kvete, tak se jen uculuje, když kolemjdoucí obdivují záplavu květů.




Než to ale bude vypadat podobně jako loni, tak ještě v našem potoce hodně vody uteče. Tahle fotka je z archívu.




Zatím fotky z dnešního rána.Ty jsou aktuální. Brzy ráno se sluníčko trochu snažilo, ale marně.







Ale i tak rozkvetl první rododendron, který je před domem na plném slunci a jen za poledne je mírně zastíněn vrbou.




Začíná rozkvétat i kdoulovec. I ten dělá parádu před domem.




Tulipány dnes dostaly další ránu. Yorga se mezi nimi prohnala jako uragán. Něco zmerčila pod smrkem a to byl takový fofr, že se ani nechce věřit, že před čtrnácti dny ležela jak lazar a ploužila se zahradou, jako invalida. Moc ráda bych věděla co to bylo, nejspíš nějaká myš, protože zmizela v nějaké díře. Kdyby to byla kočka, musela bych ji vidět. Zklamaná Yorga se už klidně vracela domů a tulipánům se tentokrát vyhla. Jenže co z toho, už je zlomených nejméně pět z nich.




A ještě nějaké novinky, které jsem si koupila do betonových kapsiček, aby se jejich betonová šeď trochu rozjasnila.






Co rostlinka, to 40Kč. Muškáty byly ještě dražší. Protože nakupuji každý rok, zaznamenávám i změny cen. Je to morda, ale co by člověk neudělal pro krásu a sobě pro radost ? Nakonec jsem nekuřák, abstinent, tak za co bych utrácela ? Zahradníci musí taky z něčeho žít.

neděle 19. dubna 2009

Celý den v zahradě.

Nádherné počasí...Už i u nás začínají kvést stromy a jestli se nic nestane, tak letos budou i švestky. Takže Slávku, jestli nás krize neskolí, bude na chleba, který je třeba k utření huby .
Jestli nepřijde mrazík, tak i na podzim bude uzené čím zapíjet. Ne že by teď nebylo. V archívu ještě něco zbylo, ale ze švestek už ne. Je tam jen kalvados.
Dnes jsem se celý den hrabala v hlíně, sázela skalničky, které jsem dostala od sousedky. Nebyl ani čas na nic jiného, než na pořízení několika fotek kytiček a Yorgy, která u ničeho nesmí chybět.
A protože jsem chtěla v zahrádce udělat co nejvíc, k obědu byly zbytky od včerejška.
Když tady kvetou stromy, je to balzám na duši. Toto období tady miluju. Dřív bylo líp, bylo slyšet hukot opylujících včeliček. Teď proletí občas macatý čmelák. Zdá se, že budeme muset být vděčni i za ty čmeláky. Budeme jim muset připravit na zimu nějaká zimoviště, aby se nám tady udrželi.
















sobota 18. dubna 2009

I to je venkov

Ještě něco ze skalky. Holandské tulipány jsem loni dostala od dcery našich sousedů, která žije v Holandsku. Jsem zvědavá na barvy dalších tulipánů, které teprve rozkvetou.






A teď pozor, něco na dobrou noc. Čerstvě vytažené maso z udírny vonělo tak, že jsem neodolala a plátek jsem si na kousek chleba dala, přesto, že vím, že za chvíli bude následovat tableta Rennie.
No nedejte si, když se to masíčko přímo směje.




pátek 17. dubna 2009

Jarní práce

Nesleduju co dělají zemědělci na polích, to je jejich starost, jestli už mají zaseto nebo ne. Já sleduju jen to, co se týká našeho hospodaření a jestli můj muž dodržuje agrotechnické lhůty. Musím ho pochválit i když tohle nikdy číst nebude, jelikož můj blog ho začne zajímat v okamžiku, kdy si sedám k PC, neboť to je ztráta času a to je nutné okomentovat. Jinak si tady ještě nikdy nic nepřečetl. Takže se tu chválu ani nedozví. Chlapa je sice nutno chválit a chválit, ale není nutno mu to dávat písemně.Takže pochvalu si zaslouží za to, že už má zkulturněnou jahodovnu, která je středobodem mého zájmu. Letos jsem zakoupila jakési plastikové podložky, aby se jahody neválely v bahně, až zaprší. Nejdřív se zdálo, že se to manželovi zamlouvá. Hůř ale bylo, když je umisťoval pod jahody. Brblal, co že jsem to zase koupila za hovadinu. No to se teprve ukáže, jestli to byla hovadina nebo ne. Asi měl problém to dát pod staré jahody. Užitečnost poznáme při sklizni. A teď pár snímků, ať vidíte jak u nás pokročilo jaro.
Nejdříve vývoj počasí. První snímek je pořízen brzy ráno.



Druhý o něco později.



Vývoj oblačnosti kolem jedenácté



A teď už to nestojí za focení, jelikož je jen šedá obloha.
První rozkvetlé tulipány.


Žluté narcisy září jako sluníčko


Moje převislé jahody s náběhem na květ.


A tak nám před domem kvete zlatý déšť.



Ve skalce rozkvetl koniklec





petrklíč  i voňavé fialky



Odpoledne už bylo takhle





Pak sprchlo, ale nestálo to za moc . Jen pár kapiček.

Blíží se Advent

 Většinou nebývám připravena v takovém předstihu, ale letos mně to docela dobře vychází a už jsem částečně připravena. Ještě chci udělat věn...