Nový rok je za dveřmi

Vánoce jsou minulostí a čeká nás poslední den v roce, který je spojen s bujarými oslavami. Mě se to netýká, protože alkohol mně nic neříká, do šantánu nechodíme a TV programy nestojí za nic. Takže pro nás den jako každý jiný. Uděláme si něco na zub, nejspíš tataráček s topinkami, o půlnoci si připijeme bublinkami a tím starý rok hodíme za hlavu. Já na něj nebudu mít dobré vzpomínky, protože mě od jara provázely zdravotní potíže a táhnou se do teď. Proto se upínám k nadcházejícímu roku s nadějí, že bude trochu lepší. Velké změny nelze očekávat, ale stačí jen malinko, aby ubylo starostí, zdraví se aspoň nehoršilo, když už lepší být nemůže. Na to jsem včera uháčkovala jednoho anděla, jako symbol ochrany vyšší moci nejen mé rodiny, ale i Vás všech, kteří jste se stali mými blízkými prostřednictvím mého blogu. Přeji Vám do nového roku jen to nejlepší co si můžete přát a hlavně zdraví, protože to se koupit nedá. Mým největším přáním je, abychom se tady ve zdraví mohli ještě dlouho potkávat.

Finiš před Štědrým dnem

Na dnešek jsem si naplánovala pečení vánoček. Proto, že jich peču víc než jednu, zadělala jsem si těsto z kila mouky. Dvě z našich vnoučat nejí hrozinky, tak dvě vánočky jsou bez nich. Ostatní jsou tak, jak mají být. Jednu jsem dala do formy, tak se nedá nic pokazit, ostatní jsem upletla a tam je to sázka do loterie, aby se nerozjely. Pro jistotu do nich zapichuji špejle, ale i tak se může stát, že se rozjedou.

Ta poslední a největší je ještě v troubě, ale tady to dopadlo dobře. Napravo je z formy další dvě pletené. Ta nalevo se potvůrka chtěla rozjet, ale nestihla to.

Ovšem ta poslední se přece jen rozjela, ale hlavně, že "nespadla". Jsem spokojená. Ráno už bude jedna nakrojena ke snídani. I za cenu, že neuvidím zlaté prasátko.

A nakonec bílkový chlebíček ze zbylých bílků

Přeji Vám, aby se vánočky povedly, pokud ovšem pečete a v klidu jste prožili Štědrý večer.

Přání pro všechny

Pečeme nebo kupujeme upečené?

Na Novinkách jsem si přečetla, že Češi nepečou, raději si cukroví koupí. Ženy prý dnes na pečení nemají čas. Musí chodit do práce, mají starost o domácnost o děti atd. To se mnou trochu hnulo. Copak my jsme na tom byly jinak? Do práce jsme taky chodily, děti jsme taky vychovaly i o domácnost jsme pečovaly. Přesto všechno jsme na Vánoce pekly. Možná jsme si u toho zabrblaly, byly zchvácené úklidem a přípravami, ale nakonec nám byla odměnou spokojenost rodiny pod vánočním stromkem. Neřekla bych, že je to nedostatek času, ale spíš lenost nebo pohodlnost. Dnešní doba nabádá, nejezte sladké, je to nezdravé, ale takových poblblých názorů na stravování už jsme zažily, aspoň naše generace tolik, že já už jsem opatrná a zastávám názor, že pokud se jí vše s mírou, nemůže to ublížit. Vzpomeňte jen na spojení vajec s cholesterolem. Dnes se setkáme s tím, že to není tak zlé, jak nám lili do hlavy a podobné je to s živočišnými tuky a rostlinými oleji. Nezlobte se na mě, ale chuť řízku z krkovičky usmaženého na sádle se s tím usmaženým na oleji nedá srovnat. Takových příkladů bych mohla uvést mnohem víc ale k čemu by to bylo. Každý si na dnešní trendy ve stravování může udělat svůj názor. Já ten svůj nikomu nevnucuji ale rozhodně si nemyslím, že naši předkové byli hloupí. Tam, kde chovali čuníka, měli krávu v chlívku, slepice na dvorku, nic jiného neznali. Brambory si vypěstovali na poli, později na záhumenku, zelí naložili do škopku a to všechno byla hlavní část jídelníčku. Chleba se namazal sádlem nebo máslem, nekupovaly se salámy a podobné šmakulády a byli zdravější než jsme my dnes.V tom je možná zakopaný ten pes. Dnes se nám nabízí spousta potravin nacpaných éčky a kdoví čím. Možná se mnou budete polemizovat. Já se tomu nebráním, nejsem výživový poradce ani nemám hluboké znalosti o tom, jak by měl správný jídelníček vypadat. Vystačím si se selským rozumem. U nás doma jsme na doporučení lékařů smažili na oleji, protože tatínek měl angínu pectoris. Na infarkt stejně zemřel v nedožitých šedesáti letech a já i maminka jsme měly problémy se žlučníkem, olej neolej. U rodičů manžela se vařilo tím druhým způsobem. Smažilo se na sádle, vajíčka se jedla bez omezení a nikdy jsem neslyšela, že mají zvýšený cholesterol nebo cukrovku a další dnes velmi časté choroby. Možná proto, že jim to doktoři nekontrolovali.Nicméně zemřeli po osmdesátce. Tak teď babo raď. Ale to už jsem sklouzla od toho jestli pečeme nebo nepečeme trochu někam jinam.

Pomalu končím s pečením

To jsem si myslela ještě před hodinou, ale nevím, nevím. Manžel ujídá a tak se obávám, že to nebude stačit. Ještěže jsme tady sami dva. Kdyby těch ujídačů bylo víc, tak peču až do Štědrého dne. Florentinky jsou v krabici, Sněhové koule taky a dnes přibyly Bounty koule. Těsně před svátky slepím ořechy a rohlíčky krémem a dozdobím čokoládou. Mám cukání udělat ještě ořechové hromádky nebo jetelíčky, protože zbyly bílky a ořechů mám taky dost. Záleží to na tom, jak moc toho manžel ují a jak moc se mně bude chtít a záda dovolí.

Nasněžilo

Vánoční atmosféra je dokonalá. Venku bílo, doma voní upečené cukroví, Sára podřimuje u krbu a já si chystám plechy a suroviny na další pečení. Na zítra plánuji Florentinky, jetelíčky a to nepečené si nechám až na konec týdne. Odpoledne přijde kadeřnice a tak nechci mít roztahanou kuchyň a taky toho mám ze včerejška plné zuby. Takže dnes si dopřávám oddych.

Rohlíčky a ořechy čekají na slepení krémem, ale to přijde na pořad dne taky až koncem týdne.

Moje vánoční cukroví

Toto cukroví peču už tradičně. Jen občas přidám nějakou novinku, kterou chci vyzkoušet a nepřidám ji dřív, dokud neupeču a neochutnám.

Bílkový chlebíček

4 bílky
10 dkg moučkového cukru
10 dkg hladké mouky
10 dkg mandlí

Bílky vyšleháme, přimícháme cukr, pak mouku a na závěr celé neloupané mandle.
Formu na chlebíček vymažeme máslem, vysypeme moukou, nalijeme těsto, urovnáme a pečeme v předehřáté troubě na 150°C asi 40 minut. Ještě teplé vyklopíme z formy, nakrájíme na velmi tenké plátky, které naskládáme na plech s pečícím papírem, vrátíme zpět do trouby a sušíme asi 20 minut

Poznámka: já jsem dělala dvojitou dávku, protože nemám malou formu. Na krájení jsem použila elektrický kráječ na chleba.

Rafaelo nepečené

20 dkg moučkového cukru

20 dkg sušeného mléka

25 dkg másla

1dcl teplé vody

15 dkg strouhaného kokosu

4 velké dortové oplatky (neplněné)

loupané mandle

Oplatky rozdrtíme, přidáme cukr, sušené mléko, teplou vodu, máslo a vše dobře promícháme. Necháme v ledničce vychladit. Touto hmotou obalujeme jednotlivé mandle a tvoříme kuličky, které obalujeme v kokosu. Můžeme obalovat ve strouhané čokoládě, nebo v mletých oříšcích. Hotové kuličky vkládáme do papírových košíčků.

Vanilkové rohlíčky

50 dkg hladké mouky

30 dkg másla

10 dkg moučkového cukru

22 dkg mletých vlašských ořechů

2 celá vejce

Ze všech ingrediencí vypracujeme těsto, dáme do mikrotenové fólie a dáme odležet do ledničky. Třeba i do druhého dne. Rohlíčky tvoříme ručně a nebo těsto natlačíme do formiček. Upečené obalujeme v cukru s vanilkou.

Linecké slepované

40 dkg hladké mouky

25 dkg másla

10 dkg moučkového cukru

2 žloutky

Můžeme přidat i kakao, nebo 15 dkg ořechů. Vypracované těsto buď vyválíme a vykrajujeme tvary, které po upečení slepujeme pikantní marmeládou , nebo tlačíme na strojku.

Ořechové hromádky

25 dkg mletých ořechů

25 dkg moučkového cukru

2 bílky

trochu rumu

Z bílků a cukru vyšleháme tuhý sníh a lehce vmícháme ořechy.

Na kolečka z lineckého těsta dáváme kávovou lžičkou hromádky ořechové směsi . Nahoru můžeme dát půlku mandle nebo oříšek a pečeme v mírně předehřáté troubě.

Sněhové koule

4 bílky

15 dkg cukru krupice

15 dkg moučkového cukru

Z bílků a krupicového cukru ušleháme tuhý sníh a nad párou do něho vmícháme moučkový cukr. Mícháme až do ztuhnutí, asi 15 minut. Vychladlý sníh nabíráme kávovou lžičkou a v kokosu nebo lískových oříšcích nakrájených na plátky , obalujeme a tvoříme koule. V mírné troubě pozvolna sušíme.

Florentinky

12,5 dkg cukru

1/8 l mléka

1,5 dkg hladké mouky

2,5 dkg másla

Vařit nad párou, až se vytvoří kašička. Do ní vmícháme

25 dkg sekaných mandlí

10 dkg pomerančové kůry nebo kandovaného ovoce

5 dkg sekaných rozinek

Pečeme v mírné vyhřáté troubě. Upečené spodní stranou máčíme v čokoládě.

Koule Bounty

1 plechovka Salka

20 dkg kokosu

1 dcl rumu

Vše spojíme a dáme do lednice odpočnout. Ztuhlou hmotu vyndáme z lednice a tvoříme kouličky, které máčíme v rozpuštěné čokoládě. Můžeme zdobit různě. Světlou čokoládou, různými posypy. Fantazii se meze nekladou.

Medové kouličky

Těsto:

50 dkg hladké mouky

20 dkg mletého cukru

6 dkg rozpuštěného másla

2 káv. lžičky jedlé sody

2 celá vejce

4 pol. lžíce medu

Vypracujeme těsto a necháme asi hodinu odpočinout. Na plech vyložený pečícím papírem rozválíme placky. ( Já válím na tom papíře a přenesu na plech) Tady není nutné sledovat tvar placky, protože se bude každá mixovat nebo strouhat.

V míse vyšleháme celé máslo s karamelovým kondenzovaným mlékem a do krému vmícháme rozdrcené placky z medového těsta. Část medové drtě si dáme bokem na obalování kouliček.

Hmotu, kterou jsme vytvořili z placek a krému dáme na chvíli do lednice ztuhnout natolik, aby se nám z ní dobře tvořily kouličky, Ty nakonec obalíme v drti. Hotové vložíme do papírového košíčku.

Jetelíčky

28 dkg mletých ořechů

24 dkg moučkového cukru

2 bílky

Ušleháme tuhý sníh a postupně vmícháme cukr a ořechy. Tvoříme kuličky, které vždy tři slepíme k sobě, potíráme žloutkem a do středu dáme ½ mandle.

Pečeme v mírné vyhřáté troubě.

Nafoukané rohlíčky

40 dkg moučkového cukru

25 dkg másla

20 dkg hladké mouky

20 dkg mletých ořechů

1/2 balíčku prášku do pečiva

Všechny ingredience dáme do mísy a zpracujeme těsto. Formičky plníme kousek od okraje a pečeme ve vyhřáté troubě na 180°C . Plech vyndáme až je těsto růžové a ještě horké vyklopíme z formiček. Po vychladnutí máčíme konce rohlíčků v rozpuštěné čokoládě..

Trocha tvoření

Už jsem se zmiňovala, že jsem začala zase tvořit. Není toho moc co jsem vyplodila, ale potřebuji obnovit pár ozdob na vánoční stromeček a něco k dárkům- Tak zatím tohle.

Nakonec jedna záložka do knihy.

Nechce se mi do velkých projektů a tak zatím jen takové drobnosti. Třeba ten elán zase přijde, ale zatím není.

Na vločky předlohy mám, můžu v případě zájmu poslat, ale zvonky jsou z hlavy, takže smolíček.

Všechno je snadné, zvládne to i začátečnice. Háčkovala jsem z příze Maxi s lurexem.

Nasněžilo

Ano, nasněžilo a drží to. Za oknem v teplíčku je fajn. Pomalu začínám háčkovat a až dám dohromady pár věcí, tak se pochlubím. Není to nic světoborného. Všechno tady už mnohokrát bylo. Do konce listopadu mám trochu víc času, protože další pochůzky po doktorech mě čekají až začátkem prosince, tak snad vyrobím i něco víc. Zítra se vrhnu na okna. Začala jsem záclonama, které už jsou nejen vyprané, ale zásluhou manžela i pověšené. Pak trochu větší úklid, ale nebudu se honit, natož stresovat se. No a po Mikuláši začnu péct.

Nenapadlo moc, ale úplně to stačí. Když bude taková trocha sněhu o Vánocích tak to bude pěkné. Navodí to tu správnou atmosféru.

Na výletě

Je krásné dopoledne, sice chladné, ale svítí sluníčko a mraky se sněhem v nedohlednu. Ač nám je meteorologové slibovali už na včerejšek, nás nějakým zázrakem obešly. Za to jsem vděčná. Rozhodně se ještě nechci klouzat. Jsem schopná sebou fláknout na rovném a suchém chodníku natož potom na sněhu a ledu. Počasí dopřává i našim novým slepičkám, které už natolik zdomácněly, že už sedají na hřadu, (doposud stále na zemi, jak byly zvyklé), a i v zahradě jsou jako doma, když je manžel vypustí, aby si nahrabaly brouky a nazobaly se poslední trávy. Brzy už žádná nebude. Pro ilustraci fotka jak slepičky vypadaly když přišly k nám a jak vypadají dnes. Je jich osm a dnes snesly šest vajíček. Snášejí už deset dní.

A tak to vypadá, když se položím hlavou na chodník.Rozbité nové brýle na dálku, ale naštěstí na oko vidím. 

První mrazivé ráno

Dnes jsem vstávala o něco dřív než jindy, protože jsem jela k MUDrovi na odběr krve. Venku bylo čerstvo a na střechách i na trávě byla jinovatka. Znamení toho, že bylo pod nulou. Naštěstí venkovní kytky už jsou ve sklepě, zbývá uklidit jen babičkovské muškáty, které jsem včera ostříhala a manžel je odnosí ještě dnes. Nemáme venkovní teploměr, takže nevím kolik pod tou nulou bylo. Musím to napravit a nějaký objednat. Stejně už mě nakupování popadá. Brouzdám po e-shopech a vyhlížím vhodné dárky. První už mám doma, jeden jsem objevila dnes a čekám, kdy ho přivezou. Nakupování na internetu mě baví, ale horší je vymýšlení dárků, abych s nimi u obdarovaných uspěla. Není to lehké, v tom mně dáte jistě za pravdu. Vnučka to letos pojala velmi vstřícně. Chtěla by mexickou kuchařku od Kamu a tak jsme se domluvily, že ji dostane od nás. Katka tedy bude spokojená, ale co ti ostatní. Naštěstí je do Vánoc ještě čas na přemýšlení, ale musím počítat s tím, že jak se Vánoce přiblíží, bude problém s doručováním, takže otálení není na místě. Běhání po obchodech mě nebaví, ani na to nemám fyzičku, takže já tento způsob nákupu preferuji. Máte to podobně, nebo vás předvánoční šílenství v obchodech baví?

Slepice

Slepice, které máme od loňského jara začaly ve snášení pauzírovat. Přepeřovaly se a manžel naznal, že je potřeba doplnit hejno. Ovšem v drůbežárně, kde běžně slepice nakupujeme už bylo vyprodáno a tak dpšlo na hledání v inzerci na internetu. Nejbližší inzerát byl z Rájce Jestřebí a tak se tam manžel rozjel. Koupil osm slepiček ISA Brown. Je to slepičí hybrid vyšlechtěný speciálně pro vysoké snůšky. Slepičky se nechají snadno ochočit. S tím ochočením to je asi pravda a teď se ukáže, jak je to s tou snůškou. Zatím ani jedno vejce. Slepičky jsou u nás od 11.10. a měly by podle chovatele začít snášet za čtrnáct dnů. Tak mají na čase, aby se předvedly. Dnes už mají ve svém bytě veškerý komfort. Snášedla, hřad a krmítka i pitko. Zdědily totiž byt po kachnách a husách a tam snášedla a hřad chyběl. Mezi staré slepice jsme je nedali, protože by jich bylo moc pohromadě a nevíme, co jsme si přivezli, takže jsou zatím v takové karanténě. A tady jsou krasavice vyfocené už před těmi čtrnácti dny.

Chovatel říkal, že je krmil jen chlebem namočeným ve vodě. Když jsme jim to předložili, ani se toho netkly. Naše slepice jsou zvyklé na jiný jídelníček. Dostávají brambory se šrotem, směs pro nosnice, naklíčenou pšenici, chleba namočený v mléce, slunečnici, řepu a dokud je tráva, tak každý den koš trávy, pokud už ve výběhu všechnu zlikvidovaly. Nesmí chybět skořápky a vápenný grit. Brownky, když dostaly první krmení, brambory se šrotem, vrhly se na to, jakoby nikdy před tím nejedly, a tak počítám, že brzy budou taky líp vypadat a začnou snášet.

I stará babka může...

Dnes to bude článek ne o tom, co dělám, co peču, nebo co vařím, ale o mně samotné.

Od jara letošního roku z malérů nevycházím. Myslím tím maléry zdravotní. Nejdřív hrozná chřipka, nejspíš se zápalem plic, pak trombóza a oboustranná plicní ermbólie. Pobyt v nemocnici... Když už se zdálo, že nejhorší mám za sebou, začaly mně vypadávat vlasy. To se zdálo, že nic horšího už mě nemůže potkat a přestalo mě všechno bavit. Na radu lékaře jsem si zakoupila bobule, které měly zastavi padání a zlepšit stav vlasů. K tomu ještě kúru, která by měla mít složení jako placenta. Moc jsem tomu nevěřila, ale padání se zastavilo a vlasy jsou kvalitnější. Kadeřnice dokonce naznala, že už mám i nové podrosty. Huráááá. Přestala jsem se barvit a je ze mně šedá myš. Ale to mně vadí ze všeho nejmíň. Zdálo se, že i zdravotní stav se stabilizoval, ale to bych nebyla já, kdyby se zase něco nepřidalo. Přišel problém s močovými cestami. Antibiotika, opět několikadenní pobyt v nemocnici, po propuštění jsem dobírala ATB ještě doma. Po kontrole se to moc nezlepšilo, a tak přišla další ATB. Včera přišla potěšující zpráva od paní doktorky, že CRP se zlepšilo ze 137 na 20. Není prý to ještě ono, ale já mám ještě půl krabičky ATB dobírat, tak snad do příští kontroly v listopadu to bude podle předtav paní doktorky.

No, tak a teď to pozitivní. Když se mně všechno tak hroutilo, řekla jsem si, že si musím udělat aspoň nějakou radost a nechala jsem si udělat nehty, abych si trochu zvedla sebevědomí. Nechala jsem si udělat nové brýle na čtení, protože se mně o půl dioptrie zhoršil i zrak. Kdybych sečetla náklady na moji osobu za letošní rok, tak by to byla určitě pětimístná číslovka. Jen za ty brýle s nejobyčejnější obrubou, na kterou byla ještě sleva jsem zaplatila 3800- Kč. To jen pro představu jak dobře si žijí důchodci. Mám štěstí, že jsme šetrní a máme něco naspořeno z dob, kdy jsme byli oba aktivní a pracovali jsme. Manžel ještě do nedávna. Vždycky jsme mysleli na zadní vrátka. Žít jen z ruky do úst, jak to má dnes většina důchodců, tak ani brýle, natož nehty, by nebyly. O zubech ani nemluvím. Ty už mně snad vydrží až do krematória.

A když už jsem se děvčata tak rozkecala, tak přidám za odměnu, že jste vydržely číst až do konce, nějakou fotku.

Teď už do hlíny jen v rukavicích. Ale já jsem schopná si tu parádu ulámat i u pouhého převlékání postelí. Můžu vám říct, že do včerejška jsem neměla náladu na nic. Už mě netěšily ani zbytky kytek v truhlících. Jen to počasí se mně líbí. Mohlo by trochu zapršet a zase se vrátit sluníčko. Depresivní počasí by mně na náladě nepřidalo. Teď už se těším, až se potkám s děvčaty z Ženského klubu na našem setkání v Kojetíně. Doufám, že mě nic nepříjemného do té doby nepotká a budu si to s holkama užívat.