úterý 22. prosince 2020

Stav k dnešnímu dni

Byla doba, kdy mě to tady velice bavilo.  Něco se stalo a ve mě hrklo, jako v pendlovkách. Jsem jako bez života, nic mě netěší , ani ty letošní Vánoce. Neustále jsme masírovaní situací, která potrefila celou naši i světovou společnost. To na náladě nikomu nepřidá. A k tomu ještě další bomba, zmutovaný covid v Anglii. Jednu hrůzu člověk překoná a valí se na něho další hrozba. Copak to může někoho těšit? 

I přes to, že mě nic nebaví, jsem s vypětím všech sil upekla i nějaké cukroví a to je jediné s čím se letos můžu pochlubit. Neměla jsem sílu ani na každoroční vánoční úklid. Ale to mě trápí ze všeho nejmíň, protože utřít prach na nábytku a vytřít podlahy, letos prostě musí stačit. 







A to je vše, na co jsem se zmohla. Ale to stačí, neměli bychom to jíst ani jeden a tak jen na zavonění  domu vanilkou a něco, aby bylo na talíři ke kávě. Pokud ovšem nebude zakázáno stýkat se v kruhu rodiny a bude nám dovoleno setkat se s dětmi. Jinak tady budeme jako dva poustevníci a cukroví budeme jíst až do Velikonoc. Nicméně Vám všem, kteří ještě před svátky zavítáte na můj blog, přeji krásné Vánoce prožité v klidu a ve zdraví. 



A já si přeji, aby vykouzlil úsměv i na Vašich tvářích.







sobota 5. prosince 2020

Přání

 Dnešním dnem nastalo velké rozčarování. Na upozornění Janky jsem prošla svůj blog a konstatovala jsem, že všechny obrázky zveřejněné před rokem 2016 zmizely. Z blogu, zůstalo jen torzo a tím postrádá své kouzlo. Všechny ruční práce, které jsem tady zvěřejňovala jsou nenávratně ztracené. Je to nemilé adventní překvapení. To, že jsem potrefená covidem mně vzalo hodně nálady, ale tohle mě dorazilo. Jediné, co jsem schopná teď udělat je, popřát vám krásný zbytek adventu, krásné Vánoce a jestli se na blog ještě někdy vrátím, je zatím ve hvězdách....




sobota 14. listopadu 2020

Jablečný kynutý koláč

 K víkendovým kávičkám jsem upekla "hokus pokus". Použila jsem můj oblíbený recept na kynuté těsto, které jsem udělala malinko řídší, než na vánočku a buchty. Do těsta jsem nakrájela jablka na malé kostičky a nahoru jsem dala jablka nakrájená na měsíčky. Ve vymazané dortové formě jsem těsto nechala ještě jednou vykynout. Jablíčka na povrchu jsem posypala skořicovým cukrem a dala jsem formu do trouby vyhřáté na 180°C. Po upečení a vychladnutí moučníku, jsem vršek polila karamelem. Docela se ten experiment vydařil a už jsem si jednu porci dala ke kávě. Nebylo by od věci při servírování nastříkat  na moučník šlehačku.No, ale to je na každé z vás. 

Ingredience:

kynuté těsto

5 jablek

skořicový cukr

karamel










středa 4. listopadu 2020

Nová skupina.

Na dnešek jsem byla objednaná na kontrolu v nemocnici. Výsledek bezvadný, zlepšení diabetu,  ač jsem měla bobky, protože jsem konzumovala dost velké množství ovoce. 😀 Celkový zdravotní stav odpovídající věku, takže docela zdravá holka, až na ten stále opruzující hřbet a každou chvíli některý velký kloub. Na střídačku. Po návštěvě nemocnice jsme se vydali k Rajhradu pro domluvené křepelky. Už jsou holky v novém bytě a zdá se, že se jim tam líbí. Za čtrnáct dní by měly začít snášet. Mám z nich radost. Vypadají moc pěkně. Byt jim nechal udělat manžel u stolaře a mají to i s popelištěm. Jak jsem se dočetla, tak prý popeliště není nutné, ale je to vylepšení, které křepelky určitě ocení.  Manžel je po přestěhování chvíli sledoval a zjistil, že už se v popelišti rochní.  Udělal pár fotek a tak se podělím.











neděle 1. listopadu 2020

První křepelčí vajíčko.

 Venku pošmourno, nevlídno, ale doma je fajn. Protože jsme potřebovali bydlení pro pět křepelek a chceme dokoupit i další, bylo potřeba uvolnit kurník. Do dneška ho obývaly dvě husy, které měly být až na Martina, ale už stejně měly čistou váhu jedna 5.00 kg a druhá 5.70 kg Tak budou na Martina čekat v mrazáku.  Už to vypadalo, že i křepelky půjdou na pekáč, protože nesnášely. Dnes jedna z nich snesla první vajíčko a to je holky před pekáčem zachránilo. Pokud přežijeme tady tu blbou dobu koronavirovou, tak koupíme další křepelky. Místo kačen a hus. Budeme se věnovat chovu  masného plemene. Zdroj už mám, prostor taky a chov není moc složitý. A tady je ten zázrak.




Jablkový koláč z FB.

 Tento recept je z FB a protože je rychlý a moc dobrý, ukládám do svých receptů.

 

Ingredience: 

3 celá vejce

180 mlmléka

8 dkg másla

15 dkg cukru

30 dkg polohr. mouky

1 čaj. lžička prášku do pečiva

3 jablka


Postup:

Vejce s cukrem ušleháme do husté pěny a přidáme ostatní ingredience. Nakonec vmícháme jablka nakrájená na kostičky nebo nakrouhaná na plátky. Vymažeme plech a vysypeme polohrubou moukou, nalejeme těsto a pečeme na 180°C  až je moučník růžový. Já jsem těsto nalila na větší plech a proto moučník není tak vysoký, ale dobrý je a šlehačka na něm tomu dala šmrnc.







čtvrtek 29. října 2020

Podzimní výlet do Brna.

Na dnešní den připadla kontrola ve Vojenské nemocnici Brno. Zatím jen odběry krve, ale šlo to velmi rychle. Byli jsme tam jen tři, takže to šlo ráz na ráz. Cestou tam začalo pršet a lilo celou dobu. Chtěla jsem využít čas a tak jsme se stavili na hřbitově zapálit svíčku a vyměnit věneček za srdíčko, které poslala Míšova přítelkyně. Přesto, že je ještě pár dní do Dušiček, na parkovištích bylo plno a na hrobech už taky svítily svíčky a kytic tam bylo nepřeberně. Někde to vypadalo jako na střelnici. Ne každý uznává, že méně je více, ale když každý chce za sebe nechat nebožtíkovi na hrobě nějaké kvítí, nejde to jinak. My máme urny mých rodičů a vnuka uloženy v kolumbáriu a tam se naštěstí nedá moc experimentovat. Je to funkcionalistická stavba, postavená v roce 1926 - 1929 podle návrhu architekta Ernsta Wiesnera, která je zařazena jako národní kulturní památka a tak tam mají památkáři hlavní slovo. Kdo tuto památku nezná, může se podívat na pár fotografií zde.

A toto je výklenek na osm uren uzavřený mramorovou deskou podle požadavku památkářů. Tato část kolumbária je za hlavní budovou a mezi fotografiemi z odkazu chybí.



A teď pár fotek z cesty z Brna. Příroda čaruje a vytváří nádherně barevné obrazy, které se ovšem z auta moc dobře nefotí. Zvlášť, když prší a je pošmourno. Přesto jsem něco ulovila. 


Televizní vysílač Kojál a jeho stožár s anténami šimrá mraky nabité vodou.


A toto už je místní rozhledna Kopaninka.Tady už tolik nepršelo.


A to už jsme skoro doma.






A že je u nás zdravé životní prostředí dokazuje i tento malý tvoreček, mlok skvrnitý (Salamandra  salamandra). Mlok skvrnitý je robustnější obojživelník protáhlého tvaru s krátkými končetinami, který obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole, mnohdy v blízkosti vodních toků. Tento mrňous se z nějakého důvodu rozhodl brouzdat v trávě právě před naším domem. Nejspíš je tady při letošních deštích dostatečně vlhko.  







                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                     

 


sobota 17. října 2020

Nový byt

Křepeličkám přišel poštou nový byt. V chlívku jsou ještě dvě husy, tak mám zatím křepelky doma. To proto, že husy mají chlívek otevřený a křepelkám by tam bylo zima. Zdá se, že jsou u topení ohromně spokojené, ale zatím nesnesly jediné vajíčko. Možná jim neprospěla ta změna prostředí a nebo je původní majitel měl venku a tam jim bylo taky zima. Uvidíme, co se bude dít za pár dní. Klec je pěkná a praktická, takže mně vůbec nevadí, že jsou v domě. Fotit se moc nenechají. Zdrhají a je kumšt natrapírovat aspoň tři vedle sebe. Nakonec se přece zadařilo aspoň něco. 



Tak snad brzy něco snesou, abychom mohli ochutnat.

sobota 10. října 2020

Křepelky

Dnešním dnem jsme se stali chovateli japonských křepelek. Přišli jsme k tomu jako slepí k houslím. Přivezl nám je syn našeho souseda, protože už se o ně nechtěl nebo nemohl starat. Nezkoumala jsem to a tak ani nevím jakého jsou stáří ani pohlaví, ale předpokládám, že je neměl na chov, aby si sám líhl kuřata, tak to budou všechno slepičky. Je jich pět a jsou to takové roztomilé kuličky. Zatím budou ubytované na dvorku, kde zůstala voliéra po chameleonovi, kterého tam měl přes léto ubytovaného vnuk Michal. Hned jak ukončíme výkrm posledních dvou kačen a dvou hus, přestěhujeme křepelky do kurníku. Tam jim bude teplo. Ideální teplota pro zdárný chov a snůšku je 15 - 20 °C. Zatím je mám na starosti já, protože za nimi nemusím chodit po schodech, nedělá mně to problém. Naopak. Je to pro mě zpestření a v dnešní době, kdy neustále posloucháme jak se Covid rychle šíří, všechno se hroutí a co všechno nám hrozí, je to pro mě světlo na konci tunelu. Baví mě se o zvířátka starat a dělá mně to tradost. Nemusím tolik myslet na to, co by nás mohlo potkat. 

A toto jsou ty naše nové krasavice. Jsou zahrabané v seně, tak nejsou vidět všechny.



Našla jsem na internetu informace o chovu a při té příležitosti i něco o výživové hodnotě křepelčích vajec i masa. Ráda se s vámi podělím. Křepelčí vejce jsou nejen velmi chutná, ale jsou přímo nabita zdravím. Jsou sice pětkrát menší než slepičí, ale obsahují dvojnásobné množství vitamínu A, B1 a B2.

Křepelečí vejce mají vysokou výživovou hodnotu a pomáhají proti alergiím, cévním onemocněním i dalším civilizačním chorobám. Jejich konzumace se doporučuje dětem i dospělým s oslabenou imunitou a těhotným ženám. Obsahují pětkrát více fosforu, draslíku a železa než vejce slepičí. Mají tvrdší a silnější skořápku a tak nehrozí ani salmonela, která by mohla přes skořápku proniknout do obsahu vajíčka. Gurmáni znají chuťové přednosti vajíček i masa křepelek. Tak na to jsem i já zvědavá. Jedla jsem je jen jednou a to už je hodně dávno.








úterý 29. září 2020

Končím se zavařováním

Dneškem končím s letošním zavařováním. Posledních 9 skleniček lahodných švestkových povidel už jen odnést do sklepa. 



Už zbývá pomalu ze zahrady uklidit muškáty a všechny cibule, které by venku zmrzly  a snad opět vezmu do ruky háček a něco spáchám. Mám pár představ do čeho se pustím. Nejspíš udělám nějaké vánoční ozdoby a pár drobných dárečků, protože na nějaký velký projekt zatím nemám. No a pak se uvidí, co na to moje pravačka řekne. 






Tak něčím takovým se hodlám po večerech zabývat. Abych se nevracela jen ke starším věcem, budu hledat inspiraci na netu. Do Vánoc času dost. 



pondělí 28. září 2020

Vepřová panenka se švestkovou omáčkou a bramborovými placičkami

Už včera jsem avizovala, že dnes bude k obědu vepřová panenka s omáčkou ze švestek. Ještě nikdy jsem ji nevařila, ale když jsme byli na obědě v restauraci při příležitosti padesátin našeho mladšího syna, objednala si toto jídlo jeho přítelkyně. My ostatní jsme to měli s pepřovou omáčkou. Když je těch švestek tolik, tak jsem to musela vyzkoušet. Zvolila jsem tento recept . Nechce se mi ho opisovat, tak kdo má zájem najde si ho. Na netu jich je mnoho a moc se od sebe neliší. 

Na talíři to vypadalo takto a jak to chutnalo? Bezvadně. Určitě u nás recept zdomácní. Maso ještě zbylo, omáčka taky a zítra k tomu udělám nejspíš bramborovou kaši nebo pečené brambory.





neděle 27. září 2020

Zase jeden zavařovací den

Nevím jestli znáte ovoce zvané hruškojabko, ale správně Nashi. Stromek máme v zahradě už několik let a vždy zarodil. Není tomu jinak i letos, ale zdá se, že letos jsou plody mimořádně sladké a šťavnaté.  Vždycky jsme to jedli jen tak, ale letos mně to nedalo a chtěla jsem taky něco zavařit. Trochu mě odrazovala ta šťavnatost, ale říkala jsem si, že to nějak dopadne. Žádný návod jak toto ovoce na zimu uchovat jsem nenašla. Zvolila jsem nakonec pečení v troubě, že zase udělám povidla. Jen se ovoce trochu zahřálo, plech byl plný šťávy.  To už jsem tušila, že to nebude sranda. Pro tu ohromnou sladkost ovoce jsem na 3,7 kg ovoce dala jen 1kg cukru. Přidala jsem jeden citron, do gázy jsem svázala 1 ks skořice a 8 hřebíčků a pekla a pekla a pekla. Pořád bylo hodně tekutiny. Nakonec, když jsem nechtěla péct až do večera, použila jsem Gelfix 3:1. Tím se to zahustilo a mám z toho osm skleniček velice lahodných povidel. A aby toho nebylo málo, tak ještě ve spolupráci s manželem, který vykrajoval a loupal hrušky, jsem zavařila 19 sklenic hruškového kompotu.







Na zítřek jsem naplánovala k obědu vepřovou panenku se švestkovou omáčkou a bramborovými placičkami. Při té příležitosti budu opět péct švestková povidla. Doufám, že tím letos už zavařování zapíchnu. 

Něco jsem našla na netu: 

Nashi je velice atraktivní ovoce a stále ještě exotikou vonící ovoce, které se v českých supermarketech prodává za nehorázné ceny v porovnáním s každoroční úrodou jednoho stromu, tak proč si je nevypěstovat na vlastní zahradě? Jedná se o strom podobný hrušním a pěstebními nároky jabloně. 


Víc hledejte tady 

pátek 25. září 2020

Křenová omáčka s uzeným jazykem

Dnešní recept jistě všechny hospodyňky znají. Dávám ho sem spíš pro připomenutí, že takové jídlo existuje. Dlouho jsem křenovku nevařila a tak si ji budu muset taky občas připomenout.

Koupili jsme  uzený hovězí jazyk, který jsem uvařila v papiňáku. Po prudkém ochlazení se dal krásně oloupat. Oloupaný jsem vrátila do uzeného vývaru, aby se zase ohřál. Mezi tím, co se jazyk vařil jsem si udělala světlou jíšku a nechala vychladnout. Nastrouhala jsem čerstvě vykopaný křen ze zahrádky, který vykopal manžel. Do vychladlé zásmažky jsem nalila smetanu a přidala křen a několik naběraček uzeného vývaru. Záleží na tom, jak hutsou omáčku máte rádi. Za stálého míchání jsem všechno nechala provařit. Pak už jen nakrájet ohřátý jazour a může se podávat. Knedlík je hospodský. 



úterý 22. září 2020

Zelí na slanině

 Na FB mě zaujal recept na jednoduchý a rychlý oběd nebo večeři. Je to i velká dobrota.



Ingredience: 

malá hlávka zelí 

15 - 20 dkg anglické slaniny

1 větší cibule

1 větší stroužek česneku


Postup:

Anglickou slaninu nakrájíme na plátky a ty pak na čtverečky a necháme na pánvi vyškvařit. Slaninu z pánve dáme do misky a na vyškvařeném tuku cibuli zpěníme, přidáme na drobno nasekaný česnek a necháme chvíli rozvonět. Přidáme  nakrájené zelí a restujeme až do změknutí zelí. Přendáme do misky, přidáme opraženou slaninu a ochutíme pepřem a solí. Máme hotovo. Teď už si jen pochutnávat.

neděle 20. září 2020

Jak přijít o iluze.

Abych dala trochu odpočívat svému tělu od zavařování, sedla jsem chvíli k počítači a procházela jsem svůj blog, jestli jsem náhodou nepřišla při tom hektickém stěhování o obrázky. Na některém blogu jsem četla, že vypnutím blog.cz a galerie se obrázky ztratily. Já jsem zjistila, že svoje obrázky i po stěhování mám, jen některé musím zmenšit, aby to nevypadalo na novém blogu hloupě Při tom prohlížení jsem narazila na jeden článek, který jsem napsala 17. prosince 2007 Píšu tam, o tom, jak jsem přišla jako prvňáček o jednu velkou iluzi. Nevím, jestli někdy čtete na cizích blozích staré příspěvky a tak Vám článek zopakuji a pobavíte se stejně jako já po tolika letech.




Včera večer jsem ke svému nejmladšímu, desetiletému vnoučkovi, kterého ráda škádlím, vznesla po ICQ dotaz, jestli už napsal Ježíškovi. Odpovědí mi bylo: "Co to na mně babi zkoušíš??? Je 21. století a ty žiješ ještě v tom minulým." Na to jsem mu napsala, že myslet si může co chce, že Ježíšek právě protetěl kolem našeho okna, zamával na mně a vzal si dopis, který jsem mu napsala. A že holt já pod stromkem budu mít dárky od Ježíška a jemu, "nevěřícímu Tomášovi", budou muset pod stromeček něco podstrčit rodiče, aby nebrečel, že tam nic nemá. Ale, že dárky od Ježíška jsou ty nejlepší. Na to už jsem od Michálka odpověď nedostala, neboť si asi řekl, že babka se nejspíš zbláznila a jak je známo, bláznům se nemá odporovat, nebo byl tak zabrán do počítačové hry, kterou právě hrál, že moje zlobení už nevnímal.

Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak mně a některé mé spolužáky připravila o iluze soudružka učitelka. Psal se rok 1953 a já jsem chodila tři měsíce do školy. Jako správně vykulený prvňáček jsem měla školy i tak dost, protože do školky jsem nechodila. Maminka se mnou byla doma do mých sedmi let. Bylo to někdy kolem Sv.Mikuláše, když nám ve třídě soudružka učitelka dbalá zřejmě školních osnov sdělila, že žádný Ježíšek neexistuje a dárky pod stromeček dávají rodiče. Když jsem přišla rozčílená domů a sdělila tuto, pro mně zdrcující novinu mamince, ta očividně zaskočená nastalou situací a mým spravedlivým rozhořčením, chvíli lapala po dechu a nakonec ze sebe vysoukala: "no, když to říká soudružka učitelka, tak to asi bude pravda." Zřejmě to nechtěla hrotit, protože viděla mé odhodlání Ježíška bránit za každou cenu. Správně odtušila, že bych to mohla chtít na školní půdě dál rozebírat, což nepovažovala v té době za vhodné a tak diplomaticky zahrála tuto debatu někam do autu. Já jsem to ale rozhodně nechtěla nechat jen tak a mamince jsem řekla, že lžou obě a že já jsem Ježíška stejně loni viděla, jak se spouští po zlatém žebříku do našeho otevřeného okna. Maminka se už jen pousmála, pohladila mně po hlavě a už se to dál neřešilo. Umínila jsem si, že si dám velký pozor, jak to u nás o Štědrém dnu bude probíhat a běda, jestli toho Ježíška uvidím. To se budou mít ve škole na co těšit. Jenže, Ježíška jsem nepřistihla a tak slončila jedna krásná iluze malé holky....
Kdy jste přišli o iluze vy ? Nemusí to být jen ty o Ježíškovi. Svěříte se v komentářích?


středa 16. září 2020

Vánoční pečený čaj

 Včerejší krásný den jsem prožila v kuchyni. V hlubokém plechu jsem pekla ovocný čaj. Od brzkého léta jsem si mrazila ovoce tak, jak postupně dozrávalo. Jahodami počínaje, meruňkami, broskvemi, rybízem i angreštem a borůvkami, jsem dospěla až k ostružinám, rynglím, švestkám i černému jeřábu. Tak tak, že mně hluboký plech nepřetékal. To už tam ani nevešly hrušky a ani jedno jablko. To ale nevadí. I tak je čaj velmi lahodný. A taky vám napíši, poměr surovin, které jsem přidala. 

 4kg ovoce

 4kg krystalového cukru

 4 dcl rumu

 do gázy jsem svázala celou skořici a 8 hřebíčků. 



Vařila jsem víc jak 1/2 hodiny za občasného míchání, aby se rozpustil všechen cukr.  Pak jsem nalila ještě horké do připravených skleniček, uzavřela a otočila dnem vzhůru. Nechala jsem je v této poloze vychladnout. Teď jen nalepit štítky a připravit se na pečení švestkových povidel. Mám z té dávky 12 třetinkových skleniček  a 10 o něco menších. Budou následovat i povidla hrušková a taky jsem na internetu zahlédla pečený čaj z hrušek. Možná i na ten dojde.  Letos je úroda jak švestek, tak i hrušek, tak proč všechno nezpracovat. Manžel už krájí hrušky na křížalky, protože pro to vedro se za poledne nedá venku vydržet. Tak krásné babí léto už dlouho nebylo. Tak si ho všichni užívejte po svém, jak to máte rádi. 

PS. Trocha pečeného čaje zbyla, ale už to nebylo tolik, aby se naplnila další sklenička. Tak jsem si dnes ke snídani dala dvě lžičky do vyrobeného domácího jogurtu a to vám byla pochoutka!  

čtvrtek 10. září 2020

Domácí jogurt

Ingredience:

5 lžic sušeného mléka
1 l plnotučného mléka (selského ne krabicového)
1/2 plechovky Salka
1 kelímek pnotučného bílého jogurtu


Postup:

mléko zahřejeme za stálého míchání na 80°C a pak prudce ochladíme na cca 40°C. V této fázi do mléka vmícháme sušené mléko, Salko a jogurt. Důkladně promícháme  a naléváme do skleniček z jogurtovače. Kdo chce, dá si na dno skleničky marmeládu. Uzavřené skleničky dáme do jogurtovače a pak už jen počkáme nejméně čtyři hodiny a jogurt by měl být hotový. Kdo má rád jogurt hustý, nechá skleničky v jogurtovači až deset hodin. Já si musím počkat. Mně ty čtyři hodiny nestačí.




Hotové jogurty uložíme do ledničky, kde vydrží i dva týdny. Jednu skleničku hotového jogurtu můžeme použít při výrobě další dávky a nebo si koupíme nový. Jogurtovač není k výrobě nutný. Můžete zahřívat i na radiátoru nebo v troubě.

Na závěr přidávám svoje hodnocení. Jelikož nesnáším kyselé jogurty, tak tento mně chutná. To Salko tam udělalo své a jogurt je příjemně nasládlý. To ale nejspíš nebude nic pro dietáře, kteří ze všeho vynechávají tuky a cukry. Za mě, jogurt ve správné konzistenci i chuti. Kvůli hustotě je třeba nechat zahřívat těch 8 - 10 hodin. Právě jsem ho posnídala.


Zdroj : Varení.cz

středa 9. září 2020

Trocha háčkování.

 Na chvíli jsem zase vzala do ruky háček a stvořila jsem jednu malou chobotničku, tak akorát do malé ručičky miminka. Mimina prý mají ráda ta chapadýlka. Tak uvidíme. 







 












čtvrtek 3. září 2020

Inspirace od Fukčárinky

 K dnešnímu obědu jsem zvolila inspirativní recept od Fukčárinky. Ona použila velké žampiony, já jsem měla malé. Původní plán byl smažené, ale toto jsem zvolila pro sebe. Manželovi jsem je usmažila. Jedinou změnou v mém případě bylo to, že nemám grilovací pánev ani malý gril, tak jsem žampiony, cibuli, papriky a rajčata orestovala na pánvi. Abych vás nemystifikovala, tak jsem krom soli použila koření bruschetta. V tom je taky rozdíl oproti receptu Fukčárinky. A tady je výsledek. Moc jsem si pochutnala. 


Až na ty topinky, docela dietní oběd. 

neděle 30. srpna 2020

Rynglová pečená povidla

A když už  jsem zmínila ty ryngle, tak ještě jsem z nich udělala pečená povidla. Nějak jsem se do toho pečení zamilovala.  Je to bez konzervantů a je s tím méně práce než s marmeládou. V troubě se o ně nemusím start. Opět je to bez míchání. Z tohoto množství jsem udělala 6 třetinových skleniček.


Na 2,5 kg ovoce 

70 dkg pískového cukru 

2 lžíce jablečného octa

Do gázy svážeme celou skořici a pár hřebíčků pro lepší chuť. Po upečení vyndáme.

Na hlubokém plechu promíchat  ovoce s částí cukru a péct asi 20 minut při teplotě 220 °C .Přidat zbytek cukru a péct ještě dalších 15 minut. Přidat ocet a podle sladkosti ovoce i špetku kyseliny citronové, ale není to nutné . Než začneme plnit do skleniček rozmixujeme ovoce tyčovým mixérem a můžeme do povidel přidat lžíci rumu a dobře promíchat. Skleničky uzavřeme a na deset minut otočíme dnem vzhůru. Máme hotovo.




úterý 25. srpna 2020

Kandovaná cuketa

 Včera jsem si nachystala a dnes dokončila, kandovanou cuketu. Letos už nevím co s nimi a tak ze tří velkých cuket jsem udělala trochu polozdravého mlsání. Dostala jsem ochutnávku, kterou paní dělala podle Ládi Hrušky, toho já nemusím, ale cuketa podle něj nám chutnala.Proto jsem si řekla, že to zkusím. A nebyla bych to já, abych si recept neupravila podle sebe, učinila jsem tak i tentokrát. Spojila jsem recept na kandovanou dýni, jak to dělala moje maminka s receptem na cuketu. A tady je.


Ingredience:

2,5 kg na kostičky nakrájené cukety

0,7 litru malinového sirupu ( je jedno jaký zvolíte )

30 dkg pískového cukru

0,5 l vody


Postup:

Na kostičky nakrájenou cuketu smícháme v hrnci se sirupem, cukrem a vodou. Promícháme a necháme na sporáku pozvolna probublávat. Část tekutiny se odpaří. Když je cuketa sklovitá, odstavíme a necháme vychladnout. Druhý den znovu přivedeme k varu a ještě chvíli vaříme. Poté cuketu scedíme a až trochu oschne, naskládáme do sušičky. Sušíme  zhruba 21 hodin. 






Sušička je naplněná. Zůstalo prázdné jen jedno plato. 

Tekutinu, která nám zůstala, můžeme buď vypít zředěnou, jako sladkou limonádu, nebo ji trochu vylepšit opět sirupem a cukrem a uvařit další várku. 

Recept Ládi Hrušky najdete tady


Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....