úterý 22. prosince 2020

Stav k dnešnímu dni

Byla doba, kdy mě to tady velice bavilo.  Něco se stalo a ve mě hrklo, jako v pendlovkách. Jsem jako bez života, nic mě netěší , ani ty letošní Vánoce. Neustále jsme masírovaní situací, která potrefila celou naši i světovou společnost. To na náladě nikomu nepřidá. A k tomu ještě další bomba, zmutovaný covid v Anglii. Jednu hrůzu člověk překoná a valí se na něho další hrozba. Copak to může někoho těšit? 

I přes to, že mě nic nebaví, jsem s vypětím všech sil upekla i nějaké cukroví a to je jediné s čím se letos můžu pochlubit. Neměla jsem sílu ani na každoroční vánoční úklid. Ale to mě trápí ze všeho nejmíň, protože utřít prach na nábytku a vytřít podlahy, letos prostě musí stačit. 







A to je vše, na co jsem se zmohla. Ale to stačí, neměli bychom to jíst ani jeden a tak jen na zavonění  domu vanilkou a něco, aby bylo na talíři ke kávě. Pokud ovšem nebude zakázáno stýkat se v kruhu rodiny a bude nám dovoleno setkat se s dětmi. Jinak tady budeme jako dva poustevníci a cukroví budeme jíst až do Velikonoc. Nicméně Vám všem, kteří ještě před svátky zavítáte na můj blog, přeji krásné Vánoce prožité v klidu a ve zdraví. 



A já si přeji, aby vykouzlil úsměv i na Vašich tvářích.







sobota 5. prosince 2020

Přání

 Dnešním dnem nastalo velké rozčarování. Na upozornění Janky jsem prošla svůj blog a konstatovala jsem, že všechny obrázky zveřejněné před rokem 2016 zmizely. Z blogu, zůstalo jen torzo a tím postrádá své kouzlo. Všechny ruční práce, které jsem tady zvěřejňovala jsou nenávratně ztracené. Je to nemilé adventní překvapení. To, že jsem potrefená covidem mně vzalo hodně nálady, ale tohle mě dorazilo. Jediné, co jsem schopná teď udělat je, popřát vám krásný zbytek adventu, krásné Vánoce a jestli se na blog ještě někdy vrátím, je zatím ve hvězdách....




Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....