čtvrtek 31. července 2008

Pozor na bouřky!

Na sobotu hlásí meteorologové silné bouřky na celém území naší republiky. Odborníci radí, jak se ochránit před případným úrazem způsobeným bleskem. Pravidla na to, jak se ochránit před bleskem, když při bouřce nemůžete utéct do domu či do uzavřeného auta, jsou stručná: v přírodě si najděte dolík, dřepněte si na bobek a odložte všechny věci obsahující kov.

Za bouřky mobilem nevolejte !

A když někde moknete za běsnění blesků, ať vás ani nenapadne volat mobilem. Jedna z mnoha statistik již zná případy, kdy telefonování za bouřky připravilo lidi o zdraví. Zatímco za běžných okolností by totiž výboj sjel po kůži, telefon přitisknutý na ucho se stal před dvěma roky pro 15letou Londýňanku osudným - blesk jí tělem projel. Skončila na vozíčku a má řadu dalších potíží. Značný počet lidí zasažených bleskem při telefonování mobilem se stal v těchto dnech tématem i v Rusku.
Více informací najdete ZDE odkud jsem čerpala.

čtvrtek 24. července 2008

Houbová sezóna je tady !

Pršelo a pršelo a přitom bylo teplo. To dávalo naději, že začnou růst houby. U nás začíná sezóna většinou až v srpnu, ale počasí to letos nějak urychlilo a je to tady. První manželův úlovek vidíte na obrázcích. Ještě, že ho napadlo jít se podívat do lesa. V pátek přijedou "lufťáci", jak chalupářům říkal jeden náš soused a už by nenašel ani prašivku. Mně na to moc neužije. Já tak zavařit, usušit, nebo udělat dobrou houbovou omáčku. Na tu se moc těším. Bude v sobotu, protože na zítra má vnučka objednané zelí a bramborové knedlíky s uzeným. Tak se pokochejte a vy, hub chtiví, upalujte do lesa.

středa 23. července 2008

Na co se Standa v rozhovoru neptal

Většina z vás už rozhovor na blog.cz četla. Otázky byly výstižné, ale na něco se Standa přece jen neptal. Tak třeba na to, kdy jsem přišla poprvé do kontaktu s počítačem. Vidím, že to je otázka, která vrtá hlavou mnoha blogerům mladší generace, kteří nechápou ani to, že ve věku dříve narozených je možné být s počítačem kamarád.
Bylo mi právě 50 let, když jsem přešla v rámci podniku na jiné pracoviště, do kolektivu podstatně mladších kolegů. Moje pracovní činnost byla s počítačem svázaná na 100%. Začátky byly kruté. Počítač jsem viděla z rychlíku a bála jsem se na něj pomalu sáhnout. Moje počínání na počítači, který jsem nejdříve sdílela s dalšími dvěma kolegy, je muselo uvádět v šílenství a musela jim téct voda ze zubů, když je zatínali, aby mně neposlali někam... Musím ale říct, že měli svatou trpělivost a do tajů počítačového světa mě přece jen uvedli. Nezahálela jsem ani doma a zkoušela jsem, co se dalo. Největší průlom do internetového světa jsem učinila až v důchodě. Začalo to tím, že jsem nejdříve žádala svá vnoučata, jestli by mi někdo z nich neuměl udělat webové stránky. Slibů bylo hodně, ale stále se nic nedělo. Až takhle jednou jsem brouzdala po netu a ejhle. Narazila jsem na www.babca.blog.cz. To jsem zmiňovala i v rozhovoru. Zjistila jsem, že si člověk může udělat vlastní stránky bez znalostí HTML kódů a ještě zdarma. To byla dobrá zpráva. Nevím proč jsem hned tehdy nezabrousila na blog.cz, ale zakotvila na estránkách. Moje první stránky byly tedy u konkurence. Tam jsem ale dlouho nevydržela. Nevyhovovaly mi podmínky a nedalo se na nich dělat to, co na blogu. Proto jsem v listopadu 2006 estránky opustila a zakotvila tady. Tím nastal můj blogařský rozvoj. Tady se můžu krásně vyřádit a podmínky pro blogaření se neustále vylepšují. Setkávám se s tím, že moje okolí nechápe, co pořád u té bedny vysedávám. Jenže to nepochopí asi nikdo, kdo neokusí. Mám dnes tolik virtuálních kamarádek, kolik jsem jich neměla za celý život. Semeleme na svých stránkách co se dá a vyměníme si zkušenosti. Posteskneme si nad problémy a podělíme se o radost. Tento svět bych moc nerada opouštěla bez počítače na zádech. To se mi asi nepovede že? ;o)


Jestli máte chuť se k tomuto tématu vyjádřit, klidně se v komentářích rozepište, kdy vy jste začali kamarádit s PC a v kolika letech. Nebojte se, já čtu všechny komentáře a ráda.

úterý 22. července 2008

Rozhovor

Mám pro vás překvapení. Byla jsem vyzvána Standou Rulcem k rozhovoru na blog.cz.
Dost mně to překvapilo a byla jsem zpočátku na rozpacích, ale nakonec jsem souhlasila. Jak se rozhovor odvíjel si můžete přečíst ZDE .

pondělí 21. července 2008

Vyhodnocení červencové soutěže

Jak je v mých soutěžích zvykem, na konci prozradím svého favorita. Tentokrát jich bylo víc. Na prvním místě jednoznačně Masha008. Její fotka mi připomíná starou olejomalbu. Druhým favoritem byla Ivana, která zachytila zádveří venkovského domku, které dýchá prostotou a kouzlem venkova. A třetí favorit byla Hablina a její Clematis. Soutěž dopadla, jak dopadla, prosím Lenku skautíka, aby přepočítala výsledky, jestli jsem se někde nefelila a hurá do dalšího focení. Tentokrát to budou fotky na téma "Prázdniny a dovolená". Fotografie zasílejte až do 10. září, aby jste to všichni stihli. V srpnu si dáme pauzu.

čtvrtek 17. července 2008

Ach ty slepice...

Je půl šesté ráno a já sedím za počítačem a čtu si čerstvé zprávy. Řeknete si, "proč babka nespí, když je v penzi"? Copak o to, babka by spala, ale letos jsme koupili tak uřvané slepice, že by probudily svým "zpěvem", jak opatrně říká sousedka i mrtvého.Takže jsem je šla raději vypustit, aby náhodou nějakého nebožtíka neprobraly z věčného spánku. Nasypala jsem jim zrní, vyměnila vodu a to vše s klackem v ruce, protože máme tak útočného kohouta, že musím být připravena i na variantu lítého boje. Ten chlapík stejně jednou skončí v polívce. A počítám, že to nebude dlouho trvat. Musím ho stále sledovat a vyhrožovat mu, aby ho nenapadlo se přiblížit. Taková je to bestie. Manžel ho sice brání, že takový kohout aspoň slepice ohlídá před dravci a podobnou havětí, ale má to marný. Ještě jednou to zkusí a valí do polívky. Minulý týden jsem se k němu neprozřetelně otočila zády, když jsem si chtěla otevřít branku a už jsem jen koutkem oka zahlédla jeho stín. Měla jsem naštěstí dlouhý župan a on po něm sjel na zem. Jinak bych asi utržila nějaký klovanec. A tohle je ten náš rváč.
To jsem se ale rozkecala. Chtěla jsem psát vlastně o něčem úplně jiném. Jak si tak čtu zprávy, padl můj zrak na tento titulek: Ministr Řebíček loni inkasoval za akcie 44 miliónů . Říkám si, to jsou prachy! Ten člověk je do konce svého života přece nemůže utratit. To, jestli je přiznal v daňovém přiznání nebo ne, to nechám koňovi, ten má větší hlavu. Média už se postarají, aby to rozvířila. Spíš jsem se zamyslela nad tím, jak to vlastně v životě chodí. Jedna generace majetek nahromadí a další ho úspěšně rozfofruje. Takových případů už tu bylo...Čím to asi je? Možná tím, že se na získání majetku mladí nepodíleli a tak jim nepřirostl k srdci, nebo si zvykli žít na vysoké noze už jako děti a potom už to jinak neumí a utrácejí a utrácejí tak dlouho, až najednou není co utrácet. Kdo ví... Taky mi přišlo na mysl, že takhle zapeněžení lidé by ve vládě mohli pracovat bez nároku na plat. Svůj post by mohli brát jen jako službu vlasti. Hned bychom je měli raději, že? To mně ale napadají hovadiny, takhle po ránu co? Asi jsem měla raději ještě spát.
Nezapomínejte na červencovou soutěž a hlasujte TADY

úterý 15. července 2008

Život chalupáře

Chtěla bych vám přiblížit život na malé vesnici, kde je živo hlavně o víkendech. To se sjedou chalupáři, kteří již tvoří většinu v naší obci. Díky nim se obec hodně změnila. Staré a oprýskané domy dostaly nové fasády, okna a střechy. Domky, které chalupáři opravují, nebo už opravili jsou chloubou obce. Je pravda, že práce na chalupách nikdy nekončí. Stále je co vylepšovat a zvelebovat. Sama to vím nejlíp, protože jsme koupili před téměř třiceti lety starou stodolu, kterou jsme od základů budovali celá ta léta a stále nemůžeme říct "hotovo". Ale to nevadí, stejně jsem se obávala okamžiku, kdy nebudeme mít do čeho píchnout, protože chalupaření se stalo naším životním stylem. A bez práce to není chalupaření.





Dřív jsme zde trávili každý víkend a každou dovolenou. Dnes, když jsme v penzi, jsme tu na stálo. Ale stále chalupáři. Co nás k tomu vede? No jednak zvyk, potom klid, který tady je a příroda, která nás obklopuje. A abyste viděli, jak to tady chodí, dokládám několika obrázky. To, že čápi, jdou pomalu až do domu by mi nikdo z vás nevěřil, kdyby to nebylo zdokumentováno. A vidíte, je to tak.





Nebýt novodobých větrníků, mohli by jste si myslet že jste se ocitli na konci světa. Někdy to tak skutečně vypadá. Obchod nikde, jen jednou týdně zajíždí řezník s pojízdnou prodejnou. Do vesnice kde obchod je, je to tři km. Buď máte auto a jste vysmátí, nebo vám zbývá kolo a to už není pro každého. Ne že by na kolo nebyly chechtáky, ale ne každá "babka" má fyzičku. Já zrovna ne a to zdaleka nepatřím k nejstarším. V zimě o tom ani nehovořím. Někdy je tolik sněhu, že nestačí silničáři udržovat silnici a jsme odříznutí od světa. Pak zbývají lyže. Ale nebojte se, ani na lyže mě nikdo nedostane. I kdybych měla čekat den, než bude silnice prohrnutá. Dýl to stejně netrvá.




No ale pozor! Nestěžuji si, ten klid a téměř samota mi vyhovuje. To, že nemusím poslouchat v paneláku sousedovo chrápání, nebo mě nebudí ze sna houkání právě vykrádaného auta je k nezaplacení. Snad by se mohlo zdát, že kokrhající kohout dokáže taky své, ale to člověk brzy přestane vnímat. Stejně jako hrabavá drůbež patří ke koloritu venkova i volně pobíhající psi. Tento například patří víc chalupářům než svému pánečkovi. Jde o víkendu chalupa od chalupy a všude něco dostane a v některé pak zůstane na noc.




Tento krasavec je vytrvalým pronásledovatelem naší Yorgy. I on se pohybuje po dědině zcela volně, ale jemu jsou chalupáři ukradení. On bezmezně miluje svoji paničku.






I tohle je tady možné. Ovšem, dalo by se to nazvat sportovním rybařením, protože větší ščudla se na háček nechytí, protože v rybníce prostě není a každá, která uvízne na háčku je opět propuštěna na svobodu. Je to jen dětská zábava.






Musíte uznat, že je tady krásně. A nebýt období let sedmdesátých a normalizace, nikdy bych se do takového místa nedostala. Tehdy se nedalo nikam vyjet, myslím tím zahraničí, s bídou do spřátelených republik. A tehdy jsme byli mladí a cestovali bychom jako diví. A tak, jako většina chalupářů, žačali jsme zabíjet čas opravami stodol a polorozpadlých baráčků. Plácali jsme to od výplaty k výplatě, ale co s penězi, když je nebylo za co utratit. Ono to nebylo valné ani se stavebním materiálem. Nebyly obkladačky, když nebyl někdo známý ve stavebninách. A další a další. Ale bylo to i jakési dobrodružství a když se něco podařilo sehnat, to bylo radosti! No, ale to už je dávno pryč. Chvála Bohu.Jen je mi líto, že na to někteří lidé rádi a rychle zapomínají... O tom jsem ale psát nechtěla. To by bylo na dlouhé povídání. Chtěla jsem vám jen přiblížit život chalupářský v krásné krajině.

neděle 13. července 2008

U nás

Během posledních dnů jsem fotila na zahradě jednak kytky a také naši nemocnou holku psovitou. O některé z nich se s vámi ráda podělím.
Sami vidíte, že na těchto fotkách je bez nálady, ale dnes už je veselejší. Začíná opět hlídat dům, štěká na cyklisty a vrací se jí její pověstný apetit. Myslím, že za nějaký den už sem přidám fotky veselé a zdravé Yorgy.

Kojenecké bačkůrky

Konečně jsem dokončila bačkůrky.






Maruško, vím, že to není nic moc, na to, jak dlouho jsem se s nimi loudala, ale miminkovi nožky zahřejí.
Pokud by měla některá z vás zájem o popis na tyto bačkůrky, najdete ho i s fotografií dalších, velmi pěkných bačkůrek na adrese http://club.blog.cz/0803/krasne-backurky-pro-miminko

II.kolo soutěže-Rozkvetlá okna a balkony

První kolo soutěže je za námi. Vyřazeny byly fotografie, které nezískaly žádný hlas. V druhém kole bude hůř. Do dalšího kola postoupí fotografie, které získají pět a více hlasů. Hlasy získané v jednotlivých kolech se budou sčítat až na konci soutěže.
1. Honza v prvním kole 5 hlasů
3. Ivana v prvním kole 6 hlasů
4.Hablina v prvním kole 4 hlasy
5.Masha008 v prvním kole 9 hlasů
6. Jarka v prvním kole 4 hlasy
7. Jarka v prvním kole 3 hlasy
8. Julka v prvním kole 5 hlasů
11. Pavla v prvním kole 2 hlasy
12. Conny8 v prvním kole 1 hlas
13.Conny8 v prvním kole 2 hlasy
14. Skaut68 v prvním kole 3 hlasy
15. Maminka Pavlíny v prvním kole 2 hlasy
Děkuji Radce99 za účast v soutěži a věřím, že výsledek ji neodradí a bude s námi soutěžit v některé další soutěži. Hlasujte dál a aby vám to šlo lépe od ruky, poslechněte si přitom hezkou melodii.
PS. Omluva Ivaně. V tom chvatu příprav na II. kolo soutěže jsem se přehlédla a Ivaně jsem zapsala méně hlasů, než kolik jich skutečně získala. Je to napraveno, Ivaně se omlouvám a Skautíkovi děkuji za upozornění.
Vyhodnocení soutěže.
Proto, že se v hlasování nic nezměnilo, končím soutěž. Po sečtení hlasů z obou kol je výsledek následující:
Jeden hlas získala soutěžící č.12.
Po třech hlasech mají soutěžící č.11 a 15.
Čtyři hlasy získala soutěžící č.7
Šest hlasů dostala soutěžící č. 13
Po sedmi hlasech dostali soutěžící č.1. č.3 č.4 a č.14
Na třetím místě se umístila soutěžící s č.8, která získala osm hlasů
Druhé místo patří soutěžící č. 6 s deseti hlasy
Vítězem soutěže je č. 5 se ziskem jedenáct hlasů.
Všem soutěžícím děkuji za účast a krásné fotografie a vítězům blahopřeji. Diplomky zde najdete zítra ráno.
.................................................... K O N E C .....................................
Nejsem příliš zdatná v grafice a tak se musíte spokojit s tím co je.
Ještě, jak je v mých soutěžích zvykem, na konci prozradím svého favorita. Tentokrát jich bylo víc. Na prvním místě jednoznačně Masha008. Její fotka mi připomíná starou olejomalbu. Druhým favoritem byla Ivana, která zachytila zádveří venkovského domku, které dýchá prostotou a kouzlem venkova. A třetí favorit byla Hablina a její Clematis. Soutěž dopadla, jak dopadla, prosím Lenku skautíka, aby přepočítala výsledky, jestli jsem se někde nefelila a hurá do dalšího focení. Tentokrát to budou fotky na téma "Prázdniny a dovolená". Fotografie zasílejte až do 10. září, aby jste to všichni stihli. V srpnu si dáme pauzu.

úterý 8. července 2008

Topinky trochu jinak

Našla jsem recept na stránkách http://www.mamincinyrecepty.cz S vnoučkem jsme ho vyzkoušeli a moc nám chutnalo. Asi by se to dalo udělat jednodušeji, ale právě to, že to dalo trochu práce a že mohl pomáhat se mu na tom moc líbilo. Topinky Arnošta z Pardubic pro Marušku "Raritu"

Ingredience

4 krajíce chleba, 4 vejce, malá plechovka játrové paštiky, olej na smažení, trochu hořčice nebo kečupu, malá cibule, příp. další zelenina na ozdobu

Postup

Z krajíce chleba vykrojíme sřídku tak, aby kůrka zůstala celá (tvoří "ohrádku"). Kůrku dáme na rozpálený olej na pánvičce a do "ohrádky" vlijeme jedno vidličkou rozšlehané vejce. Necháme ztuhnout aby vajíčko vytvořilo "dno". Mezitím střídku namažeme paštikou a přiklopíme do "ohrádky" paštikou dolů. Přitiskneme. Ještě chvíli necháme smažit, pak opatrně obrátíme a opečeme z druhé strany. Hotovou dobrotu ozdobíme hořčicí nebo kečupem, cibulí nakrájenou na kolečka, případně další zeleninou podle chuti. Podáváme horké.

pondělí 7. července 2008

Yorunka stůně





Od soboty není náš pejsek ve své kůži. Když je v pořádku, vystřelí ze dveří jak raketa a teď ji musíme přemlouvat, aby se šla vůbec vyčůrat. Dnes ráno se sotva došourala na trávník, udělala svoji potřebu a stála, jak Lotova žena. Až,když jsem řekla, že jdeme domů rozešla se zvolna k brance do zahrady. Kolem poledne jsme dali do auta psí přepravku, do ní Yorgu a vyrazili k Vyškovu na veterinu. Následoval rentgen, odběr krve, nějaké dvě inijekce a rezumé pana doktora znělo." Něco je na slezině, ale počkáme až na rozbor krve, potom budeme chytřejší. " Je to zpráva, kterou jsem nečekala. Myslela jsem si, že jen něco špatného někde sežrala, protože tady lidem nevysvětlíš, že pes by neměl žrát kuřecí kosti. Ti co pejsky nemají vyhazují různě před dům kostičky těm psům, kteří se potulují volně po dědině. My Yorgu sice hlídáme, ale co se žrádla týče, je, jako ostatně každý bígl tak rychlá, že i nejbystřejší páneček to neuhlídá na 100%. Tohle nás s manželem zaskočilo. Vraceli jsme se z kliniky tak rozhození, že jsem jen koutkem pravého oka zahlédla v předzahrádce u kliniky sádrového trpaslíka. Neměla jsem náladu ho zkoumat. V tu chvíli mě byl i trpaslík ukradený. Jsem z té nejistoty, co s Yorgou bude dál tak smutná, že se vám z toho musím vypsat. Doufám, že to bude opravdu jen cysta, jak naznačoval opatrně pan doktor...
8.7.Čerstvá zpráva: dnes jsem se trochu uklidnila, protože rozbor krve dopadl dost dobře. Biochemie je v pořádku, jen krevní obraz naznačuje zvýšené bílé krvinky, tedy zánět. Dnes pan doktor přidal nějaká antibiotika a do čtvrka budeme čekat, jak se to bude vyvíjet. Pokud nenastane změna, chce se podívat dovnitř. Tak doufám, že se to umoudří a nebude k tomu muset dojít. Dnes už pejsek trošku pookřál, tak uvidíme...
9.7. Byla definitivně potvrzena operace. Zítra v 9 hodin má být Yorga připravena. Pak budeme vědět o co vlastně jde. To čekání je hrozné. Dnes se zdálo, že je to trochu lepší, ale doktorům se to i tak nezdá. No nic, ráno bývá moudřejší večera. musím tu nejistotu ještě vydržet. Držte nám palce.
10.7. Operace začala pár minut po deváté hodině. Zůstali jsme s Yorgou tak dlouho, než usnula. Odjeli jsme si nakoupit a po hodině jsme se zastavili na klinice, abychom zjistili, jak operace pokračuje. Bylo téměř hotovo. Diágnóza byla potvrzena. Enormně zvětšená slezina, ale bez nádoru.To nám spadl kámen ze srdce. Yorga sice utrpěla dost značnou ztrátu krve, ale dostala kapačky, plazmu a vše co bylo potřeba. Pan doktor řekl, že si ji tam nechají do odpoledne a zavolají nám, kdy si pro ni můžeme přijet. V 17.30 už byla Yorga ve svém pelíšku. Byla ještě trochu zmatená a možná i uražená, že jsme ji tam nechali samotnou, ale s tím co bylo včera, se to nedá srovnat. Není totiž zvyklá být někde bez nás. Pan dokrtor nám sdělil, že i přes náročnost operace je Yorga v pořádku a že to zvládne. Musí se nějaký čas šetřit, ale to nebude problém. Hlavně, že nedošlo k nejhoršímu. Dalo se předpokládat, že slezina přeplněná krví mohla kdykoliv prasknout. Zítra ráno jedeme na kontrolu a na inijekci antibiotik. Další info tedy zítra. Děkuji všem, kteří drželi Yorze palce.




11.7. Na klinice další kapačka a antibiotika pod kůži na celých 14 dnů, jednorázově. Jsem vděčná za to, že taková možnost existuje. Yorga tablety nechce a ať s nimi dělám co chci, vždy je vyplivne. Šunku zbodne, prášek můžu hledat po bytě. Když je rozdrtím a zamíchám do žrádla, přičuchne k tomu a netkne se toho ani kdybych jí na stříbře servírovala kaviár. Tato inijekce je sice dražší, ale kdybychom ještě čtrnáct dnů měli denně jezdit na píchanec, vyšlo by to nastejno, ne-li hůř. Dáváme našemu pacientovi menší porce, několikrát denně. Někdy to slupne jako malinu a někdy jí to moc nejde. Když je člověku blbě, taky nemá chut na jídlo a když takovou operaci podstoupí člověk, zůstává minimálně tři dny na IPCE a náše holka psovitá chodí na zahradu, sice je zesláblá, takže občas se jí pletou nožky, ale věřím, že je na dobré cestě k uzdravení. Pokud se nic nestane, v neděli ji z nožky odstraníme kanylu a 21.7 jdeme na vytažení stehů. To už snad bude pašák.
12.7. Dnes je zase o něco líp. Ráno jsem Yorze vytáhla kanylu ze žíly na nožce. Myslím, že se jí ulevilo. Zatím přece jen víc polehává, ale není divu. Ztráta krve se bude ještě chvíli dohánět. Koupili jsme konzervy speciálně připravené pro pejsky v rekonvalescenci, aby měla dostatek vitamínů a minerálů. Prášek od bolesti samozřejmě nezbaštila i když byl zabalený v taveném sýru. Budu muset vymyslet nějakou lepší fintu.
13.7. Už včera večer bylo zase o něco lépe. Yorga už má dokonce i svůj hlas. Včera se rozštěkala na cyklisty a naježila při tom hřbet , jak je u ní zvykem. Večer dokonce vyskočila na své oblíbené místo na gauči. Bolesti už zřejmě nemá, ale dnes ji pro jistotu ještě jednu tabletku dám. Při této příležitosti jsem se přesvědčila, že bígl je velice trpělivý pes a snese asi hodně bolesti, aniž by to dával na jevo jinak, než smutným pohledem. Proto jsou asi tito krásní psi využívaní pro výzkumy a pokusy. Nechápu ovšem, jak se na to někdo může dívat, když vidí ten vyčítavý pohled. Mně to rvalo srdce a to ne jen proto, že je to náš pes.
16.7. Pár dnů jsem nezapsala. Měla jsem tady vnoučata a tak jsem neměla ani pomyšlení zasednout k PC.Dnes můžu napsat že je zase o něco lépe. Včera Yorga dokonce prohnala sousedovic kočku. Byla jsem s ní na kratší procházce a bylo na ní vidět, že si to užívá. Očuchala kde co, dokonce se pozdravila se sousedovic psem a šly jsme domů. Unavená trochu byla, ale zase o poznání míň, než dřív. Prášky od bolesti ji už nedávám a je vidět, že je nepotřebuje.
20.7. Dřív jsem se nedostala k tomu, abych zapsala čerstvé události. Pejskův organizmus se zřejmě vyrovnává s tím, že nemá slezinu a přece jen zaznamenávám změny v chování. 18.7. Nastal stav, že jsem si myslela, že je zle. Yorga nepila, misky si ani nevšimla a co bylo nedivnější, nechtěla jít ani ven, takže až do odpoledne ani nečůrala. Když jsem vzala do ruky obojek, utekla přede mnou nahoru do podkroví, tam si lehla a dělala, že spí. To se za celý její život nestalo. Když bereme někdo z nás obojek do ruky, může se zbláznit a už stojí u dveří. Manžel byl v Brně a tak jsem mu volala ať spěchá domů, že s Yorgou je patálie. Hned po příjedzdu manžela, který přivezl naši vnučku Katku, kterou Yorga miluje, pejsek ožil. Rozběhla se k ní a zdála se zase ve své kůži. Nicméně na veterině nás očekávali, protože jim manžel zavolal a tak jsme se tam rozjeli. Pan doktor ji prohlédl, nic na ní neshledal, dokonce řekl, že na to jakou těžkou operaci přestála vypadá velice dobře. Vysvětlil nám, že měla hodně šití v břiše a že ji to mohlo i bolet, když už neměla prášky od bolesti. Tak mi spadl kámen ze srdce, vrátili jsme se domů a Yorga se chová, jako by se nic nestalo. Možná jí bylo blbě a nebo jen smutno po pánečkovi. Já se picnu. Dnes je dobře, páneček s vnučkou odjeli na ryby a my s Yorgou máme fraj. Jen oběd jim musím uvařit.
21.7. Je pondělí a to je den, kdy se budou vytahovat stehy. Na kliniku jsme jeli odpoledne. Měli jsme štěstí, šli jsme hned na řadu. Yorga už si pomalu na ty nepříjemné návštěvy zvyká. Tentokrát bylo osazenstvo ordinace v plném počtu. Doktor, a dvě sestřičky. Jedna zřejmě na praxi. Yorga překvapila tím, že gázu, kterou měla přistehovanou na řezu si nevyškubala. Byla moc chválená. Vytahování stehů šlo hladce, ale pejsek se třásl po celém těle. Pan doktor říkal, že ji to možná štípe. Šlo to rychle , ještě dezinfekce a hotovo. Máme to za sebou. Yorze se zjevně taky ulevilo. Načisto pookřála a doma už měla chuť i na lumpárny. Popadla uzel, kterého si už hodně dlouho nevšimla a upalovala s ním na zahradu. Myslím, že už je zase ve své kůži.
Naše velké poděkování patří MVDr. Hylákovi a MVDr. Pospíšilovi z veterinární kliniky ve Vyškově, kteří nám naši Yorgu zachránili.

sobota 5. července 2008

Rozkvetlá okna a balkony- konec I.kola

Vážení soutěžící, červencová soutěž začíná. Přeji vašim fotografiím, aby se líbily. Jsou všechny moc pěkné a tak uvidíme, kolik příznivců si ta, která získá. Protože, ne všichni soutěžící mají své webové stránky, neuvádím zde žádnou. Možná by bylo správné v tomto případě nedávat na vaše stránky žádné upoutávky, aby jste měli všichni stejné podmínky. Já už svého favorita opět mám, ale prozradím ho až na konci soutěže.
1. Honza
2.Honza
3. Ivana
4.Hablina
5.Masha008
6. Jarka
7. Jarka
8. Julka
9. Radka99
10.Radka99
11. Pavla
12. Conny8
13.Conny8
14. Skaut68
15. Maminka Pavlíny
Tentokrát to bude moc těžké rozhodování. Přeji soutěžícím, aby jste měli při hlasování šťastnou ruku. První kolo ukončím za týden 12.7.Tak tedy, hodně štěstí.
Nehlasujte, I. kolo je u konce. Hlasovat v II.kole můžete ZDE

Blíží se Advent

 Většinou nebývám připravena v takovém předstihu, ale letos mně to docela dobře vychází a už jsem částečně připravena. Ještě chci udělat věn...