středa 26. srpna 2015

Kačenky


Naše kačenky jsou krásně vybarvené a už vypadají dost macatě, ale je to jen zdání.Jednu jsme vyzkoušeli a vážila 2,5 kg čisté váhy. No, v obchodě bych větší kachnu nekoupila a hlavně vím, čím je krmená. Taky jsme popravili toho kačera, kterého jsme dostali spolu s párem kachen a jejich dětí. Manžel si s tím pospíšil, nejspíš z obavy, aby nepodlehl mému nápadu nechat ho na chov. Protože jsem nevěděla jak je starý, zkoumala jsem na netu, jak ho upravit aby se dal sníst. Na Fauně vesměs psali, že starý kačer je tak dobrý uvařený a hozený psům, jelikož smrdí. Už to tak málem dopadlo, ale narazila jsem také na názor, že je to hloupost. Psal o tom nějaký muž a psal, že když se vyříznou mazové žlázy, tak prý nic smrdět nemůže. Tak jsme to vyzkoušeli a můžu říct, že jsme si pochutnali. Kdyby byla pravda co psali ti ostatní a maso by bylo cítit, tak Sáře a slepicím by se to dalo hodit vždycky.
A jak jsem kačera připravila ? Naložila jsem ho bez kůže a vykostěného se zeleninou do láku jako na svíčkovou. Jen na dva dny a pak jsem postupovala stejně, jako když dělám svíčkovou. Maso jsem na másle opekla ze všech stran, pak jsem na tom samém másle orestovala i tu zeleninu. Všechno jsem zalila lákem a dusila. Pozvala jsem na poledne švagra, aby nám s obědem pomohl, ale milý kačer byl ještě tuhý, tak jsem ho půl hodiny před polednem strčila ještě do papiňáku. Po půl hodině už byl vhodný ke konzumaci. Tak jsem rozmixovala výpek a zeleninu, zahustila smetanou s moukou, dochutila a podávala jsem svíčkovou z kačera se šlehačkou a brusinkami a houskovým knedlíkem. Byla to dobrota. Jsem ráda, že jsem nepodlehla kecům o smradlavém kačerovi.




pátek 21. srpna 2015

Brusinky z rybízu

Na jednom keři zůstal ještě červený rybíz. Už se na něm hojně popásali ptáčci, ale pro samé okurky a rajčata jsem se k rybízu nedostala. Rybízový rosol, který používám na linecké slepované a taky na medové dorty a který má rád jeden z našich vnuků už dávno odpočívá ve sklepě a tak přišla řada na brusinky. Recept najdete tady . Letos se mně směs zdála trochu moc řídká a tak jsem přidala půl balíčku Gelfixu 3:1. Ve skleničce už je tak akorát správná konzistence. Chuťově to není poznat, takže doporučuji. Dalo by se to taky déle vařit aby se odpařilo víc tekutiny, ale zase by se zničilo to, co je v rybízu zdravé. Docházejí skleničky, takže je každý pes jiná ves, ale co na tom. Důležitý je obsah.




Tento produkt se dá vyrobit i z černého jeřábu, ale kamarádka dělá brusinky i z červeného. Ten její recept neznám, ale pokusím se ho sehnat.

středa 19. srpna 2015

Zpracovávám

Prší a prší, docela slušně. Tak akorát, aby se částečně dohnal deficit a přitom to nenadělalo škodu. Za včerejšek u nás napršelo 32 mm. Využívám toho, že je mokro a psa by nevyhnal a tak zpracovávám úrodu. Včera to bylo pět sklenic okurek, dnes to bude cca deset skleniček palivce. Muž přinesl část úrody ze skleníku a rajčata jsme posbírali ještě než začalo pršet, aby deštěm nepopraskala. Bylo jich tolik, že jsem udělala rovnou dvojitou várku palivce a ještě si udělám pár sklenic leča.V zimě se to bude hodit.






Tady musím poděkovat Jance a Pepovi za jejich vydatnou pomoc při mém prosazování skleníku. Je to i jejich zásluha, že nám narostly tak krásné papriky. Tato fotka je pro porovnání velikosti paprik a zavařovacích sklenic. Jani a Pepo, díky nejen za vaši podporu , ale i přátelství.

A tady už se to vaří.



Skleniček je dokonce dvanáct, protože jsem přidala trochu víc rajčat a paprik.



A ještě ukázka vajíček, jaká jsou schopné snést dvě z našich slepic. Jen jsme ještě nepřišli na to, které dvě to jsou.
V pravo normální, běžná velikost vejce a další dvě mají dva žloutky. Nad tím zůstává rozum stát, jak to vůbec ta slepice ze sebe dostane. Takové vejce se nedá dát do přepravky na vejce, protože by nešla zavřít.

pondělí 17. srpna 2015

Prší, hurá!

Skoro se bojím to napsat, abych to nezakřikla. Od rána lítaly vlaštovky velmi nízko, což je předzvěst deště, protože i mouchy se drží při zemi a vlaštovky je lapají. Obloha zatažená a deštíček konečně přišel.Zatím se tomu déšť říkat nedá, jen nesměle mrholí, ale aspoň že tak. Lepší, než velký přívalový déšť, který by ta vyprahlá půda stejně nestačila pojmout.I včera to vypadalo na déšť dokonce na nějakou hrůzu, tak černé byly mraky, ale nakonec nás to stejně zase obešlo a mračna odcházela někam k severu. Pro jistotu jsem si před hrozící hrůzou ještě vyfotila muškáty, kdyby je třeba očesaly nějaké kroupy, abych měla památku.







Vlaštovky se řadily na dátech elektrického vedení, jakoby už byl čas jejich odletu. Možná zatím jen trénovaly na září a nebo ví víc, než naši meteorologové a vyrazí na cestu o měsíc dřív, aby utekly před sněhem, který nám letos slibují.






Vlaštovičky, nespěchejte, ještě nebude tak zle. Aspoň doufám.

neděle 16. srpna 2015

Zubožená zahrada

Včera jsem šla spát dost pozdě, někdy kolem 23 hodiny a než jsem zalezla do pelíšku, šla jsem obhlédnout oblohu, jestli se neschyluje k slibovanému dešti. Z balkonu mám pěkný přehled a tak jsem viděla, že kolem nás se blýská. Jak na západě, tak na východě, ale i na jihu. Doufala jsem, že během noci mě vzbudí bouřka a liják i u nás. Bohužel. Ráno jsem vstávala časně, protože manžel se jel povyrazit na závody motocyklů do Brna a odjížděl před šestou hodinou ranní. Tak jsem taky vylezla a protože dobytek už se ozýval, šla jsem ho nakrmit. Obloha na západě byla olověná, opět příslib deště. Na východě ještě slunce vykukující spoza stromu. Přesto, že jsem večer kytky zalila, vypadaly jako by si jich nikdo už pár dní nevšimnul. Nejhůř jsou na tom hortenzie, které byly ještě před pár dny nádherné. Dnes oklapoušené, růže z Jericha chytla plíseň, listy křenu jsou suché na prask. Prostě pohled na zahrádku je deprimující. Tráva kolem je uschlá, už není co dávat slepicím a kachničkám. Jestli nezaprší, spadne i ovoce, které vypadalo dost slibně. Zdálo se, že bude i dost švestek do bečky na vypálení, ale kdoví, jestli by to ještě déšť zachránil. Není se z čeho radovat. Jen trpělivě čekat, jestli k nám bude déšť milosrdný a zavítá i do našich končin.

Na západě olověná obloha - příslib deště.




Na východě vykukuje sluníčko. Mraky se během chvilky rozplynuly.








Růže z Jericha k nepoznání.



A ještě se vracím k včerejšku. V tom parnu jsem se jala zpracovat rajčata na oblíbeného palivce. Z jedné dávky jsem vyrobila pět skleniček této dobroty. Je to recept od Milušky. Tady ho taky najdete.




čtvrtek 13. srpna 2015

Bude pršet nebo ne?

Včera před večerem se zdálo, že i na nás nějaká kapka vody spadne. Mračna vypadala, že jsou plná vody a že nám něco upustí. Hromobití slibovalo dokonce, že déšť bude vydatný. Bohužel, nic z toho se neuskutečnilo. Voda i s kroupami spadla na Baldovci, ale u nás ani kapička. Všechny kytičky i přes veškerou snahu chřadnou. Zalívám ráno i večer, ale to je stále málo. Pod příslibem deště jsme vyprázdnili všechny barely, do kterých chytáme vodu z okapů a teď jsme na suchu. Do barelů budeme muset načerpat vodu ze studny. Naštěstí máme studnu vlastní a voda v ní zatím je.

Před bouřkou bez deště.












Moje oblíbené ostálky jsem si vyfotila z obavy, kdyby přišla nějaká hrůza a třeba kroupy by je pomlátily, abych je měla zdokumentované. Kroupy nepřišly, takže jsou v pohodě.

úterý 11. srpna 2015

Méďa 10 cm sedící

Už dlouho ze mně nevypadlo žádné zvířátko. Od té doby, co dostávám novinky z Pinterest , nevím do kterého zvířátka se pustit dřív . Zatím osvědčený méďa, než se zase dostanu do formy. Toho jsem už dělala mnohokrát, tak se nemůžu splést. Příště, až si budu chtít odpočinout od záclonek, udělám něco, co jsem ještě nezkoušela. Ty záclonky jsou zdlouhavá práce, ale už se blíží ke konci. Jen občas si od nich musím odpočinout.




Příze Monika, vycpáno dutým vláknem.

pondělí 10. srpna 2015

To mě nebaví- pokračování

Viník, který má na svědomí Kleopatřinu jehlu je odhalen. Nebyla to ani myš, přestože za to trochu mohla, ani krtonožka, jak psala Iva. Po důkladném ohledání terénu, jsem zjistila, že hlízy jsou v zemi a z hlíny čouhají poněkud zdevastované listy, ale vše je uloženo na ležato. Jistě vás už napdá, alespoň ty z vás, které máte doma psa, že to byla přece jen ta naše milovaná Sára.Už ta díra do myšího doupěte mě měla být vodítkem. Sára zřejmě ucítila myšinu a jala se hrabat, hlava nehlava, nebo spíš jehla nejehla a hezky ty hlízy s listím zamaskovala. Když jsem ráno zalívala, říkala jsem si, že tomu přece musím přijít na kloub. Vzala jsem malé hrábě a zkusila jsem nahrabat nějakou hlínu do důlku, který zůstal po hlízách a ejhle, první hlíza byla na světě. Tak už rukama jsem hrabala po vzoru naší Sáry a vyhrabala jsem další dvě hlízy. Jsou krásně zakořeněné, ale zpět do záhonu neputovaly. Vzala jsem velký květináč, kompost a zasadila jsem všechny tři hlízy do něho. Tak jsou před Sárou v bezpečí. Na zimu půjdou do sklepa a na jaře se uvidí, kam je zasadím. Musím jim najít slunné a bezpečné místo, kam Sára nemůže. Když jsem ji nadávala, tvářila se, jako já nic, já muzikant. Jenže už jsem si zvykla, že hrabe převážně ve skalce, tak s tím musím počítat. Novým stanovištěm tedy skalka nebude.




A tak aby to nekončilo tím smutným obrázkem přidám ještě chryzantémy, kterým se daří, protože tam, kam jsem je zasadila, Sára ještě žádnou myš neobjevila.



sobota 8. srpna 2015

Dnes toho pro vás mám hodně

Předevčírem večer nám soused telefonem oznámil, že nám jeho bratr přiveze slepice a kačeny, protože ruší chov. Dovedete si představit jaké to bylo překvapení, když do hodiny bylo v kurníku o pět slepic víc a ke kačenám přibyla další tlupa kačen. Dospělý kačer s dvěma dospělými kachnami a asi pět dalších mladých kachňat. Jestli se nepletu, tak jsou to kachny pižmové. Jestli ne, tak Marko mě jistě opraví. Nedokázali jsme je nevzít, protože majitelé se dostali do svízelné situace a drůbež musela pryč. Zatím jsou všichni vyplašení. My jsme seděli na dvorku a já jsem slyšela, že se něco ve výběhu pohybuje. Byla to jedna ze slepic, které si zatím neměly čas zvyknout. Bylo už po 22 hodině, tma jako v pytli a tak milou slepici musela dohledat Sára. Slípce se nechtělo do kurníku a zašila se někam do křoví. Ovšem se Sárou nepočítala. Je to naše zlatíčko. Ač lovec, dohledá, ale nechá žít. Manžel pak slepici už notně ospalou lehce odchytil a zanesl do kurníku. Kačeny si taky musí teprve zvyknout. Doufala jsem, že tu chovnou trojici si vezme sousedka, ale nestalo se tak. No uvidíme. Jestli si nebudou vzájemně dělat nějaké příkoří, tak ty staré asi za čtrnáct dnů zrušíme a necháme jen ty mladé. Ta káčata zalezla do stínu a moc z nich neuvidíte. Staříci ochotně pózovali.









Naše saské kačenky už jsou pěkné kuličky. Ty nové budou potřebovat pořádně vykrmit.

To mně nebaví

Právě jsem dozalévala svoji květinovou část zahrady a zjistila jsem, že něco sežralo celou kleopatřinu jehlu i s hlízou a zůstala tam jen díra.Najdřív mě napadlo, že ji vyhrabala Sára, ale to by tam zůstaly ležet stvoly i hlíza, protože Sára by tak možná sežrala myš, kterou by vyhrabala. Po kleopatřině jehle nezůstalo vůbec nic, jen díra a nejspíš vchod do díry myší. Máte některá tušení, co by to mohlo sežrat? Tak jsem se na ni těšila, opečovávala ji, nejlepší místo na slunci jsem ji vybrala. Dokonce na jedné hlíze i vykvetla, ale než jsem ji stačila vyfotit, něco květ sežralo. Tehdy to byli nejspíš slimáci, ale toto snad slimáci nesvedou, aby vyhrabali hlízy a sežrali je.To spíš myši. Je sucho a tak možná vodnatá hlíza nějaké myšce přišla vhod. Všechno v zahrádce uvadá a musím zalívat dvakrát denně. Ráno i večer. Dnes už byly hortenzie tak zdecimované tím vedrem, že jen tiše doufám, že do rána se zase zmátoří. Déšť v nedohlednu a to vedro působí na nás na všechny. Sára už je z toho taky unavená. Jedině muškátům na balkoně se daří. Ty zalévám taky dvakrát, ale než přijde na druhé zalití, je zemina v truhlíku suchá jak troud. Jenže muškáty to ustojí. S tím ostatním je to horší.

Takhle nějak vypadal květ, než ho něco bezezbytku sežralo. Zůstal jen stvol a listy. Teď nezůstalo zhola nic. Obrázek jsem si vypůjčila z netu.


Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka je motýl patřící mezi lišajovité, který patří v České republice k poměrně hojným druhům, ale směrem na západ ve střední Evropě je pak vzácnější. Na rozdíl od většiny ostatních nočních motýlů létá dlouhozubka přes den za poledního slunce a i v noci podobně jako ostatní dlouhozobky. Dlouhozobku lze poznat podle rychlého kmitavého letu a mimořádně dlouhého sosáku. Je poměrně malá, s rozpětím předních křídel cca 5 cm. Samičky během sání potravy kladou vajíčka, po 4 až 6 dnech se z vajíček líhnou malé zelené housenky, které jsou na hřbetě bíle tečkovány.
Dlouhozobka svízelová patří mezi tažné druhy. Do Česka přilétá každoročně na začátku léta z jihu.
Dlouhozobku se sice řadí mezi noční motýly, přesto ji je možné potkat spíše za dne, kdy saje nektar z květů všemožných druhů rostlin. V přírodě to jsou to nejčastěji hadince, mydlice, bodláky, hvozdíky a různé druhy chrp, v zahradách pak plaménky, kakosty či petúnie. Při sání neusedá na květ a rychlým třepotáním křídel, podobným kolibřičímu letu, se udrží ve vzduchu.
Už jsem měla to štěstí ji jednou vyfotit. Dnes trošku vzácnější záběr, když přelétala z květu na květ. ne, že by nebyla častým hostem mých muškátů, ale jak bylo zmíněno ve Wikipedii ze které jsem čerpala, je to neposeda.







Vyhledala jsem i ty starší fotografie a tak vám je předkládám.

pondělí 3. srpna 2015

Medobraní

Letošní rok byl, co se týče včelaření, nejúspěšnější za celou dobu, co se mu věnujeme. Zima včelkám moc nepřála a tak jsme měli obavy ze ztrát včelstev, ale měli jsme štěstí a přišli jsme jen o jedno včelstvo.V květnu se troje včelky vyrojily a tak i přes manželovu nechuť rozšiřovat včelnici, včelky se o to postaraly samy. Poslední med jsme vytočili a teď začíná období krmení před zimou. Snad bude ta letošní zima lepší, než ta loňská.


sobota 1. srpna 2015

Pozvánka

Asi po půl roce jsem se znovu ujala administrace webových stránek "Ženského klubu". Většině z vás, které na moje osobní stránky chodíte pravidelně, není třeba náš klub zvlášť představovat. Tak snad jen pro náhodné návštěvnice a milovnice ručních prací přidávám doporučení k návštěvě těchto stránek. Najdete tam různé techniky ručních prací, ale také něco ze života našeho virtuálního sdružení. Přikládám jen malou ochutnávku tvorby žen, které se v klubu sdružují. Je to jen mini ochutnávka. Pro víc si musíte přijít na stránky klubu a k tomu stačí kliknout na obrázek a jste v obraze. Tedy v klubu.

A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...