neděle 26. května 2019

Co mně dělá radost.

To jediné, co mně dělá poslední dny radost, jsou moje kytičky. Zimu přežila chocholatice o kterou jsem měla největší obavy. Zůstala přes zimu v květináči ve sklepě. Nedoufala jsem, že přežije, ale překvapila. Z jedné cibule budou čtyři.
Nemám zatím s touto exotkou velké zkušenosti a tak trochu váhám, jestli je nemám rozsadit. Zítra se rozhodnu. Jestli si nepamatujete, jak vypadala minulý rok, tak tady je.

Gazánie půjde do záhonu, ale zatím na to nebyl čas.




Zimu přežily i kaly, ale s těmi nebudu hýbat jen je přihnojím. Na parapetu vystřídaly muškáty lobelky a osteospermum. Žluté surfínie už krásně kvetou, červené si zatím dávají na čas a vistárie stále láká čmeláky svými bohatými hrozny květů. Z té mám radost největší. Snad i vás potěší těch několik kytiček.

sobota 18. května 2019

Nová drůbež

Dnes jsme přivezli osm nových slepic Dominant Sussex, které snášejí vejce se světlou skořápkou v počtu cca 290 vajec ročně. Protože jen doplní současný stav hejna, volili jsme tuto variantu, aby se nám to nepletlo. V původním hejnu máme Hempšírky, baculaté hnědé slepice, Dominant černý a ISA Brown.Ty jsou taky hnědé, ale štíhlejší, vyšlechtěné na snášku vajec. Slepice starší dvou let postupně vyřazujeme a doplňujeme mladými kuřicemi. Letos byly za 144,- Kč kus.
Na stejné farmě jako každý rok kupujeme i jednadvaceti denní káčata mulardy. Letos byla cena 73,- Kč za kus. Pro naši rozrostlou rodinu je deset kačen tak akorát. Nejde o to, že by se jich po rodině neudalo víc, ale kdo to má škubat? Do toho se nikomu z mládežníků nechce. Doposud nám pomáhala se škubáním sousedka, ale ta se odstěhovala o dvě vesnice dál a taky už není nejmladší a tak nevím, jestli bude mít na naše kačeny náladu.Budu muset zacvičovat omladinu ať se jim to líbí nebo ne.



A přidávám to, co jsme potkali cestou. Nejen samou žlutou, ale i pasoucí se kravičky s telátky a čápa lovícího žabky, či co...



















7

neděle 5. května 2019

Je mi osm let

1.5. jsem oslavila osm let svého psího života v této rodině. Je to dost dlouho na to, abych dokázala páníčkům, že život se psem je jedna velká taškařice. Jsem živel i když po letošní zimě poněkud zavalitý. I když se páneček snaží chodit se mnou na dlouhé procházky a mám dostatečnou volnost výběhu po zahradě, na můj apetit to nestačí. Ráda si smlsnu na něčem dobrém a taky si ráda válím šunky. O dobré masíčko v této domácnosti není nikdy nouze. Třeba včera jsem si pochutnala na masíčku ze slepice. To, co se paničce nehodilo do polévky, bylo moje. Kosti ne, ty jsou pro slepice. A proto, že jsou to moje kámošky, tak jim je s radostí přenechám, ale když jde páneček kosti drtit do jejich výběhu, musím to kontrolovat, aby se holky nepřežraly.
Abych nezapomněla, mám taky dobrý přehled o tom, co se děje na dědině. můžu chodit na balkon odkud vidím na své dva kamarády, u kterých se občas od jejich paničky dočkám nějakého pamlsku. Tam mně taky většinou odchytí, když si v nestřeženém okamžiku udělám výlet. To moji páničci nemají rádi, když se courám po vsi. Jezdí tady hodně cyklistů a zběsilých automobilistů, tak mají strach, že bych se mohla někam připlést, ale cyklisti ani auta mě nezajímají. Zato cizí psi, to schytají, když jdou kolem našeho. A že jich teď v jarní sezóně tady chodí. Všem se tady líbí, páničci chodí na penzion a na rozhlednu a já se můžu uštěkat z jejich miláčků. Jiné by to bylo, kdyby šli k nám na návštěvu, to bych je přivítala, ale jít si jen tak, kolem našeho bez povšimnutí, že tady bydlím já, to neodpouštím. No ale dost řečí o mé maličkosti. Panička pro vás vybrala pár fotek z mého života a tak se mrkněte jaký už jsem dospělák.

Spím, nerušit!
Zasloužený odpočinek



U paničky v náručí a u PC, to se krásně usínalo...

Proboha, co je to za brouka?
Ještě hřejí...

Když uhodí mrazy...


Kořist je potřeba rychle někam zahrabat. Nejlépe do zahrady...

Toto je moje hlavní odpočinkové místo. Dostala jsem do něho novou deku od Ježíška. Panečku, na té se to spí.
Kontrola drůbeže...Něco jsem slupla, že by to byl slepičák?


S kamarádkou Larou


Něco se peče, musím to pohlídat...
Odtud vyhlížím kamarády...

A teď už se tady i opaluju...
No tak, kde jsou všichni cyklisti ?

Dnes jsem zabrala paniččino křeslo a ušpinila jsem ji polštářek. Ona mně to jistě odpustí, vždyť pračka to vypere.
Tak to je z mého osmiletého života krátký průřez a panička slíbila, že bude moje fotky dávat častěji. Tak se mějte hezky jarně a zase někdy pac a psí pusu.

A ještě video, když jsem objevovala svět.



středa 1. května 2019

Moje první vafle

Před časem jsem si koupila vaflovač a dnes nastala ta pravá chvíle ho odzkoušet. Našla jsem spoustu receptů na různých webech zveřejňujících recepty. Vybrala jsem si recept, který se mi zdál nejjednodušší. Z tohoto množství jsem udělala 10 vaflí. Někde jsem četla název "Křupavoučké vafle". Ty moje nekřupou, ale jsou dobré. Až na ně dám jahody a šlehačku, nebo javorový sirup, budou jistě i pro ty nejmlsnější jazýčky. Jahody ještě nerozmrzly a tak zatím jen fotky holých vaflí. Jo a trochu jsem si recept upravila. Přidala jsem špetku prdopeče.

Ingredience:

2 hrnky hladké mouky
1 lžíce moučkového cukru
2 lžičky másla, které necháme při pokojové teplotě povolit
2 ks vejce oddělíme bílky od žloutků
2 hrnky mléka
špetka soli
špetka prdopeče


Postup:

Z bílků ušleháme tuhý sníh, žloutky dáme do misky ve které budeme dělat těsto
Ke žloutkům přidáme všechny ostatní suroviny a promícháme. Doporučuji ruční mixér, tolik se nenadřete.
Ke směsi přidáme sníh a znovu promícháme. Pečeme ve vaflovači do zlatova. Do těsta klidně můžete přidat skořici, kakao, citronovou kůru.. podle chuti. Podávat můžete s jakýmkoliv ovocem, šlehačkou, javorovým sirupem... je to jen na vás.









Příště vyzkouším tento recept z www.toprecepty.cz

125 g másla100 g
100 g cukru krupice
1 vanilkový cukr
2 vejce
250 g polohrubé mouky
100 ml vody - nejlépe perlivé
100 ml mléka
1/2 balíčku prášku do pečiva

Postup je stejný jako u toho prvního. Jen není potřeba dělat z bílků sníh a jak jsem se dočetla v komentářích, křupavost je docílena tím, kam vafle odkládáme. Na talíři jsou měkké, ale když se vyndají na mřížku, tak jsou křupavé. Tak uvidím.



Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...