O medu a včelách

Všechno kvete. U nás třešně, hrušky a začínají jabloně i ta blbá řepka. Včelky mají pilno, pokud není zima, létají jako o závod a myslím, že neví kam dřív. Zdá se, že by mohla být dobrá sezóna a medu dostatek. Včelí med byl a zůstává nejžádanějším včelím produktem. Když vidím jak lidi nakupují v supermarketech ty pančované, rádoby medy z dovozu kdoví odkud, tak je mi jich líto. Vím, že cena je rozhodující pro mnoho spotřebitelů, ale kvalita by neměla zůstávat stranou.

Med byl znám odpradávna a je o něm zmínka ve všech nejstarších písemnostech ( v bibli, Egyptských papyrech, v Kosmově kronice..). Med je látka připravená včelami přeměnou sladkých šťáv snesených z rostlin a uložených v plástech. Slouží za potravu včelstvu a je schromažďován jako zásobní potrava pro zimní měsíce klidu.

Známe ho ve formě hutné kapaliny nebo tuhé látky. Jeho barva je velmi proměnlivá, a tak známe medy světle žluté a některé jsou hnědočerné až zelenočené.Chuť medu je sladká s různou příchutí.Vytočený med je tekutý, čirý, po nějakém čase může krystalizovat buď v celé hmotě, nebo jen částečně.Toto vykrystalizování má původ v chemickém složení medu, a to ve vzájemném poměru obsahu glukozy, fruktozy a dextrinů.

Podle původu rozeznáváme : medy květové , medy medovicové, medy smíšené. Jedním zdrojem medu je nektar z květů. Rostliny vylučují buď hojně nektaru, nebo jen kapénky. Všeobecně platí, že čím více nektaru poskytuje rostlina, tím méně cukru obsahuje. Nektar obsahuje cukr hroznový (glukozu), ovocný a sacharozu.Druhým zdrojem medu je medovice. Je to sladká vyloučenina, kterou sbírají včely na listech nebo jehličích stromů. Medovice může být původu rostliného nebo živočišného. Medovice je svým složením naprosto odlišná od nektaru.Je to hustá, lepkavá šťáva obsahující hojně dextrinů, popelovin, zvýšené množství sacharozy po případě melicitozy a invertního cukru.

Rozeznáváme med podle druhů:

• Med lipový je žluté až zlatožluté barvy, vůně a chuti lipových květů
• Med akátový je vodojasný nebo nažloutlý,téměř neobsahuje pylová zrna. Špatně krystalizuje a dlouhou dobu zůstává tekutý.
• Med ovocných stromů je světlé barvy,obsahuje velké množství pylových zrn. Velmi rychle krystalizuje.
• Med luční má barvu žlutou až temně hnědou.
• Med z řepky je žlutý, obsahuje velké množství pylových zrn.Velmi rychle krystalizuje.
• Med pastovaný je jarní med, který prochází technologií míchání a tím se docílí pastovité konzistence.
• Med vřesový je červenohnědé barvy je gelové konzistence a krystalizuje pomaleji než jarní medy.
• Med lesní (medovicový) je vždy tmavších barev, má výraznou chuť a jeho krystalizace je velmi pomalá.

Pokud se chcete o medu dozvědět víc, doporučuji stránky ze kterých jsem čerpala. Zde

Zdroj: http://www.med-od-vcelare.cz/cs

Na druhý pokus, dobrý..

Dnešní výjezd do růbežárny byl úspěšný. Kachničky mají tři týdny a housata dva. Do přepravky jsme vzali deset kachen a jako pokus, dvě housata. Už nebudou tak choulostivá na chlad, ale stejně budou zavřená v kurníku, dokud se pořádně neoteplí.

Na cestu jsme vyrazili po osmé hodině ráno a to bylo docela chladno. Stále pofukuje studený vítr. Celou cestu jsem fotila, ale fotky jsou na jedno brdo, protože všude se pěstuje řepka. Máme se na co těšit. Zřejmě budeme řepkoolejná velmoc. V skrytu duše doufám, že taky někdo pěstuje obilí a brambory. Oleje se moc nenajíme.

V pravo je house a ob jedno do leva je taky house. Jsou žlutější a mají tmavý hřbet. Ani se nedají spočítat jsou stále v jednom chumlu namačkaná na sebe.

Když jsme vyjížděli z domu, bylo pošmourno a mlhavo, ale za chvíli už svítilo sluníčko .

Na zpáteční cestu jsme se vydali jinudy. V Lipové jsme odbočili a zamířili do Smržic, kde jsme nakoupili sazenice rajčat, celeru a majoránky. I tady byla pole osetá řepkou.

Podobným alejím bude brzy konec. Stromy budou muset být napříště sázeny, jestli se nepletu, tři metry od silnice. Pochybuji, že nějaký zemědělec si nechá zasadit do pole, které orá strom. Takže s Pánem Bohem aleje.

Řepka, řepka a zase řepka.

A hned vedle řepky solární elektrárna. A to prosím, na úrodné Hané. Málo na tom, že na takové půdě se staví super a hyper markety, ještě další úrodnou půdu zabírají podobná monstra. Připadám si jako v Kocourkově.

A teď už vzhůru do kopců.

Ne, že bych neměla žlutou ráda, už kvůli včeličkám ji toleruji a v kontrastu s modrou oblohou, bílými mraky a zeleným stromovím je to příjemný pohled, ale myslím si, že co je moc, je příliš.

Hnízdo je prázdné...

Moje podezření se potvrdilo. Drozdí hnízdo je prázdné. Škoda, tak pěkně vystavěné hnízdo a nikdo v něm. Jen bych ráda věděla, která šelma je vyprázdnila.

Včerejší krupobití naštěstí nenapáchalo v zahrádce škody. Možná na květech stromů, ale to se pozná časem.

Máme další podnájemníky

Na balkoně si po roční pauze opět dělá hnízdo rehek. Destička, kterou jsme tam připevnili měla sloužit jiřičkám, ale ty sem ještě nikdy nezavítaly. Zato rehek už tady hnízdil třikrát. Jednou se jim podařilo mláďata vychovat, ale podruhé jim je nejspíš sežrala kuna. Tak vysoko by se asi nikdo jiný nedostal. Momentálně je hnízdo ve výstavbě. Tak doufám, že Sára, která má pod jejich hnízdem svoji rozhlednu, je nebude rušit a mladé opět vyvedou.

Dnes jsem byla omrknout hnízdo drozdí rodinky. Zdálo se mi, že nevidím lítat starého drozda k hnízdu. Opatrně jsem odhrnula větev jedličky, ale nic jsem v hnízdě neviděla. Buď jsou mladí vylíhnutí a spali, rodiče byli za potravou a nebo je hnízdo prázdné. Hnízdo je hodně hluboké, takže z mého postu jsem na dno neviděla. Zítra se budu hnízdu víc věnovat, abych zjistila, jestli je tam živo, nebo už se o mladé postarala sousedovic kočka.

A ještě k Velikonocům. Pekla jsem beránka jako každý rok a vždycky se podařil. Letos poprvé nešel vyklopit z formy, přesto, že používám stále stejný recept a tutéž formu. Při dolování z formy se ulomil kousek tělíčka, což by se dalo zamaskovat, ale ulouskl se i čumáček. Takže jsem ho hned dala v plen manželovi. Ten ho spořádal nadvakrát ke snídani. Zato mazance se povedly. Jeden už vzal za své, druhý padne nejspíš zítra.

Protože u nás chodí chalupáři na koledu už v neděli, jistě nemusím vysvětlovat proč asi, tak jsem byla připravená už od dnešního rána. Zbytek koledníků přijde zítra, jak se sluší a patří.

Výzdobu jsem udělala z dárků od děvčat z Ženského klubu.

Místo beránka jsem udělala šneky z listového těsta s tvarohem.

Přeji vám na zítřek ohleduplné koledníky, aby vás zadek moc nebolel.

Dečka č.122 - filetová

Včera jsem dokončila dlouho háčkovanou dečku. Je to můj druhý větší kousek a první dečka háčkovaná touto technikou. Proto mně dala tolik zabrat. Háčkovaná je z Moniky a vyšla v rozměru 74 x 55cm. Háčkovala jsem nově zakoupeným háčkem č.4. V časopisu je doporučena příze COATS AIDA 30 a měla by se háčkovat háčkem č.0,75 - 1 a velikost vypnuté dečky by měla být 37 x 49cm. Měla jsem problém s vypínáním, protože plotna polystyrenu se nedělá širší než 50 cm. Nakonec se mně to podařilo vypnout docela obstojně.

A teď tedy náhled na hotovou dečku.

PS. Abych vysvětlila zakoupení nového háčku. Měla jsem cestu do Boskovic a mám tam oblíbenou galanterii. Zašla jsem, protože jinak si to ani neumím představit, vyjet si na výlet a nenavštívit můj hobby obchod.

Probrala jsem s paní prodavačkou velikosti háčků a ničeho chytrého jsme se nedobraly. Ukázala mně několik velikostí a i když tři z nich vypadaly velikostně stejně, každý měl jiné velikostní označení. S plastovou rukojetí měl č.4 a celokovový se zlacenou špičkou je označen velikostí 1,25mm.Na ten celokovový si musím udělat koncovku z fima. Odvykla jsem si a ten kovový konec mě píchá do ruky.

Veselé Velikonoce

Všem, kdo náhodou zabloudí, nebo přijde cíleně na můj blog, přeji veselé Velikonoce.

Paní drozdová už sedí...

Dnes nedělám nic jiného, než že píšu články. Venku je stejně zima a tak je mně u krbových kamen a PC dobře. Jak jsem šla od slepic vzpomněla jsem si, že máme ve větvích jedle drozdí hnízdo.Pár dní to vypado tak, že hnízdo definitivně opustili. Chodí k nám na zahradu kočka a tak jsem si myslela, že drozdí rodinku vyplašila. Ale dnes už na něm paní drozdice sedí. Má hnízdo tak dobře skryté, že se jen těžko fotí. Musela jsem jednou rukou odhrnout větev, abych druhou rukou fotila. Není to legrace, udržet v jedné ruce foťák v klidu a ještě zmáčknout spoušť. Ale nakonec se mně drozdí hnízdění povedlo zadokumentovat. Nejdřív trocha kvítí a pak hnízdo.

A dnes už dost, jdu zase chvíli dělat něco užitečného.

Slepice

Dnes jsme zakoupili šest nových hnědých slepiček. Za letošní zimu jsme přišli o čtyři mladé slepice. Dvě nejspíš roztrhal pták, dvě padly za oběť lišce. Zajímavé je, že si dravci vždycky vybrali mladé slepice. Kdyby si uzmuli slepice určené k vyřazení, neměla bych jim to za zlé, taky chtějí žít, ale slepice, které měly ještě nasnášet nějaká vajíčka, to je přímo zločin. Podle znalců, pták slepici roztrhá a nechá ležet, ale liška si ji odtáhne.

Nové slepice nám přivezl kamarád, protože tam, kde běžně kupujeme drůbež mají hodně malé slepičky a ty bych nemohla dat mezi zaběhnutý chov. Ne, že bych je neměla kam dát, ale za čtrnáct dní budu druhý kurník potřebovat pro kačeny a husy.

Slepičky jsou označeny červenými kroužky a za čtrnáct dnů půjdou nezi ostatí. Na jejich místo nastoupí káčata a housata.

Co jsem započala v sobotu na penzionu?

Když jsem vzala na penzionu do ruky háček a přízi nevěděla jsem co z toho započatého dílka bude. Děvčata se několikrát ptala, jestli už vím, ale než jsme ukončily náš pobyt na penzionu bylo hotové jen tělíčko. Takže teprve až jsem udělala hlavičku, věděla jsem, že to bude méďa Béďa.

A jestli mě o něho někdo nepřipraví dřív, uvidíte ho na podzimním srazu. Budeto jeden z vánočních dárečků.

Nepovedený výlet

Díky komunikačnímu šumu jsme si dnes udělali výlet, který vyšel naprázdno. Jeho účelem bylo zakoupení deseti kachniček a dvou housat. Chladné a deštivé počasí nám bylo věrným průvodcem po celou cestu. Měli jsme objednaná třítýdenní káčata i housata, ale když jsme dojeli na místo, zjistili jsme, že káčata jsou týden stará, ale housata jsou teprve jednodenní a takovou žoužel jsem nechtěla. Neměla bych je kde mít. Protože potřebují teplo, musela bych si je vzít do kuchyně. Ten smrad by můj muž nerozdýchal a nakonec ani já ne.Takže jsme se vrátili domů bez zvířectva. Za čtrnáct dnů už to bude přijatelné a taky se snad oteplí. Výlet si tedy zopakujeme. Abych nepřijela úplně s prázdnou, pořídila jsem cestou pár fotek. Pravidelní návštěvníci mých stránek už ví, kam jezdíme pro drůbež. Někdo z vás to možná pozná podle siluety hradu, která je tentokrát v mlze a dešti těžko rozeznatelná. A možná poznáte i památník, který jsem vyfotila jen z auta. Vůbec se mi nechtělo v tom počasí z auta ven.

Toto je v našich končinách známé poutní místo.

A to už jsme doma.