Šťastný nový rok

Prožijte veselého Silvestra a do nového roku vykročte směle a tou správnou nohou.

Štědrý večer...

Větší část letošního Štědrého večera jsem s manželem prožila na traumatologii jedné nejmenované nemocnice.Proč? Vysvětlení je zcela jednoduché. Třiadvacátého jsem v zápalu příprav na vánoční svátky zabrala pravou nohou za mírně vystouplou dlaždici v kuchyni. Vím o ní a je snad tisíckrát prokletá, ale v tu chvíli jsem na ni zapomněla. Sára se totiž sápala po řízcích, které jsem se chystala smažit a prudší pohyb tím směrem mě dostal do takové gradace, že jsem letěla od dřezu přes půlku kuchyně a jak dlouhá, tak široká jsem přistála na zemi. Odneslo to koleno. V prvním momentě jsem zůstala rozpláclá na zemi, ale pak jsem se, ani nevím jak posadila. Asi jsem krom zadunění o zem i zařvala a muž na mě volal ze sklepa co se děje, jestli jsem spadla.Vyběhl po schodech a chtěl mě zvedat. Byla jsem tak otřesená, že jsem v prvním momentě ani nevěděla, co všechno jsem si polámala. Dokonce se mně udělalo mdlo.Chvilku jsem seděla na zemi a v první chvíli mě napadlo, aby manžel vyndal z mrazáku pytel s mraženou zeleninou a hned jsem si ho na koleno přiložila. Všechno ostatní bylo funkční, takže nic zlomeného. Jen to fest naražené koleno. V krátké době nateklo a začalo hrát všemi barvami. Ale co naplat, nejkrásnější den v roce byl před námi a já jsem měla ještě tolik ráce. Koleno bolelo, ale chodit se s tím dalo. Tak jsem mezi prací koleno chladila a vydrželo to tak až do štědrovečerní večeře. Ještě jsme povečeřeli a pak jsem se podívala na svoji nohu, která bolela víc, než den předtím a začala od kolene dolů červenat. Při představě, že další den měli přijet oba synové s rodinami a já měla chystat oběd, zavolala jsem si do nemocnice jestli je tam pohotovost. Byla jsem ujištěna, že na traumatologii jsou nepřetržitě a tak jsme vyrazili. V 21 hodin jsme byli na místě a čekali . Nikdo tam naštěstí nebyl, tak jsem si říkala, že to půjde rychle. Ale chyba lávky. Sestřička vyrobila žádanku a telefonem zavolala službu konajícího lékaře. Řekla nám, že přijde za chviličku. Ta chvilička trvala do 23.00 hodin. Už jsem měla chuť sestře papír vrátit s tím, že děkuji za kvalitní péči a že si raději zajedu zítra do Brna. Možná zafungovala telepatie a moje myšlenka dorazila k sestřičce.

Znovu telefonovala. Zaslechli jsme jen, že řekla: " čekáš co vydrží" ? Jaké odpovědi se jí dostalo nevím, ale během chvilky lékař přišel. Vzal mě do ordinace, zrevidoval koleno, vytáhl z něho nějakou tekutinu ( voda se tam údajně neudělala ), poslal mě na RTG a to vše netrvalo déle než deset minut. Včetně rentgenu. Z výsledku rentgenu konstatoval, že je to opravdu jen zhmožděnina a za chvíli už jsme ujížděli k domovu. Tak to byl náš Štědrý večer.

No a teď k tomu lepšímu z toho dne. Salát se povedl, kapr byl výborný, i když trochu tučnější.

PF 2014

Jen pár fotek

Když není sníh, tak aspoň jinovatka. Abych pravdu řekla, mně je to milejší. Nemusím mít obavy, že sebou budu mlátit o zem a polámu si kosti. Když jsem fotky pořizovala, záblo mě do rukou a ani Sára venku nevydržela dlouho. Dřív, než sem dám fotky ze zahrady, dlužím vám umístění zvonku, který jsem dostala od Janky.

Už včera odpoledne začínala mlha namrzat na stromech

Dnes už to bylo mnohem horší. Ranní mlha byla jako mléko a do toho mrazík, tak co to mohlo udělat.

Je to krásné, jen kdyby to vydrželo do Vánoc a pak už může přijít jaro.

Dárečky

Včera opět zvonila pošťačka a přinesla balíček, který dokonce už na dálku voněl. Byl od Blanky, na jejímž blogu byl vylosován můj komentář . A co jsem dostala? Krásné dárečky provoněné příjemnou vůní čajové svíčky. Blani, děkuji.

Další dáreček jsem dostala jinou cestou. Přinesla mi ho pedikérka, která k nám pravidelně dojíždí, aby nám zprovoznila naše nohy. Byla jen příležitostnou doručovatelkou. Před námi byla u jedné paní učitelky, která dělá krásné ozdoby z vizovického těsta a ta mi pár svých figurek poslala.

Použila jsem radu Emy, jak v této situaci, která na blog.cz stále panuje, vložit obrázek do článku. Je to zdlouhavé, ale snad se to zadaří i když zatím to v administraci blogu tak nevypadá. Na takový postup teď nemám čas, ale chtěla jsem ten způsob vyzkoušet. Další články, které mám předpřipravené na Ženský klub snad vložím, ale až v noci.

Paní, přišlo vám psaní...

No, nedá se říct, že to bylo psaní. Byl to balík. Jste zvědaví od koho a co v něm bylo? Já jsem hned věděla od koho je, ale jaké překvapení mě uvnitř čeká, to jsem netušila. Balík byl z Hané, od Janky a to, co stvořila, aby mně udělala radost, bylo opravdu velké překvapení. Janka už nějaký čas plete z papíru, ale zase ne tak dlouho, aby z ní byl takový mistr. A vida! Je opravdu dobrá. Věnečky, které jsem už viděla na jejich stránkách byly dokonalé. A já jsem dostala něco, co jsem u ní ještě neviděla. Podívejte se, jak dokonalé výtvory jsem dostala. Jani moc děkuji. Udělala jsi mi velkou radost.

Už vím, kam pověsím ten velký zvonek. Podkovička a malý zvonek budou zdobit stromeček. Až to zavěsím, zase vyfotím. Dnes jsme byli s manželem na penzionu, protože tam vařili výborný punč. Byl tak výborný, že jsem vypila tři a protože našim spolusedícím u stolu zavolal zeť, že se jim právě narodil chlapeček, neobešlo se to bez několika rund vypitých na jeho zdraví. Já jsem do sebe hodila ještě tři jagermaistry a na to, že jsem abstinent, jsem kupodivu došla v pohodě domů a ještě můžu psát. A pozor! Když jsme se vraceli, už byla silnice namrzlá a pěkně to klouzalo. Nespadla jsem a proto jsem si taky nic nepolámala. Jsem dobrá. Pro ty z vás, které jste byly na říjnovém klubovém setkání, jen tak pro informaci, je to přírůstek do domečku, kde chovají daňky. Ale teď už končím a jdu spát. Dobrou noc.

Když nevíte co roupama...

Dostala jsem mailík a v něm pár fotek. Chvíli mně trvalo, než jsem se rozhodla, že vás trošku vyprovokuji na příští sezónu sklizně.Vybrala jsem ty nejhezčí fotografie a vy, když nebudete vědět co s časem, můžete si pohrát třeba při zavařování okurek.

Tak co, půjdete do toho? Vypadá to krásně, ale musí to dát hodně práce.

Surikata nebo myš?

Tento pokus o stvárnění surikaty vyprovokovala Radka*. Byla to hozená rukavice a jestli se zvířátko, které jsem stvořila podle fotky surikaty aspoň trochu podobá originálu, to nechám na vaše posouzení.

Hurááá, blog funguje

Dnes jsem byla v Brně, nechat si nasadit korunku na sedmičku vlevo dole. Zase mám od zubaře na chvíli pokoj.Díky tomu, že blog čtrnáct dnů nefungoval, měla jsem víc času na své tvoření. Vůbec mě nebavilo obcházet vaše blogy, protože nové články , ač byly mailem avizované, se nezobrazovaly a komentáře jakbysmet.

Do Vánoc snad ještě nějaká zvířátka spáchám. Chci ten svůj repertoár poněkud obměnit a proto hledám na netu další inspiraci. Ale dnes už jdu na kutě, zívu a klíží se mi oči. Tak dobrou.

Co k nám přinesl Xaver

Xaver Česko lízl jen okrajem, ale stejně nadělal spoustu škod. U nás to nebylo tak zlé. Jen vítr, hromy a blesky a sníh. I zima byla. Vítr, který funěl byl mrazivý, a rozhodně nevybízel k nějakým procházkám. Doma u kamen bylo fajn.

Vůbec se mi nechce vkládat články, které díky přetrvávajícím potížím s portálem blog.cz nejsou vidět. Snad se někdy zobrazí.

Xaver

Meteorologové varovali před následky orkánu Xaver, který se včera přihnal do Evropy. Já jsem měla své soukromé obavy. Mladší syn byl pracovně v Rejvízu a měl se v noci vracet do Brna. Do telefonu mně řekl, že uvidí, kdy bude s prací hotov a buď pojede ještě v noci a nebo až ráno. Ve skrytu duše jsem doufala, že pojede až ráno. Celou noc se valil sníh a stromy byly větrem cloumány. Moc jsem se nevyspala, protože u nás byla dokonce bouřka i s hromy a blesky. I když jsem docela dobře usnula, ty hromy mě probudily a pak už bylo těžké zamhouřit oko. Hlavou mi šly všechny starosti, které se nakupily a ne a ne je vyřešit. To trvalo asi od půl třetí do pěti.Nakonec jsem usnula a v sedm hodin už byla zase na nohou Sára a tak se vstávalo, chtíc, nechtíc. První co jsem udělala, bylo, že jsem zavolala jestli je syn doma. Byl a je v pořádku, ovšem jel v té hrůze. I když to v noci vypadalo dost hrozně, nakonec vítr asi sníh rozfoukal a není ho tolik. Jsme v dolíku, tak tady to nevypadá nijak dramaticky. Horší to bude na kopci, tam se určitě tvoří sněhové jazyky. Nic moc pro řidiče.

Tak to vypado včera, ještě před příchodem Xavera.

Krmítko se stihlo opravit a je na svém místě. Ptáčci už posnídali tak nevím, kde jim je konec.

A tak to tady vypadá po Xaverovi.

V říjnu, na našem klubovém setkání jsem dostala od Janky čtyřlístek. V tom kvaltu v jakém se setkání odvíjelo, jsem se zapomněla zeptat, jak s ním mám zacházet. Zatím to vypadá, že zahynout se mu nechce, takže snad bude nosit štěstí do našeho domu. Už bychom je dost nutně potřebovali.

Sára má sníh ráda, ale stejně ráda se rozvaluje u kamen.

V poslední době se naučila nový kousek. Ulehá na vyhaslých, ale ještě teplých krbových kamnech. Jako Honza na peci.

Dekorační klobouček

Máme za sebou první adventní neděli, která proběhla v naprostém klidu. Rozhodla jsem se, že letos nebude žádné předvánoční šílenství, žádné běhání po obchodech. A tak, krom toho, že dělám trochu pořádek v potřebách pro mé ruční práce, žádný zběsilý úklid neprobíhá. Přebírám časopisy, nepotřebné vyhazuji a mám představu, že vše budu mít na jednom místě a srovnané. Do konce týdne bych taky ráda něco upekla a mám umýt ještě čtyři okna. To vše beze spěchu, jen tak, jak to bude vycházet, protože chci prožít advent v poklidu a bez nervů. Dárky jsem letos kupovala včas, a jak jinak než po internetu, takže už je téměř vše doma. A abych potvrdila, že se opravdu nehoním, dokončila jsem klobouček, na který jsem si nakoupila mašle. Při tom přehrabování přízí jsem našla i jednu dečku, kterou jsem háčkovala před časem a která potřebovala jen naškrobit a vypnout.Vzor na ní je hodně podobný vzoru na kloboučku a tak vám je ukáži společně. Mohla by to být pěkná dekorační souprava. Obojí půjde zatím do šuplíku.

Klobouček má průměr 26 cm a dečka 25 cm. Obojí háčkované z bavlněné příze Monika.

Okna jsem nazdobila, ale fotky večer nic moc. Vyfotím je ráno.

Další zvíře do mé soukromé ZOO

Spěchám s plněním slibů, abych se mohla vrhnout na ty kloboučky a další dečky. Poslední objednané zvířátko, objednané do Vánoc byla opice. Tu jsem ještě nikdy nedělala, ale už jsem ji měla dlouho v plánu. Tady první pokus, opět přívěsek na klíče.

Kočky

I tyto dvě kočičky půjdou do světa. Snad udělají někomu radost. I když se držím svého motta "nikdy neříkej nikdy", tak tentokrát dělám vyjímku. Již nikdy více nic černého. Bylo to utrpení i při rozsvíceném pětiramenném lustru. Prostě, oči už tak dobře neslouží jako dřív a tak si je musím šetřit. Ta zvířátka mě jinak moc baví. Sem tam si nějaké udělám opět do šuplíku, ale nejdřív vám je vždycky ukážu.

Sliby se mají plnit nejen o Vánocích

Slíbila jsem v říjnu, na setkání Ženského klubu háčkované čuníky a žabky jako přívěsky na klíče. Protože svým slibům vždy dostojím, je tomu tak i tentokrát. Už je zabaleno, zítra předám poště a v pondělí by to mohlo dojít k objednavatelce. Čeká mě uháčkovat ještě dvě slíbené kočičky a pak už se vrhnu na klobouček, který jsem už kdysi háčkovala a na který jsem si nakoupila spoustu mašliček. Myslím, že se bude líbit a tak jsem mašle objednala rovnou v několika barevných provedeních. Nakupuji přes internet, tak aby se mi alespoň trochu vyplatilo poštovné.

Na háčkování kloboučků se moc těším. To bude činnost na dobu adventní. Tak vypadal můj první klobouček, ale na ty další si musíte počkat.Ovšem, jak se znám, nebude to dlouho trvat a jen jak dokončím slíbené kočky, pustím se do kloboučků.

No, a teď ty slíbené přívěsky.