neděle 31. července 2011

Sára má novou deku

Sára dostala novou deku. Přivezla ji snacha se synem. O tom, že se Sáře trefili do vkusu nemůže být pochyb. Evidentně si to užívá.



Aby jste si nemysleli, že jen spím, jsem taky za modelku.



A ještě jedno krátké video s Mikeškem. Je to dvanáctiletý Yorkšírek a už si se mnou vůbec nechtěl hrát. To nechápu...

sobota 30. července 2011

Sára boduje

Myslím, že tohle video nepotřebuje komentář. Sára se na něm předvedla v plné parádě. Vnuk mě naučil udělat video ve foťáku a syn vkládat ho na Youtube.com. Díky tomu můžete vidět to, co vidíte.



středa 27. července 2011

Sára v akci

Sára se osmělila a počáteční zdrženlivost při vypouštění kačen a kuřat z kurníku je ta tam.Zjistila, že za plotem na ni nemůžou a tak je stále přidrzlejší.Vyšťourá každý slepičák, který je blízko plotu. Na první fotce se zdá, že kuřata jsou z návštěvy Sáry pěkně vykulená.







Aby to nebylo stále jen o Sáře, tak něco málo ze zahrady.





úterý 26. července 2011

Kalamity Sára

Už jsem se zmínila v komentáři, že dnes se Sára vyznamenala hned ráno.Než jsem vykonala ranní toaletu, strhla z topení ohranu proti přepětí se záložním zdrojem. Je to těžká krabice se zásuvkami pro připojení Tv, PC, tiskárny a další elektroniky. Kdyby to padlo na Sáru, bylo by možná i po ní. Slyšela jsem ránu a manželovo rozčilování, ale co se vlastně stalo jsem zjistila až jsem chtěla zapnout počítač. Bylo mrtvo a tak jsem zkoumala proč a hned jsem byla v obraze. Musela jsem celou ochranu vyřadit a pozapojovat všechny spotřebiče jen tak na dvě prodlužovačky. Bude se to muset řešit globálně. Jenže to není jen tak. Musí nám být nakloněny všechny hvězdy, muž na to musí mít náladu a je ještě spousta jiných okolností za kterých se to může řešit.
Když jsem zprovoznila PC mohla jsem si přečíst vaše milé komentáře ale mezi tím už byla Sára ucaplovaná vším tím trháním papírů, vláčením deky po zemi a dalšími jejími oblíbenými zábavami, že se chtěla pochovat a uspat. Tak jsem se Sárou v levé ruce pravou bušila do klávesnice, abych vám odpověděla na komentáře k včerejšímu článku.Dokonce se mi usínání podařilo pravačkou vyfotit.



Doufám, že pro dnešek už si to Sára vybrala a další kalamita nebude. Jinak se obávám, že by páneček po návratu z Brna, kam jel k medicinmanovi šílel "radostí ".
Nevím jak u vás, ale tady je jen 13°C. Takže jsme si včera zatopili v krbových kamnech. To byla pro Sáru obrovská novina a kamna obcházela z daleka. Dokonce nevrle pomručovala. Kamna se ji očividně nelíbila. Ovšem do té doby, než zjistila, že je to sice neznámá věc, ale dost užitečná, neboť vydává příjemné teplo a dá se u ní v bezpečné vzdálenosti hezky ležet a vyhřívat si kožich.

pondělí 25. července 2011

Objevování světa

Sára objevuje svět. Zahradu i s drůbeží už má zmáknutou dokonale. Už zjistila, že se tam dá občas najít nějaká kostička, kterou slepice vyhrabou ze své ohrady a hlavně a to je pro Sáru stejně důležité, jako to bylo důležité pro Yorgu, dají se vyšťourat i slepičáky.To musí být ohromná lahůdka, protože odtud ji nikdy nedostanu jinak, než tak, že ji vezmu do náruče a odnesu. Cestou ke slepicím si přivoní ke kytkám

.

Ještě se zastaví u jezírka, kam počítám jednou spadne a pak už upaluje ke slepicím, abych ji náhodou nezastavila.




Konečně se smířila s vodítkem a tak jsme si vyrazily na malou procházku. Potkaly jsme jedno kotě, které se nechtělo nechat očuchávat a vystrčilo drápky. Nezapomnělo prskat a Sára se dala na útěk.Pak jsme potkaly jednoho starého psa, který je naštěstí kluk, tak se nechal očuchat bez protestování. Sára se zřejmě po zkušenosti s kotětem držela zpátky a nezkoušela na něho svoje pokusy o hrátky. Potom už jsme míjely jen chalupáře sklízející dřevo. Ti ji trochu obdivovali a jak jsme byly z jejich doslechu, jala jsem se Sáru cvičit na jednoduchý, cha, cha, povel " k noze"! Protože věděla, že mám v kapse pár voňavých granulí, docela nám to šlo. Dokonce několikrát respektovala i povel "sedni". Vždy dostala granulku byla spokojená. Moji kapsu s granulemi přímo hypnotizovala.Na zahradě jsem ji pustila z vodítka a do ní jako když střelí, rázem byla u slepic. Odtud přivolávání nefungovalo. Granule negranule. Slepičáky jsou asi vábnější. Abych ji dostala domů, sypala jsem pár granulí z výšky do její nerezové misky. To funguje dokonale. Letěla tak, že by si nožky přelámala.


A tato fotka dokumentuje závěr dne. Unavená Sára se postaví na zadní nožky, předníma se opře o moje koleno a to znamená, "pochovat". Když si ji vezmu do náruče položí hlavičku na moje rameno a usne jako špalek. Za chvíli ji položím do pelíšku a ona dál spokojeně pochrupuje. Zatím je to příjemné mazlení, ale pokud to bude vyžadovat až bude mít 15 až 20 kg, tak nevím, nevím.

pátek 22. července 2011

Sára je Hanačka

Aby tady měla Sára úplnou dokumentaci, musím ještě zapsat, že se narodila 1.5.2011 na Hané. Jak se jmenují její stvořitelé nevím. Je totiž bez PP, pro neznalé, nemá průkaz původu. To nám ale nevadí. Že je čistokrevná je poznat a oba rodiče byli k vidění u chovatele. Co nám ale vadilo bylo to, že neměla základní očkování a proto jsme zajeli za naším veterinářem, aby tak učinil a taky aby Sáru prohlédl. Odčervená byla a tak mohla absolvovat první očkování. Za tři týdny si to zopakujeme. Pan doktor nás upozornil, že možná bude pospávat a bude trochu apatická. Apatie ? Tak ta se tedy nekonala. Sára si po cestě trochu zdřímla a pak následovalo rodeo. Tentokrát si vzala do parády podprdelník. Dnes ji opět padl do oka a molitanová výplň už to nepřežila. Zachránila jsem jen obal.




 

A když už toho bylo dost, ustlala jsem ji do pelíšku její oblíbenou deku, se kterou dělá taky ráda alotria a vyčerpaná konečně usnula. Že by apatie se zpožděním?



Zdá se, že ztratila hlavu...


Ba ne, má ji. Tak dobrou noc.

středa 20. července 2011

Spali jsme, sláva...

Tornádo Sára konečně na chvíli usnula a tak vám můžu napsat další dojmy ze soužití s ní. Nemůžu.Je zase vzhůru a já vařím a Sára posedává u mých nohou, takže každou chvíli hrozí, že ji zašlápnu. Začala jsem psát v devět ráno, pak nastala přestávka až do teď, kdy je jedna hodina po poledni. Sára se vyřádila a teď zase spokojeně usnula. Můžu tedy pokračovat. Včerejší noc byla klidná. Sára spala nepřetržitě až do ranních tří hodin. Kdybych nemusela já jít vykonat potřebu, spala by dál. Ale protože jsem ji vzbudila jak jsem vylízala z postele, pro jistotu jsem ji pustila na zahradu, aby se vyčůrala. Nevyčůrala a tak jsme spolu zase odešly do hajan. Já do postele, Sára na pelíšek , který jsem ji udělala u mé postele. Sára je spokojená, že je blízko nás a já jsem spokojená, že se zatím daří, udržet ji mimo naši postel. Zdá se, že Sára bude talentovaná, slyší už na své jméno, ví i co znamená fuj! "Jdeme se vyčůtrat" už je pro ni pokyn, jde se na zahradu a už má vyšlápnutou svoji cestičku k místu, kde vykoná potřebu a hned zase maže za mnou. Asi to s ní bude prima. Už se chovala i v náručí a že neuhodnete kdo ji choval? No přece páneček. Už je tam, kde nechtěl být. Ale dalo se to očekávat. Sára by dostala i toho nejotrlejšího chlapa natož toho mého.A teď pár fotek ze Sářina řádění.
Přitáhla si těžkou pracovní botu, jak ji dotáhla do obýváku, to nechápu. Je jak za groš kudla a bota je těžká. Ani jsme ji nikdo neviděli když ji táhla z předsíně.



Byla jsem zvědavá, jestli ji dotáhne až do pelíšku a jak vidíte, dotáhla.





Když jsem Sáře sebrala botu, aby měl Míša ještě v čem dělat, jala se objevovat další neznámá místa. Co čert nechtěl, našla moje košíky. Za ucho se jí pěkně vytahovaly.



Opět jsem musela zasáhnout a sebrat jí jeden z hadříků, který už si táhla do pelechu, ale protože jsem měla co dělat abych hadřík získala neporušený od jejich pileček, které má v tlamičce, foto chybí. Další činnost je zdokumentována, ale to živé stříbro už je zase vzhůru. Budu pokračovat až večer.


pondělí 18. července 2011

Sára je živel

Buď jsem už zapomněla co je to štěně, nebo Sára je mimořádně vitální zvířátko. To, že tady byla hned jako doma mě taky překvapilo. Byla doposud zvyklá na výběh venku a psí boudu, kterou obývala se svými sourozenci. O tom, co je to vlastní pelíšek nemohla mít ani potuchy, ale okamžitě se v něm zabydlela a teď do něho snáší všechno, co se jí podaří ukořistit. Sice občas pofňukává, asi se jí stýská po sourozencích, ale když ji něčím zabavím, nebo ji chvilku pochovám, je klid. Chovat se dlouho nenechá, hned se zase sápe na zem a objevuje doposud neobjevené. Bohužel miluje šňůry a kabely všech tlouštěk a tak musely všechny dostupné šňůry někam nahoru. A teď malý průřez zcela nevinou hrou s žabou.

















Sára se tím devastováním pelíšku tak unavila, že když jsem jí ho ustlala, padla jak podťatá a celou hodinu spala.
Pak ale objevila koberec a začalo to nanovo.







Znovu usnula spánkem spravedlivých. Kdyby to bylo dítě, dalo by se říct, že je hyperaktivní ovšem tento pes je jako tornádo. Nevadí, aspoň je tady živo a smutek ze ztráty Yorinky se trochu naředil.

Sára

Po všech těch peripetiích, které kolem nového štěněte byly, mám doma konečně novou fenečku bígla. Je to takový živel, že jsem za celý den nenašla chvilku, abych dala na blog článek, na který už všechny čekáte. V devět hodin jsme si
ji vyzvedli, pak jsme se zastavili obchodě s potřebami pro psy a koupili jsme nový obojek a vodítko. Sára, jak jsme ji začali říkat se přihrnula do domu jako velká voda. Tvářila se, jako by ji nic nezaskočilo a žila tady s námi odjakživa. Hned se hrnula k pelíšku, který je po Yorince. Měla ho připravený. Vyprané všechny polštáře a vyčištěný plastový pelech. Natahala si tam všechny hračky. Něco tady zůstalo ze štěněcího věku Yorgy, jednu dostala novou a taky dostala od Michala plyšovou žábu. S tou cvičí tak, že ji nepředpovídám dlouhé trvání. Sára má chuť stále do něčeho kousat a tak dostala spletený cop z buvolích kůží. Ten dnešní den nepřežil. Nejdřív byl rozpleten a nakonec z něho zbyla jen jedna část, kterou jsem Sáře musela sebrat, aby měla do čeho hryzat ještě zítra. Před chvílí usnula jako špalek. Doufám, že vydrží spát do rána. A tohle je Sára - nevinnost sama.







Pro dnešek je to vše. Je půlnoc a jdu spát, tak dobrou noc vám i Sáře.

úterý 12. července 2011

Sterilované okurky podle Radky

Doposud jsem nakládala okurky podle návodu na nakladači Nova.Ten už je v poslední době jen málo k sehnání. Několikrát jsem jedla okurky u naší sousedky, taky chalupářky Radky. Vždycky jsem si myslela, jak výborné mám okurky já, ale ty její okurky jsou bezkonkurenční.Kdo tento nálev nezná, má velkou škodu, ale abych tu škodu zmenšila, podělím se o tento skvělý recept.
Nálev:
1,5 l vody
0,5 l octa
14 dkg cukru (jemný krystal)
6 dkg soli
18 ks sacharin
Vše povařit a nechat vychladnout. Tento nálev vystačí cca na 7-10 sklenic (0,7)


Do každé sklenice dáme:
mrkev
kopr
cibulí
3 kuličky nového koření
5 kuliček černého pepře
1 bobkový list
1 hřebíček
špetka hořčičného semínka

Jsem nanicovatá...

Nebaví mě háčkovat, nebaví mě plést košíky,prostě jsem celá nanicovatá. Protože v zahrádce všechno kvete, zachytila jsem několik pěkných kytiček, ale že bych to dělala s nějakou radostí, to se říct nedá.





Místo na chodníčku, kde nejraději sedával náš pejsek je prázdné...








Doma dělám jen nutné věci, jako je zavařování, výroba marmelád a dnes škvařím sádlo, protože už nemám na čem vařit.


Včera jsem zavařila první tři sklenice okurek z naší zahrádky. Kvašáky jsem naložila z přerostlých nakladaček z Hané. Přinesl nám je náš soused chalupář.





Nejsou to klasické kvašáky z dob našich babiček. Dělám je tak, že než je naskládám do sklenice, propíchám je vidličkou a pak na ně nalívám horký nálev, stejný, jako používám na sterilované okurky. Za tři až čtyři dny už jsou hotové ke konzumaci. Tento článek jsem udělala jen proto, abych změnila téma. Stejně se mně to na 100% nepodařilo.

Jsou tři hodiny odpoledne a já mám hotovo.


Vyškvařené sádlo je ve sklenicích, škvarečky se ještě doškvařují už jen v troše vřelého sádla.


Jak jsem psala v komentáři pro who7, až bude hotovo dám si pár teplých, masových škvarků a krajíček chleba. Je to můj pozdní oběd.

Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...