středa 30. září 2015

Vánoční ...

Přízi se zlatou nitkou Maxi Metallic jsem si koupila už v roce 2013 a teď přišla opět ke slovu.Uháčkovala jsem z ní dva zvonky. Koule je z čistě bílé Moniky.Pomalu se budu chystat na vánoční tvoření a na pár dárků, ale ještě nemám přesnou představu co to bude. Zatím jsem ve stavu, kdy hledám inspiraci a dodělávám záclonky, které se se mnou vlečou přímo neskutečně. Je to nezáživná práce, kterou odládám a zase se k ní vracím. Jak se dostanu za vzorek a budu dělat jen prázdné čtverečky, už to bude brát rychlejší konec. Tak zatím jen ty zvonečky.





A ještě se s vámi musím podělit o to, jak jsme si nadrobili s těmi kačenami které jsme přijali od člověka, který se o ně už nemohl postarat. Jsou to kachny létavice. Co chvíli jsou u sousedky na zahradě a dnes ráno vyletěly na střechu kurníku. Budu ráda, až se jich zbavíme. Je pořeba jim zastřihnout křídla, ale kdo by to udělal, když nejsou lidi, že?



Od té doby, co jsem zahlušila slimáky se jiřinkám daří. Škoda, že jim to zbráborávání tak dlouho trvalo. Teď už si jejich květů moc neužijeme i když poupátek mají ještě dost. Dnes ráno už byla pěkná kosa, takže kdoví, jak dlouho potrvá, než zase budu ukazovat fotky se sněhem.

pondělí 28. září 2015

Měla jsem noční...

Manžel přivezl z Brna nějaký moribundus. Samozřejmě, že mně ho předal a jak bývá zvykem, ten můj je mnohem silnější a neskutečně mě trápí. Bolí mě hlava, mám kašel jak z léčebny pro TBC z nosu mně teče jak z vodovodního kohoutku. Už to trvá třetí den a zdá se, že to nabírá na intenzitě. Léčím se, ale moc to nepomáhá.Dnes do rána to bylo snad nejhorší, takže jsem téměř nespala. Chodila jsem si celou noc pro hadříky, protože do kapeníku jsem smrkla dvakrát a už nebylo kam. Díky tomu jsem neprošvihla zatmění měsíce. Jenže to nedopadlo tak, jak jsem chtěla. Celou noc byla jasná obloha, měsíc svítil jak rybí oko, ale když docházelo k zatmění, začaly se objevovat mráčky. Stačila jsem pořídit dvě fotky a než jsem se vrátila z toalety, už nebylo co fotit. Měsíc překryly nejdřív drobnější mraky, ale pak už to bylo souvislejší a tak jsem šla zmožená moribundusem spát. Mám nafocený jen začátek. Plánovala jsem si, že to nafotím postupně celé, protože já už takový úkaz nikdy neuvidím. Další takové zatmění bude za víc než dvacet let a to já už budu na onom světě. A kdyby náhodou ne, tak už budu někde v léčebně pro lidi, kterým ten německý doktor pořád někam něco skovává.




neděle 27. září 2015

Co všechno se dá najít...

... ve starých dokumentech z dob minulého režimu. Různé posudky domovních důvěrnic, soudružky z personálního oddělení, různé smlouvy a kdoví co ještě. Dnes, když si to člověk pročítá, je to úsměvné a postavičky z dob minulých ožívají ve vzpomínkách. Některé vzbuzují úsměv, ale některé by člověk ještě dnes nakopl do zadní části těla. Mezi těmi dokumenty jsem našla i toto desatero. Někteří se podle něj řídí dodnes a tak jsem si říkala, že vás to možná pobaví a tak tady je.

1. Lhostejnost je polovina zdraví.
2. Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra.
3 To, že jiní pracují, není ještě důvod k práci.
4.Problém, který se nevyřešil během týdne sám, nepotřebuje, aby se jím zabýval někdo jiný.
5.Ztracený pracovní elán není třeba hledat.
6. kdo nepracuje, nemůže udělat chybu.
7.K práci se postav tak, aby zbylo místo pro jiné.
8. Úroveň tvé práce ať se řídí úrovní tvého platu.
9. Pracoviště není hospoda, abys tam vysedával celý týden.
10. Práce šlechtí člověka, ale v socialismu nepotřebujeme šlechtice.


pátek 25. září 2015

Sem tam...

Přišel podzim a je to nezvratné. Sem tam ještě něco kvete, ale už to není žádná sláva. Hortenzie ztrácejí barvu svých květů, jen ostálky, které ještě neodkvetly si zachovávají barvičky. V zeleninové zahradě už je načisto konec všemu. Rajčata, která nedozrála už ani nedozrají, ale letos jsme si jich užili. Plíseň se nevyskytla a tak mám nadělané lečo, rajskou a dokonce i pět skleniček sušených rajčat. I cuket jsem si letos užila a okurky jsme zavařovali taky vlastní. I salátových okurek byly mraky. Papriky jsou ve skleníku ještě teď a díky tomu vynálezu jsme jich měli taky hodně. Letošní sezóna byla úspěšná.



Sušená rajčata





Rozkvetl další květ ibišku .


Zavařila jsem jablíčka a dnes mě ještě čekají hrušky. Pak už budeme sušit křížaly a každý rok si suším zeleninu do polévky. A zapomněla jsem na nakládání zelí. Tím budeme končit zpracovávání plodin na zimu. Zelí nepěstujeme, to kupujeme. Nemáme tak velkou zahradu, aby jsme mohli pěstovat všechno, co máme rádi. A hlavně máme všechno v kopci. Těch pár záhonků na rovině to nezachrání. Tak to je malé shrnutí mé činnosti a teď jdu na ty hrušky.

A ještě chlouba mého muže, toto jablíčko. Nevím jaká je to odrůda a zatím nevím ani jak chutná. To, co vidíte na stromku je první úroda.


Stromeček je ještě malý, ale plody má obrovské.

pondělí 21. září 2015

Pel-mel

Dnes tady najdete od všeho něco. Ze včerejšího setkání klubu na penzionu Lada pár fotek, něco ze zahrádky a taky z kuchyně.
Víc obrázků najdete na Ženském klubu




















Rozkvetl mně venkovní ibišek. Dostala jsem ho od Janky.



Zpracovávám asi jedna z posledních rajčat. Včerejší setkání proběhlo za pěkného počasí, ale dnes už je pod mrakem a taky se dost ochladilo. Rajčata už asi moc dozrávat nebudou. Tato po usušení dostanou k sobě plátky česneku, dobromysl a extra virgin olej a půjdou do skleniček.




Tato rajčata po oloupání přijdou do kastrólu podusit s paprikami a bude z nich dalších pár sklenic leča.






A tady už se všechno dusí.


Pro dnešek je to všechno.

čtvrtek 17. září 2015

Můj první a poslední krteček

Nechala jsem se vyhecovat a pustila jsem se do krtka. Musím říct, že jsem nezvolila tu nelvhodnější přízi. Objednala jsem si počesanou bavlněnou přízi Mirka a vůbec se mně s ní nedělalo dobře. Na malá zvířátka není moc vhodná. O tom, že na háčkování z černé příze špatně vidím, ani nemluvím. To byl další handicap a tak jsem musela háčkovat jen ve dne. Krtečka jsem háčkovala podle obrázku, který se mi líbil na mimibazaru. Ten můj tak pěkně nevyšel, ale že je to krtek, to je snad poznat. Měří 10 cm a vy ho můžete porovnat s tím vzorem. Vzor měří 16 cm jak je psáno na mimibazaru a kde je i popis. Já jsem zvolila svoji cestu - bez popisu. Kdyby ho některá z vás chtěla zkusit, popis najdete tady.





A tady je model, podle kterého jsem háčkovala.

středa 16. září 2015

Méďa Max

Jeden den s pochroumaným kolenem a na světě je nový méďa. Už si připadám jako nemotora, co neumí chodit po schodech. Včera jsem si opět zvrtla na předposledním schodu do suterénu koleno. Stejná situace jako minulý rok v únoru, jen tentokrát jsem se dobře držela zábradlí, takže jsem neskončila na zemi a nezlomila si žebra, ale zřejmě jsem si natáhla vazy v koleně. Levé koleno mě zlobí, občas se mi stane, že mně pod kolenem píchne a koleno mě zradí a jdu k zemi. Je to koleno na které jsem několikrát za svůj dlouhý život upadla a to jsou zřejmě důsledky. No ale to jsem nechtěla rozvádět. Jen jsem svého dočasného výpadku z pocesu využila a uháčkovala jsem dalšího 13 cm velkého méďu. Dala jsem mu i jméno Max. Je zase trochu jiný než ten poslední a dokonce trochu přioděný. Snad se bude taky líbit.





neděle 13. září 2015

Sára už má svoji rozhlednu

Dlažba na balkoně už je dokončená, ale ještě jsme na ni nemohli šlapat. Tak teprve dnes jsem se pustila do umytí oken a parapetů od prachu a Sáře uschla nově natřená rozhledna, tak se mohla nastěhovat. Už byla nervózní, že se nemá kde opalovat a vyhlížet vetřelco přicházející do dědiny. Cizí psi to u našeho domku nemají jednoduché. Teď jsme obě spokojené. Já mám dlažbu, Sára svoji rozhlednu a pelíšek v jednom. Jediná vada na kráse je zábradlí, které je potřeba natřít. Splnění tohoto úkolu je zatím v nedohlednu. Stejně to nepůjde natřít dřív, dokud neodklidím muškáty. Počasí by mohlo ještě vydržet a pokud zábradlí nenamokne, bude se natírat.











sobota 12. září 2015

Méďa 13 cm

Malý medvídek, tak akorát do ručičky je uháčkovaný z příze Katka. Sedící měří 13 cm. Spotřeba: necelá polovina klubíčka.

čtvrtek 10. září 2015

Pozvánka

Jsem administrátorkou webu internetového Ženského klubu a taky organizátorkou setkávání členek klubu. Už několikrát jsme se setkaly na penzionu Lada v Repechách a uspořádaly jsme výstavu svých ručních prací. Nejinak je tomu i tento podzim a já si tady dovolím pozvat všechny, kteří to k nám nemáte daleko na výlet, který bude stát za to.V sobotu ovládnou penzion účastníci

MTB závodu "REPECHY TOUR"

a v neděli bude penzion patřit běžným cykloturistům a naší výstavě ručních prací.



Z minulých setkání....

Hotovo

Včera večer byla anbáze balková dlažba ukončena. Pracovalo se až do tmy. S provedením jsem spokojená, to ostatní kolem už mě nechalo vychladnout. Ještě je potřeba natřít zábradlí, ale to už je jiná kapitola, to počká na staršího syna, ten je na to jako dělaný. Dřív jsem veškeré natírání absolvovala já, ale teď to synkovi ráda přenechám. On je perfekcionista a tak bude zábradlí a štíty v nejlepších rukou. Jen potřebuji, aby na to bylo ještě chvíli dobré počasí.




I Sára to prohlásila za dobré. Jen ji ještě chybí její rozhledna. Tu nastěhujeme během víkendu. Chtěla bych ji taky natřít, než ji umístíme zpět na balkon. Rozhledna bude moje náplň práce, to ještě zvládnu, ale lezení po štítech a natírání ze žebříku bych už nedala aniž bych se zmrzačila.


úterý 8. září 2015

Háčkované maličkosti

Něco málo, co jsem začala připravovat na setkání klubu. Moc toho není, ale snad ještě něco stihnu.



Tužky pro prvňáčky, aby se jim ve škole víc líbilo.






A taky něco vánočního.

neděle 6. září 2015

Řemeslník = brnkačka na nervy

Konečně se dostávám k tomu, abych vám napsala příběh z reálného života. Nešlo psát dřív, protože jsem měla nervy na pochodu a psát článek v takovém rozpoložení, byl by nepublikovatelný. Od jara jsme měli domluveno, že budeme měnit dlažbu na balkoně. Domluveno to bylo s osvědčeným řemeslníkem, který u nás dělal veškeré obklady. Je moc šikovný, ale ...
Než ho člověk dostane na nějaký termín, je to řehole. A když už započne práci a myslíte si, že máte vyhráno, opak je pravdou. Mívá takový zvyk, že přestane pokládat i když mu zbývají třeba jen dva šáry. To se stalo i tentokrát. Já jsem se tu novinu, že končí a přijde až v pondělí nebo v úterý, dozvěděla od manžela až už byl řemeslník pryč. Myslela jsem, že prasknu vzteky. Oba dobře věděli, že budu soptit, tak to upekli spolu. Všude binec a o víkendu jsme měli pouť. Naštěstí nikdo nepřijel, ale stejně jsem měla chystání a pečení a myslela jsem si, že to všechno proběhne v klidu. Prdlajs. Naštěstí jsem trochu vychladla, ale obávám se, že pondělí nebude ten den, kdy se znovu začne a v úterý se asi sbalím a odejdu na celý den mimo domov, abych nebyla za satórii, protože se obávám, že bych se neudržela a pěkně od plic bych řekla, co si myslím.







Sára vyzkoušela, jestli je podklad tak, jak má být.



A tady už se pokládá.



A tady už se pokládat přestalo



A když jsem byla tak rozhozená, udělala jsem si radost a koupila jsem si fíkovník. Za stovku, no nekupte to. Je asi metr vysoký, má čtyři plody, které už nejspíš letos nedozrají, ale to neva.



A taky tvořím nějaké maličkosti na naše klubové setkání. Při háčkování záclonek to chvilkami prostřídávám, abych nezcepeněla. Ale to vám ukážu až zítra, až to nafotím. Dnes ještě trocha pečení.



Pekla jsem ještě štrůdl a taky medový dort. Šrůdl už není, ten byl pro manžela a zmizel dřív než jsem ho vyfotila. Pekla jsem taky medový dort, ale ten už jsem zabalila, zítra pojede do Brna. Je pro mladšího syna k 45. narozeninám. Nic mimořádného. Žádné velké zdobení, protože nebyl čas. Vypadá skoro stejně jako tento, který jsem už fotila dřív.


I rohlíčky jsou zabalené a připravené na cestudo Brna. Ty má zase rád vnuk a ty, co zbyly sežrala Sára. Stavil se tady manželův kamarád a tak jsem nachystala část rohlíčků na misku ke kávě. Návštěva odešla a než jsme ji vyprovodili, byla Sára natolik pohotová, že to, co zůstalo na talířku na stole, ochutnala. Jsem zvědavá, jakou z toho maku bude mít stolici.Překvapený Pro dnešek už je to všechno. Zítra bude trocha háčkování.

Čas vánoční

 Máme za sebou první adventní neděli . Každý rok si říkám, že chci mít hlubší úklid do této neděle za sebou. Bohužel, ještě žádný rok mně to...