Nejspíš bude bílý

Bílý amaryllis se začíná ukazovat. Rozhodně vypadá bělejší, než byl ten předtím. Ten předchozí rozkvetl podruhé a opět má tři květy, tedy celkem šest. Za těch 80,-Kč co stála cibule nadělal parády dost a dost. Ten bílý má taky ještě nachystáno na jeden stvol. Tak uvidíme jestli se nenechá tím žíhaným zahanbit. Snad pokvetou všechny cibule i příští rok. Musím se o ně dobře postarat i během léta. Hlavně se nesmí zapomínat na přihnojování v době růstu. A to já někdy zapomenu.

Znovu kvetoucí žíhaný.

Zatím, co doma to kvete ostošest, venku to na jaro moc nevypadá.

Nové krasavice

Přišel čas na výměnu postarších slepiček za mladé kuřice. Opět zůstáváme u Dominantů, jen jsme zvolili jiné barevné rázy. To aby byl dvorek barevnější a veselejší. Ze starých slepic zůstanou Dominantky žíhané a dokoupili jsme Dominantky modré a Dominantky Sussex, od každého rázu po pěti a dvě Dominant Leghorn.Ty jsou čistě bílé.

A teď pohled do kurníku, který patří kačenám a husám a kde jsou dočasně umístěny ty nové krasavice.

Ty šedivé v popředí jsou ty modré, ty dvě čistě bílé jsou Leghornky a ty s těmi šedými krčky jsou Sussexky.

Když jsem si je šla vyfotit, tak jsem v dobré víře chtěla nakrmit i ty staruchy, ale opět jsem byla kohoutem vyhnána. Sotva jsem se natáhla po kbelíku se žrádlem, už startoval. Takže definitivně s krmením slepic končím. Dokud kohout nevystartuje na manžela, zřejmě bude u nás vegetovat dál. Manželovi se líbí a já ho podezřívám, že z toho má radost jak se mnou kohout cvičí. Tak ať si je krmí sám.Já si počkám na kachničky.Ty si přivezu začátkem května.

Double Luck Bamboo - Štěstí

V Číně má tento bambus hluboký duchovní význam.Double Luck Bamboo slouží jako talisman a je vhodným dárkem.

Podle Feng-Shui uvolňuje bambus do svého okolí pozitivní energii. Podle tradičního čínského chápání "chytají" rozličné druhy Double Luck Bamboo štěstí různými způsoby.

A to moje mně dnes přivezl vnuk a já doufám, že je pravda, co se o šíření pozitivní energie píše a já budu v jednom kuse pozitivní.

Našemu nejmladšímu vnukovi jsem upekla medový dort a dnes oslavujeme jeho osmnáctiny. Měl je už v lednu, ale dřív jsme se nesešli.

A taky jsme měli příležitost se potěšit s naším nejmladším přírustkem do rodiny, Danečkem, našim pravnoučkem. Byl si teprve teď vyzvednout dárečky od Ježíška.

Pejsek v nouzi

Před časem jsem dala na blog článek, Lovecký pes v nouzi. Tehdy ještě fungoval odkaz na jedno sdružení, které se pokoušelo najít pejskům nový domov. Dnes už zřejmě neexistují, ale díky tomu článku se na mě obrátila paní, nebo slečna s touto prosbou. Protože už se nám společně jednou podařilo najít nový domov bíglovi jménem Bady, pokusím se spolu s vámi pomoci i tomuto kokršpanělovi. A tady je prosba majitelky .

Dobrý den, hledám milující rodinu pro mojí fenku Sárinku. Stěhujeme se do bytu, kde psi být nesmí, a bohužel není jiná možnost. Já sama se budu stěhovat od rodičů v červenci, tak třeba jen dočasný domov, aby nemusela do útulku. Je to vážně hodný pejsek, americký kokršpaněl, zvyklá v bytě, ale zahrádkou nepohrdne. Moc prosím, pomozte. Prosím pište na email. veronika.teskova@zemsbn.eu

Pokud dostanu fotku a víc informací, přidám je. Zatím prosím rozhoďte sítě a ptejte se známých jestli někdo netouží mít kamaráda, ze všech kamarádů nejvěrnějšího.

Přidávám další informace:

Dobrý den, moc děkuji, jste naděje, bohužel čas mám jen do soboty. Jmenuje se Sára, americký kokršpaněl, zbarvená jako dalmatýn (černobílá, puntíkatý čumáček), je jí 11 let, v dobrém zdravotním stavu, zdravotní problémy nikdy žádné neměla. Umí všechny povely, i na znak ruky. Akorát nesmí být pouštěná z vodítka, protože ráda všechno honí a hned uteče, už mi utekla několikrát, je těžké ji najít. Je zvyklá v bytě, má ráda psy, kočky, ale honí je, nikoho nikdy nenapadla. Jsme 4 děti, takže děti zbožňuje, může být i na zahrádce, ale spát uvnitř. Stěhuju se s přítelem pryč až v červenci, takže, kdyby se jí někdo ujal na 5 měsíců nebo by si jí oblíbil a chtěl by si jí nechat, to už je na domluvě, samozřejmě všechny její věci půjdou s ní. Jsme z Poděbrad.

Tak co, bude konečně bílý?

Pár krásných dnů nás navnadilo, že by snad mohlo brzy přijít jaro. Ovšem dnešek to opět zhatil. I Sára si asi myslela, že už je to na opalování a tak zaujala pozici na jednom ze svých oblíbených míst na balkoně.

Dnes bylo sychravo a mrazivo. Zima opět zahrozila svým ledovým prstíkem. Dnes to rozhodně na opalování nebylo. Manžel se cestou z Brna zastavil v zahradnictví, kde koupil údajně bílý amaryllis aby ho reklamoval. Paní mu vysvětlila, že to mohl v té krabičce někdo vyměnit. Nevím, proč by to kdo dělal, ale manžel řekl, že mají štěstí, že ten "vyměněný" je tak krásný, že jim ho neveze zpět, ale že by byl rád, kdyby konečně koupil opravdu bílý. Tak uvidíme. Na krabičce je stejný nápis jako na té minulé. Cibule je zasazená a zadokumentovaná, včetně obalu. Už zbývá jen čekat, až rozkvete.

Tak co myslíte, dopadne to tentokrát podle mých představ, nebo budeme zase jásat nad nějakou jinou, krásnou barvou ? Držte palce mně i zahradnictví, aby to tentokrát byl opravdu bílý amaryllis.

Červená řepa na víc způsobů

Oblíbila jsem si saláty z červené řepy. Jak jsem napsala už v jednom článku, červená řepa mi smrděla po myších. To se dost změnilo, když jsem si udělala první salát ze syrové řepy. Na ten se mrkněte, najdete tam i povídání o tom, jak prospívá našemu zdraví.

V poslední době jím červenou řepu hodně často. Když si neudělám šťávu z řepy, mrkve a jablka, kterou vypiji ráno na lačno, tak si udělám k večeři salát z vařené řepy, kerý je velice jednoduchý.

Salát z vařené červené řepy.

Ingredience:

1 středně velká bulva vařené červené řepy

1 větší sterilovaná okurka, nebo dvě menší

sterilovaná mrkev s hráškem

káv. lžička oleje extra virgin

sůl, pepř

Postup:

Předem si uvaříme červenou řepu ve slupce. Vaříme cca 2 hodiny a necháme vychladnout. Oloupanou bulvu nastrouháme na hrubém struhadle, nebo nakrájíme na kostičky. Okurek můžeme také nastrouhat nebo nakrájet. Přidáme sterilovanou mrkev s hráškem, ale klidně stačí jedno nebo druhé. Mně někdy stačí jen ten okurek. Přidáme olej, sůl a pepř podle chuti a promícháme. Necháme v ledničce chvíli odležet. Já si někdy přidám lžíci majonézy, to když mně obzvlášť honí mlsná. Než začnu salát jíst, nastrouhám si do něho kousek tvrdého sýra, nebo natvrdo uvařené vajíčko. Naposledy jsem použila sýr Niva. Bylo to výborné. Salát je nejen zdravý a dietní, ale také chutný.

Dnes jsem si u Janky v komentářích k pečené červené řepě přečetla zajímavý recept na pečenou řepu s bramborem. Původně jsem si naplánovala, že to vyzkouším zítra, ale manžel by mně to nejedl, tak jsem si to udělala k večeři pro sebe a už jsem to stačila i slupnout. Byla to zdravá, lehká večeře vhodná i pro vegetariány.

Na jednu větší porci budete potřebovat:

Dvě větší brambory, jednu menší červenou řepu, cibuli, 2 - 3 stroužky česneku.

Brambory a řepu jsem nakrájela na menší kostky. Kostky řepy můžou být menší než ty bramborové. Cibuli na proužky, česnek na kolečka a vše jsem dala do misky. Vše jsem pokapala olejem, osolila trochu pokmínovala drceným kmínem a posypala kořením chilli corn carne, protože doporučované francouzské jsem neměla. Promíchala jsem to důkladně a nasypala do zapékací misky vyložené alobalem tak, aby se to dalo nahoře překrýt. Zabalené jsem to dala péct do trouby. Asi po půl hodině jsem odkryla alobal a nechala ještě opéct, aby měly brambory trochu křupičku.

Dečka č. 123

Dečka, která měla mít podle časopisu průměr 37 cm, mně vyšla z příze Monika na průměr 40 cm.Ten rozměr byl přáním objednavatelky, takže to dopadlo dobře. A jak ta dečka vypadá, to jsem vám nafotila.

Do kurníku s foťákem...

Proč jsem šla dnes s foťákem do kurníku? Abych ještě jednou, naposledy vyfotila našeho nového kohouta. Po včerejším zážitku, jsou jeho dny na tomto světě sečteny.

Šla jsem dát slepicím zrní a posbírat vajíčka a nic netušíc mě napadl náš nový kohout. Skočil po mně tak, že mně málem vyrazil kbelík s vajíčky z ruky a začal na mě útočit nevídaným způsobem. Nalítával na mě a snažil se dostat co nejvýš. Asi je frustrovaný z toho, že stále nezískal dominantní postavení, protože původní kohout je majestát. S tím nic nenadělá. V kbelíku se dvě vajíčka rozbila zcela a tři se naťukla. Z toho mohla mít radost jen Sára, protože ta dvě rozbitá vejce dostala do misky. Aspoň bude mít krásnou srst. Já jsem z toho vyšla bez ztráty kytičky, ale šlo o hodně. Kdyby se mu povedlo dostat se mně na záda, kdo ví, co bych utrpěla za újmu na zdraví.

Ono mu to nestačilo a protože jsem neměla po ruce nic, čím bych se bránila, a jeho aspoň přetáhla, hnal se za mnou až do branky a i za branku, protože jsem ji nestačila tak rychle přirazit. Sára stála schůdkách a nevěřila svým očím, ale zřejmě ji chování kohouta zaskočilo stejně jako mě. I když jsem ji řekla , aby ho zahnala, stála jak Lotova žena. Blbeček kohout si to nakonec rozmyslel, otočil se a vrátil se do hejna.

Manžel, když jsem mu tu informaci sdělila, tak se do telefonu zasmál, škodolibec, ale tvrdil, že na něho si kohout ještě nic nedovolil. Tak možná si dovolí teď. Moje rozhodnutí je, že buď kohout půjde na pekáč, nebo si bude ke slípkám chodit sám.

Náš původní krasavec, mírumilovný kohoutek.

A teď náš agresor. Jak já jsem ho litovala, když postával osamocený, než si zvykl... Ze starého kohouta má evidentně stále respekt, protože když vylezl z kurníku šel na opačnou stranu, než byl starý kohout se slepicemi.

Na jednu stranu mně bude líto hodit do hrnce, je pěkný, ale kdyby ten jeho úlet měl pokračovat, bude to nevyhnutelné. Přece mě nebude terorizovat nějaký kohout. Poslední týden února mají děti v Brně prázdniny a vnuk s přítelkyní se k nám chystá na pár dní. Když jsem přemýšlela, co dobrého jim uvařím, začínám mít jasno. Do dvacátého má kohout šanci a jestli se nepolepší, půjde do hrnce. Takový mladý kohout na víně, nebo na paprice je lahůdka a vnouček je labužník. On by takový oběd ocenil. No, nechme kohouta kohoutem a mrkněte ještě jednou na ten krásný amarylis.

Ten se tedy vybarvil

Dnes ráno mně čekalo překvapení. Květ amarylisu se ukázal v plné kráse. Ovšem, jestli se nepletu, bílá vypadá jinak. Nicméně je krásný i tak, a ten bílý si budu muset sehnat od někoho spolehlivého.

Pokusím se napsat autorce jednoho webu, jestli náhodou neprodává přebytky. Má nádhernou galerii nakoukněte.

Miluško, překvapeníííí...

Tento článek není jen pro Milušku, ale když jsem dávala minulý článek o mých amarylisech, Miluška si tipla, že moje nová cibule bude patřit bílému květu. Zadání pro manžela, který měl za úkol zastavit se v zahradnictví a koupit cibuli, znělo "kup bílý" . Manžel vedom si mých pokynů, zakoupil krabici s cibulí, která byla označená white.

Už před dvěma dny se mně něco nezdálo, ale říkala jsem si, že možná je to jen ten první lístek, ale už teď mám dojem, že bude sice bílý, ale s růžovým žíháním. Nevadí mně to, protože ten byl stejně v plánu. Říkala jsem si, že si ho nechám koupit letos k svátku, aby mně kvetl o Vánocích.Takže Miluš, překvapeníííí...

Možná, že až rozkvete úplně, nebude tam žádné žíhání , nevím, nemám s bílým zkušenost. Opět máme důvod, nechat se překvapit.

A co víc, má ještě jeden květ v záloze.

A toto je další z mých starých cibulí, která začíná kvést. Tady barva nepřekvapí, ta je jasná.

Slunečná sobota

Včera byla krásná a slunečná sobota a já jsem trochu fotila. Jednak naši Sáru, a taky oblohu, která byla jako šmolka.

Sára sleduje cvrkot, protože za každého krásného dne, hlavně o víkendu se venku stále něco děje. Buď někdo přijíždí, nebo naopak odjíždí a ona musí o všem vědět. Správná drbna.

I když je slunečno, topit se musí a tak Sára dělá pánečkovi třísky na podpal.

Byl to únavný den a tak je potřeba taky odpočinku.

Na rozdíl od včerejška, dnes se čerti ženili. Od rána chumelenice a opět větrno. Kolem poledne sluníčko taky vykouklo, ale sníh se stejně sype. Na kopci se opět tvoří sněhové jazyky, takže ten, kdo má u auta náhon na všechna čtyři kola, je šťastný člověk.

To bylo ráno, ale teď už je zase líp. Sníh poletuje, ale sluníčko taky svítí.

Na penzionu Lada děti sáňkují a lyžují. Je pro ně v provozu šlepr a restaurace je v provozu od rána do večera.

Růženka v bílém provedení

Včera jsem dokončila poslední ze tří deček, kterou jsem kdysi nazvala Růženka. To pro lepší orientaci v galerii. Tyto tři stejné dečky jsou v bílé barvě, jsou uháčkované z Moniky a mají průměr 48 cm.

Skotské vejce

Dnes vkládám opět jeden recept. Našla jsem ho u KOKO v Menu domů.

Přijela pojízdná prodejna s masem a tak jsem koupila kilo sekané, také vepřové kůže, ale ty nemají s receptem nic společného. Ty budou pro slepice a taky na moje bolavé rameno.

Postup podle Koko jsem dodržela až do té chvíle, než jsem si na zkoušku usmažila dvě malé karbenátky. Zdálo se mi, že to maso má málo výraznou chuť a tak jsem do toho vrazila ještě jednu nadrobno nakrájenou cibuli a tři stroužky prolisovaného česneku, a trochu kurkumy, kterou ráda přidávám do hodně jídel. Je totiž zdravá. Znovu jsem maso promíchala a začala jsem balit vejce. Je to fuška, přiznám se. Obalit měkké vejce fašírkou dá práci. Musí se obalovat velmi opatrně, aby vajíčko neprasklo a žloutek nevytekl. Pak obalit ještě v trojobalu a teprve potom smažit. Ale dopadlo to dobře. Chutnalo mně i sousedce, kterou jsem pozvala na kávu a na ochutnávku. A takhle to vypadá v mém podání. Asi už to není Skotské vejce, ale Repešské vejce, protože jsem tam přidala kus sebe, tak mám snad taky trochu právo si je překřtít.

K tomu budu jako přílohu dělat bramborovou kaši. Dalo by se to použít i jako předkrm za studena. Byla by to i dobrá večeře jen s krajíčkem dobrého chleba, pokud by se někomu zachtělo a kuchařce, chtělo..