Poslední krásné dny trávím většinou v chládku na dvorku a jak jinak, než s háčkem a klubíčkem v ruce. Snažím se dodržovat pitný režim i když to není jednoduché, protože nemám žízeň ani v tom největším parnu. Ale protože nám to neustále připomínají i z rádia, snažím se. Nebudu dlouho vysedávat u počítače, protože na zahradě je tak krásně... Chtěla jsem si vyfotit své babičkovské muškáty, ze kterých mám velkou radost, jelikož zdárně přežily zimu v mizerných podmínkách, které pro ně mám a navzdory tomu, teď krásně rozkvetly. Když už jsem to udělala, tak je sem ještě šupnu a mažu ven...
Musela jsem se vrátit. Při dalším focení kytiček na zahrádce tak krásně pózoval kosák, že nešlo to nezpracovat. Tak ještě další kytky a kosák coby model.
Tahle je nekvalitní, ale zachytit cokoliv v pohybu nejde jen tak foťákem bez ničeho a bez přípravy.
Nejdřív jsem si myslela, že nemůže lítat, protože mě nechal přiblížit se na dva metry, což není normální. Asi byl tak drzý, nebo si tady připadá být doma, že mě načisto ignoroval. Možná, že ho dohnala právě žízeň k jezírku a nemohl se dostat k vodě, protože voda měla hladinu dost nízko. Proto byl tak vytrvalý a kašlal na moji přítomnos. Tak jsem do jezírka připustila vodu, aby nestrádal a s ním i další ptáčci. Tak, to je dnes vše a teď už opravdu jdu do plenéru.
Odpoledne se kosák usadil na závěsném kabelu a čekal až bude v zahradě čistý vzduch.