pátek 29. června 2012

Velký den

Zítřek je velký den pro naši vnučku Katku. Zítra oslaví své osmnácté narozeniny. Upekla jsem pro ni medový dortík a potáhla jsem ho marcipánem. Netradiční, ale máme to tak všichni rádi.




Katka dostala od rodičů ještě jeden dort, upečený od profesionálních cukrářů.

Sára s Eliškou

Sára má kamarádku Elišku, hladkosrstou jezevčici. Holky se mají moc rády a dovedou spolu tak dovádět, že mám někdy o Elišku strach. Je poloviční než Sára a nechá si od ní líbit všechno. Ale když už toho má dost, tak se dokáže bránit a pak se role vymění. Pak se po zemi zase válí Sára. Dnes jsem měla to štěstí, že jsem měla čerstvě nabitý fotoaparát a měla jsem ho u sebe, když Eliška se svým pánečkem přišla na besedu.Právě jsem fotila květenu.












Eliška už má dost a jazyk na vestě. Není divu...Myslím, že i Sára je hotová...


Když Eliška odcházela domů, Sára byla smutná a obě si zanaříkaly. Hned, jak byla Eliška za plotem. Holky se mají rády.

pondělí 25. června 2012

Křiklouni

O dnešní budíček v šest hodin ráno se postarala zvířátka. Myslela jsem, že se perou kocouři. Byl to hrozný bengál. Vyběhla jsem na balkon a na druhé straně silnice z hromady dřeva vyběhla dvě zvířátka. Nevím, jestli to byli samečci, kteří se prali a u toho tak řvali, nebo jestli to byl pár a dělal ve dřevech úplně něco jiného a přitom řval... Jak jsem se dočetla na netu, nejspíš to byli samci v lítém boji o samici, protože teď od poloviny června do poloviny srpna začíná doba jejich páření. Po prodloužené březosti, která trvá 9 měsíců, se v březnu až dubnu příštího roku rodí 2 až 5 mláďat. Tolik jen pro osvětu. Zvířátka mě zřejmě zvětřila a byla pěkně zmatená. Místo aby utekla na opačnou stranu, přiběhla k domu a zalezla pod Míšovo auto. Vtom se přihrnula Sára a svým šíleným štěkáním je vyhnala z pod auta zpět na druhou stranu silnice. Zmatená jsem byla i já, protože než mě napadlo přinést foťák, už jsem zachytila jen jedno z obou zvířátek. Netušila jsem, jestli z fotky něco bude, protože jsem si to musela přiblížit zoomem a navíc jsem ani neměla čas zaostřit. Na další fotku už nedošlo. Jedno ze zvířátek už pelášilo do sousedovic zahrady a to druhé se vydalo za ním. A protože nevím, jestli z obrázku něco poznáte, prozradím vám, co to bylo za zvířátka. Byly to lesní kuny.






A když do toho byla zapletená i Sára, tak ani její fotka nesmí chybět. Tu jsem vyfotila, až už bylo po všem.


Kočička

Kočička podle obrázku z netu. Originálu se podobá jen trochu, ale kočku připomíná. Snad se bude malé slečně, pro kterou je určena líbit. Měří cca17 cm a je uháčkovaná z příze Monika.

pátek 22. června 2012

Košíček a levandule

Krabice od bot posloužila jako forma, ruličky ze stránek telefonního seznamu jako materiál k pletení. Košíček má sloužit na DVD nebo CD. Došlo mořidlo v barvě mahagonu, a tak ozdoba na košíku je v barvě cedru. Od košíků si dám pauzu, protože dělání ruliček dá víc práce než celé pletení. Takže na chvíli uklízím všechy potřebné věci hluboko do skříně. Čeká mě háčkování kočičky, která musí být hotová přes víkend. Tento termín jsem si dala sama, protože pak už nechci vidět nic, co by odvádělo moji pozornost a co by zaměstnávalo moje ruce do té doby, než dodělám dvě dečky, o kterých už jsem se několikrát zmiňovala. Kočku uvidíte ještě před dečkami. Pak, až do vypnutí deček bude pauza. Počítači věnuji minimum času, což se odráží i na mých návštěvách vašich blogů. Vězte, že po prázdninách se určitě polepším. A teď ten košík a konečně rozkvetlá levandule. Z mnoha zakoupených sazenic levandulí a vysetých semínek od kamarádek konečně dvě levandule přežily zimu a kvetou.



středa 20. června 2012

Sářiny kousky

Ráno jsem si vzala snídani na dvorek. Sára mě předběhla a tak než já jsem usedla ke snídaní, ona už cosi očuchávala na zemi.Byl to brouk a zřejmě ji náramně bavil, protože já jsem měla čas zajít pro foťák a nadělat pár fotek. Sára brouka tlapkou pošťuchovala, brala ho do tlamičky a pohazovala si s ním. Bavila se tak, že ji ani nezajímala moje snídaně, což je doslova zázrak. Dokud se brouk hýbal, mohla jsem se v klidu nasnídat a přitom Sáru fotit.










Brouk vydržel dost dlouho, ale pak zůstal nehybně ležet a Sára o něj okamžitě ztratila zájem. Přispěchala si pro moje poslední sousto sýra. Opřela se o moje koleno a trpělivě čekala, jetli se smiluju a ten kousek sýra ji dám. Dala jsem.


Sýr ji chutnal, ale bylo ho málo. Jen tak na polechtání chuťových buněk.


A po vyčerpávající zábavě Sára doma odpadla do křesla.


No řekněte, mohl by se někdo na tu divošku zlobit? Už ani manželovi nevadí, že se mu válí v záhonech a podhrabává stromky. Včera vyhrabala starou myš i s hnízdem jejich děcek. Zůstal kráter jak po výbuchu nášlapné miny. Krtek, který řádí ve skalce odpuzovač neodpuzovač, to bude mít taky brzo spočítaný. On udělá pravidelně na stejném místě kopeček, Sára z kopečku udělá díru jak do pekel a manžel ji zahází. To se opakuje den co den. Krtek zatím vyhrává. Otázka je, jak dlouho mu to vydrží. Kdyby vás někoho napadlo zakoupit solární odpuzovač krtků, raději si kupte bígla. Ten je spolehlivější.

úterý 19. června 2012

Léto budiš pochváleno...

Poslední krásné dny trávím většinou v chládku na dvorku a jak jinak, než s háčkem a klubíčkem v ruce. Snažím se dodržovat pitný režim i když to není jednoduché, protože nemám žízeň ani v tom největším parnu. Ale protože nám to neustále připomínají i z rádia, snažím se. Nebudu dlouho vysedávat u počítače, protože na zahradě je tak krásně... Chtěla jsem si vyfotit své babičkovské muškáty, ze kterých mám velkou radost, jelikož zdárně přežily zimu v mizerných podmínkách, které pro ně mám a navzdory tomu, teď krásně rozkvetly. Když už jsem to udělala, tak je sem ještě šupnu a mažu ven...









Musela jsem se vrátit. Při dalším focení kytiček na zahrádce tak krásně pózoval kosák, že nešlo to nezpracovat. Tak ještě další kytky a kosák coby model.







Tahle je nekvalitní, ale zachytit cokoliv v pohybu nejde jen tak foťákem bez ničeho a bez přípravy.




Nejdřív jsem si myslela, že nemůže lítat, protože mě nechal přiblížit se na dva metry, což není normální. Asi byl tak drzý, nebo si tady připadá být doma, že mě načisto ignoroval. Možná, že ho dohnala právě žízeň k jezírku a nemohl se dostat k vodě, protože voda měla hladinu dost nízko. Proto byl tak vytrvalý a kašlal na moji přítomnos. Tak jsem do jezírka připustila vodu, aby nestrádal a s ním i další ptáčci. Tak, to je dnes vše a teď už opravdu jdu do plenéru.

Odpoledne se kosák usadil na závěsném kabelu a čekal až bude v zahradě čistý vzduch.

sobota 16. června 2012

Slepice ve frontě

Původně jsem šla vyfotit kačenky. Moc pěkně holky moje žluťounký prospívají. Vždyť taky sežerou.Dostávají granule a taky brambory se šrotem a sekanými kopřivami. Jak se tady krajově říká "matení". Při tom jsem chtěla posbírat u slepic vajíčka, ale nebylo to možné. Mají dva snášecí boxy a nad nimi starý proutěný koš, kam se taky vejdou dvě slepice. Všechna místa byla obsazena a před boxy stála fronta.Překvapený Stává se, že sedí v každém boxu i dvě slepice současně. Vajíčková krize tedy nehrozí. Aspoň u nás.




A teď kačenky, kterým už je šest týdnů.


A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...