pátek 30. ledna 2015

Bramborové placky

Toto je oprášený recept z dětství. Došlo k tomu po mé návštěvě na blogu Janky.. Inspirovala jsem se poté, co jsem viděla placky dělat Jančina manžela. Hned jsem zavolala svého muže, aby viděl, co někteří muži zvládají, ale chyba lávky. To jsem si naběhla. Dozvěděla jsem se jen to, že je má taky rád a proč je nedělám. Protože já je mám ještě raději, hned jsem dala vařit brambory s tím, že placky budu dělat až dnes. Nejlepší placky jsou pečené na litinové plotně. Tu bohužel nemám, stejně jako většina moderních domácností. Obětovala jsem na to postarší teflonovou pánev, kterou už nepoužívám, jelikož jsem si pořídila keramickou. Už jsem ji chtěla dávno vyhodit, ale teď jsem ráda, že jsem to neudělala.
Tak nejdříve recept.
Potřebujete:
Asi 8-10 brambor vařených ve slupce
10 pol. lžic hladké mouky
osolit
Oloupané brambory nastrouhat na vál na jemném struhadle, přidat mouku a sůl. Komu pálívá žáha, může přidat špetku jedlé sody. Vypracovat těsto tak, aby nebylo lepivé. Záleží na typu brambor.Takže můžete opatrně přidávat mouku. Raději po lžících.
Na pomoučeném vále uděláme z těsta váleček a odkrajujeme kousky těsta, které vyválíme na placičky a ty pečeme na rozehřáté pánvi nasucho. Opečeme z obou stran a ještě teplé pomastíme buď máslem nebo dobrým sádlem.
Doporučuji dělat menší placky. Líp se s nimi manipuluje. Tloušťka placky, cca 2 mm.











Starší hospodyňky recept na bramborové těsto jistě znají. Vložila jsem ho spíš pro ty mladší, které by se chtěly inspirovat. Já tomuto jídlu dám přednost před vepřo-knedlo-zelo. Uvařím si k tomu bílou kávu a pochutnám si líp, než kdybych si k tomu dala moučník.
Dnešní dopoledne jsem prožila hekticky. Rozdělala jsem si tolik chystání , že jsem pak nevěděla kudy kam. Těsto na placky, těsto na domácí nudle a v kastróle roštěnky. Prostě fofr. Všechno jsem zvládla, nic nepřipálila a roštěnky budou i na zítra.





středa 28. ledna 2015

I to je droga....

Pořád sebe i vás ujišťuji, že háčkovat nebudu, abych dala pokoj svému bolavému rameni. Ale je to jako droga. Zase jsem se neudržela a přidala pár srdíček. Budou se určitě někdy hodit. Některá jsem si zmenšila a ta jsou hotová rychleji. Musím to prostřídávat s dečkou, která nebere konce. Ale už zbývá jen pár řad a bude se prát, škrobit a vypínat.
Na bolavé rameno jsem si nechala koupit konopné mazání, tak doufám, že bolest ramene ustoupí.


pondělí 26. ledna 2015

Romantické srdíčko

Nic velkého, protože mám jeden rest, který musím co nejdříve dodělat, ale jen tak pro radost jsem uháčkovala malé srdíčko. Bude to drobný dárek, spíš jen malá pozornost. Srdíčko je uháčkované ze 100% bavlny Katka a měří 7 x 6,5 cm měřeno v nejširších částech srdíčka. Je okoukané z internetu, takže popis po mně nechtějte.
Háčkovala jsem za bedlivého dozoru naší Sáry. Výstupní kontrola musí být, to se nedá nic dělat.









A tak to háčkování dopadlo.





neděle 25. ledna 2015

Jak řekli, tak se stalo...

Podle předpovědi mateorologů u nás padá sníh už od včerejšího večera. Padá drobně, ale vytrvale . A tak to vypadalo o půl osmé ráno. A co u vás? Taky padá?












Brambořík verzus sníh. Barevně to jde hezky dohromady.

sobota 24. ledna 2015

Už mě to bere

Ač nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo něco dít na zahradě, doma už řádím. Asi za to může dnešní dopoledne, kdy tak krásně svítilo sluníčko. Teď už je pod mrakem a podle předpovědi a výstrahách meteorologů by měl padat sníh. To ale nemění nic na tom, že mě popadá chuť přesazovat kytky. Hymenocallis narcissiflora, český název jsem nikde nenašla, už několik sezón nekvetl. Když jsem si cibule kupovala v Brně na Zelňáku, od staršího pána, dozvěděla jsem se jen to, že je to hvězdník. Odnášela jsem si cibule zabalené v novinách a vůbec jsem nevěděla jak pokvete.Tato nádherná a krásně vonící cibulovina vypadá exoticky a dělala mně parádu na dvorku po dvě léta. Pak přestala kvést. Sára ji občas natrhla list, ale kytka to ustála, jen ten květ scházel, ale za to Sára nemohla. To já jsem to s kytkou nezvládla. Dnes jsem hledala návod na pěstování, abych zjistila, co je příčinou toho nekvetení. Byla jsem úspěšná.




Zjistila jsem, že zazimování dělám špatně a tak jsem rychle udělala opatření a možná jarní kvetení ještě zachráním. Cibule se mají na podzim vyndat z květináče nebo záhonu a mají se uložit do místnosti, kde je teplota kolem 17°C. Tak jsem to provedla se zpožděním, ale snad jsem to ještě zachránila.To uvidíme za pět týdnů od výsadby, která by měla proběhnout v dubnu. Já jsem cibule nechávala v květináči a ukládala do sklepa. Tam rozhodně není 17°C. Přesadila jsem je jen jednou , ale důležitější pro květ je právě ta teplota v zimním období. Tak uvidíme. Tak jsou teď cibule uloženy. Ale jedno pozitivum to moje nakládání s hvězdníkem mělo. Narostla spousta nových cibulek.

Další kytka, která mi dnes padla za oběť je tato kala. I u ní, jak jsem zjistila, jsem dělala chybu. První kalu jsem dostala od Janky, byla žlutá a protože jsem se nezeptala co s ní mám udělat na zimu, nechala jsem ji venku v záhoně a ona samozřejmě zmrzla. A tak jsem si koupila novou v této barvě. Až teď, když jsem hledala informace na netu jsem zjistila, že má ráda mokro a ne přímo slunce, ale spíš polostín. Chybovala jsem v tom, že jsem ji měla sice stále zalitou, ale na balkoně otočeném na jižní stranu. Holka mě asi proklínala. Už ji to neudělám. Dostane jiné místo. Tak i tuto krasavici jsem si dnes vzala do parády, vyndala hlízy z květináče, který byl taky uložený ve sklepě a dala jsem novou zeminu. Už si ji nechám doma a počkám si, až začne kvést. Tady u tohoto kultivaru je jedno, kdy se přivede ke kvetení. Já už po květech přímo prahnu. Ta letošní zima mně pěkně brnká na nervy.



Teď budu napjatě čekat na první lístky.





A takovou jsem letos dostala vánoční růži. Zatím se drží . Jeden rok se mi podařilo ji uchovat do dalších Vánoc. Nekvetla sice tak mocně, jako když jsme ji koupili, ale kvetla dokonce červeně. Měla jsem na ní navlečený papírový kornout. Letos mě manžel překvapil touto barvou.




Tak to je dnes z mého řádění všechno. Mějte pěkný zbytek víkendu.

pátek 23. ledna 2015

Trocha kytiček

Jeden amarylis už kvete a pomalu odkvétá. Další bude kvést za pár dní a třetí jsem si objednala od svého muže.




Ten druhý má stejnou barvu, ale rozhodla jsem se, že si každý rok koupím jednu cibuli a rozšířím tak svoji sbírku o pár různých barevných kultivarů.

Tipnete si jakou barvou se bude pyšnit tato cibule, kterou jsem dnes zasadila?




Fotka je nevalné kvality, ale není na ní nic zvláštního. Z ní se barva květu stejně nepozná.

Dnes jsme byli v Olomouci na pohřbu a na zpáteční cestě jsme si byli nakoupit v Prostějově. Viděla jsem tam pěkný brambořík a tak jsem po něm zatoužila. Manžel ho sponzoroval a tak bylo docela jednoduché přivézt si ho domů.



Jsem zvědavá, za jak dlouho ho umořím. On chce chladno a to já nemám skoro nikde. Ale snad to zvládnu.

Cuketa na česneku

Dnes to není nic pro chlapy. Alespoň mého muže bych s tím neuctila.
Je to jednoduché, za pár minut je oběd pro ty, co chtějí zhubnout, nebo si odlehčit.

Na pánev dám trochu oleje extra virgin, špetku soli a na tenké plátky nakrájený stroužek česneku. Chvíli restuji.
Omytou cuketku nastrouhám na dlouhé proužky.Jsou jako cuketové špagety.
Cuketové špagety hodím na pánev a opět restuji tak dlouho, až se voda odpaří.




Mezi tím si vyložím papírový košíček nebo formu na muffiny plátkem šunky, plátkem sýra a nakonec vyklepnu jedno vejce (ala Láďa Hruška). Osolím, okořením bylinkami a dám péct do vyhřáté trouby.







Hotovo a můžeme vybylit vejce z košíčku a naservírovat.




Dietní a rychlé jídlo i pro diabetiky.

pondělí 19. ledna 2015

Dva kohouti na jednom smetišti

Po tom, co jsem vypustila slepice i s kohoutem, který už je u nás doma asi dva roky a otevřela jsem i branku tomu novému, který prchl na samotku, se zpočátku nedělo nic zvláštního. Slepice hrabaly, kohout pozoroval jak se jeho holky činí. Kohout Pepan se držel stranou od davu. Po chvilce, kdy se k němu přiblížila jedna ze slepic, udělal pokus se jí zmocnit, ale když viděl kam slepice zamířila, vzdal to. Běžela ke starému známému kohoutovi.


Tak toto je náš původní kohout, říkejme mu třeba Ferina. Taky je to fešák a navíc hodný. Jen zřejmě včera neuhlídal jednu slepici a zůstalo po ní v ohradě jen trochu peří. Tak už máme slepiček jen 26. Bude jich ještě míň, protože asi pět jich je na vyřazení. V únoru budeme doplňovat mladými kuřicemi.




Kohouta Pepana už znáte, ale ten se teprve vybarví. Uvidíme, jestli bude taky hodnej a nebude nás klovat. Je to ještě mlaďoch, ale kokrhá už pěkně.
A teď vám představím slepičku, která vyrostla z kuřete - plivníka, které se vylíhlo v srpnu loňského roku.




Tato krasavice vyrostla z tohoto mrňouse.




Je to potvůrka. Klove nás do nohou, když jim neseme žrádlo. No prostě Plivník.
Pepan šel dnes do kurníku poslední. Počkal si až všichni zalezou. Stejně je to pokrok, že tam ze zahrady trefil. Myslím, že zítra už bude zase líp.

Kohout Pepan

V čera jsme si na hájence zamluvili nového kohouta. Máme hodně slepic a jeden kohout na takové hejno nestačí. Zvlášť, když přijde na některou ze slepic kvokání. Pak je potřeba ji dát co nejvíc oplodněných vajíček. Vy, co na můj blog chodíte často víte, že minulý rok se nám vylíhlo jen jedno kuře. Když už, tak už. Ať může slepice vodit víc než jedno kuře. Ráda pozoruji , když kočna učí kuřátka hrabat a hledat brouky v trávě. Večer nám z hájenky kohouta přinesli a manžel ho zanesl mezi slepice. Už byly skoro všechny v kurníku. Když šel manžel slepice zavírat, seděl nový kohout osamoceně a všechny slepice se semkly kolem starého kohouta. Asi to bude chvíli trvat, než si na sebe zvyknou. Ráno jsem se šla ke slepicím podívat a nový kohout pózoval na střeše kurníku. Už jsem se viděla, jak ho honím po dědině. Nevím co ho přimělo k tomu husarskému kousku. Jestli ho vypudil náš starý kohout, nebo se zalekl úkolu, který ho čeká. Možná ho popadla panika, když uviděl to hejno holek, které má obšťastňovat. Nakonec slétl jen do ohrady mimo slepice tam, kde byly dříve kačeny a pak husy. Tam má klid od kohouta i od slepic. Ještě chvíli počkám a po obědě je všechny vypustím do zahrady. Tam se uvidí, jestli se spřátelí na větším prostoru a já budu mít možnost je líp pozorovat, jak se k sobě chovají.




Chlapík je pěkně vybarvený, bylo by škoda, kdyby někam přelítl a něco ho sežralo.

neděle 18. ledna 2015

Na návštěvě ve chlívku

Počasí jak o aprílu. Po sněhu, který do rána napadl už není ani památky. Jen na místech, kam ho odhrnuli silničáři ještě zůstalo trochu sněhu ležet. Po obědě jsem vzala trekové hole a vyrazila jsem na špacír. Jak jinak u nás, než do kopce. Funěla jsem. Do kopce nestačím s dechem, ale to je jen špatná fyzická kondice, která se po zimním období jistě zlepší. Došla jsem na hájenku, kde jsem byla domluvená s paní, která chová kravičku plemene Jersey, že se přijdu podívat na telátko, které se narodilo cca před týdnem. Dovolila jsem se, jestli si je můžu vyfotit a protože majitelka nic nenamítala, můžu se s vámi podělit. Telátko je holka a tak dostalo jméno Anička.





Ve vedlejším boxu bydlí tato koza. Je to velký mazel a žárlivec. Když jsem fotila kravičky, zatahala mě za rukáv, abych si ji taky všimla. Tak jsem ji musela podrbat za ušima a udělat ji vlastní portrét.




Ráno jako v pohádce "Mrazík"

Včera jsem dost ponocovala. Nemohla jsem odejít od filmu v TV a tak jsem zjistila, ještě než jsem hupsla do postele, že sníh už nepadá. Ráno jsem se probudila do pohádky.








Sníh je mokrý a teď už svítí sluníčko, takže počítám, že dlouho nevydrží.



Je to tak trochu čára přes rozpočet. Manžel už začal chystat ve skleníku podmínky pro jarní sázení. Zemina uvnitř byla udupaná při stavění skleníku, takže nejdřív pořádně přerýt, pak ještě jednou a vpravit koňský hnůj a jaro může přijít.

sobota 17. ledna 2015

Žeby jim ta předpověď zase jednou vyšla???

Na víkend zněla předpověď, že nad 400 m nad mořem bude sněžit. A ono sněží.
Nevím jestli v těch 400 metrech, ale v 600 sněží. Předpověď říkala, že napadne až 25 cm sněhu. Tak to uvidíme ráno. Sněží hustě a vytrvale, takže i to jim možná vyjde.

Důkazem toho je tato fotka pořízená před dvaceti minutami.




A protože to zase na jaro nevypadá, musím se radovat alespoň z amarylisu, který jsem zhruba před týdnem vytáhla na světlo boží.






Další jsem vytáhla o několik dní později a už vidím, že i ten pokvete.

Dlouhé zimní večery nás hned tak neopustí a tak jsem zakoupila pár hadříků na nějaké tvoření. Co z toho bude zatím nevím, ale jakous takous představu mám. Z něčeho bude vnitřek do košíku z papírovách ruliček, z něčeho budou ptáčci nebo srdíčka a z plsti nějaké brože. Ale zatím to mám jen v hlavě.












pátek 16. ledna 2015

Domácí jogurt

Rozhodla jsem se, že už nebudu kupovat jogurty, ale, budu si je dělat doma sama.Za tímto účelem jsem si koupila jogurtovač. Na netu jsem našla spoustu receptů. V některých se používají různé jogurtové kultury jinde jen jogurt s živými kulturami. Očkovací kultury jsou dost drahé a tak jsem zvolila druhou variantu. Koupila jsem si litr plnotučného mléka ( v marketech je označované jako selské), ale já je kupuji v mlékárně v Otinovsi. K tomu jeden bílý Choceňský jogurt a šla jsem na věc. Mléko jsem přivedla těsně k varu tak, aby se začalo zvedat, ale neklokotalo. Odstavila jsem je a jak chládlo a udělal se škraloup, sundala jsem ho a čekala až bude mít mléko teplotu cca 40 °C. Pak jsem do něho dala tři lžíce bílého jogurtu, dobře rozšlehala a nalila do vyvařených skleniček. Zavíčkovala a zapla jogurtovač. Za šest hodin měl být jogurt hotový. Napoprvé se to moc nepovedlo. Chuťově byl dobrý, ale neměl tu správnou konzistenci. Byl trochu řidší. Vyslechla jsem si od manžela několik poznámek o tom, že zase máme o jeden krám v domě víc. Chvíli jsem myšlenku na pokračující výrobu nechala uležet, ale když na jogurtovač manžel opět narazil a zopakoval tu nejapnou poznámku, řekla jsem si, že to přece není možné, abych ten jogurt nedotáhla k dokonalosti.
Prošla jsem si opět internet a vše kolem domácího jogurtu a říkala jsem si, že jsem zřejmě špatně odhadla teplotu a očkovací kulturu jsem asi zabila. Včera jsem si tedy dala záležet a jogurt jsem dala do mléka až když jsem cítila , že je mléko jen o málo teplejší než teplota mého prstu. Při výrobě musí být taky dodržená hygiena, aby se mléko neinfikovalo nějakou plísní, nebo cizími kvasinkami. Tentokrát to vyšlo. Jogurt je lahodný a patřičně hustý. Takže cena doma vyrobeného jogurtu se s cenou jogurtu v obchodě nedá srovnat. O cenu sice nejde, spíš o zdravý jogurt bez všelijakých příměsí, ale spočítala jsem to alespoň zhruba.

Mléko stojí 23,-Kč
Jogurt max 380 g cca 24,-Kč

Celkem 47,-Kč

Jogurt vyjde na tři várky domácího jogurtu, takže výroba jedné várky ( šesti skleniček) vyjde na 30,-Kč a tedy jedna sklenička vyjde na 5,-Kč. S přidáním domácí marmelády o nějaký ten halíř navíc. Vím, ještě bych měla započítat energii, kterou jogurtovač spotřeboval, ale to je asi zanedbatelné. Důležité je, že vím, co jím a to mně za trochu té námahy stojí.










Tak co, jdete do toho, nebo už to dávno provozujete?

Rybí polévka

Rybí polévka je v některých rodinách oblíbená, někdo ji nesnáší, ale u nás je přímo milovaná.
Přidávám svůj recept. Letos byla zvlášť dobrá, protože byl dobrý celý kapr. Tak dobrou rybu jsme snad ještě neměli. Jestli to bylo rybníkem ve kterém vyrostl, nevím.

Postup:

Tentokrát manžel kapra vykostil. To znamená, že na řízky udělal filety a skelet jsem uvařila s kořením (pepř, nové koření a bobkový list) v osolené vodě spolu s hlavou. Tedy hlavami. Dostali jsme hlavu a vnitřnosti ještě od sousedů, kteří rybí polévku neradi. Vnitřnosti vařím zvlášť. Náš kapr byl jikrnáč, sousedův mlíčňák, takže jsme měli v polévce obojí možné.

Na základ polévky jsem si oblíbila mochovskou kořenovou zeleninu. Používám ji velice často právě proto, že je nakrájená na drobné kostičky a já v polévkách velké kusy zeleniny nesnáším.

Zeleninu si na másle orestuji, pro zvýraznění chuti. Přidám trochu hladké mouky a ještě restuji. Když jsou hlavy a vitřnosti uvařené, manžel hlavy obere, já si na menší kousky nakrájím vnitřní maso . Scedím vývar, do kterého vložím maso z hlav i vnitřností a přidám orestovanou zeleninu, špetku pepře a kurkumy. Chvíli povařím, nakonec přidám zelenou petřželku popřípadě slepičí bujón. Hotovou polévku podávám s opraženými kostičkami rohlíků.


Fazolová polévka

Už před časem jsem si naplánovala, že zařadím zase nějaké recepty. Dnes to bude fazolová polévka, kterou jsem dělala před pár dny podle babi Maňasové. Fazole jsem měla namočené od večera a šla jsem se podívat na net, jak někteří kuchaři tuto polévku dělají. Mezi prvními mně vyběhl blog babi Maňasové a její fazolačka. Já jsem doposud dělala jen jednoduchou fazolačku bez zeleniny, ale tato polévka mě oslovila a chtěla jsem ji vyzkoušet. Trochu jsem ji upravila. To bych ani nebyla já. Velký rozdíl v tom není, ale přece jen.

Postup:

1/2 balíčku namočených bílých fazolí jsem dala vařit. Než se uvařily doměkka, měla jsem čas na přípravu základu.




Nakrájela jsem si asi 5dkg anglické slaniny a tu jsem na pánvi orestovala. Přidala jsem jednu nadrobno nakrájenou cibuli a dál restovala. K tomu jsem přidala mraženou mochovskou kořenovou zeleninu, která je nakrájená na drobné kostičky a ještě chvíli jsem restovala.









Máme připravený základ pro fazolačku, který jsem přidala do vývaru s vařenými fazolemi. Současně jsem přidala na kostičky nakrájené brambory, trochu majoránky a vařila ještě asi 15 minut.




Nakonec jsem přidala jíšku, kterou jsem si připravila z másla a hladké mouky a ještě chvíli povařila. Poslední ingrediencí byly dva stroužky prolisovaného česneku. Naučila jsem se do polévek a některých dalších jídel přidávat špetku kurkumy. Je prý zdravá.Mrkající A tak jsem ji šupla i do fazolovky.



Hotovo, může se prostírat. Musím říct, že tahle fazolačka nám chutnala mnohem víc, než ta moje, obyčejná, bez zeleniny a brambor.


Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...