úterý 31. ledna 2012

Sára vyhlíží...

Sára zase něco, nebo někoho vyhlíží...

.


A dočkala se. Přijel Míša s Lucinkou...




To bylo vítání...

pondělí 30. ledna 2012

Veselá trojka

Je to jako droga. V koši mám hromadu prádla na žehlení, ale nemůžu se k tomu dostat. Ještěže mám k obědu zbytky od včerejška. Když se tak na to dívám, chtělo by to ještě nějaký košíček pletený z papíru aby byla velikonoční dekorace dokonalá. Tak vidím, že budu muset začít motat ruličky. Tak už víte, proč začínám tak brzo?



Na světě je zajíček

V přípravách na Velikonoce jsem zase o něco pokročila. Včera přišel na svět zajíček. Je to sice piplačka, zabere to spoustu času, ale nevypadá to zle. Vajíčka už jsou okoukaná a tak to chtělo změnu. Netvrdím, že vajíčka letos háčkovat nebudu, ale ta zvířátka mě víc baví. Předlohu zatím nenabídnu, tím jsem se zatím nezabývala, ale ty zkušenější z vás to zvládnou okoukat a těm méně zkušeným snad něco sesmolím. Alespoň to podrobněji popíšu a pak to sem přidám.


pátek 27. ledna 2012

Příprava na Velikonoce a jiné maličkosti

Dokončila jsem prostírky pod hrnečky. Je to dárek pro Míšovu přítelkyni. Mám rozháčkovanou dečku, ale musím od ní odskakovat k maličkostem, které mají souvislost s Velikonocemi. Letos budu háčkovat jen pár vajíček, zbytek budou kuřátka, slepičky a zajíčci. Zatím mám hotová jen dvě kuřátka, ale jdu se s nimi pochlubit.Košíček bude asi na květinovou dekoraci, ale taky by mohl být na cukrovinky k prostírkám. Uvidím.







čtvrtek 26. ledna 2012

Co dělá Sára?

Když nedělá lumpárny, tak se vyvaluje u krbu . Tento klidový režim dodržuje, když jsme spolu samy doma. Jak je tady páneček, je Sára rozjivená a to je to, co pánečka přivádí k zuřivosti. Stále chodí za ním, skáče po něm, dožaduje se hrátek a dělá to tím nejnevhodnějším způsobem. Tahá ho za manžety košil, poštipuje ho a když se nedomůže svého, je schopna tu manžetu u košile i urvat. Dnes jsme doma samy, jen já a Sára, takže je tady klid. Dokonce jsme se v klidu spolu podívaly na tenis, což s pánečkem není možné. Když se dívají spolu, je tam zase rvanice a páneček ji nakonec vyhodí a zavře se do pokoje docela sám. Sára to chvíli nese s nelibostí a skuhrá za dveřmi, ale nakonec pohodí své tělo ke krbovým kamnům a spí, nebo jen tak vejrá do plamenů a nakonec stejně usne. Dnes jsem Sáru zachytila na její rozhledně. Ráda odtud pozoruje cvrkot. Já jen tiše doufám, že ji nikdy nenapadne přeskočit zábradlí.
Včera se nám vrátil vnouček a to bylo vítání ! Na chvíli měl páneček klid. Sára se pověsila na Míšu a pronásledovala ho všude, kam se šustl.







úterý 24. ledna 2012

Ocenění blogu

Dostala jsem ocenění od Janky a moc si toho vážím. Děkuji Jani. Budu se snažit Tvoji důvěru v můj blog nezklamat.


Nechci si ocenění nechat jen pro sebe. Je pár blogů, které si je zaslouží a tak předávám dál. Blogů, které by si ocenění zasloužily by bylo mnohem víc, ale některé z nich už ocenění dostaly a další jistě dostanou..

http://jjanynka.blog.cz/ pro její kreativitu
http://mafinka01.blog.cz/ pro její krásné tráce s patchworkem
http://tetkapernikarka.blog.cz/ za její krásné dorty
http://fukcarinka.blog.cz/ za pěkná povídání a fotky
http://who7.blog.cz/ za pěkné veršování a články

neděle 22. ledna 2012

Sára má nový byt

Sára je zvláštní případ. Na rozdíl od Yorgy, která už mohla zůstávat sama doma a nic neprovedla, Sáru zatím doma nechat nemůžeme. V autě je jí špatně a tak ji nechceme při našich výjezdech do Brna vystavovat stresu. Zůstává na zahradě a v případě nouze se spokojí s plastovou přepravkou. U chovatele byla zvyklá s ostatními sourozenci na boudu a pobyt venku v ohradě, takže je zvyklá. To, co jsem popsala jsme praktikovali dodnes. Protože už přece jen přituhuje, nechali jsme ji udělat pořádnou boudu, aby nestrádala. Byla objednaná už dávno, ale jejímu tvůrci přece jen chvíli trvalo, než ji vyrobil. Uznejte, že už byl nejvyšší čas. Tohle napadlo za včerejšek, ale teď už je to jedno. Sára má svůj zateplený byt.





Sára a její sourozenci u chovatele. Poznáte mezi nimi tu naši divošku?


A teď Sářino zabydlování...


Ještě chybí nátěr, ale to už musí počkat až nebude mokro. Zítra bude mít bouda premiéru. Jedu k doktorovi.
Bouda má předsíňku a ložnici. Sára se s ní pomalu seznamuje a zítra si ji vyzkouší na ostro.


Pro Sáru to neznamená, že bude trvale venku, to bych jí nemohla udělat, ale je to takové nouzové opatření pro případ , že musí zůstat sama doma.


sobota 21. ledna 2012

Další zvířecí

Modelem mi byla žába z plsti, kterou jsem našla na netu, ale s plstí to neumím, takže je háčkovaná. Opět to může být přívěsek na klíče, na kabelku, nebo i hračka pro dítě.

Už jsem kdysi upustila od značkování svých prací, protože mě to rušilo, ale vracím se k tomu, protože jsem zjistila, že se moje věci objevily jednak na jednom nejmenovaném blogu, ale také před časem na Picasa web. Na první případ jsem přišla sama, na druhý jsem byla upozorněna. Na obou byly moje značky, ale protože jsem je nedávala přes výrobek, byly odstraněny. Nemám nic proti tomu, když někdo využije moje obrázky pro svoji potřebu, ale vydávat je za své mně přijde poněkud neslušné. Kdyby byl použit odkaz na mé stránky, pak není co řešit.To jen vysvětlení k tomu, proč znovu používám značku i když to obrázek ruší.

úterý 17. ledna 2012

O to se musím podělit


Toto zamyšlení mi přišlo mailem a nemůžu jinak, než se o ně s vámi podělit.




Důvod k zamyšlení.
U kasy v supermarketu si bere jedna stará žena igelitovou tašku na
uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že nepoužívá "ekologické" nákupní tašky: " Vaše generace nezná ekologické hnutí.
My mladí lidé budeme muset platit za starší generaci, která plýtvá prostředky !"
Když stará žena již odcházela z obchodu, pokladní jí povídá:
"Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!"
Stará dáma odpovídá:
"Za mých časů děvenko, jsme vraceli láhve od mléka a od piva do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je umyli, sterilizovali a znovu naplnili - jedna láhev se tak použila několikrát. V té době byly láhve opravdu recyklovány.
Za mých časů jsme chodili pěšky po schodech nahoru. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech či kancelářích.
Šli jsme pěšky do obchodu za rohem a nebrali jsme si auto, kdykoli jsme se chtěli dostat někam o dvě ulice z domu.
V té době jsme prali plínky, jednorázové papírové plínky jsme neznali. Vyprané prádlo jsme sušili na šňůře a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu.
Na usušení prádla jsme použili větrnou a solární energii. V té době jsme systematicky recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu sourozenci.
V té době byla v domě jedna televize nebo rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti.
A televize měla malou obrazovku ve velikosti krabice na pizzu, ne obrazovku o velikosti státu Texas.
V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují velké množství elektřiny.
Když bylo potřeba zabalit křehké předměty, aby mohly být poslány poštou, použili jsme jako výplň noviny nebo dřevitou vatu a balili jsme do krabic,které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.
V té době jsme na sekání trávníku používali ruční energii - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky.
Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba chodit do posilovny na běžící pásy, které běží na elektřinu.
Když jsme tenkrát měli žízeň, pili jsme vodu z fontány - nepoužívali jsme plastové kelímky nebo plastové láhve, které se zahazují po jednom použití.
Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky místo vyhazování jednorázové žiletky po každém holení. V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole,
místo používání rodinného auta, kde má matka službu jako taxi 24 hodin.
V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo jen možné a ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok.
Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícepásmovou, která je teď potřebná na široký sortiment elektrického příslušenství které dnešní mládež potřebuje.
Tak už mě přestaň srát s tím zeleným hnutím !

Nejsou hodiny, jako hodiny...

Včera jsem navštívila blog Kitty a tam byla řeč o kukačkách. O hodinách zvaných kukačky. Mám jedny takové doma a jsou hodně staré. Už léta nejdou. Je to památka na mé rodiče a kdykoli o ně můj zrak zavadí, vidím tatínka, jak hodiny natahuje vytahováním šišek. Nikdy bych se jich nevzdala už jen pro tuto vzpomínku. Kukačky teď visí v obýváku a když přijde návštěva s malými dětmi, vždycky musím několikrát předvádět, jak kukačka kuká. Pokud byly v provozu, kukaly každou půlhodinu jednou a v každou celou hodinu vždy tolikrát, kolik bylo právě hodin. Kitty mě přivedla na myšlenku, vyhledat opraváře. Už jednou jsme je dali k hodináři, ale nevěděl si s nimi rady a tak jsem se smířila s tím, že zůstanou jen jako nefunkční vzpomínka. Díky internetu jsem vyhledala hodináře, který je mojí velkou nadějí, že u nás bude zase jednou kukačka kukat.Je to skoro zázrak, že je od nás jen 25 km vzdálen a je ochotný s tím něco udělat. Nelekl se ani stáří hodin, které odhaduji minimálně na 100 let.



A že nejsou hodiny, jako hodiny, to uvidíte i na dalším obrázku. Ty dostal manžel, když odcházel do důchodu a máme je pověšené v kuchyni. Co je na nich zajímavého? Jdou obráceně, to asi proto, aby v důchodu bylo víc času. Já jsem si na ně tak zvykla, že když se podívám na normální hodiny, chvíli mi trvá než se zorientuji.


pondělí 16. ledna 2012

Dort k patnáctinám


14.1. Oslavil náš nejmladší vnuk své patnácté narozeniny. Je to zapálený fotbalista a proto dort vypadá tak, jak vypadá. U nás tradičně medový, potažený marcipánem, posypaný jedlou trávou. Věřím, že mu udělá radost.


.

neděle 15. ledna 2012

Sára má sníh ráda

Sára sníh přímo miluje. I když po ránu jít ven jí zrovna nevoní. Chvíli stojí mezi dveřmi, nasává pachy zvenčí a po důkladném protahování teprve pozvolna a s rozvahou opouští teplo domova. Ovšem kdyby tam ucítila kočku, vyrazí jak namydlený blesk. Na kočku však nemá. Ta vyběhne na plot a Sára tam pak kňourá a vzhlíží vzhůru ke kočce, jako by ji přemlouvala "polez dolů". Mají spolu zvláštní vztah, Sára by si s ní ráda hrála a na kočce je vidět, že by si taky dala říct, ale něco jí brání. Nejspíš kočičí ostražitost a zkušenost předků zakódovaná v genech. A teď Sára v mojí skalce. Nechci vidět, co v ní na jaře najdu. Jestli tam vůbec něco najdu, protože Sára je hrozný hraboš. Žádná myš si před ní není jistá . Na první fotce si můžete všimnout, že ocásek už je tak, jak má u bígla být.




sobota 14. ledna 2012

Celerová polévka

Při poslechu nejmenovaného rozhlasu o významu celeru v kuchyni, jsem vyslechla recept na celerovou polévku. Dnešní oběd by býval byl bez polévky, ale když jsem zjistila, že vše, co potřebuji mám v lednici, polévka byla za dvacet minut na stole.Ráda zkouším nové recepty a tento se u nás určitě uchytí. Nevím, jestli jsem něco nepřeslechla, ale i tak, jak jsem ji udělala, byla výborná, je zdravá a co hlavně, hotová raz dva. Navíc je to polévka šitá přímo na míru krizi, nebo recesi, jak chcete. Nebude vás stát skoro nic.

Ingredience:

Kousek másla
1 středně velká cibule
1/4 větší bulvy celeru,
1 kostka slepičího bujónu

Postup:

Na másle jsem orestovala na drobno nakrájenou cibuli a na hrubém struhadle jsem nastrouhala celer. Po chvíli restování cibule jsem přidala celer a ten jsem také ještě orestovala. Zalila jsem to asi litrem vody a vložila slepičí bujón. Vařila jsem asi 1/4 hodiny a bylo hotovo.
Porce byla pro dvě osoby, takže si to znásobte počtem stolovníků.
Podle původního receptu, by to měla být krémová polévka, takže by se na závěr měla rozmixovat. Připadalo mi to zbytečné a tak jsme ji snědli nerozmixovanou. Kdo má rád chuť celeru, jistě tuto rychlovku ocení.

pátek 13. ledna 2012

Že by?

Zdá se, že se paní zima hlásí o své žezlo.Před chvílí byla taková vánice, že nastala bílá tma. Než jsem vytáhla foťák, trochu se to zklidnilo, ale i tak je to na fotce patrné. To, co napadlo minule během včerejška slezlo. Dnes byla jen ledovka. A když už je tady ta zima, tak vám ukážu i zimně laděnou ka.. ne kačabu ne, už jsem byla pokárána za kačaby, takže tohle není kačaba ale přívěsek na cokoliv. Třeba na zip kabelky. Tip jsem dostala od Lidušky, ale byl to bez popisu, takže opět od oka.Po tolika kačabách už není problém uháčkovat kouličku a ksichtík se dá taky okoukat. Tak nejdřív ta vánice a pak přívěsek.



středa 11. ledna 2012

Mám hosta

Mým hostem je pravidelná návštěvnice mých stránek KatkaK. Uháčkovala Kačaby a jdeme vám je spolu představit.

úterý 10. ledna 2012

Zvířecí kačaba

Je to pár dní, co jsem uháčkovala další zvířecí kačabu. Tak jsem se do toho zabrala, že jsem šla spát až o půl druhé v noci. Je to opravdu návykové. Dělala jsem ji podle obrázku a tak si nejsem jistá, jestli poznáte co jsem vlastně uháčkovala. Myslela jsem, že vám ji ukážu až budu mít takových kačab víc, ale mezitím jsem se pustila do něčeho úplně jiného a tak než dojde na další kačaby, mohlo by se stát, že tahle už bude mít zase jiného majitele. Tak co, je poznat co jsem stvořila ?



neděle 8. ledna 2012

Filigránská dečka č.109

Tuto dečku jsem si vyhlídla už před Vánocemi a taky jsem ji začala háčkovat.Z mnoha důvodů jsem ji do Vánoc nestihla dokončit. Rozměr této dečky opět nesouhlasí s tím, co uvádí časopis, protože jsem použila moji oblíbenou přízi Moniku a oni uvádějí "ANCHOR ARTISTE MERCER CROCHET 15" . V časopise uvádějí, že by dečka měla mít v průměru 51 cm, moje má 45 cm. Určitě by vypadala jinak, kdybych ji nechala vypnout v čistírně, ale myslím, že vzor i při domácím vypínání docela vynikl. To můžete posoudit na tomto obrázku.

pátek 6. ledna 2012

Zima se drží

Celou noc padal sníh, vítr funěl a funí i teď. Měla jsem jet do Brna, ale zrušila jsem to, protože bychom se odtud nedostali. Před chvílí to sice projel traktor s radlicí, ale silnice je namrzlá a bez řetězů by to naše auto do kopce nevyjelo. Včera jsem měla v nose, že jsem paní doktorce zavolala a přeobjednala se.





A teď jedna fotka, která mě samotnou překvapila. Napadne vás, co jsem fotila a jak ?

čtvrtek 5. ledna 2012

Zima

Už v pět hodin ráno, sněžilo a bylo vidět, že vločky honí vítr. Když se rozednilo, bylo jasné, že dnes se nikam nevyjede, protože nás zaskočila zima. Silničáři tady byli sice kolem šesté hodiny, zřejmě posolili, ale do teď napadlo tolik sněhu, že budou muset přijet s radlicí. Včera jsem volala po jaru, než po takové nemastné neslané zimě a prosím, je to tady.





A stále padá...

středa 4. ledna 2012

Myška potřetí

Dnes jsem se pustila do trochu jiné podoby myšky. Byla pracnější, ale stojí to za to.Nejvíc mě potrápila hlavička. Začala jsem od čumáčku, abych potom mohla vháčkovat ouška a dost jsem se zapotila s vytvarováním hlavičky. Potom už nebyl problém.

úterý 3. ledna 2012

Nová myška

Pokus o další myšku dopadl poněkud líp. Změnila jsem postu při háčkování. Uši jsem uháčkovala zvlášť a potom je přiháčkovala k části tělíčka v místě, kde uši mají být a pak jsem doháčkovala zbytek myšky. Uši jsou větší a myslím, že myšce víc sluší.To děvčata posuďte samy.



A myška i mochomůrka už má nové majitele. Tak abych začala novou myšku.

pondělí 2. ledna 2012

Dost bylo Kačab

Mám rozháčkovanou dečku, ale občas si od ní odskočím na něco menšího a tak přišly na svět tyto dva přívěsky na klíče. Mochomůrka by byla docela pěkná ozdoba na vánoční stromeček, ale protože do Vánoc je daleko, bude zdobit něčí klíče.


Na mochomůrku mám popis, myšku jsem dělala jen podle obrázku, který najdete na této adrese http://www.vytvory.cz/?cat=217

neděle 1. ledna 2012

Sára s kamarádkou

Ještě pár fotek z návštěvy. Sáru to stálo zlomený ocásek. Byla to strašná divočina. Holky se honily po zahradě a zřejmě naše provokatérka dostala nějakou ťafku a bylo to. Už nebude šavlovat svým ocáskem. Možná, že se ji to srovná, ale moc tomu nevěřím.




Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....