neděle 29. dubna 2012

Slet čarodějnic

Tradice se mají udržovat a v naší malé obci se tato tradice před několika lety oživila a dodnes se udržuje. Velkou zásluhu na tom mají chalupáři. Bez nich by tady chcípl pes. Mužská část postaví májku a na hřišti připraví hranici. Čarodějnice obletí všechny chalupy co jich tady je, vymetou košťaty všechny kouty a připijí si s domácími na zdraví. Potom už nastává rej kolem ohně, pečou se špekáčky, pivo teče proudem a nějaká ta štamprlička slivovičky se taky vypije. Počasí bylo ekcelentní , to letos opravdu vyšlo na jedničku. Já jsem ani nelítala, ani jsem se nezúčastila reje kolem ohně. Přijely k nám děti a protože návštěva byla předem avizovaná, tak jsem naložila maso na grilování a po průletu krasavic jsme zasedli na dvorku a grilovali jsme. Velice opatrně, protože je sucho a pofukoval vítr. Všechno dobře dopadlo a tak vám teď můžu podat malou obrazovou reportáž.

Sluníčko dělalo divy, během jednoho dne snad všechno rozkvetlo.


.



I Sára si užívala krásného slunného dne a vyhřívala si kosti na balkoně.


A teď to hlavní, roj čarodějnic, který se na svých košťatech usadil před naším domem.


Uznejte, že jsou jedna hezčí než druhá.


A tady už vytáhly hospodáře se slivovicí.


Děvčata sice vyhrožovala, že jsou to poslední čarodějnice, ale já tomu moc nevěřím. Za tu legraci, co si užijí trocha toho starání stojí.

středa 25. dubna 2012

To není naše.Škoda...

To co uvidíte na fotkách není naše, ale jednoho z našich sousedů. Škoda, líbilo by se mi mít takové rarášky v chlívku. Mám ráda kolem sebe zvířátka, protože ta neublíží ani pohledem, natož slovem. Musím se přiznat, že i když u nás včera foukal studený vítr a já jsem vyběhla z domu jen polehku, v tenkém svetru, bez ponožek, ale s foťákem, vydržela jsem v té zimě půl hodiny pozorovat malá kůzlata, jak poskakují kolem svých matek. Jedna z koz měla jedno kůzle a ta druhá dvě. Kozlíka a kozu. Kozlík je ten černý. Byla to podívaná pro bohy. Obzvlášť ta kozička - jedináček byla veselá a tak skotačila, že jsem pozorováním jejích kousků načerpala energii i já. Tak, jako ta kůzlata už bych sice poskakovat nedokázala, ale odcházela jsem domů svižným krokem a s veselou myslí (možná za to mohla zima a já si jen namlouvám, že to způsobila kůzlata). Přesto, že tráva u nás zatím moc nenarostla, kůzlátka si svoje bříška nacpala k prasknutí a z ničeho nic se sebrala a i s matkami a ovečkou se ubírala k domovu. Nevím, kdo dal k návratu pokyn a jak, když nebylo slyšet žádné zamečení. Zvířátka odcházela z pastvy jako jeden muž. Na mém zážitku je vidět, jak málo stačí člověku, jako jsem já, ke štěstí. Hned jsem měla lepší náladu a včerejší dopolední splín byl tentam. Doufám, že mně to chvíli vydrží a dobrou náladu nepokazí veterinář, který přijde zkontrolovat naše včelstva, jestli se neprokáže nákaza včelím morem. To by byla rána největší, která by mě vrátila do depky na hodně dlouho. Držte nám palce.












Snad i na vás zapůsobí tato drobotina podobně jako na mě.

pondělí 23. dubna 2012

Něco málo kvete

Moc mě nebaví fotit, protože není téměř co. Na zahrádce smutno, jen pár tulipánů začalo kvést a sem tam něco ve skalce. Bída a utrpení.








Tak vidíte, nic moc.

sobota 21. dubna 2012

Pečení - nepečení

Dnešní moučník je nepečený. Na nových stránkách Jany jsem našla úžasný recept. Nedal moc práce, ale musela jsem si ho opět upravit k obrazu svému.
Ingredience:
  • dvoje máslové sušenky Opavia
  • mascarpone 250 g
  • tučný tvaroh ve vaničce 250 g
  • asi 100 ml smetany ke šlehání
  • dvě 100 g čokolády na vaření
  • 1/2kostky másla (1/8 kg)
  • jahody, maliny nebo jiné ovoce na ozdobení
Postup:
Sušenky najemno rozdrtíme, smícháme s máslem a vtlačíme do kulaté dortové formy.
V míse smícháme mascarpone, tvaroh, šlehačku a čokoládu, kterou jsme si rozpustili ve vodní lázni. Tuto hmotu nalejeme na korpus, ozdobíme ovocem a dáme přes noc do lednice ztuhnout.




Když porovnáte oba recepty zjistíte, že jsem použila jinou čokoládu a taky její množství je odlišné. Udělala jsem to z jediného důvodu. Bílá čokoláda má s čokoládou společného stejně, jako Hera s máslem. Vzhledem k tomu, že i jahody se máčejí do čokolády si myslím, že to bude chutnat stejně dobře, jen ty jahody se na tom hnědém krému moc nevyjímají. I s tím jsem si trochu poradila a pokapala jsem je bílou polevou. Protože dortík je k Míšovým narozeninám uprastřed jsem napsala M . Při přípravě jsem ušetřila spoustu času, který by zabrala příprava medového dortu. A protože nikdo nepřijede, takový menší mls pro tři - čtyři mlsouny úplně stačí.

Zřejmě jsem měla větší průměr formy, protože dort je mnohem nižší než ten Janin. To ale vůbec nevadí, když se to při servírování postraší šlehačkou bude to i tak kalorická bomba.


středa 18. dubna 2012

Opět něco z mé papírové tvorby

Asi před týdnem mě požádala přítelkyně mého švagra o upletení košíku na ukládání CD. Jako formu jsem použila krabici od bot. Tam se vejdou "céda" ve dvou řadách za sebou. Košík by měl ladit k mahagonovému nábytku a tak jsem ho namořila lihovým mořidlem mahagon a přetřela dvakrát bezbarvým, vodou ředitelným lakem ETERNAL. Doufám, že se bude líbit.


sobota 14. dubna 2012

Co je nového na našem dvorku...

Nejdřív se dnes stalo to, co jsem předpokládala. Krajta dnes mění majitele. Skoro je mně to líto, ale mladí nemají vlastní bydlení, jen jeden pokoj a když bude miminko, nebude místo na velké terárium.Ovšem věřím tomu, že až se poměry změní, nějaká ta hadice se zase objeví.
Ale teď k tomu, co mě zajímá ze všeho nejvíc, slepice. Obnova hejna měla nastat až v pondělí, ale manželovi i drůbežárně se hodil dnešek líp, tak se jelo pro Dominant modrý už dnes. Jsem ráda, protože starý kohout a pár jeho 2,5 roku starých družek bude postupně končit a octnou se v mrazáku. Nové by měly za 14 dnů začít snášet. Nový kohout a jeho osm krasavic se zabydluje v kurníku, který bude za týden útočištěm pro 12 husokačen typu Mulard. Tato transakce je dokladem toho, že i u nás začalo jaro i když v zahradě to tak zatím nevypadá. Kačeny tady měly být už o Velikonocích, ale rozvoz drůbeže nedopadl dobře. Auto, naštěstí ještě nenaložené drůbeží havarovalo a tak manžel čekal na benzínce v Prostějově, kde měl být uskutečněn obchod, marně. Rozhodli jsme se, že si pro kačeny zajedeme sami přímo do drůbežárny. Mělo by se tak stát příští týden. A teď následuje foto nových kuřic.


Dominant modrý -
Předností jsou vysoké parametry snášky nad 310 vajec ověřené v testační stanici v klecových podmínkách intenzivního typu chovu. Charakteristická je hnědá barva skořápky vajec.
Atraktivní je šedá až modrá barva peří dospělých nosnic s žíhanou kresbou u kohoutů.
Průměrná hmotnost vajec je61,5 g

Tolik ke slepicím a teď naše psina. Šla se mnou jako vždy ke slepicím, protože je záchtivá a co kdyby slepice dostaly něco, co ona taky ráda. Třeba rohlíky namočené v mléce. Když zjistila, že nic takového jim nenesu, pustila se do zahrady a u plotu vyčenichala komplice. Nebylo možné ji odvolat. Musela jsem použít fígl, který na ni platí. Hodit do plechové misky pamlsky z takové výšky, aby to udělalo co největší randál. To funguje spolehlivě. Byla u misky cobydup.



středa 11. dubna 2012

Chrastící medvídek

Během včerejška a dnešního dopoledne jsem si střihla medvídka - chrastítko. Sedící měří 9 cm , v bříšku má obal od hračky z kinder vajíčka, do kterého jsem dala pár korálek. Je to bezpečná hračka, protože ke korálkům se dítě nedostane, je uháčkovaný ze 100% bavlněné příze Monika, takže žádná alergie. Lze prát v pračce.

úterý 10. dubna 2012

Ještě jednou Krajta královská

Náš nový přírustek do domácnosti jsem vám už představila. Dnes už jsem si na ten pocit, že je v domě nový škrtič zvykla a už ho začínám mít i ráda. Musím dát vnukovi za pravdu, že je opravdu krásná a asi i krásnější než hroznýš. Navíc jsem se dočetla, že nekouše, což je v mých očích přednost. Hroznýš nebyl takový kliďas. Toho bych nepochovala ani za nic, ale tahle krasavice se toho možná někdy dočká. Užovku červenou jsem občas do ruky vzala. Tam byla jistota, že ani nekousala a nebyla jedovatá. Tihle škrtiči kousnout můžou a i když jedové zuby nemají, nemusí to kousnutí, vzhledem k tomu co žerou, být vždy bezpečné. Dost řečí, krasavice čeká na váš obdiv. Vidíte, že od včerejška nezměnila stanoviště a možná ani polohu svého líného těla. Asi se jí tam líbí.




Dnes jsem měla lepší příležitost ji vyfotit tak, aby jste z toho něco měli. To bude tím, že jsem k ní změnila postoj. Už se jí tolik nebojím a tak jsem strčila ruku s foťákem do terárka. Vidíte sami, že je to lenoch. Od včerejška se ani nehla. Myslím, že ani nezaznamenala, že ji fotím. Přesto, že jsem fotila s bleskem.

Jaro ne a ne přijít...

Všude už něco kvete, ale u nás, krom zlatého deště nic. Po návštěvě blogu Janky jsem se vydala na zahrádku s foťákem. Ne, že by bylo co fotit, ale proto, že jsem chtěla zaznamenat rozdíl několika set metrů nad mořem. V nadmořské výšce 630m to vypadá takto.

Tulipány mají sem tam na květ, ale zatím spí.


Narcisky a krokusy jakbysmet.




Jedině libeček se začíná vytahovat.




Ani ten zlatý déšť nic moc. Zdaleka není naplno rozkvetlý.




Co na to říct? K nám to pravé jaro stále ještě nepřišlo. Vždyť v neděli poletoval dokonce sníh. Včera svítilo sluníčko, ale zima byla jako v Rusku.
Na zahrádce se dělat nedá, když našinec nechce ochořet. Funí severák, takže zase rychle šup ke krbu a háčkovat.


pondělí 9. dubna 2012

Velikonoční střípky 2012

Dnes je sice velikonoční pondělí, ale u nás už je po všem. Chalupáři chodí na mrskut už v neděli aby si mohli dát štamprličku a v pondělí bez obav usednout za volant. Dnes ráno přišli jen dva přespolní kluci a tak nastal klidový režim. Mám pro vás několik fotek a taky jednu hádanku a překvapení. Tak nejdříve ty velikonoční střípky. Něco z mé tvorby, něco z velikonoční výzdoby , která je díky Sáře velice skromná a trvale přemisťovaná z místa na místo, podle toho, kam Sára nedosáhne.









Sára byla dost v pohodě, hárání doznívá a musím říct, že se zklidnila. Ne docela, ale poznat to je. A co je hlavní, štěňata nebudou.






A toto je slíbená hádanka. Poznáte co je to za hmyz ? Že mám vnuka posedlého chovem exotů, to už víte a to by vám mohlo trochu napovědět, co a proč chovám.




A ještě je tady to překvapení. Užovku červenou už Michal prodal, hroznýš královský mu uhynul nejspíš na otravu. Koupil ve zverimexu potkana, který byl asi předtím postříkaný něčím proti parazitům a had po pozření potkana nepřežil. Vyzvracel ho sice, ale to už bylo pozdě. Minulý týden si z výstavy zvířat přivezl dalšího krasavce, tentokrát krajtu královskou. A kde myslíte, že skončila. Opět bydlí v teráriu, které si vyrobil pro chameleony. Když jsem ji šla ráno vyfotit, málem jsem omdlela, protože jsem ji nikde v terárku neviděla. Myslela jsem, že utekla, ale pak jsem si řekla, že neměla kudy, protože je tam jen ventilace zadělaná hustou mřížkou. Nakonec jsem ji objevila u stropu terária na umělé kytce.






neděle 1. dubna 2012

Apríl, jak má být...

Nevím čím začít, jestli tím, že mě Sára vzbudila před pátou hodinou a já jsem tak mohla nafotit svítání, nebo tím, jak vrtkavé bylo včerejší a dnešní počasí. Začnu včerejškem. To padal sníh, chvíli pršelo, ale taky padaly krupky. Na střešních oknech to jen šustilo. První fotka patří Sáře, kterou jsme zapomněli na balkoně, nebo spíš se tam zapomněla ona sama a pak na mě nakukovala do okna a z jejího výrazu bylo patrné co si myslí. Bylo to něco jako "tak co je, sedíš si u počítače a já tady mám mrznout ?"


Dnes ráno v těch pět hodin bylo pěkně zima. Slepice měly zamrzlou vodu v napaječce a zmrzla i voda v konvi.
Byla ještě i tma, jen na východní obloze už svítalo.



A to už je ráno a sněhový poprašek.


A Sára se podruhé probouzí. Je po klidu...





Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...