čtvrtek 31. října 2013

Začalo to jako slon, ale...

O našem úspěšném setkání jste si už určitě přečetly v článku na stránkách Janky, která to popsala přímo skvěle nebo na Ženském klubu, či na stránkách dalších účastnic srazu. Já jsem se k tomu ještě nedostala a tak se o to pokusím aspoň teď, ale vezmu to z trochu jiné stránky.
Kdyby jste nás pozorovaly, nevěřily by jste vlastním očím. Když se setká tolik žen pohromadě, většinou se chytnou za jazyk a plkají a plkají. Ne, že my bychom neplkaly, ale každá u toho plkání měla ještě plné ruce práce. Mrkající Hela* pletla, Janka s Vendy píchaly do polystyrenových koulí mašličky, Evina a Šárka se pokoušely mě, natvrdlinu naučit frivolitky. Bylo to pro ně náročné, jelikož já jsem nejdřív vůbec nechápala. Šárka byla tak hodná, že nafotila základy frivolitek a poslala mi je mailem. Abych vůbec někdy, něco ušmodrchala, musím nejdřív doma najít člunky s háčky, které jsem před sebou tak dokonale ukryla, že ne a ne je najít. Ale jsem ráda, že jsem si je ukryla já sama a ne ten doktor Alzheimer. To by bylo horší. No ale to jsem odbočila. Prostě jsme tvořily a tvořily. Já jsem měla připraveno pár zvířátek, nějaké dečky, zvonky a vločky. Zvířátka se líbila a mizela před očima a tak jsem háčkovala další. Ani jsem si nevšimla, kdy je Janka tak pěkně nafotila. Mě to nenapadlo je rozložit a vyfotit a tak jsem si dovolila její obrázek vypůjčit. Během soboty jsem udělala ještě dvě kočky, ty tady bohužel nejsou. Další dvě kočky z černé příze si objednala jedna chalupářka, ale ty musím dělat za plného světla, protože večer bych na to neviděla. Až je udělám, pochlubím se.





Naďa - Kukina mě požádala, jestli bych ji uháčkovala slona. Přikývla jsem, ale slon se nějak nedařil. Naďa chtěla většího, ne jako přívěsek a tak vznikla tato rybka. Na slona ještě dojde.



Na závěr bych trochu shrnula své vlastní dojmy ze setkání.
Poznala jsem pár žen, které jsou velmi tvořivé, vstřícné a veselé. Nejen, že jsme se společně pobavily, ale také jsme se jedna od druhé něčemu přiučily a troufám si říct, že z virtuálních přátelství vznikla ta skutečná, a to je snad ten největší přínos tohoto setkání. Především nám vyšlo počasí, děvčata byla očividně spokojená a to mě vede k tomu, abych přemýšlela o tom, kdy a kde se setkáme příště. Možná před Velikonocemi, ale to záleží hlavně na děvčatech, která to mají k nám dost daleko. Prostředí penzionu je pěkné, ubytování je možné zajistit pro 20 lidí a pokud by nás bylo víc, pak jsou možnosti ubytování i v Protivanově, což je jen 4 km od Repech. Tak přemýšlejte a hlavně se připravujte a tvořte. Hned po Vánocích téma Velikonoce. Mrkající

neděle 13. října 2013

Kokosové kuličky v čokoládě

Na internetu jsem kdysi našla recept na kokosové kuličky do košíčků a pro jistotu jsem si je uložila mezi recepty. Tentokrát jsem je chtěla vyzkoušet. Nejsou pracné a jsou dobré. Jako stvořené ke kávě, místo sušenky. Všechno, co vyzkouším si dávám do receptů sem, abych je v případě potřeby rychle našla a taky se o ně mohla podělit s vámi.

Ingredience:

20 dkg másla
10 dkg práškového cukru
20 dkg strouhaného kokosu
podle chuti vaječný likér (dala jsem trochu rumu, vajčák doma nemaje)
Rozpuštěná čokoláda na vaření a bílá poleva. ( použila jsem mléčnou čokoládu od cukrářů)

Postup:

Změklé máslo smíchat s moučkovým cukrem, kokosem a likérem. Na chvíli dát do ledničky ztuhnout.Nechala jsem je v lednici do rána a ráno jsem si rozpustila obě čokolády a připravila košíčky. Do každého košíčku jsem nalila na jednu stranu tmavou čokoládu a na druhou polovinu bílou polevu. Do toho jsem posadila kokosovou kuličku. Nakonec jsem dozdobila každou kuličku čokoládovou spirálkou. V rukou už nemám tak velkou jistotu a pytlík s polevou dost pálil, takže spirálky jsou roztřesené. Ovšem na chuti to kuličkám neubere.
Zbyly obě polevy, takže jsem ještě sedm košíčků naplnila a do středu jsem dala lískový ořech a obsypala oříškovým krokantem. I to je dobrá varianta.Obojí se hodí i jako vánoční cukroví.




Opět směsice

Podzim už zasáhl i nás a barvičkami domaloval to, co dělá podzim podzimem. Chvíle, než krásně zbarvené listí zcela opadá a než převezme žezlo paní zima, mám ráda. Naštěstí nejsou plískanice a občas vyleze i sluníčko, takže se dá říct, že beru podzim na milost i přesto, že se znatelně ochlazuje.





Stejně nejlíp se dívá na nadcházející podzim za oknem. Zvlášť, když fouká.




Průběžně, po večerech háčkuji. Momentálně mě drží figurky a tak jsem stvořila méďu a jezevčíka. Ten mně dal zabrat. Než se jezevčíkovi začal aspoň trochu podobat, byla i páračka. Oba je možné použít jako přívěsky na klíče, na aktovku, či kabelku.




A ještě jsem si vystřihla jednu kačabu v italských barvách. Ta už má i majitele. Je určena pro kavárníka.Smějící se

středa 9. října 2013

1. narozeniny

Před rokem přišel na svět náš pravnouček Daneček. Čas běží jako voda a Daneček má první narozeniny.

pondělí 7. října 2013

Nastal čas

Ano, nastal čas, abych vás pozvala na první setkání členek Ženského klubu. Jak mnohé z vás víte, v únoru roku 2008 jsem založila blog nazvaný Ženský klub. V tomto klubu se soustředilo celkem šedesát sedm žen, milovnic ručních prací. Prvotní nadšení bylo obrovské a já jsem z toho měla velkou radost. Postupem času začal zájem o zveřejňování ručních prací trochu upadat, nicméně jsou zde stálice, které se o chod klubu a nové příspěvky vytrvale starají. Před časem mě začala pronásledovat myšlenka na uspořádání setkání těchto žen. Hlavní ideou bylo to, že když už nás svedl dohromady internet a společné zájmy, nebylo by od věci, abychom se poznaly i osobně. A protože jsou děvčata z různých koutů naší vlasti, bylo potřeba pro ně zajistit ubytování. Oslovila jsem majitele penzionu Lada a nakonec jsme se dohodli, že nám poskytnou nejen nocleh, ale i zázemí pro naše setkání. Z toho vznikl i nápad, ukázat to, co dokážeme stvořit a také jak to tvoříme. Toto setkání se koná 26 a 27.10. a v plném počtu se sejdeme v sobotu po obědě, asi ve 13 hodin. V restauraci penzionu budeme předvádět to, co umíme a v neděli dopoledne asi od 10 hodin v tom budeme pokračovat až do rozjezdu děvčat do svých domovů. Možná se vám některé výrobky natolik zalíbí, že si je budete chtít odnést domů. I ta možnost tady bude. Pokud nejste z daleka a zajímají vás ruční práce, jste srdečně vítáni. Budeme mít radost, když přijedou zájemci i ze širšího okolí. Drahanská vrchovina skýtá mnoho možností zábavy. Je zde krásná cyklistická stezka, v blízkosti zámek Plumlov a i obyčejná procházka lesnatým krajem vám udělá dobře. Co všechno tady bude k vidění najdete na stránkách Ženského klubu. Srdečně zveme každého.


neděle 6. října 2013

Cesta do města

Tentokrát jsem si nezapomněla přibalit foťák. Byla jsem si pro novou občanku, jelikož ta stará by byla za pár dní neplatná a než manžel objel už po několikáté blok, lelkovala jsem a udělala pár fotek. Je jasné, že by jste lehce uhodli , kde jsem si pro občanku byla, proto po vás nic takového nechci.Tento dům se mi vždycky líbil a teď, když má novou fasádu, se mi líbí ještě mnohem víc. Za tu dobu, co bydlím na vsi, se v mém rodném městě hodně domů opravilo a Brno zkrásnělo.




Tahle cedule mě pobavila . Škoda, že to bylo foceno jen z auta a za jízdy. Nemohla jsem to vyfotit líp. Kde asi ti pejsci můžou vykonávat svoji potřebu, když ne na trávu? Měli tam spíš dát ceduli "Sbírejte exkrementy po svých psech."




A na závěr další kousek do mé kolekce určené pro sraz "Ženského klubu" . Bílá myška bude dělat společnost skřítkům.

čtvrtek 3. října 2013

Nejsem rozhodnutá

Začala jsem se skřítky a teď nevím co s nimi. Nejspíš z nich nadělám přívěsky na klíče. Tyto figurky by mohly sloužit i jako hračky pro děti, ale jsou dost prťaví. Skřítci měří 9 a 8 cm a mochomůrka jen 6 cm. Nechám to zatím otevřené a časem se rozhodnu.



Loupáčky

500 g  hladké mouky 230 ml  mléka (pokojová teplota nebo vlažné) 100 g  změklého másla 75 g  cukru 1  vejce (pokojová teplota) 30 g  čerstvé...