Slepice

Slepice, které máme od loňského jara začaly ve snášení pauzírovat. Přepeřovaly se a manžel naznal, že je potřeba doplnit hejno. Ovšem v drůbežárně, kde běžně slepice nakupujeme už bylo vyprodáno a tak dpšlo na hledání v inzerci na internetu. Nejbližší inzerát byl z Rájce Jestřebí a tak se tam manžel rozjel. Koupil osm slepiček ISA Brown. Je to slepičí hybrid vyšlechtěný speciálně pro vysoké snůšky. Slepičky se nechají snadno ochočit. S tím ochočením to je asi pravda a teď se ukáže, jak je to s tou snůškou. Zatím ani jedno vejce. Slepičky jsou u nás od 11.10. a měly by podle chovatele začít snášet za čtrnáct dnů. Tak mají na čase, aby se předvedly. Dnes už mají ve svém bytě veškerý komfort. Snášedla, hřad a krmítka i pitko. Zdědily totiž byt po kachnách a husách a tam snášedla a hřad chyběl. Mezi staré slepice jsme je nedali, protože by jich bylo moc pohromadě a nevíme, co jsme si přivezli, takže jsou zatím v takové karanténě. A tady jsou krasavice vyfocené už před těmi čtrnácti dny.

Chovatel říkal, že je krmil jen chlebem namočeným ve vodě. Když jsme jim to předložili, ani se toho netkly. Naše slepice jsou zvyklé na jiný jídelníček. Dostávají brambory se šrotem, směs pro nosnice, naklíčenou pšenici, chleba namočený v mléce, slunečnici, řepu a dokud je tráva, tak každý den koš trávy, pokud už ve výběhu všechnu zlikvidovaly. Nesmí chybět skořápky a vápenný grit. Brownky, když dostaly první krmení, brambory se šrotem, vrhly se na to, jakoby nikdy před tím nejedly, a tak počítám, že brzy budou taky líp vypadat a začnou snášet.

I stará babka může...

Dnes to bude článek ne o tom, co dělám, co peču, nebo co vařím, ale o mně samotné.

Od jara letošního roku z malérů nevycházím. Myslím tím maléry zdravotní. Nejdřív hrozná chřipka, nejspíš se zápalem plic, pak trombóza a oboustranná plicní ermbólie. Pobyt v nemocnici... Když už se zdálo, že nejhorší mám za sebou, začaly mně vypadávat vlasy. To se zdálo, že nic horšího už mě nemůže potkat a přestalo mě všechno bavit. Na radu lékaře jsem si zakoupila bobule, které měly zastavi padání a zlepšit stav vlasů. K tomu ještě kúru, která by měla mít složení jako placenta. Moc jsem tomu nevěřila, ale padání se zastavilo a vlasy jsou kvalitnější. Kadeřnice dokonce naznala, že už mám i nové podrosty. Huráááá. Přestala jsem se barvit a je ze mně šedá myš. Ale to mně vadí ze všeho nejmíň. Zdálo se, že i zdravotní stav se stabilizoval, ale to bych nebyla já, kdyby se zase něco nepřidalo. Přišel problém s močovými cestami. Antibiotika, opět několikadenní pobyt v nemocnici, po propuštění jsem dobírala ATB ještě doma. Po kontrole se to moc nezlepšilo, a tak přišla další ATB. Včera přišla potěšující zpráva od paní doktorky, že CRP se zlepšilo ze 137 na 20. Není prý to ještě ono, ale já mám ještě půl krabičky ATB dobírat, tak snad do příští kontroly v listopadu to bude podle předtav paní doktorky.

No, tak a teď to pozitivní. Když se mně všechno tak hroutilo, řekla jsem si, že si musím udělat aspoň nějakou radost a nechala jsem si udělat nehty, abych si trochu zvedla sebevědomí. Nechala jsem si udělat nové brýle na čtení, protože se mně o půl dioptrie zhoršil i zrak. Kdybych sečetla náklady na moji osobu za letošní rok, tak by to byla určitě pětimístná číslovka. Jen za ty brýle s nejobyčejnější obrubou, na kterou byla ještě sleva jsem zaplatila 3800- Kč. To jen pro představu jak dobře si žijí důchodci. Mám štěstí, že jsme šetrní a máme něco naspořeno z dob, kdy jsme byli oba aktivní a pracovali jsme. Manžel ještě do nedávna. Vždycky jsme mysleli na zadní vrátka. Žít jen z ruky do úst, jak to má dnes většina důchodců, tak ani brýle, natož nehty, by nebyly. O zubech ani nemluvím. Ty už mně snad vydrží až do krematória.

A když už jsem se děvčata tak rozkecala, tak přidám za odměnu, že jste vydržely číst až do konce, nějakou fotku.

Teď už do hlíny jen v rukavicích. Ale já jsem schopná si tu parádu ulámat i u pouhého převlékání postelí. Můžu vám říct, že do včerejška jsem neměla náladu na nic. Už mě netěšily ani zbytky kytek v truhlících. Jen to počasí se mně líbí. Mohlo by trochu zapršet a zase se vrátit sluníčko. Depresivní počasí by mně na náladě nepřidalo. Teď už se těším, až se potkám s děvčaty z Ženského klubu na našem setkání v Kojetíně. Doufám, že mě nic nepříjemného do té doby nepotká a budu si to s holkama užívat.