úterý 22. srpna 2017

Obyčejný den

Dnešek byl ve znamení cesty do Brna na ortopedii, kde se mělo vyjasnit co způsobuje bolesti v kyčlích. Rentgen ukázal artrózu II. stupně, ale taky to, že bolesti jsou zapřičiněny především stavem bederní páteře. No, tak hlavně, že už mám jasno.
No a tak jsem se vrhla do práce přesto, že klouby bolí. Musím prý se s tím naučit žít. Tak to zkouším.
Včera jsem pekla dva plechy rajčat a protože byla hodně mokrá, dopekla jsem je dnes po návratu z Brna a vyšlo to do tří skleniček. Nakládala jsem je s česnekem a snítkou tymiánu do olivového oleje.





Po návratu z Brna manžel otrhal ostružiny a já jsem z nich vyrobila sedm skleniček rosolu.




A můj pilný muž stačil ještě vykopat část ranných brambor a zaskočit do lesa, aby zjistil, jestli něco roste. A ono roste.





Zítra bude k obědu houbová omáčka a ve čtvrtek ovocné knedlíky s ostružinami. Zahrádka vydává své plody a tak pestrost jídelníčku je zajištěna. Rajčat musím zpracovat ještě dva koše. Už mám nějaké kečupy, ještě udělám podle Milušky palivce a nějaký rajský protlak. Zavařených mám 52 sklenic okurek a čekají mě ještě papriky se zelím. Jen nemůžu moc kvaltovat, protože musím těm svým zádům a kloubům občas ulevit a tak se jdu natáhnout do pelechu. A teď už jdu taky, takže dobrou noc všem.

neděle 13. srpna 2017

První procházka

Už pár dní chodí slepice s kuřaty ven ze svého dočasného obydlí. Zatím jen po dvorku, který zatarasím tak aby kuřata nemohla do zahrady. Nechci je ztratit z dohledu. Na to si počkám, až trošku povyrostou a neprolezou mezerami v plotě. Dostávají natvrdo uvařená vejce, proso a listy z pampelišek, které jim zatím krájím najemno, aby to jejich zobáčky zvládly.Jde jim to k duhu a je zábavné pozorovat, jak je matka svolává, když jim naplním misku a ukazuje jim, co mají dělat. Pořídila jsem pár fotek, ale není možné stvořit aspoň jednu kvalitní, protože kuřata jsou neustále v pohybu.


Boj se žížalou. Našla ji kvočna pod holínkou a rozdělila ji na dvě půlky. Každé kuře se muselo se svojí půlkou popasovat.













Když se kvočna s kuřaty odebrala na ubykaci, Sára odpadla únavou i vedrem.




A ještě pár fotek ze zahrady.







Dobromysl - pastva pro včelky













To je pro dnešek vše. Vám, kteří musíte do procesu přeji, aby ten pracovní týden hodně rychle utekl a nám penzionovaným
přeji, aby se hodně vlekl, protože my už nemáme moc času. A kdo si chce počíst a možná se trochu naštvat, tak si zajděte sem. Ale já vás naštvat nechci, to jen aby jste byli v obraze. Doporučuji tyto stránky, protože tam najdete hodně zajímavých pohledů na současné dění. Konkrétní článek, na který vás odkazuji pojednává o hrách, které s námi hrají výrobci umělých potravin ze kterých nám určitě není dobře.

pondělí 7. srpna 2017

Jsou dvě

Dnes jsem musela slepici nadzvednout, abych konečně zjistila, kolik těch kuřátek vlastně je. Jsou dvě a v matčině peří jsou pěkně maskovaná. Jedno je černé a druhé je spíš šedivé.No tak aspoň to jedno si nebude připadat osamocené. Ve dvou se to lépe táhne. Tak teď už počkám na jejich první procházku s matkou. Dnes je poránu trochu chladno, tak v matčině peří je jim fajn. Určitě nebudou spěchat do reálného života. Pro jistotu jsem jim nastrouhala vajíčko a začnu přidávat proso. Myslím, že první vajíčko jim sezobala matka, protože první dny mají kuřata ještě zásobu ze svého vyjíčka ve kterém se vylíhla.








Fotky nejsou kvalitní, ale až budou kuřata na procházce, určitě pořídím lepší.

neděle 6. srpna 2017

Sklizeň v plném proudu

O tom, že lískové ořechy právě dozrály není pochyb. Tušila jsem to už od včerejšího večera, kdy jsme na dvorku grilovali kuře. Ve stráni nad dvorkem máme červenou lísku a ta má výborné oříšky. Ty se nám však jen málokdy podařilo sklidit. Vždycky nás někdo předešel. Dlouho jsme nemohli přijít na to, kdo je ten drzoun. Včera se nám nad hlavami něco rozkřičelo. To něco byl ořešník kropenatý, náš starý známý lupič. A řval proto, že na lísce letos nenanšel ani jeden ořech. Ne proto, že jsme ho předběhli, ale proto, že se prostě neurodilo. Ten jeho křik je nezaměnitelný a včera z něj bylo znát vztek. Pořídila jsem pár fotek z dnešního rána, kdy si přivedl celou početnou rodinu. Svoji partnerku a čtyři mladé. Na lísce před domem, která není naše, ale je na obecním pozemku, orvala ta jeho povedená parta všechno, co tam bylo. Tak teď má dušičku v peří a my ho víc neuvidíme. Přiletí zase příští rok v době, kdy budou ořechy zralé. V tom se nemýlí. Měla jsem tady dost obsáhlý článek o tomto lupiči, ale zmizel. Nevím jak je to možné, ale nedohledala jsem ho. Proto uvedu něco málo o jeho výskytu v ČR.

Na území ČR pravidelně hnízdí převážně ve výše položených oblastech s jehličnatými lesy v nadmořské výšce 500-1000 m. Je chráněný zákonem jako ohrožený druh. Hnízdí jednotlivě, monogamně, ve značně velkých teritoriích. Cizí ptáci jsou v nich však obvykle trpěni a vyháněni pouze v případě, že vybírají ukryté ořechy. Hnízdí jednou ročně. Samice snáší 3-4 bělavá, řídce hnědě skvrnitá vejce. Tolik Wikipedie. Vypůjčila jsem si od nich i obrázek, abych vám přiblížila, jaký je to uřvaný krasavec. Moje fotky nejsou zdaleka tak zdařilé jako ta jejich.








Na sloupu elektrického vedení si rozbíjelo jedno z mláďat ukořistěný ořech. Musela jsem při focení použít zoom, takže fotky nejsou moc kvalitní, ale jako ilustrace toho, co se tady odehrálo dnes ráno, to stačí. Ti mladí louskači ořechů ještě nejsou tak vybarvení jako jejich rodiče.

Mnohem větší zajímavost jsem si nechala ujít včera večer při grilování. Ač jsem měla fotoaparát na stole, nepoužila jsem ho. Byla jsem tak fascinovaná pohleden na to, co vidím, že šlo všechno stranou. Z podhledu střechy na dvorku nás sledovalo malé chlupaté zvířátko. Asi ho přilákala vůně grilovaného kuřete a bylo stejně fascinováno jako já. Dívali jsme se na sebe z očí do očí a mě opustily všechny instinkty. Chtěla jsem určit co je to za chlupáčka a nejsem si ještě dnes jistá, ale podle obrázků na internetu bych řekla, že to byl plch velký. Krásná kukadla jako korálky a kulatá ouška z něho udělala roztomilé zvířátko k pomuchlání. Ocásek měl jako veverka a barva kožíšku byla béžová. To sice neodpovídá přesnému popisu na Wikipedii, ale možná to bylo mládě a nebylo ještě moc vybarvené. Na staré hrušce máme budku pro ptáky, ale ještě jsem žádného ptáka, který by tam zahnízdil nezaznamenala. Byla bych ráda, kdyby budku obýval tento plch. Je užitečný, dokonce taky chráněný, ale v domě dokáže udělat pěknou paseku. Už jednou jsme ho měli nastěhovaného pod střechou v malé místnosti, kde jsme měli různé časopisy a odložené knihy. Tenkrát si z bulharského slovníku natrhal vystýlku hnízda pro svá mláďata. Když jsme na to přišli, šetrně jsme ho vystěhovali i s jeho děckama do zahrady. Můžu vám nabídnout jen fotku z netu. Vlastní jsem nepořídila, ale dám si pozor, třeba zase večer ožije a ukáže se. Je to zvíře noční, aktivní od dvacáté hodiny večerní do čtvrté hodiny raní.



Ten náš vypadal úplně stejně, jen měl béžovější kožíšek. No řekněte, není k pomuchlání?

Začalo klubání

Přesně na čas začalo odpoledne klubání kuřátek. To první se vyklubalo jen napůl a vypadalo, že nežije. Byl u nás naštěstí vnuk a všiml si, že dýchá a tak mu ze zbytku skořápky opatrně pomohl. Další se klubalo o něco později a než jsme šli domů, ještě bojovalo. Uvidíme jak to bude vypadat ráno. Pokud ještě v nějakém vajíčku kuře je, jistě bude ráno na světě. Jsem ráda za ta dvě kuřata, ne kvůli sobě, ale kvůli kvočně, že se ji naplnily její mateřské pudy a bude si s kuřaty užívat to, co ke slepičímu životu patří. Zítra dopíšu pokračování. Teď už dobrou noc.

pátek 4. srpna 2017

Moje první chobotnička

U Renatky jsem si přečetla o potřebách novorozenecké JIP FN Olomouc a tak jsem se pustila do své první chobotničky. Protože jsem spíš praktický člověk, dala bych přednost háčkování dek pro nedonošená miminka . Taková dečka pro malého tvorečka by měla být cca70 x 70 cm. Takže hned po chobotničce se pustím do deky. Můj nedostatek spočívá v tom, že nerada háčkuji podle popisu a tak moje chobotnička možná nesplňuje rozměry, které jsou uváděny, ale jestli má mít opravdu takový vliv na spokojenost miminka jak je tady popisováno, tak jistě taky u nějakého mrňouska přispěje k jeho zdárnému vývoji.


Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....