neděle 22. července 2012

Spáchal snad sebevraždu?

V poslední době toho u počítače moc nenasedím, ale dnes jsem měla trochu víc času a tak jsem dělala resty. Najednou rána do okna a něco spadlo na zem. Když jsem vyběhla na balkon, na zemi ležel mladý kosák. Zvedla jsem ho a on se ještě malinko hýbal, ale bylo to to poslední, co na tomto světě vykonal. Pak zavřel očka a zůstal strnule ležet. Musel letět proti oknu jako tryskáč, když ten náraz způsobil jeho smrt. Předpokládám, že to byl kosák z hnízda, které si jeho rodiče vystavěli v koruně naší staré švestky. Jestli si vzpomínáte, na to podivné chování kosáka na chodníčku, bylo asi, tak jak v komentáři některá z vás poznamenala, odvádění pozornosti od hnízda.


Tohle je pravděpodobně rodič toho mrtvého kosáčka.



Škoda ho. Kolik mohl sezobat much, které se opět tak přemnožily, že když jsem ve středu škvařila sádlo, nalezlo jich do kuchyně tolik, že mucholapka byla v krátké době černá.
Od smutného konce kosáčka se podíváme do zahrádky, která je poněkud zanedbaná. Stále prší, nedá se nic dělat a plevel roste jako o závod. Nebudu vám ukazovat pleveliště , ale vybrala jsem jen kytičky.






Tak se vysemenila divizna.


A toto je moje skromná úroda levandule.



Vnouček Míša (15 let) vylíčil dvoreček, aby bylo letní posezení příjemnější. Za to mu patří velký dík.


Sklizená levandule. Něco málo jsem na keříčku nechala na vysemenění. Snad se zadaří.


Léto je v plném proudu, gril je koupený, tak teď jen vnoučata a pěkné počasí, abychom si letního grilování aspoň trochu užili.


A tady se zase uchytily slunečnice ze semínek, které rozházeli ptáčci v zimě.


Jeden z mnoha nezvaných obyvatel naší zahrady.


Každý rok je něco. Jednou se přemnoží nenechaví slimáci, kteří sežerou v zahradě na co přijdou. Letos jsem v zahradě neviděla žádného. Zato jsou přemnožené muchy a to už druhý rok. Ptáky jsme asi tak rozmazlili, že chodí zobat s našimi slepicemi a hmyz je moc nezajímá. Tolik ptáčků lítá k nám na zahradu a přitom nás můžou muchy sežrat. Tak nevím, všude máme navěšené mucholapky, já chodím s plácačkou a buším do nich hlava nehlava a stále jich neubývá. Máte to taky tak?

úterý 17. července 2012

Malakov trochu jinak

Dřív jsem dělala dort Malakov z piškotů, zakysaných smetan, Lučiny nebo jsem použila Mascarpone, to když jsem se chtěla hodně odvázat. Většinou jsem použila na proložení ovoce. Tentokrát jsem se nechala inspirovat Alenkou - pernikářkou a recept jsem si pozměnila. Místo dvou zakysanek jsem použila dvě smetany ke šlehání.

Ingredience:

1 a 1/2 velkého balíčku dětských piškotů
2 zakysané smetany
2 smetany ke šlehání
moučkový cukr
tabulka hořké čokolády
10dkg másla
1/2 kelímku pomazánkového másla bez příchuti
nebo celý sýr Lučina bez příchuti

Postup:

Zakysanou smetanu smíchat s pomazánkovým máslem a cukrem (množství podle toho, jak sladký dort máte rádi)
V kastrolku rozpustit máslo a v něm čokoládu.
Ušlehat obě šlehačky . Prochladlou čokoládu pozvolna vmíchat do zakysaných smetan a nakonec vmíchat ušlehanou šlehačku.
Tímto krémem natřít vrstvu piškotů a střídat to až do vypotřebování obojího. Horní vrstva by měla být krém.Zdobit je nejlépe zase čokoládou. Já jsem to pocákala trochou rozpuštěné čokolády, kterou jsem nezamíchala do krému. A jak to vypadalo vidíte na obrázku.


pondělí 16. července 2012

Tak to mě opravdu dostalo

Za normálních okolností bych se o oslavě svých narozenin vůbec nezmiňovala. Už kvůli těm dvěma šestkám, které mě dost straší. Ovšem tentokrát musím učinit výjimku. Dostala jsem totiž dárek, ze všech nejmilejší. Není to dárek ledajaký a proto mě tak dostal. Moje vnučka, které jsem pekla medový dort k jejím osmnáctým narozeninám před čtrnácti dny, teď upekla medový dort mně. A že se jí povedl jak chuťově, tak vizuálně o tom vás mohu ujistit. Vizuální stránku dortu můžete posoudit z obrázku. Tu chuťovou mi musíte věřit. Ale to, jakou radost jsem z dortu měla, popsat neumím, to se musí zažít. Mám radost hlavně z toho, že se o to pokusila úplně sama a že se jí to povedlo. Medový dort je u nás rodinná tradice a Katka, až já tady jednou nebudu, ponese vlajku dál a recept bude předávat další generaci. V to pevně doufám. Za to si zaslouží palec nahoru a můj velký dík.

Radost jsem měla ze všech dárků, které jsem dostala, ale tento vede i když, jako diabetik jsem jen ochutnala a teď už se budu jen dívat, jak bude dortík mizet v útrobách těch druhých.



úterý 10. července 2012

Měla jsem zase jednou štěstí...

To štěstí spočívá v tom, že v optice, kam manžel vezl moje rozbité brýle měli ty stejné obruby a jen přendali skla. Hurá.... vidím. Z obrub sice nadšená nejsem, stály 1600,- Kč a asi zase dlouho nevydrží, ale nechám si udělat do starých, masivnějších obrouček nová skla a budu mít rezervu. Tyhle si pak dám do pouzdra a nechám si je jen na parádu.

čtvrtek 5. července 2012

A je vymalováno...

Včera jsem si při čištění skel rozbila brýle na čtení a ruční práce. To je pro člověka, jako jsem já, hotová kalamita. Mám v nich 3,5 dioptrií a bez nich nepřečtu nic, natož abych viděla na háčkování. Musím to urychleně řešit, protože úkolů mám moře a náhradní brýle jen se slabou optikou, možná tak 1,5 dioptrií.Tak uvidím co se dá dělat. Jestli to alespoň provizorně opraví, budu šťastná, ale každopádně si musím nechat udělat nové a do pevnějších obrub. Tak mně držte palce, ať to dobře dopadne a zase brzo vidím.

úterý 3. července 2012

Poník

Před časem jsem si od butterflyyy na Fler koupila popis na poníka. Nechtěla jsem se do něho pouštět dřív, dokud nebudu mít čistý stůl. Jenže jsem neodolala a tak bude mít naše očekávané miminko další hračku.Ale teď už se opravdu nedám ničím zlákat na hodně dlouho.


pondělí 2. července 2012

Nedělní návštěva

V neděli nás navštívili noví majitelé Badyho, kterému jsme společně hledali domov. Přijeli i s Baxem, takže Sára měla velkou společnost, kterou si opravdu užívala. Oba bíglí kluci byli trochu popletení, protože ač je Sára vykastrovaná, oba se ji pokoušeli zmermomocnit. Zkoušeli to ze všech stran a poctivě se střídali. Myslela jsem si, že už toho má Sára dost a bude vděčná, když ji zavřu doma, aby si trochu oddechla. Opak byl pravdou. Ne a ne zůstat doma. Ani kluci to nevzdávali. Vysvobození nastalo až tehdy, když byli kluci odveleni do auta.Pak šla Sára rovnou do sprchy. Nová majitelka Bada je zdatná fotografka a tak fotky, které pořídila, stojí zato.

















Vidět víc bíglů ve smečce je zážitek, nemyslíte?

Čas vánoční

 Máme za sebou první adventní neděli . Každý rok si říkám, že chci mít hlubší úklid do této neděle za sebou. Bohužel, ještě žádný rok mně to...