pátek 31. května 2013

Z jiného soudku

Neustále vás krmím svými ručními pracemi a tak dnes uděláme změnu. Do rubriky perličky jsem už dlouho nic nepřidala a tak dnes tak učiním. Snad vás to bude zajímat.


Tato půvabná dáma, Nancy Astorová (* 19. května 1879, Danville, Virginie, Spojené státy americké ) byla první ženou, která se stala členkou britské Dolní sněmovny. Byla zvolena za Konzervativní stranu a členkou byla v letech 1919 až 1945; jejím manželem byl Waldorf Astor, druhý vikomt z Astoru.
Tato poslankyně byla známa tím, že si nebrala servítky ani při svých výrocích ve sněmovně. Často vedla slovní půtky i s Winstonem Churchillem ( 1874 - 1965 ). Ve známost vešla tato jejich slovní přestřelka. "Kdybych byla vaší ženou, nasypala bych vám do čaje jed," Churchill si to nenechal líbit a vrátil jí to: "A já, kdybych byl vaším mužem, tak bych ho vypil". 2. května 1964 na smrtelné posteli pronesla větu " Umírám, nebo mám snad dnes narozeniny?"

Přečteno v časopisu History revue

Dečka č.117

Poněkud jsem se přecenila, když jsem tady v pondělí prohlásila, že ještě ten samý den ukážu další uháčkovanou dečku.
Zaujala mě u Helenky a tak jsem si vyprosila předlohu a hned jsem se do ní pustila. Helenka ji dělala z bílé příze, já z béžové. Dokončila jsem ji teprve dnes a hned jsem ji taky naškrobila a vypnula. Je uháčkovaná z Moniky háčkem č.2, spotřeba, necelého 1/2 klubíčka, průměr dečky 34 cm. Opět uháčkovaná do šuplíku, ale na Vánoce bude, jako když ji najdu. Já pořád straším s těmi Vánocemi, že? Nebojte, času je dost.



Dopoledne jsem se opět pokusila o pralinky do formičky. Byla to piplačka a tak můžu klidně říct, že do formiček pralinky hned tak dělat nebudu.
Tak vám ukážu poslední pokus.

čtvrtek 30. května 2013

Pavoučci v dešti

Včera v noci byla bouřka. Lilo jako z konve a dnes to není jiné, jen se neblýská a nehřmí. Byla jsem zvědavá, co se stalo s pavoučky. Jak můžete vidět, asi jich trochu ubylo, ale ti zbývající se drží muškátu jako klíště, když ho chytne naše psinka.



Když jsme u těch klíšťat, už od nich bude pokoj. Sára dostala nový obojek a od té doby se nepřisálo ani jedno. Jsem ráda, protože odstraňování se mně hnusí. Používám na to sice osvědčenou pinetku, nebo chcete-li betku, která se používá na přichycení natáček na vlasy, a Sára trpělivě drží, ale stejně...

Ráno, když ještě nezačalo znovu pršet, namířila jsem objektiv fotoaparátu z balkonu do zahrady. Konečně rozkvétají rododendrony a azalka, ale čemu se nejvíc daří, je tráva. Jestli se to počasí neumoudří, chytnou surfinky plíseň, muškátům začnou uhnívat kořínky a bude po parádě.




Dřišťál je pastva pro včeličky. Za slušného počasí to v něm hučí.

Měla jsem obavy o hortenzie, ale až na jednu, budou nejspíš všechny kvést. Tu jednu Sára několikrát vyhrabala a tak jsem ráda, že vůbec roste. Kvetení jí letos odpustím.Mrkající

středa 29. května 2013

Pavoučci na pokračování

Dnes ráno jsem se lekla, že pavoučky někdo pozřel. Tohle byl můj první pohled s foťákem na místo jejich vylíhnutí. Zbylo tam jen torzo.


Po chvilce pátrání jsem je našla úplně jinde. Uvelebili se na jednom listu a když jsem do nich šťouchla, rozprchli se po sítích na všechny strany.



Milánci se přestěhovali na muškáty a sítě natahují dál. Kampak se nakvartýrují zítra?

úterý 28. května 2013

Pavoučci

Pokud vás zaujaly moje články o pavoučcích, kteří se vylíhli na našem balkonu, mám pro vás zprávu. Pátrala jsem na internetu o jaký druh pavouka se jedná a mám to. Navštěvuji jeden úžasný fotoblog, kde jsou krom krásných fotek také odborné popisy k daným fotografiím. A jeho autor mně dal informaci, že se jedná o malé křižáky obecné.(oprava)

.

Když se podíváte na tuto adresu, můžete to porovnat. Ti moji jsou čerstvě vylíhnutí a tito http://fotoblog.in/clanek/168
budou trochu starší.

neděle 26. května 2013

Fotoreportáž ze závodů

O víkendu se obcí jel krajský přebor cyklistů ve všech věkových kategoriích. Závodníci Olomouckého, Jihomoravského a Zlínského kraje měřili své síly v časovce, která se jela v sobotu a v neděli pak silniční závod. Slíbila jsem, že vám závod přiblížím. Vítěze neznám, ale řekla bych, že nám je jedno, kdo stál na stupních vítězů.


Včerejší časovka.


I Sára sledovala se zájmem včerejší časovku, a kdeco ji rozčilovalo. Hlasité debaty organizátorů, pokřikování trenérů a další hlasité projevy.






Nedělní silniční závod.





Dnešní závod měla Sára na háku. Mezi šprušlemi balkonu pozoruje nejrušnější část tratě, kde v prudké, pravotočivé zatáčce závodníky povzbuzovali organizátoři i trenéři.







čtvrtek 23. května 2013

Přivedla jsem svůj foťák k rozumu

Aspoň trochu a proto jsem šla znovu vyfotit tu hromadu pavoučků. Z těchto fotek už je trošku líp poznat znaky na tělíčku.




Pavoučci si za krátkou dobu usoukali sítě.



Doufám, že je budu mít příležitost ještě pár dní pozorovat, než je objeví nějaký predátor. Zabydleli se nad jedním truhlíkem na balkoně.

neděle 19. května 2013

Pralinkování

Dnes dopoledne jsem si zase trochu hrála a plácala pralinky.

1 Salko zkaramelizované
20dkg kokosu
10dkg mletého cukru
tři lžíce rumu
tabulka hořké čokolády
kousek másla na zředění čokolády
bílá cukrářská poleva na zdobení

Hmotu ze Salka, kokosu, cukru a rumu nechám v lednici ztuhnout. Pak si rozpustím čokoládu a polevu na polévání kuliček.
Kuličku si napíchnu na párátko a máčím do čokoláda, nebo polévám lžičkou a ukládám do košíčku. Potom dozdobím podle momentální nálady a nápadu. Tak to vypadalo tentokrát.






To, co vidíte v pravém spodním rohu druhého obrázku je první pokus o něco náročnějšího. Nevím, nevím, jestli to ještě někdy zopakuji. Jednak je to velká a pracná pralina a výsledek nic moc. To chce mít pevnou ruku, aby se s tou bílou čokoládou jeden trefil přesně do místa určení, pak nechat zatuhnout, nalít hnědou čokoládu, vložit náplň a zalít další čokoládou. Z formiček to taky nešlo právě nejlépe ven a tak příště si to asi rozmyslím. Pralinky pošlu do Brna i s bábovkou.

sobota 18. května 2013

Bábovka

Dostala jsem keramickou bábovku. Jen tak, poslal mi ji mladší syn se snachou z Brna. Normálně bych se o ní nezmiňovala, ale zaujala mě tvarem a nakonec i výsledkem pečení. Chtěla jsem si ji vyzkoušet a upečenou bábovku poslat po manželovi na oplátku mladým do Brna. Keramické bábovky mám dvě, po mamince, ale raději peču v plechové, která má pěkný tvar a je dost velká. Když nejde někdy dobře vyklepnout, tak nemusím mít obavy, že ji rozkřápnu,když s ní musím trochu klepnout o stůl. Teď jsem měla trochu obavy, jak to s pečením dopadne. Dopadlo to nad očekávání dobře. Bábovka z formy vyklouzla sotva jsem ji otočila na talíři.






Manžel si objednal borůvkovou bublaninu a tak jsem dnes pekla a pekla.


A na zahradě mezitím rozkvetl hořec i koniklec.




A tyto tři bílé prdélky se pásly ráno na sousedově zahradě, uprostřed dědiny. Je to foceno proti vycházejícímu slunci, se zoomem, takže valná kvalita to není, ale obsah je jistě zajímavý.



pátek 17. května 2013

Sářin husarský kousek

Že je Sára éro, to už je obecně známé, ale tentokrát vejde do vašeho povědomí jako hrdinka. Chtěla jsem o tom napsat už včera, ale nedostala jsem se k tomu. Tak tedy dnes. Předevčírem večer, když šel manžel zavírat slepice, (už byla tma jak v pytli) zjistil, že se v kurníku zabydlel sousedčin kocour. Milostpán už byl usádlený k spánku. Manžel ho chtěl vyhnat, ale zapomněl, že za sebou nezavřel branku do výběhu. Nové, ještě vyplašené slepice a další dvě ze starších slepic vyletěly ven do zahrady, a různě se poschovávaly pod keře a do vysoké trávy. Manžel zuřil nahlas, a jak jinak odnesla jsem to já, kocour a určitě byly auf všichni naši sousedi, jak byl hlučný. Samozřejmě i v kurníku bylo pozdvižení. Řval kohout, řvaly slepice, hotová Itálie. To by bylo, aby si toho nikdo nevšiml. Jedna bílá slepice byla schoulená v korýtku, které odvádí vodu ze dvorka. Ta byla dobře viditelná pro svoji barvu, ale ty tmavé slepice jsme nemohli dohledat, byť jsme lítali po zahradě s baterkou. Prošťourali jsme zahradu klacky, ale marně. Tak mě napadlo vypustit do zahrady Sáru, aby slepice dohledala. Bylo tam trochu riziko, že by je mohla ztrestat, a pocuchat jim peří, ale nebylo jiného zbytí. Když náhodou prchnou za bílého dne, ráda pomáhá při zahánění do klurníku, tak jsem toho chtěla využít, ať to dopadne jak chce. Kdyby slepice do rána zůstaly v zahradě, stejně by nemusely přežít. A představte si, Sára se svého úkolu zhostila stoprocentně. Jednu po druhé odhalila, a štěkáním nás upozornila, kde je. Tak je manžel lehce všechny pochytal a odnášel do kurníku. Až na jednu, tu ne a ne Sára najít. Už jsme to vzdali a s myšlenkou, že poslední slepice je nenávratně ztracená, jsme ji ponechali osudu, a šli domů. Jen Sára zůstala v zahradě. Manžel zasedl k televizi a já k PC. Najdnou slyším ze zahrady kdákání slepice. Vyběhla jsem, posvítila baterkou a Sára seděla u té poslední nedohledané slípky a čumákem ji požduchovala. Zřejmě ji chtěla říct, "mazej domů" , to říkám Sáře, když se jí nechce jít ze zahrady. Tak to byl ten Sářin husarský kousek. Nakonec jsme nepřišli ani o jednu slepici. Sára dostala odměnu, velikou pochvalu a kdyby uměla číst na mém blogu, určitě by se po mém dnešním chvalozpěvu dmula pýchou.



Sára je sice pes lovecký, ale žádný speciální výcvik nemá. Tady je vidět, že když je pes chytrý, umí si poradit. Kdoví, jestli by jiný, cvičený pes nechal slípky žít a jen je ohlásil.

úterý 14. května 2013

Cestou za kačenkami


Dnes jsme se vypravili pro kačenky mulardy. Objednala jsem si jich dvanáct a taky jsem jich dvanáct přivezla. V autě jsme přepravovali ještě dalších dvanáct pro sousedy. Pro každého šest. K tomu ještě pro nás pět slepiček Dominant žíhaný a pro sousedku kohouta. V autě bylo smradu jako v hradu.Celý den ten puch mám v nose a ne a ne se ho zbavit. Teprve teď to přestávám cítit. Protože cesta do drůbežárny je krásnou krajinou, vzala jsem si tentokrát s sebou foťák. Než představím kačenky, podívejte se na krajinu.






Lán řepky


Tohle už není řepka, ale lán pampelišek.


Jestlipak poznáte, co za hrad je v pozadí?




A tohle už jsou kachničky.


A tady jsou slepičky, které jsou ještě vystrašené a zatím se nezapojily do kolektivu. Mrkající


A pro Ivet je tady Sára, která nás ztrestala za naši dvouhodinovou nepřítomnost tím, že vyhrabala na chodníček kopec hlíny pod lýkovcem. Je to prostě miláček... Kdyby jste v Praze potřebovali vykopat ještě nějaký tunel, přijeď si pro ni.Mrkající

Loupáčky

500 g  hladké mouky 230 ml  mléka (pokojová teplota nebo vlažné) 100 g  změklého másla 75 g  cukru 1  vejce (pokojová teplota) 30 g  čerstvé...