sobota 30. listopadu 2013

Další zvíře do mé soukromé ZOO

Spěchám s plněním slibů, abych se mohla vrhnout na ty kloboučky a další dečky. Poslední objednané zvířátko, objednané do Vánoc byla opice. Tu jsem ještě nikdy nedělala, ale už jsem ji měla dlouho v plánu. Tady první pokus, opět přívěsek na klíče.



pátek 29. listopadu 2013

Kočky

I tyto dvě kočičky půjdou do světa. Snad udělají někomu radost. I když se držím svého motta "nikdy neříkej nikdy", tak tentokrát dělám vyjímku. Již nikdy více nic černého. Bylo to utrpení i při rozsvíceném pětiramenném lustru. Prostě, oči už tak dobře neslouží jako dřív a tak si je musím šetřit. Ta zvířátka mě jinak moc baví. Sem tam si nějaké udělám opět do šuplíku, ale nejdřív vám je vždycky ukážu.Mrkající


čtvrtek 28. listopadu 2013

Sliby se mají plnit nejen o Vánocích

Slíbila jsem v říjnu, na setkání Ženského klubu háčkované čuníky a žabky jako přívěsky na klíče. Protože svým slibům vždy dostojím, je tomu tak i tentokrát. Už je zabaleno, zítra předám poště a v pondělí by to mohlo dojít k objednavatelce. Čeká mě uháčkovat ještě dvě slíbené kočičky a pak už se vrhnu na klobouček, který jsem už kdysi háčkovala a na který jsem si nakoupila spoustu mašliček. Myslím, že se bude líbit a tak jsem mašle objednala rovnou v několika barevných provedeních. Nakupuji přes internet, tak aby se mi alespoň trochu vyplatilo poštovné.




Na háčkování kloboučků se moc těším. To bude činnost na dobu adventní. Tak vypadal můj první klobouček, ale na ty další si musíte počkat.Ovšem, jak se znám, nebude to dlouho trvat a jen jak dokončím slíbené kočky, pustím se do kloboučků.




No, a teď ty slíbené přívěsky.



pátek 22. listopadu 2013

Zapomenutý ubrus

Nevím z kterého konce začít, jelikož dnes toho mám vícero. Začnu tím, že jsem mezi mnoha věcmi, které mi přivezly děti z našeho bytu v Brně, objevila dávno zapomenutý ubrus. Vyšívala jsem ho před mnoha lety, kdy mi ještě sloužil zrak natolik, že jsem nepotřebovala brýle.






Dnes na křížkovou výšivku už ani nepomyslím, natož, abych se do ní pustila.
Ráno jsme jeli do Brna. Měli jsme úmrtí v rodině a tak jsme na dvanáctou jeli do krematoria a po obřadu jsme se stavili v kavárně našeho mladšího syna a jeho ženy. Mrzelo mě, že jsem si nevzala fotoaparát, abych něco nafotila. Je tam opravdu příjemné posezení. Dnes měli kvůli pohřbu dopoledne zavřeno, ale jen jsme vešli dovnitř, začal cvrkot. Začali chodit stálí zákazníci. My jsme dostali výbornou kávu, já alžírskou a manžel si dal capuccino. Naznal, že lepší nepil ani v Itálii, kam jezdívá každé léto s kamarády na kolech. Naši kavárníci taky vaří kávu z italské pražírny a to by bylo smutné, aby nechutnala. Vnouček mu do capuccina vymaloval srdíčko a proto mě mrzelo, že jsem neměla ten foťák. No, snad někdy příště bude příležitost to vyfotit. Jeli jsme domů dost pozdě a Sára už byla od půl jedenácté sama doma. Museli jsme se stavit v Globusu, koupili jsme si kuřecí stehna a křidýlka, že si je upečeme. Sára doma naštěstí nic neprovedla, dostala odměnu, za to, že byla hodná. Miluje uzená prasečí ucha. Honem jsem nachystala stehna a křídla a strčila je do trouby. Ani jsem je nemusela hlídat. Sára to spolehlivě ohlídala sama.

Sára: "neboj, hlídám"...


Sára: " nemysli si, že se nechám ošidit, něco z toho taky dostanu"...


Sára: "Jen tak neodejdu, nemyslete si, kdo si počká, ten se dočká"...


Dočkala se, dostala klouby a křupky. Kosti z kuřat nedostává, ty patří našim kanibalkám, slepicím.

středa 20. listopadu 2013

Je čas myslet na zimu

Dnes je opravdu tak škaredě, že by ani psa nevyhnal. Však ona ani Sára ven nechce. Je čas myslet na to, že začne padat sníh a ptáčci nebudou mít co do zobáčku. O zobání už je postaráno, slunečnice už je doma čtrnáct dnů. Tu mají sýkorky nejraději. A nejen sýkorky, ale i ostatní drobotina. I naše slepice si na slunečnici potrpí. Dostávají ji jako doplněk k ostatnímu krmení. Krmítka pro ptáčky letos dostala zabrat. Jedno uhnilo úplně a druhé vypadá, jako po těžkém fetu. Je nakloněné a drží se tak, tak. Jediné, které vytrvalo je keramické krmítko, ale to je pro tu hordu, která se k nám slétá, moc malé. Manžel už to uhnilé odnesl do kůlny a tak chci věřit tomu, že je zrenovuje včas a vrátí je tam, kam patří. Už dnes vyhrožovali meteorologové, že začne padat sníh i ve středních polohách, ale zatím je jen mlha, prší a je tma. Ideální počasí na depku. Jenže na mě si nějaká depka nepřijde. Já na ni mám mast. Vy víte jakou, no přece háček a přízi.

Tady velké krmítko uhnilo a zůstala jen modrá, kovová tyč.




Další krmítko v opilecké náladě. Ale i to se snad srovná



Aby to nevypadalo, že je všechno jen pošmourné, tak na závěr, jediná kytka, která ještě kvete.


Nebuďte smutní, že je hnusně. Hlavně, že žijem.

pátek 15. listopadu 2013

Něco málo z brněnského hantecu



Skutečnost, že jsem už dlouho nezabrousila do brněnské hantýrky, která se pomalu vytrácí, mě přivedla na myšlenku, že ji zase trochu oživím. Dám vám šanci hádat, co které slovo může znamenat. Bude to jen pro pobavení, ceny neočekávejte.Mrkající
Vybrala jsem slova, která mají v češtině svůj nezastupitelný význam, ale v hantecu znamenají něco úplně jiného...

1.baterky - oči, modré pod očima
2.bedna - hlava, televize, udělaná postava
3. brázda - řada
4.brko - noha
5.cibule - hodiny, hodinky
6.čára - hranice, ale taky jedna z brněnských ulic, Česká
7. dudy - prsa
8.háček - práce (na př. jdu do háčka, jdu hákovat)
9.háky - peníze
10.hadr - tisícikoruna
Tak to by mohlo pro dnešek stačit. Jsem zvědavá, kdo bude vědět nejvíc.

středa 13. listopadu 2013

Zvonečky

Chci vám ukázat jaké zvonečky jsem uháčkovala z příze Maxi Metallic.Byla jsem hodně zvědavá, jak budou vypadat v reálu a tak, ač mám rozháčkovaného čuníka, vrhla jsem se na zvonečky. Velkého slona jsem vám už představila, ten byl na objednávku, ale malé slůně byl dárek pro Milušku a tak jsem ho tajila až do chvíle, než byl doručen.V pondělí odpoledne byl dán balíček na poštu a druhý den už ho pošťačka doručila přes celou republiku. To jsou služby co ? Pošta se pochlapila.
Tak nejdřív slůně a potom zvonky. Nakonec naše rozmazlená Sára, která si vynutila na manželovi pochování. Je to prostě mazel a kdo znáte peripetie, které jsem měla, než jsem si ji směla přinést domů, neuvěříte, jak si pánečka ochočila.







Chtěla jsem u Vendy okopírovat její mašličky, ale nějak mně to nešlo, její fígl jsem se dozvěděla až po té, co jsem vytvořila toto. A jsem s tím docela spokojená.




pátek 8. listopadu 2013

Člunek je doma

Možná dojde k založení nové rubriky "Frivolitky", ale do té doby ještě hodně vody uteče v Repešském potoce.Protože nevěřím, že bude brnkačka, se to naučit, raději jsem článek zařadila neutrálně.
Pod dojmem našeho setkání, ke kterému se musím stále vracet, protože jsem se potkala se samými skvělými ženami. Od těch skvělých žen "šmodrchalek", jsem získala nejednu inspiraci, ale byla jsem také okouzlena frivolitkovými krajkami, které už skvěle zvládá Šárka a Evina. Na jejich poňoukání jsem si objednala dva člunky ještě před srazem, abych se tam něco naučila, ale tak dobře jsem je někam uschovala, že do dnešního dne jsem je ještě nenašla. Proto jsem se rozhodla objednat si další. Jeden z nich dnes přišel spolu s přízemi a jehlami. Když už jsem v shopu byla, objednala jsem i šicí jehly ve víře, že budou české provenience. Kdysi jsem koupila jehly v praktickém plastovém balení, ale byl to šmejd. Jednu jsem zohla při sešívání zvířátek, další jsem dokonce zlomila. Člunky jsem si objednala dva, ale měli skladem už jen jeden, tak ten další pošlou později. Balíček jsem vyfotila, aby mně Šárka s Evinou uvěřily, že to myslím vážně a ten drápek, že už je zaťatý.


Hned, jak dokončím vánoční tvoření, kterého mám požehnaně, začnu se učit frivolitky. Fakt Šárko a Evino, nekecám.

čtvrtek 7. listopadu 2013

Konečně je z toho slon

Na srazu členek Ženského klubu se vyměňovaly nejen zkušenosti a naše virtuální přátelství se vykrystalizovala v ta opravdová, ale taky se tam prodávalo a objednávalo. Já jsem slíbila slona. To, že se mi nejdříve nedařilo a místo slona jsem vyrobila z původně sloního pozadí rybu, to už tady proběhlo. Teď už se to slonovi přece jen podobá, i když, můj muž se ptal, jestli je to nosorožec. Asi mě chtěl naštvat.
Slon je uháčkovaný z bavlněné příze Katka a měří na délku, od chobotu k ocásku 16 cm a na výšku má 9 cm.





Tak co Šárko, je to lepší?



Vypadá to, že má jinou barvu, ale nemá, to dělá jen umělé světlo.

středa 6. listopadu 2013

A je to tady...

Dalo se to čekat. V tuto dobu už tady bývá i hůř. Manžel šel vypustit a nakrmit slepice, zatím, co já jsem chystala Sachra na cestu do Brna. Sára zůstala stát mezi dveřmi a jak jindy běží s manželem, aby ji neušlo nějaké žrádlo nesené slepicím, tentokrát nic a čekala na manžela u dveří. Ten, když se vracel ji říká " no co čumíš jak puk"? A ke mně prohodil jen tak, jako by nic, "napadl sníh". A na to jsem odvětila a " ty se divíš, že Sára čumí jak puk, už asi zapomněla, jak to tady chodí." Hned jsem vzala foťák a blik, to abych vám poreferovala.






Je to sice zatím jen poprašek, ale i to je neklamná známka toho, že paní zima už vystrkuje drápky.

úterý 5. listopadu 2013

Sacher dort

To, že je potřeba brát internet s rezervou jsem si dnes opět potvrdila. Svého času jsem dostala od Po- hanky recept na Sacherův dort. Napadlo mě, že bych ho mohla udělat. Ráno jsem si všechno připravila a když jsem byla téměř hotová a dávala jsem poslední ingredience, napadlo mě, že v receptu není prdopeč. Vzhledem k tomu, že další recept na internetu ho taky neobsahoval , řekla jsem si, že je to sice divné, ale budiš a vrazila jsem formu s těstem do trouby. Samozřejmě, že jsem vytáhla asi 1 cm vysoký piškot, který je sice jedlý, ale jinak nepoužitelný. Začala jsem tedy pátrat dál a našla jsem recept na této adrese http://www.toprecepty.cz/
Tak znovu, umyla jsem formu a začala od začátku.

Suroviny:

150 g čokolády na vaření (čím kvalitnější, tím lepší)
6 vajec
125 g cukru moučky
150 g hladké mouky
135 g másla
prášek do pečiva

Náplň: 150 g meruňkové marmelády
Poleva: 100 g kvalitní hořké čokolády, ½ hrnku moučkového cukru, ¼ hrnku vody

Postup

Ve vodní lázni necháme rozpustit čokoládu s máslem. Oddělíme žloutky od bílků. Žloutky smícháme s cukrem a ušleháme je do pěny. Bílky lehce osolíme, a ušleháme je v pevný tuhý sníh. Mouku promícháme s práškem do pečiva a prosejeme do mísy.
Troubu předehřejeme na 180 °C. Do čokoládové hmoty pomalu vmícháme žloutkovou směs a poté vmícháme mouku a nakonec sníh. Formu na dort vymažeme máslem a vysypeme piškotovými drobečky nebo strouhankou. Pak formu naplníme těstem a pečeme na horní příčce trouby asi 45 minut. Pak troubu vypneme a dort necháme 15 minut dojít ve vypnuté troubě.
Vychlazený dort podélně rozpůlíme. Za stálého míchání rozehřejeme marmeládu, propasírujeme ji sítem a namažeme jí dort. Obě půlky spojíme.
Rozpustíme čokoládu (nejlepší je použít kvalitní alespoň 70%, nevyplácí se na tomto šetřit!!!), přimícháme cukr a vodu. Já přidala i kousek másla. Je důležité čokoládu míchat, aby se netvořily hrudky. Polevu rozetřeme na dort a dort necháme ztuhnout.
Vychladlý a ztuhlý dort poprášíme silnou vrstvou kvalitního holandského kakaa a podáváme s pravou, nefalšovanou šlehačkou (čím tučnější, tím lépe).

A jak to dopadlo? Tentokrát dobře. Ovšem jak bud chutnat se dozvím se zpožděním. Až co řeknou děti v Brně.Ale je dost dobře možné, že si ho uděláme na víkend a budu mít i vlastní zkušenost.





pátek 1. listopadu 2013

Podzimní smutnění

Ač je letošní podzim opravdu pěkný, žádné plískanice, téměř každý den se na nás usměje sluníčko, přece jen už na zahrádce není moc veselo. Po ránu přízemní mrazíky, přes den rtuť teploměru taky moc vysoko nevyleze a tak je nejlíp doma. I ta Sára vyhledává sluníčko, kde to jen jde. Protože slunce je na obloze dost nízko, nedostane se na Sářinu oblíbenou vyhlídku a tak si našla nové místo. Kde myslíte? No přece na stole. Odtud vidí, když přijede páneček, sluníčko ji zahřívá a tak proč ne, vždyť už se na balkoně stejně nedá sedět. A páníčci už si kafíčko vypijí raději u krbových kamen.




Jen papouškovi zpěvavému je jedno, jestli venku mrzne, nebo svítí sluníčko. Ten nemá na vybranou.



Kytičkám na zahradě už taky odzvonilo. Jen chryzantémky se daly do kvetení.


A toto je výsledek Sářina hledání myší. Když neleží na slunku, řádí v zahradě jak černá ruka. Jestli ta hortenzie ještě někdy pokvete, tak to bude zázrak století. Nevím proč má spadeno právě na ni.


Jsem smutná, že ten krásný podzim pomalu končí, protože nám co nevidět začnou krušné zimní dny s hromadami sněhu a mnohdy bez sluníčka. Stejně se počasí v letošním roce drží dost dlouho. Kolem 24.10. už u nás bývají horší, než jen přízemní mrazíky a venku už se toho moc dělat nedá. Tak Jitko nebreč a buď ráda, že je to tak, jak to je.

Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....