Kam dnes vykoukneme z okénka?

Aby Hanka jen tak nelelkovala, je okurková sezóna tak co by dělala, že? Vrátila se z výletu na Plumlov, podělila se s námi o zážitky a tak hurá na výlet virtuální! Kam se podíváme dnes?

Takže Hani určitě to poznáš lehce a už se všichni těšíme na tvůj komentář.

Další bylinky pro udržení zdraví

Vybrala jsem několik dalších bylinek, které by neměly chybět v žádné domácnosti v případě potřeby zažehnat zdravotní potíže. Nejdůležitější a v lidovém léčitelství nejčastěji používaný je jistě Heřmánek.

Heřmánek pravý, Camomila

O heřmánku je všeobecně známo, že zlepšuje odchod nahromaděných střevních plynů, uvolňuje křeče, mírně zklidňuje, působí protizanětlivě, zabraňuje množení choroboplodných zárodků. Používá se při nadýmání, při poruše trávení způsobené převahou kvasných pochodů ve střevech, při cestovní nevolnosti, nosním kataru, neklidu a podrážděnosti. Zvláště dobře působí při zažívacích potížích spojených s nervovou podrážděností u dětí. Místně je droga používána při hemeroidech, zánětu prsní žlázy a bércových vředech. Dále bylo prokázáno po užití drogy uvolnění vyššího množství žluči.

Využívanou částí rostliny je květ.

Levandule - díky šlechtitelům již nemusíme za levandulí cestovat do francouzské Provence, kde rostou celé lány těchto voňavých květů. U nás ji můžete pěstovat v zahrádce nebo za oknem či na balkoně. Účinky levandule jsou známé už z dávných dob.Již naše babičky levanduli používaly pro její silné aroma a její sušené květy sypaly po domě pro osvěžení vzduchu i jako ochranu před hmyzem. Levandulové svazečky nebo sáčky se umísťovaly do prádelníků, jako ochrana proti molům a pro provonění prádla. Přidávala se i do koupelí a mýdel, do parfémů, krémů a vonných olejíčků.

Ostropestřec mariánský, Silybum marianum

Droga prokazuje ochrannou funkci jaterní tkáně, zvyšuje vylučování žluči. Plody ostropestřce jsou doporučovány při poruchách trávení, při poškození jaterní tkáně jedovatými látkami, jako podpůrná léčba chronických jaterních onemocněních a jaterní cirhóze. Účelné je použití i při žlučníkových potížích a nechutenství.

Dříve byl plod ostropestřce používán k léčbě malárie, při nepravidelné menstruaci a děložních problémech.

Buřina srdečník, Leonorus cardiaca - tato bylinka odstraňuje bušení srdce, reguluje krevní oběh a uvolňuje křeče.Srdečník také vnitřně čistí tělo.Uklidňuje při srdeční neuróze, nadýmání a trávících obtížích.Mírně snižuje krevní tlak, napomáhá při nespavosti, úzkosti nebo při nadměrné vznětlivosti. Doporučuje se ženám v klimakteriu a mužům při prostatických obtížích.

Buřina srdečník je vytrvalá bylina z čeledi hlechavkovitých.Od června do září se sbírají kvetoucí vrcholy výhonů.Květy jsou růžové, až fialové. U nás roste v teplejších oblastech do 1000 m nadmořské výšky. Najdete ji v příkopech, na rumištích a podél cest.

Tohle mi nebudete věřit!

Milí příznivci "Okénka do světa" nebudete mi to věřit, ale dobrý duch našeho putování se ozval. Představte si, že mi dnes pošťačka doručila pohlednici z výletu od naší dopisovatelky Hanky. Vypadalo to, podle mých vnuků, že ani nepopadnu dech, jak jsem byla překvapená.No řekněte , neporazilo by vás to? Adresa téměř přesná a to zřejmě jen proto, že Hance se do rukou dostalo starší vydání telefonního seznamu.Protože jedině tam, je tato adresa takto uvedená.Prostě hotová detektivka.

A teď pro Hanku. Když už jsi byla tak blízko a znáš adresu, pročpak jsi se nezastavila na kafíčko?Mohlo být překvatení ještě bombastičtější a mohla sis vychutnat můj překvapený kukuč.Hanko, jsi pro mně stále větší záhadou.Libka bude žasnout, až si to tady přečte. Holky jestli na to nepřijdu, nebudu moct ani spát ! Takže Hano, teď je to na tobě, kolik nocí budu muset přemýšlet. A teď si pěkně všem napiš, odkud jsi mi to poslala pohlednici...

Nakonec zjistím, že Hanka je sousedka odvedle a já se picnu....Internet je prostě šokující médium.

Háčkujeme lemy

V poslední době jsem tuto rubriku poněkud zanedbávala. Dnes to chci trochu napravit. Našla jsem několik lemů k ubrusům, ubrouskům a nebo se dají použít i jako kroužek na ozdobení ubrousku. Chtěla jsem ho uháčkovat pro názornost, ale stále se mi nedaří najít čas. Když zapojíte svoji fantazii, jistě si dovedete představit jak by to asi mohlo vypadat. Tak tady je první lem, který by se právě na takový kroužek hodil. Stejně dobře bude vypadat na prostírání.

Tento druhý lem je trošku širší a hodil by se k prostírání.

Stejně jako lem třetí.

Tady přikládám ukázky prvního a třetího lemu.

Ofotila jsem ještě jeden lem vhodný k ubrusu ale není to moc kvalitní fotka. Lépe to nešlo. Nevím jestli to pro vás bude čitelné.

Tak ať se vám daří šikulky a dejte o sobě vědět. Zajímá mě jak pokračujete a co potřebujete, aby jste si mohly plnit své plány.Ráda bych viděla nějaké vaše výrobky a do galerie šikulek není co dávat. Jako by jste ani neháčkovaly.... Tak se snažte.

Signály našeho těla

Že je naše tělo jedna dokonalá chemická továrna, to nemusím nikomu připomínat. Do té doby dokonalá, než se v ní něco porouchá. Takové poruchy většinou naše tělo signalizuje. Musíme jen vědět co ty signály znamenají, abychom si dokázali pomoci sami, nebo navštívili lékaře. Tak například, jedním takovým signálem jsou temné stíny pod očima. Ty signalizují problémy s ledvinami. Hlubší vrásky kolem úst ukazují na problém s tlustým střevem. Mimořádně červené tváře prozrazují potíže se žaludkem. Červená brada signalizuje jejímu majiteli, že je náchylný k zánětům močových cest. Akné se pojí s obtížnějším trávením.

To, co můžeme pro své tělo udělat sami, je důkladná očista organismu. Z přírody můžeme k očistě použít různé byliny jak vně, tak i vnitřně. Ty nejzákladnější jistě všichni znáte. Uplatňují se v čistících čajích, které uvolňují nečistoty z kůže a podkoží, ale i z jiných tkání.

Základem těchto čajů jsou byliny na podporu čištění ledvin a z těch nejznámějších a nejpoužívanějších je to především kopřiva. Má povzbuzující účinek pro ledviny a to je důležité i pro pleť.

Kromě kopřivy se používá také rdesno ptačí, přeslička, tužebník ale i violka, která se už dávno využívala jako krev čistící bylinka. Dobrým doplňkem je divizna ( květ ), podběl (list ) a sedmikráska ( květ i list ).

Pro zlepšení trávení a zažívání je vhodná nať dobromysli, květ měsíčku nebo nať saturejky.

Pokud nemáte možnost si nasbírat a usušit vlastní bylinky, můžete různé čistící směsi zakoupit v lékárně nebo specializovaných prodejnách s bylinkami. Odvary z bylinek pijeme dvakrát až třikrát denně a výsledek by se měl dostavit po 4 -6 týdnech.

A jsme znovu u hantecu

Dnes jsem rozhodně neměla v úmyslu psát nový článek, natož se zabývat brněnskou hantýrkou, ale nemůžu jinak. Při odpolední kávě jsem si četla v novinách MF DNES z 25. července a z jedné stránky se usmívala celým obličejem paní profesorka Marie Krčmová, která přednáší o brněnské mluvě na vysoké škole. Proč píšu celým obličejem? Protože se v jejím obličeji smálo všechno, ústa, oči, no prostě všechno.Podobně je to i v té brněnské hantýrce. Ta je také velmi úsměvná. Dovolte abych citovala z tohoto článku jen krátký úryvek a potom jeden vtip.

Konina v hantecu

Valim se v betelným kočáře

z Oltecu začochtat na Čáře.

U role filcka, já ho snad mignu,

vygómal na fíry kvaltovó flignu.

Vysál mně talíř, su z toho nové,

fet už je levingston, v kakáču love.

Překlad: Jedu skvělým vozem ze Starého Brna na setkání s přáteli na České ulici. U hlavního nádraží je policista, já ho snad praštím, připravil si na řidiče měření rychlosti. Musel jsem zaplatit tisíc korun, nemám z toho radost, oslavy se nezúčastním, neboť mi nezbyly žádné peníze.

zdroj: Petr Staníček,www.pixy.cz

A teď ten slíbený vtip.

U Parnasu

"Co to chlaščeš za vasrovicu kemo, vždyť do teho chčijó všichni fógli ze štatlu." Praví rodilý Brňan muži, který pije vodu z kašny.

Muž mu odvětí: "Promiňte pane, nerozumím vám, víte já jsem z Prahy."

Brňan muži : "Pijte pomalu pane, voda je studená".

Teď znovu k paní profesorce. Jak jsem se v novinách dočetla, spolupracovala také jako poradkyně hantecu při přípravě představení My Fair Lady ze Zelňáku, které uvádí na své scéně Městské divadlo Brno. Já sama jsem tuto inscenaci neviděla, ale z doslechu vím, že je to bomba. Budete-li si chtít přečíst víc, což vám všem, kteří se o hantec zajímáte vřele doporučuji, najděte si článek paní Jany Soukupové na straně B4.

Kam jsme dnes nahlédli?

V těchto parných dnech jsem opět otevřela okénko tam, kde je voda. Není to moc vydařený snímek ale lepší jsem nenašla.Pokud toto místo nepoznáte, budu hledat lepší fotografii.

Dovolte, abych reagovala na Hančin komentář.

Milá Hanko, myslela jsem si, že to nebude jednoduché poznat z této fotografie, ale spoléhala jsem na Tvé kvality. Jak se řekne nudapláž v hantecu jsem nikde nenašla, ale klidně by to mohl být " nudec" :o))
Zato vím, že Kozí Horce se říká "Monte cap" . Tuším, že hablina měla zájem, abych vás provedla při procházce Brnem také touto přehradou. Využívám tedy tohoto komentáře, neboť sama bych toho víc neřekla. Doplnila bych jen to, že již od roku 1946 brázdí hladinu "brněnského moře", jak této zásobárně vody štatlaři s hrdostí říkají, jedna z největších místních atrakcí - lodě na elektrický pohon. Většina lodí zdejší flotily byla dokonce vybudována přímo ve zdejších docích. Lodní doprava na přehradě není sice nejlevnější, ale je poměrně častá a je velmi příjemným zpestřením návštěvy zdejších míst. Celá plavba je rozdělena na 10 zastávek a trvá 70 minut až na konečnou. V části mezi Roklí a hradem Veveří proplouvají lodě romantickým úzkým korytem řeky mezi skalami v hlubokých lesích. Poté, co se mine majestátný hrad, plavba se dostává do mělké části přehrady se zajímavou vodní vegetací i ptactvem a otevírá se výhled do široké Boskovické brázdy. A pro hablinu přidávám fotografie lodní flotily i různé pohledy na okolí přehrady.

Ještě nutno podotknout, že na hladině bystrcké části přehrady se pravidelně koná významná mezinárodní soutěžní přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis. Je to kolosální podívaná umocněná odlesky na vodní hladině.To by jste si neměli nechat ujít.

Léto budiž pochváleno

"Léto budiž pochváleno"!

To letošní léto, jakoby chtělo všem nevěřícím Tomášům ukázat, co dokáže globální oteplování. Zdá se, že už nebudeme na zahrádkách pěstovat ředkvičky ale melouny. Bude se tady dařit pomerančům, olivám, a dalšímu jižnímu ovoci.

To by nebylo tak zlé, ale co to bude dělat s námi ? Vyrostli jsme a někteří z nás už i zestárli v mírném pásmu a teď tohle! Meteorologové předpovídají, že dalších třicet dnů má být teplotně nadnormálních. To už si nedovedu ani představit. Nejsem odborník na lidský organizmus a nechci se pouštět do nějakých vědeckých debat. Když o věci nic nevím raději nepolemizuji ale vím, jak se cítím já. Jak moje tělo řve: vodu a chládek!!!! Kde ho ale vzít? Venku třicítky, barák rozehřátý tak, že ani v noci není k usnutí a to jsem si myslela, že po včerejší bouřce bude líp. No a není. Asi začneme budovat klimatizace a my co nemáme ještě bazén na zahradě, abychom začali pomalu kopat díru.

Je sobota odpoledne a u nás je dobrým zvykem, že peču moučník k nedělní odpolední kávě, nebo bábovku ke snídani. Dnes rozhodně k něčemu takovému nedojde. Do kuchyně už pere odpolední slunce a při představě, že tam bude hřát ještě trouba, opouštějí mě všechny chutě na sladké. Ke snídani bude rohlík s máslem a marmeládou a basta. K odpolední kávě si dnes koupím zmrzlinu z pojízdné prodejny .

V poslední době teplo velice špatně snáším. Tohle už ale není jen teplo, to je hotová výheň.Dětem na koupališti se to asi líbí, nám starším už jde skoro o život a těch co musí budovat reálný kapitalismus je mi upřímně líto. V tom vedru ještě pracovat na plný pecky je nezáviděníhodné. Věřme, že to ještě není na trvalo a že příště přijde léto o němž se bude dát říct, " Léto budiž pochváleno".

Po krátké odmlce

Každý z vás jistě poznal, kam jsme se dnes prostřednictvím fotografie pana Luboše Stiburka podívali. Abychom měli zážitek z navštíveného místa dokonalý, chybí jen komentář naší skvělé dopisovatelky Hanky. A my si na něj rádi počkáme, nemám pravdu?

Krásné melodie pro starší a pokročilé

Zaposlouchejte se, zavřete oči a můžete snít.....

Mr. Acker Bilk - Stranger On The Shore 1988 (Live)

Shine - The Harlem Ramblers 1982, Mr. Acker Bilk

Roy Etzel, Silencio

Carry Me Back... - The Harlem Ramblers, Mr. Acker Bilk

Kapucínské náměstí

Dnešní procházka Brnem nás zavede na Kapucínské náměstí, dříve Uhelný trh. Ze Zelného trhu projdeme krátkou uličkou kolem divadla Reduta a ocitneme se před průčelím Kostela Nalezení sv. Kříže. Kapucínský kostel a klášter byl postaven podle projektu Ondřeje Erny v letech 1648 - 1651. Tehdy hrabě František Magnis daroval řádu tři domy, na jejichž místě mohl být zbudován nový klášter. Již v roce 1650 byly přikoupeny další domy, až se jejich konečný počet ustálil na deseti. Kapucínský kostel byl vybudován nákladem zemského hejtmana hraběte Pavla Kryštofa Lichtenstein - Kastelkorna a částečně z příspěvků dalších dárců. Jelikož klášter svou zahradou přiléhal přímo k městským hradbám, uzavřel magistrát s kapucíny smlouvu, ve které museli přislíbit, že umožní volný vstup posádky v době ohrožení města.

Nejznámější a také nejčastěji navštěvovanou částí kláštera je hrobka umístěná v jeho suterénu. Vznikla v polovině 18. století a její autorství je připisováno staviteli Mořici Grimmovi. Hrobka vznikla pravděpodobně úpravou sklepních prostor domů, které stály na místě kláštera.

Vhodná geologická skladba půdy v podnoží kostela a neobyčejně důmyslný systém vzduchových průduchů umožnily mumifikovat přirozenou cestou těla nebožtíků, která od postavení kostela s klášterem byla v těchto podzemních prostorách uchovávána. Po způsobu ostatních klášterů pohřbívali i kapucíni své mrtvé do krypt, většinou vybudovaných přímo pod hlavním oltářem. Zemřelí příslušníci řádu a také jeho světští příznivci zde nacházeli místo svého posledního odpočinku. U brněnských kapucínů se staly mrtvoly díky svému prostředí mumiemi, které se většinou zachovaly dodnes. Pozvolné vysoušení lidského masa dalo možnost zachovat původní fyziognomii zemřelého, znaky jeho tělesné konstituce a mnohdy i původní oděv. Pochovaní v hrobce představují všechny tehdejší společenské vrstvy od postavení kláštera, až do roku 1787, kdy vešlo v platnost nařízení císaře Josefa II. o zákazu pohřbívání uvnitř měst . Tehdy byla hrobka uzavřena a většina větracích otvorů byla zazděna.

Původní pohřební místnost sloužila především pro řádové příslušníky, kterých zde bylo podle záznamů pochováno přes 150, zachováno je však jen 24 mrtvol kapucínů. Všichni byli pochováni přímo na zem a pod hlavy se jim podkládaly dvě cihly. Byli oděni jen v řádová roucha bez odznaků hodností, zkřížené ruce většinou svíraly růženec. Výjimkou je pastýřská berla - prostý dřevěný kříž, který má dodnes mnich, setrvávající přes 50 let v řádu. Do hrobky byli neseni v rakvi, která měla výsuvné dno a která se po položení nebožtíka na holou zem opět vynášela k dalšímu použití. Tato původní rakev, která svému účelu sloužila více než sto let, se nezachovala.

Jinou formu pohřbu měli příznivci kapucínů, kteří se sem dali pochovat. V průběhu skoro sto padesáti let jich zde odpočívá na 50. Nejvýznamnější z nich je proslulý plukovník rakouských pandurů František svobodný pán Trenck. Pro jeho poslední odpočinek byla u kapucínů vybudována zvláštní místnost. Baron Trenck, se stal slavným vězněm na brněnském Špilberku na základě křivého obvinění ze znásilnění mlynářovy dcery ve Vratislavi a za podvod s erárními penězi. Dne 29. září 1749 napsal Trenck ve vězení na Špilberku testament, v němž mimo jiné odkázal peníze na vystavění nového oltáře v kapli Špilberku a daroval peníze kapucínskému klášteru. 4. října 1749 Trenck po dvou letech věznění zemřel. Podle poslední vůle byl Trenck uložen v kapucínské hrobce jen volně na zemi v rubáši, tedy bez jakékoliv rakve. Rakev, ve které je dnes uložen, pořídil v roce 1872 jeho prasynovec Jindřich z Trencků.

Kromě barona Trencka je v hrobce uloženo mnoho dalších významných osobností své doby. Fyzicky nejstarším pochovaným byl skoro stoletý polský šlechtic Dolešanský, zemřelý v roce 1753. Z vojenských osobností to byl mimo jiné generál a velitel Špilberku Jan Vilém hr. Zinsendorf, pohřbený zde v roce 1695.

Ještě jednou zůstaneme doma

Vzpomenete si na film Nezralé maliny? To je malá nápověda k městu, do něhož jsme nakoukli.

Ze Zelňáku na Radnickou

Ze Zelného rynku se dáme Radnickou ulicí k jedné z nejstarších světských staveb v Brně, ke Staré radnici. Zde až do roku 1935 sídlila městská správa.Historické jádro budovy včetně věže vzniklo někdy kolem roku 1240. Za pozornost stojí bohatě zdobený, pozdně gotický portál, který je dílem A. Pilgrama z let 1510-1511. Vstup do průjezdu Staré radnice uzavírají původní pozdně gotická vrata, která se dochovala do dnešních dnů.Za švédských válek byla budova radnice poškozena a její opravou byl pověřen brněnský stavitel Jan Křtitel Erna.

A jak to bylo s pokroucenou věžičkou na portálu Staré radnice?

Když se stavěla Stará radnice, konšelé pozvali známého kamenického mistra, aby postavil takovou radnici, jakou nikde nemají. Mistr Pilgram, tak se tento muž jmenoval si s konšely sjednal mzdu, tři hřivny zlata pro sebe, stavební materiál a plat pro své dělníky a začali stavět. Po nějakém čase žádal Pilgram u městských radních zálohu. Ti se však začali ošívat a nechtěli vydat ani groš, dokud nebude radnice hotová.To mistra dopálilo.Přesto se snažil s radními domluvit po dobrém ale když neuspěl, rozhodl se jinak.Nechal svými dělníky vytesat nejdelší věžičku portálu nakřivo.Celé město se chodilo na pokroucenou věžičku dívat.Radní si nechali Pilgrama zavolat a nařídili mu, aby vše hned napravil. Ale Pilgram se pousmál a řekl: "Milí pánové, vaše slova byla křivá zrovna tak, jako věžička na portálu, a proto se ji nikdy nikomu nepodaří narovnat. Vždycky bude ukazovat světu vaši proradnost." Než se nadáli, byl pryč. Marně ho všude hledali. Vykládalo se, že odešel do Vídně, kde v chrámu svatého Štěpána prokázal své umění. Do dnešních dní každý, kdo jde kolem radnice, obdivuje krásný portál. Mnozí však již přesně neví, proč je věžička křivá.Vy jste se to dnes dověděli.

Při vstupu do průjezdu Staré radnice určitě upoutá váši porornost krokodýl zavěšený u stropu. Druhým předmětem, který vás jistě zaujme je dřevěné kolo, zavěšené po pravé straně průjezdu. I tom si něco málo řekneme.

Pověst o brněnském drakovi.

O tom, jak to bylo s drakem, koluje mnoho verzí. Někteří vyprávěli, že draka dovezli ze svých výprav křižáci, jiní zase prý slyšeli, že ho pánům z radnice daroval turecký sultán.

Brňané jsou ale přesvědčeni, že draka nikdo nepřivezl. Žil prý v Brně u řeky Svratky, kde měl svou jeskyni. Trápil obyvatele širokého okolí Brna. Když měl hlad, požíral vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili velkou odměnu sto zlaťáků, ale nikdo se nehlásil.

Až jednou přišel do hospody U Modrého lva řeznický tovaryš, který chodil vandrem po světě. Všichni v hospodě vyprávěli jen o drakovi. Tovaryš chvíli poslouchal a pak povídá: "Já vás toho draka zbavím. Jen doneste velkou volskou kůži a pytel nehašeného vápna."

Brňané mu moc nevěřili, ale co chtěl, to donesli. Řezník zašil vápno do volské kůže, naložil na vůz a odjel. Když přijel k řece, kde drak lehával, položil rychle na zem kůži a čekal. Za nějakou chvíli drak skutečně přilezl a hned se do kůže pustil. Když ji celou sežral, pěkně ji zapil vodou ze Svratky a odpočíval. Ale to neměl dělat. Vápno v něm začalo vřít, drak se nadouval, nadouval, až praskl. To bylo v Brně radosti! Řezník dostal svou odměnu a vydal se zase do světa. Od té doby se už Brňané nemuseli žádné obludy bát.

Tuto verzi zná i pozorný čtenář mého blogu z vyprávění v hantecu, kterým nás nedávno pobavila Hanka ve svém komentáři.

Brněnské kolo

Pověst o "brněnském kole", zavěšeném v průjezdu Staré radnice vás jistě zaujme.

Vypráví se, že kolo vyrobil lednický kolář Birk, jako předmět sázky uzavřené mezi sousedy v hospodě. Jednoho dne, roku 1638 se po práci sešli v lednické hospodě, sousedé na skleničku vína.Chodíval tam i kolářský mistr Birk, jehož kolářské umění bylo vyhlášeno po celém kraji. Sklenička vína střídala skleničku a jak už to bývá, slovo dalo slovo a šenkem se rozlehl Birkův hlas: "Oč se vsadíte, sousedé, že ráno, až vyjde slunce, porazím v lese strom, udělám z něho kolo a ještě ten den je dokutálím do Brna.Budu tam dřív, než se zavřou městské brány."

Všichni se mu smáli a klidně se s ním vsadili o dvanáct tolarů. Věřili, že se mu to nemůže podařit. Birk však byl opravdu mistr svého řemesla. Než na brněnských věžích večer začaly zvonit zvony, proběhl Židovskou bránou a přes Zelný trh na radnici. Tam, překvapenému purkmistrovi odevzdal hotové kolo. A protože kolo bylo opravdu mistrovským dílem, dal je purkmistr Gabriel Schramm pověsit v radničním průjezdu.Ono by také jedno kolo k ničemu nebylo.Birk tedy svou sázku vyhrál, ale dvanáct tolarů mu štěstí nepřineslo. Všichni věřili, že mu při práci pomáhal čert, a začali se mu vyhýbat. Práce ubývalo, až nakonec šikovný kolář zemřel v bídě. Birkovo kolo, které si můžete na Staré radnici prohlédnout, nám ho však připomíná dodnes.

Příští procházka nás zavede na Kapucínské náměstí.