pátek 24. srpna 2012

Háčkované dečky

V tomto týdnu jsem hned po dokončení dvou velkých deček přešla na další, tentokrát menší dečky. To proto, aby háček nevychladl a abych splnila představy a pomohla dotvořit nostalgickou atmosféru v budoucí malé kavárničce, která se bude otevírat v říjnu. Pro začátek bude potřeba sedm deček, které budou každá jiná tvarem i vzorem, ale všechny budou bílé.Zatím jsem spáchala tři, ale udělám víc než sedm, aby si budoucí kavárník měl z čeho vybírat.


Tato oválná dečka má v galerii číslo 110 a její rozměr je 34 x 20 cm





Tato dečka má č.111 a rozměr 29 x 29 cm




Opět oválná dečka je v galerii pod číslem 112 má rozměr 38 x 32 cm.

Na všechny tři dečky mám předlohu, takže mohu na vyžádání zaslat.

Mám rozpletený spací pytel pro mimi a ten dodělávám průběžně. Dnes o pletené věci pro děti není velký zájem. Je tolik pěkných věcí v obchodech, že nemá smysl plést ve velkém. To není jak za našich mladých let, kdy jsme chtíc si obléknout dítě do něčeho pěkného, musely pustit fantazii na špacír a plést, šít a háčkovat. Možná udělám ještě nějakou čepičku, bačkůrky, nebo hračku, ale to bude asi všechno, co spáchám. Navíc mě pletení moc nebaví. Jsem posedlá háčkováním.

sobota 18. srpna 2012

Co to zase neseš?

Za oknem se houfují vlaštovky, a to je známka toho, že se blíží konec prázdnin a vlaštovky se odebéřou do teplých krajin. Chtěla jsem je vyfotit, když seděly pěkně, jedna vedle druhé na závěsném silnoproudém kabelu, ale než jsem zmáčkla spoušť, zvedly se, jakoby do nich střelil a takhle to dopadlo.



Ale o tom jsem psát nechtěla. Chci psát o tom, co už všichni z mých článků víte, že vnuk, který s námi žije, je milovníkem hadů, ale nejen jich.Vždycky, když se večer vrací z práce trnu, co si zase přinese domů. V poslední době to bývá především krmení pro hady, jako potkani nebo morčata a pro toho nejmenšího myšky. Na to se ani nechci dívat, protože potkany nesnáším a morčat je mi líto. Jenže tak to v přírodě chodí . Aby někdo mohl žít, jiný musí padnout za jeho oběť. Tentokrát se Míša vrátil domů s ptáčkem. Je to papoušek zpěvavý. Dostal ho od chovatele s tím, že ho dá hadovi k večeři, protože papoušek jako malé holátko vypadl z hnízda a pochroumal si křidélko.Do chovu už se tím pádem nehodil a tak se zdálo, že jeho osud je zpečetěn. Jenže všechno je jinak. Nejen Míšovi ho bylo líto, přidala jsem se i já a kupodivu nemrčel ani manžel. Takže chudinka papoušek dostal klec, sice starou, odrbanou, ale Míša ji hned vyčistil od rzi, koupil napaječku, krmítko a ptačí zob. Od včerejška tedy máme nového společníka. Je roztomilý, popípává a dnes začal zobat.
Jen Sára je z něho na větvi. Chtěla by se k němu dostat. Doufám, že až ji zevšední, přestane si ho všímat. Yorga našim andulkám taky nikdy nic neudělala. Jestli to tak půjde dál, budeme mít brzy minizoo.


A toto je náš papoušek zpěvavý, respektive papouščí holka Matylda.





Něco o těchto papoušcích.
Papoušci zpěvaví se vyskytují v Jižní a Východní Austrálii. Tito papoušci patří do rodu středních australských papoušků . Běžně se chovají dva z nich - papoušek mnohobarvý a zde popisovaný a zdaleka nejběžnější papoušek zpěvavý.
Délka jejich těla je kolem 25 centimetrů, přičemž značná část připadá na jejich dlouhý ocas, zjednodušeně se dá říci že jsou to papoušci stejné velikosti jako známé korely.
Rozlišení pohlaví je u tohoto papouška snadné - samci jsou výrazněji zbarvení a na zádech mají jasnou rudou skvrnu. V základním přírodním zbarvení je samec zelený s žlutavým břichem a modrozelenými křídelními krovkami. Přírodní samice je šedozelená s mírnými odstíny ostatních barev. U tohoto druhu byly vyšlechtěny různé barevné mutace, u těchto mutací může být rozdíl mezi pohlavími méně zřetelný, ale ona zmiňovaná rudá skvrna na zádech samce bývá dostatečně dobrým rozlišovacím znakem.
V přírodě obývá tento druh otevřené savany s blahovičníky, zahrady i pole oddělávaná lidmi (kde údajně působí jejich hejna značné škody). Jsou to velmi dobří letci, kterým nedělá problém urazit i delší vzdálenosti při hledání potravy a vody.
Jsou to papoušci žijící v hejnu s jasně danou hierarchií (existují nadřazení i podřízení jedinci). Pouto mezi párem je velmi silné- a proto se nedoporučuje držet tyto ptáky jako samostatné jedince, ale vždy v páru. Proto mám dojem, že naše Matylda nebude dlouho sama a pořídíme ji kamaráda. Pak bude nutná voliéra na zahradě, aby se sameček mohl proletět. Matylda s jedním křídlem lítat nemůže.

Info o papouškovi zpěvavém jsem našla na této adrese: http://www.ptactvo.nafoceno.cz

úterý 14. srpna 2012

Uf, je hotovo...

Tohle byl běh na dlouhou trať. Dvě stejné dečky, mezi nimiž je rozdíl jen v barvě mají průměr cca 68cm.Háčkovala jsem ze 100% bavlněné příze Monika, háčkem č.8. Na každou z deček jsem spotřebovala celé klubko a ještě kousek z dalšího klubka. Potud technické údaje. Tuto dečku jsem kdysi uháčkovala ještě v růžové barvě a najdete ji v galerii pod číslem 106. Na jednom snímku je vypnutá v domácích podmínkách a na dalším je vypnutá v čistírně. Je v tom dost velký rozdíl. Doma se to tak dobře nevypne, protože na velké dečky nemám dost širokou plotnu polystyrenu. Na celém háčkování je nejhorší právě to vypínání. Takže každému doporučuji nechat si takovou velkou dečku vypnout odborníky. Cena je přijatelná. Tehdy jsem za vypnutí zaplatila 70,- Kč. A teď už obě dečky.




Úkol splněn a teď můžu s klidným svědomím zase pracovat na věcech pro miminko.

neděle 12. srpna 2012

Kečup - palivec

Dnes ráno jsem se zastavila na blogu Milušky a našla jsem tam recept . Neznala jsem ho, ale zamlouval se mi a tak jsem hned začala s prací. Rajčat máme na zahrádce dost, papriky taky, tak nebylo co rozmýšlet.


Použila jsem přezrálá rajčata, která už by stejně nikdo nejedl a i ostatní ingredience jsem měla poruce a tak jsem se do toho pustila ještě před obědem. Rozvařila jsem si rajčata s paprikami a kořením a po obědě jsem to rozmixovala, přepasírovala, přidala sedm nastrouhaných stroužků českého česneku, ještě krátce povařila a naplnila sklenice. Ze dvou kilo rajčat , šesti paprik jsem udělala pět plných skleniček a ještě půl skleničky je na ochutnání.



Ingredience:

3 středně velké cibule
3 pol. lžíce oleje
2 kg rajčat
1pol.lžíce soli
1 dcl osta
3 dcl cukru
1 káv.lžičku carí koření
1/2 káv. lž. mletého zázvoru
1 a1/2 káv. lžičky pálivé papriky ( nebo čerstvé feferonky podle odvahy)
6 zelených paprik.
6 - 10 stroužků česneku

Postup:

Na oleji zpěníme cibuli, přidáme nakrájená rajčata a papriky, přidáme ostatní ingredience a necháme rozvařit. Rozmixujeme. Já scedím přes síto, abych odstranila semínka z rajčat, přidám prolisované stroužky česneku a ještě horké plním do skleniček. Pak dám krátce sterilovat. Přivedu k varu a nechám asi 5 minut v té horké vodě a je hotovo.

pátek 10. srpna 2012

Patchwork pro miminko

Tuto techniku mám moc ráda, ale ještě jsem nenašla odvahu se ji naučit.Vždycky mi to připadalo moc složité a pracné.Nevím, jestli bych tuto techniku stihla zvládnout v takové dokonalosti, jako moje virtuální kamarádka Mafinka. Proč bych se taky o to snažila, když vím, kam si o takovou parádu můžu napsat. Plánovala jsem pro naše ještě nenarozené pravnoučátko koupit hrací deku, kterou jsem si u Martinky vyhlédla. Objednala jsem si ji spolu s žirafkou a japonským míčkem na hraní. Měl to být dárek k narození miminka, ale dopadlo to jinak. Jsem totiž hrozná a kupovat něco dopředu, je v mém případě hazard. Nevydržím totiž nikdy uchovat tajemství do poslední chvíle.Takže ani teď jsem to nevydržela a při první návštěvě Míšovy přítelkyně, jsem ji dárek dala. Vymluvila jsem to na to, že mám obavy, aby si hrací deku nekoupila,když já mám koupenou takovou parádní, kterou v jejím okruhu maminek žádná mít nebude. Měla jsem v nose, protože se na zakoupení chystala. Tak to zase jednou něco vyšlo. Ovšem, teď budu dělat dárek k narození sama, ale to nebude problém, protože vymyšlené jsem to měla už dávno, a protože dečky jsou dokončené, ( poslední očko jsem udělala včera ve 22.30 hod ), budu mít do začátku října času dost. Dečky teď vyperu, naškrobím a vypnu. Jak budou suché, vyfotím a pochlubím se v příštím článku.

Všechny tři fotky jsou z Martinčina blogu, protože já jsem je tak rychle darovala, že jsem je ani nevyfotila. Darovaná žirafka je zelená, balonek je s beruškami. Poněkud odlišné barevné kombinace, ale to na kráse výrobků nic neubírá. Takže obrázky jsou jen orientační. Na Martinčině blogu najdete ještě mnoho dalších krásných věcí. Nezapomeňte nakouknout i na její e-shop







Martinka vyfotila deku, kterou jsem si objednala a v jejím e-shopu jsem našla i tu žirafku v objednané barvě.






pondělí 6. srpna 2012

Bylo, ale už není...

Možná bez problémů poznáte to, co vidíte na obrázku. Nebo spíš, co to bylo, než to dostala do parády Sára. Už tento předmět ukradla víckrát, ale pořád i když ožrané, bylo to funkční. Po dnešku už není.Jen tiše doufám, že nespolkla tu nejdůležitější část. Zatím jsem ji nenašla.







Našla se mrška. Jenže už bude jen náhradnice k nové škrabce. Doufám, že se do ní bude hodit. Byla pod dekou, kterou má Sára na své pozorovatelně na balkoně. Hlavně, že ji nesežrala.

sobota 4. srpna 2012

Žiju...... ale jen tak, tak


Asi jsem některé z vás trochu vystrašila, ale nebojte se,žiju. Několik z vás se obávalo o můj zdravotní stav, protože nepřibývají žádné nové články. Neochořela jsem, alespoň ne natolik, abych opustila svůj blog. To bych musela být jedině na smrtelné posteli a i tak, pokud by si pro mě zubatá nepřišla bez ohlášení, tak bych vám to sdělila. Jsem teď jen hodně vytížená. Zavařování, které nemiluju, přípravy na příchod Míšova miminka,(to je příjemná zábava) šturmování s dvěma objednanými dečkami a tak ani večer už nemám chuť cokoliv na blog sesmolit.Mám nastřádané nějaké fotky, tak pro pokoukáníčko vám je sem přidám. Dnes nemám tolik vaření, jelikož zůstala půlka kuřete z grilu a švestkové koláčky, tak se o to v poledne podělíme. Chlapi řežou dřevo a tak ani manžela neirituje, že sedím u počítače a v kuchyni na mě čeká nádobí. Budu dělat jen nudle do polévky a trochu pohoním úklid, takže ta chvilka u PC se ztratí. Tak teď fotky a nebojte, ještě nějaké články budou než to na této pozemské pouti zabalím.

Sára měla zase návštěvu. Štěně bígla jménem Hugo mají naši známí v sousední obci. Je to krasaveček a dělá stejně divoké kousky, jako naše Sára.Taky hrabe díry, nedá pokoj nikomu a ničemu. Je o to horší, že se vecpal pánečkům do postele. To naše Sára neudělala a za to jsem ráda. Seznamte se s Hugem.







Týden s námi pobyla vnučka Katka a Sára si ji užívala.










Katka dostala k osmnáctým narozeninám šicí stroj a chtěla se s ním naučit zacházet a něco ušít. Proto se mnou pobyla týden, pomohla mi s úklidem, zvládla techniku šití na své kufříkové Singrovce a tady je její první výrobek. Ušila dva koníky. Jednoho dostala holčička v kočárku a tento čeká na Katčina synovečka až se narodí.



A ještě oko do zahrady.....





Rizoto s krabími tyčinkami

Dnešním obědem jsem chtěla trochu odlehčit našemu zažívání. Udělala jsem tedy rizoto s krabími tyčinkami, hráškem a paprikou. Bylo to rychlé...