středa 27. června 2007

Pár kytek z mých oken

Nafotila jsem ty nejhezčí muškáty, které přežily krupobití. Snad se vzpamatují i ty ostatní.








A teď přijde pokojový ibišek. Venkovní ještě nerozkvetl, ale až se tak stane, to bude mazec. Má nasazeno na květ tolik poupat, že ještě tak bohatě nekvetl.Snad nepřijde zase nějaká hrůza a nerozmlátí ho jako ty muškáty.






Pro doplnění přidávám fotky balkonu, jak by taky mohl vypadat. Jsou to fotografie z předloňska, kdy se surfiniím dařilo. Loni byl velký úpal, balkon je na jižní straně a tak surfinky odešly velice brzy. Proto jsem letos zvolila muškáty a zase jsem se netrefila. Tak se pokochejte touto předloňskou nádherou.




úterý 26. června 2007

Procházka po Zelném rynku



Nevím, jestli jste už vstřebali naši první procházku Brnem a je tu další špacír. Ale nebojte se, budete mít také chvíli na odpočinek, protože jsem překročila limit stahování dat a O2 pohotově snížila rychlost mého brouzdání po Internetu na pouhých 64 kB/s a na to nemám nervy. Takže do 1.7. se s vámi loučím touto procházkou a další si zatím v klidu připravím.




Dnes projdeme Petrskou ulicí dolů, kolem divadla "Husa na provázku" na Zelný trh, brňany nazývaný jednoduše "Zelňák". Jeho původní název "Staré tržiště", jak ho uvádí listina z 26.června 1293, která vymezovala hranice mezi svatopetrskou a svatojakubskou farností je patrně nejstarším názvem a mnoho brňanů už tento název ani nezná. Pro svoji polohu na svažitém terénu petrovského kopce se mu také říkalo Horní trh. Společně s Rybím trhem ( Dominikánské náměstí) a Dolním trhem (nám. Svobody) byl jedním z nejdůležitějších tržišť ve městě.




Po levé straně Petrské ulice míjíme již zmíněné divadlo Husa na provázku, po pravé straně máme Moravské zemské muzeum. Do Zelného trhu ústí krátká ulička zvaná Peroutková a také ulice Starobrněnská. Mezi nimi je sevřen blok domů, který je známý jako Špalíček.Jádro Špalíčku je středověké ale v 16. a 17. století prošlo několika rekonstrukcemi. Starobylý ráz si uchovává horní kout náměstí se sloupem Nejsvětější Trojice z roku 1729. Tato část náměstí se nazývala Hrnčířským trhem. Ještě v polovině 18.století tady stála hrnčířská pec. Další zajímavou budovou je nároží, kde se vstupuje na Kapucínské náměstí (dříve Uhelný trh) .Je to sídlo divadla Reduta.Tento dům měl bohatou historii. Od roku 1891, kdy byly zbořeny přilehlé masné krámy a proražena Květinářská ulice byl tu zřízen nový vchod z náměstí.Od roku 1918 se v Redutě konala pravidelná divadelní představení a po roce 1945 sem byla umístěna operetní scéna. Značně narušená budova byla v letech 1955-1957 upravena do dnešní podoby. Ve spodní části náměstí dominuje dříve administrativní budova, dnes sídlo právnické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, postavena v letech 1914 až 1915. Od roku 1695 zdobí náměstí monumentální kašna se sochařskou kompozicí uprostřed.V jeskyni poutá hrdina řeckých bájí Herkules přemoženého tříhlavého psa Gerbera, strážce podsvětí. Vně jsou umístěny alegorické sochy tří dávnověkých říší Babylónie, Řecka a Persie, jimž vévodí korunovaná socha Evropy, jako symbol Svaté říše římské. Voda do kašny byla přiváděna nejstarším brněnským vodovodem ze Svratky přes vodojem v Denisových sadech. Nám. 25.února - Zelný trh, od brňáka můžete slyšet také název Zelný rynek je od jara do podzimu plný lidí. Jedni zboží nabízejí a jiní kupují. Tak to bylo v dávnověku , je to tak dnes a jistě tomu nebude jinak ani v budoucnu, protože čerstvá zelenina a ovoce ze Zelňáku chutná nejlépe.Při našem dalším putování městem objevíme kouzlo přilehlých uliček, kde je také spousta památek, zasluhujících vaši pozornost.




Doporučuji vám navštívit tyto stránky. http://www.mojebrno.wz.cz
Najdete zde spoustu podobných dobových fotografií a dýchne na vás kouzlo starých časů. Na ukázku jsem si jednu fotografii vypůjčila a tiše doufám, že autor bude k mé osobě shovívavý a neutrhne mi za to hlavu.

pondělí 25. června 2007

Abychom nezapomněli

Abychom pro samé Brno nezapomněli na celý svět, tak tady je opět pohled z okénka do světa. A copak je to za zámek Hani?





neděle 24. června 2007

Putování Brnem





Dáme-li se cestou vlevo, směřujeme Peterskou ulicí dolů na Zelný trh o kterém se zmiňovala Hanka ve svém komentáři.V této ulici stávaly čtyři domy, které patřily kněžím, regenschorimu, kostelníkovi a kapitulní hospodě "U fajfky". Proč se o těchto domech zmiňuji, když už dnes nestojí? Třeba proto,že hospoda " U fajfky" ( U veliké dýmky) proslula tím, že po dobu studijního pobytu v Brně v ní bydlel malíř Alfons Mucha. Než Peterskou ulicí sejdeme na Zelný trh narazíme na divadlo Husa na provázku, které mnozí z vás znáte. Ale to už není historie ale současnost.Na jiho-východním, skalnatém svahu pod Petrovem, zvaném dříve Puhlík, byl v letech 1814 - 1818 založen park Františkov, dnes známý jako Denisovy sady, které Hanka rovněž zmínila.





Pro doplně Pro ní celého povídání o Petrově přikládám fotografii Denisových sadů po velké rekonstrukci, která zde v minulých letech probíhala.První etapa prací byla zahájena v roce 2002. Pokud se vydáte na procházku tímto pěkným parkem, naskytne se vám z tohoto místa výhled na jižní část města. Příjemné posezení najdete v restauraci M-club na Petrově, kde si můžete odpočinout před další prohlídkou města.

pátek 22. června 2007

Moje orchideje

Orchideje patří k mým oblíbeným rostlinkám. Protože rodina už zná moji posedlost květinami, dostávám je dost často.Tyto dvě orchideje jsem dostala loni k narozeninám. Byla jsem trochu zaskočená, jelikož jsem nevěděla co s nimi. Jak často zalévat, jaké jim dát stanoviště v bytě. No nevěděla jsem o nich zhola nic. Nastoupil tedy můj největší kamarád - Internet. Vyhledala jsem si o orchidejích nějaké informace ale byly dost sporadické. Například že se mají rosit, ale už ne že namají přijít na slunce.
Přesto, že orchideje byly v péči takového zahradnického břídila, co se týče orchidejí, jako jsem já, kupodivu rok přežily. A to byla právě doba potřebná k tomu, abych zjistila co s nimi dál.




Náhoda mně přivedla na stránky paní Marie http://www.ibiskovemameni.wbs.cz , která pěstuje především nádherné ibišky, ale její kamarádka se zajímá o orchideje a hodně o nich ví. Na těchto stránkách jsem se dověděla jak mám postupovat při přesazování a jak dál odborně o rostlinky pečovat.Dnes jsem je tedy přesadila a teď budu čekat, jestli to holky moje přežijí. Moc bych jim to 
přála, samožřejmě i sobě. Jestli zvládnu jejich pěstování, určitě nezůstane u těchto dvou. Pořídím si další.

čtvrtek 21. června 2007

Rododendrony

Rododendrony patří do čeledi vřesovcovitých (Eriacaceae). U nás se ve volné přírodě rododendrony nevyskytují. Z našich domácích rostlin je jim nejpříbuznější především rojovník bahenní a vřes obecný.
Na objevení rododendronů se hlavně v počátečním období podíleli především Holanďané, Francouzi a ruští botanikové, o jejich systematické rozšiřování se ale nejvíce zasloužili Britové. U nás se jejich pěstování rozšířilo především na přelomu 19. a 20. století díky Arnoštu Silvu-Taroucouovi, zakladateli průhonického parku a dendrologické společnosti.
Rododendrony jsou rostliny chudých lesních půd s dostatkem humusu a pocházejí z oblastí vydatných na srážky. Těmto nádherným rozložitým keřům vyhovuje kyselá lesní půda, nejvhodnější zeminou je pro ně hrubá vláknitá rašelina. Ta pro ně splňuje všechny požadavky k dobrému prospívání je vzdušná, snadno přijímá vodu, dobře vodu poutá.V půdě s vyšším obsahem vápníku žloutnou rododendronům listy. (Pokud k tomu dojde, zalijeme rostlinu roztokem přípravku Sequestrene.)
Pro rododendrony je nezbytná vydatná zálivka, neboť sucho je sužuje. Prvních několik let po výsadbě je nutné keře zalévat později na jaře a v létě při suchém počasí. Vzrostlejší rostliny tak častou zálivku nepotřebují. Když už se rozhodneme zalévat, pak tedy důkladně - malému keři dopřejeme zhruba 5 l vody, většímu až 20 litrů.
Po odkvětu je u velkokvětých rododendronů potřeba vylámat odkvetlé květy.Musíme dát pozor, abychom nepoškodili pupeny na bázi. Pokud jsou u rostliny dlouhé výhony, nejlépe v dubnu je hluboko seřízneme.
Zahradní kříženci jsou zimovzdorní a výborně u nás prospívají. Vyhovují jim polostinná stanoviště.
Rostliny vysazujeme na jaře a na podzim vždy jen s dokonalými kořenovými baly. Před výsadbou půdu důkladně zpracujeme nejméně do hloubky dvojnásobné délky kořenového balu. Po zasazení rostliny důkladně zalijeme a vzniklou jamku po zatáhnutí vody přihrneme kyprou půdou. Tak uchováme rostlině půdní vláhu na mnohem delší dobu.
Vždy v létě je potřeba rododendrony přihnojovat speciálním hnojivem. Odmění se vám v příštím roce bohatým květenstvím.
Chceme-li rododendrony množit, činíme tak v létě hřížením. Při množení se výhon keře vloží do půdy a ponechá se neoddělený u mateřské rostliny až do doby, kdy se na bázi pohříženého výhonu vytvoří kořeny. Zpravidla to trvá 6-12 měsíců. Samozřejmě že nejlepší je koupit nové rostliny, ale z vlastních výpěstků máme větší radost a také ušetříme dost peněz. Vzrostlé sazenice rododendronů nejsou nijak levné.Tyto tři barevné variety mám na své zahradě. První dva jsem dostala od synů k loňským šedesátinám.Ten třetí jsem si koupila asi před pěti lety.

Ještě jednou z domova




Poznáte město podle této dominanty?

pondělí 18. června 2007

A teď vo plotně v hantecu

Válka vo tom, jak to s tó brněnskó plotnó bylo
Kolem járu devatenást kol se scukla ve štatlu sajtna borců, které se hókalo plotna.Mezi sebó hantýrovali tak, že vostatní borci z jinéch štatlů z toho negómli ani ťuk. No a to byl brněnské hantec.Plotňáci neklepali, a když jó, tak za těžký love, a jak v haklu něco, tak balili kramle. Když někdo vyklepal řádnó krupicu,musel v šenku zalepit celé sajtně nějaké ten škopek. Betálně se vošolnit, to každé plotňák kóřil. Jak trhnót koc, to měl taky vygómaný. Naklapal do čochu kolčit a jak vařili nějaký to céčko, tak té koc razil do bedny těžký války, pak ju dotáhl někde na kér a vymastil. Někdy si narazil kó na stabilno. Vod ní kópil nějaký kačeny na kóřky a na škopek a byla pohoda. Když byl négrové, tak něco vysomroval taky na roli nebo v palírně a byl zas v oukeju. Švestky na něho tenkrát neměli, protože se klepat nemuselo a hokna sténě nebyla. Vobčas taky někoho trhli, ale to bylo při čórování nebo při nějaké těžké mlatě. Mlata, to byla plotňácká chálka. Vyrumplovali palušu, všem levém borcům dali do řepy a vytlókli jim kelcny. Museli přitom házet majzla, esli nerazijó vodněkud šilci, a zavčas se zdekovat. Když hémoni někoho kásli, tak to bylo levý - šel do kameňa. Na mléně kópil nějaké ten metr a to si vodkrótil. Než plotňáci vyrostli, tak už jako malí šropáli házeli vobčas kakáč na bódu - klapali na pajtl něco šlohnót, do Sobůlek na gample, nebo se někde zašili, aby je nikdo negóml a mastili kiby. Doma pak házeli čuz na to, jak spařené fotr dělá mutře můru.Když plotňákovi dali mutra nebo fotr kopny z kéru, durchčil, kde se dalo, kde to nebylo krén a nebyla kaltna. Plotňák se nególoval - na kódry goldnový nesplašil, tak většinó s kocórem vegetil nadivoko. Jen když nejaké koc uvařil svišťa, tak se vogólčil, a svoje plotňácký války vařil dál. Když zoncna rumplovala, byli vylepení někde u vasrůvky na cédačce, když byl kilián, tak na roli na škopku. Těžko na ně ušil někdo nějaké tunel. Vobčas taky hodil myslivnu jak splašit nějaký rantále, a nebyla to eklovačka. Štatl měli vygómané a všechny války v merku. Moc járů už je pali vod těch jejich válek. Je to pasový, že už většina z nich durchčí na krchově pod drnem. Můžeš prolézt celé štatl - šalinó, šórem, kanálama - vod Kéniku po Šrajbec, plotňáka už nikde nenajdeš.
gampl - hřib / goldna - zlato / vegetit - žít / vasrůvka - voda / cédačka - koupaliště / šropál - dítě /
řepa - hlava / kelcny - zuby / svišť - dítě / švestky - policajti / šórem - pěšky / mlata - rvačka /
hémoni - policajti / mlén - soud / paluša - hospoda / bóda - škola / kiby - karty / krchov - hřbitov /
zoncna - slunce / rumplovat - hřát, svítit / šajnit - svítit / gómat - všímat si, zjistit / šilci - policajti /
mastit - hrát, souložit / fotr - otec / mutra - matka / můra - hádka / šlohnót - sebrat / durchčit - spát /
splašit - sehnat / kóřka - cigareta / škopek - pivo / hantýrovat - mluvit / sajtna - skupina /
klepat - pracovat / krupica - peníze / ušit tunel - vymyslet lest / kér - byt /
kopačky, kopny - vyhazov /
Zdroj: Štatl /Pavel Jelínek/

neděle 17. června 2007

Brněnská hantýrka II


Budu tedy pokračovat. Dnes vás zavedu na další místa "brněnskéch plotňáků". Zvláštní skupinou byla plotna starobrněnská, která se scházela u řeky v Pisárkách. Tam se potkávala s plotnou jundrovskou a taky z Nového Lískovce.Plotna z Vídeňky, tedy plotna starobrněnská se scházívala také na "Mendláku" (Mendlovo náměstí). Často navštěvovala již zmíněný "Oltec" (starobrněnský hřbitov).
Plotna z " Pekandy" a " Perglu" (ulice Pekařská a Kopečná) měla hnízdo u Sedmi švábů a chodila na "Pánc" (Františkov) a hlavně na "Pilc" (Špilberk), kam se chodilo tancovat.Starobrněnská plotna zabrousila i do "Augecu" (Lužánky) i když to měla poněkud z ruky. Na "Latrinu" (Koliště) chodila na "šmajchlplac" (dětské hřiště), kde se setkávala s plotnou husovickou a židenickou. Husovická a židenická plotna byla před válkou nejobávanější. Husovická plotna se scházívala v Cacovicích u splavu, plotna židenická se potulovala v "Akátkách" pod Vinohrady a v "Julcu" u "Dělňáku".
Známá byla také plotna královopolská, říkalo se jim nixmochři. V "Kéniku" jen nocovala, výpravy podnikala do "Šanghaje", která se po soumraku stávala útočištěm pro podezřelá individua. Obyvatelé "Šanghaje" si své domky stavěli sami vlastníma rukama a většinou bez povolení úřadů a z materiálu, povětšině kradeného.
Stará plotňácká místa patří minulosti, i když, v povědomí brňanů přežívají některé názvy i dnes.Uvádím jednu písničku, jejímž autorem je Jiří Rafaj.


Brněnské borec


1. Chtěl jsem být lingvista známý a veliký
dřel jsem se po nocích světové jazyky
biflil jsem fráze a vybraná slovesa
která maj výjimek až srdce zaplesá
tak jsem dál a dál léta studoval.
2. Když potom perfektně obstál jsem u zkoušky
zašel jsem do sklípku "U Lišky Bystroušky"
byl tam však cizinec který mne šokoval
promluvil jazykem na němž jsem zkrachoval
dívky šílely když ho slyšely.
Ref.: Já su ten brněnské synek
klapu si přes Zelné rynek
mám správně střižený háro
lepší jak z tuzálu fáro
mě každé kocór hned balí
já ale šmitec a pali
su jasná špica a konec
já su ten brněnské borec.
3. S tímhletím cizincem hned jsem se seznámil
betelnó mluvnicu jsem z něho vymámil
zněla mi stokrát líp než chóry andělské
proč jsem se neučil ten hantec brněnské
sám a sám a sám furt se na to ptám.
4. Řeším teď otázku životně jedinou
proč jezdím v tramvaji a proč né šalinó
též bych rád objevil právnickou finesu
jak získat legálně brněnskou adresu
já bych totiž rád chtěl si zazpívat.
Ref.: Já su ten brněnské synek......


A ještě pár slovíček:

háro - vlasy / tuzál - Tuzex
fáro - auto / klapat - jít
balit - namluvit si / šmytec - konec
pali - pryč / borec - frajer
čórka - zlodějina / štatl - město
módr - hlad / bimz -chleba
fligna - finta, lest / šmé - podraz,trik
stařena, stařka - manželka / svišť - dítě
solit - platit / splašit - sehnat


Zdroj: přečteno v knize Štatl autor Pavel Jelínek - Číča


sobota 16. června 2007

Bacha na stařenky

Bacha na stařenky, aneb, holky nedejme se!
I když to druhé video je nekvalitní, musela jsem ho sem dát, to musíte uznat.

středa 13. června 2007

Nová dečka

Včera jsem dokončila novou dečku. Je uháčkovaná ze Sněhurky a v průměru má 40 cm.Popis na tuto dečku nelze zveřejnit, protože vydavatel časopisu si to nepřeje.Když vás to bude někoho zajímat z jakého časopisu to je napíšu vám to, ale reklamu jim tady dělat nebudu.





Háčkujte šikulky, ať se brzy pochlubíte svými výtvory.

pondělí 11. června 2007

Brněnská hantýrka

Brněnská hantýrka a neb brněnské hantec.

Nedávno jsem na jednom blogu slíbila, že až budu mít chuť, náladu a čas, napíšu něco málo o brněnské hantýrce. To jsem ještě netušila, že to nebude vůbec jednoduché. Vybrat to hlavní, čemu se říká "brněnské hantec" tak, abych vás alespoň trochu zasvětila do historie a okolností vzniku tohoto specifického vyjadřování, dalo dost práce.Čerpala jsem z útlé knížky nazvané Štatl (město), jehož autorem je Pavel Jelínek-Číča
Základy brněnské hantýrky lze hledat na začátku minulého století u tzv."brněnské plotny."Mluvíme-li o hantýrce, chcete-li o "brněnským hantecu", musíme podotknout, že se jedná o slang, používaný výhradně v Brně a málokdo mu rozumí. Hantýrka byla vlastně jazykem brněnské spodiny, zlodějů a flákačů, neustále se měnícím, to proto, aby byl pro nezasvěcené nesrozumitelný.
Původ většiny výrazů brněnské hantýrky je nutno hledat v národnostní struktuře obyvatelstva.Brno bylo pod silným německým vlivem a většina zde žijících Čechů chodila do německých škol, kde se pořádně německy nenaučila a česky zapomněla.
Bylo řečeno, že hantýrka byla řečí " brněnské plotny" - flákačů. Její vznik lze hledat někde kolem roku 1900. Byla to sociální skupina, která byla na svůj název "plotna" patřičně hrdá.Byla to individua typická pro velkoměsto ukrytá v anonymitě.Tak jak si Praha vytvořila "pražského pepíka" , "pardála" a "galérku", Brno mělo svou "plotnu".
Sídlem plotny bylo vnitřní Brno ale také jeho periférie. Plotna hrubého kalibru byli tzv. "Obrceláci" (Francouzská ulice a její okolí). Další plotňácké hnízdo byla Piškera (starý činžák na Sýpce), plotna se scházela také na "Špéně"(Špilberk), na "Oltecu" (starobrněnský hřbitov), na "Gelbecu" ( Žlutý kopec) na "Rotecu" (Červený kopec) . Největším centrem plotňáckých "slezin" (schůzek) byla "rola" (hlavní nádraží). To jsou taková nejznámější místa. Plotňáci většinou nepracovali a když ano, tak jen příležitostně a když bylo dobře zaplaceno.Rvačky mezi plotňáky byly na denním pořádku, jinak se činnost plotny vybíjela v karbanu, vyděračství a podvodech. Ani po I.světové válce plotna nevymřela. Nebyla už tak typická, smísila se s typickými zloději, ranaři a kasaři.Plotňáci byli k sobě navzájem velmi solidární, pomáhali si, když bylo potřeba. Nebylí chytří, ale byli mazaní, někteří měli čistý trestní rejstřík ale mnozí byli i několikrát trestaní.Plotna o vážné věci nejevila zájem, když tak o sport ale fikaná byla v kriminalistice a paragrafech. Za II.světové války byla zavedena pracovní povinnost a kdo nepracoval, byl odveden na nucené práce.Toto nařízení završilo poslední kapitoly brněnské plotny. Během času nahrazuje plotňácké legendy slabomyslný Ervín Petrolín a Franta Flinta. Dvě brněnské figurky, z nichž Petrolína si pamatuji i já.Franta-Flinta ze " Šrajbecu" za "křidlicu"(krejcar) zařehtal: "Aló já su rád" a zvedl při tom nohu.
A to je v kostce o historii "brněnské plotny" vše. Bylo by toho ještě na dlouhé povídání. Možná se k jednotlivým skupinám plotňáků ještě vrátím během postupného uvádění slovníku brněnského hantecu. Záleží na tom, jak moc vás toto téma zajímá.
Pro ilustraci a na začátek uvedu dvě sloky z písně, jejíž pravděpodobný vznik se datuje na čtyřicátá léta minulého století.


.

Polentérská
Nahodil sem si vám koňa měla bezva kštelt
Namluvil jsem si vám dívku měla bezva vzhled
labza byla volepená že sem čubrněl
holka byla nastrojená že jsem hleděl
pekle měla dvópatráky bezva píchaný
boty měla dvoupatrový bezva ušitý
trhl sem ju ryngčit k Flédě
vzal jsem ji tančit k Flédě ( tančírna )
lauf byl u Špény.
sraz byl u Špilberku


.


Nechal sem si píchat vrbek k tomu hózále
nechal jsem si ušít kabát k tomu kalhoty
proto su teď négrovité nemám rantále
proto jsem teď bez peněz nemám peníze
na vajnošál na špinky eště love mám
na víno a cigarety peníze ještě mám
zétra budó v hokně háky to si zase dám.
zítra budou v práci peníze, to si zase dám.


.


Pro dnešek stačí. I tak toho máte asi dost, jen ještě pár výrazů, se kterými se můžete v Brně setkat i dnes:
Prygl - brněnská přehrada, křivá hůl / lampa - láhev alkoholu
šalina - tramvaj / norton, notář - alkoholik,notorik
love - peníze / nakóřené - opilý
lochna - díra / nasomrovat se - vnutit se
lochec - smích / mařeny,mařky - peníze, marky
lupeň - lístek, vstupenka / bacha - pozor


.


A ještě několik slovních spojení:
těžká mlata - velká rvačka ,
těžká rychna - velký smrad,
betelné gól, zvonek - pěkná věc, sdělení, vtip
trhnót kó nebo koc - sehnat dívku
tu válku kóřím - to znám
tvrdá klika - být zavřený


Zdroj: přečteno v knize Štatl autor Pavel Jelínek - Číča

.

Princezna Diana-krásná žena, nádherný člověk

Diana Frances Spencerová byla první manželkou prince Charlese. Svým bezprostředním zájmem o nemocné a chudé, odvahou bojovat proti všemu smutnému a zlému, krásou, svým stylem, chováním i charismatem, se ve své době stala oblíbenou mezi lidmi celého světa.

Dětství

Diana Frances Spencerová se narodila 1. července 1961 v aristokratické rodině. Její otec se jmenoval Edward Spencer a matka Frances Spencerová. Vyrůstala se svými sourozenci v Park House na sandringhamském statku. Byla pokřtěná farářem a bývalým biskupem Percym Herbertem.
Dianu těžce zasáhl rozvod rodičů v roce 1969. Ona, její bratr a dvě sestry byli svěřeni do otcovy péče. I přesto, že si oba rodiče našli nové partnery, Diana si zachovala k oběma velmi vřelý vztah. V roce 1975 se její otec stal osmým Lordem Spencerem po smrti dědečka Alberta Spencera, a proto se její titul změnil na Lady Diana Spencerová.

Vzdělání

Diana studovala v Riddlesworth Hall v Norfolku a poté ve West Health Girls' School v Sevenoaksu, kde byla považována za podprůměrnou studentku. Nezvládla zkoušky, a tak v roce 1977 opustila West Health a navštěvovala institut Alpin Videmanette, což byla soukromá dívčí škola v Rougemont ve Švýcarsku. Nikdy nevynikala v učení, ale ve West Health v Kentu v roce 1977 byla odměněna speciální cenou za svojí práci (službu). Byla tam popsána jako dívka, která ví, co je potřeba udělat a dělá to, jak si myslí, že je to správně.
Když se vrátila ze Švýcarska do Londýna, krátkodobě tam pracovala jako chůva a vychovatelka, předtím než se stala učitelkou v mateřské škole. Diana byla talentovaná amatérská zpěvačka, vynikala ve sportu a údajně toužila být tanečnicí.

Svatba

Diana a její sourozenci vyrůstali v domě svého otce na královských statcích v Sandringhamu a v rodinném domě svého otce v Althorpu. Znala královskou rodinu od raného věku. S Charlesovými mladšími bratry Edwardem a Andrewem si v dětství hrála.
Milostný život prince Charlese byl vždy předmětem spekulací v tisku. Ohledně jeho budoucí manželky na něj byl kladen požadavek, aby jeho nevěsta byla členkou anglikánské církve. Jeho prastrýc Lord Mountbatten z Barmy, který byl zavražděn v roce 1979 mu dal radu, aby se oženil s nevinnou mladou dívkou, která k němu bude vzhlížet. Aby získal souhlas své rodiny, očekávalo se, že jeho nevěsta bude mít královský nebo šlechtický původ. Zdálo se, že Diana splňuje všechny podmínky.
Diana a Charles spolu začali chodit v roce 1980 a ze začátku byl jejich vztah utajován před médii. Ale brzy kamery a foťáky zachytily "Shy Di" (plachá Diana), která ve svých 19 letech okouzlila celý svět svou krásou a nevinností. Charles ji požádal o ruku v únoru roku 1981. Pohádkový vztah Diany a prince Charlese vzbudil celosvětový zájem a také zájem britské královské rodiny. Zásnubní fotografie ukazující usmívající se pár a Dianu ukazujíc svůj prsten - 18ti karátový safír vykládaný diamanty byly vytištěny na všechno, od novin po šálky na kávu. V den svatby davy lidí zaplavily Londýnské ulice a miliony lidí sledovali přímý přenos ze svatby. Charles (32) a Diana (20) si vyměnili svůj slib v katedrále sv. Pavla 29. července 1981. Veřejnost byla zaplavena obrovskou okázalostí a obdivovala celou královskou rodinu. Charles s Dianou strávili svatební cestu v Hampshire a poté na královské jachtě Britania ve Středozemním moři. Pohled na mladý atraktivní a privilegovaný pár, který takto začínal život oslovil jejich příznivce velmi osobně.

Dědicové trůnu

Vztah prince a princezny se stal téměř veřejným vlastnictvím. Dvanáctiletý rozdíl mezi princem a princeznou se zdál zanedbatelný. Královský pár nenechal veřejnost dlouho čekat na oznámení, že čekají nástupce trůnu. Diana porodila Williama Arthura Philipa Louise 21.června 1982, méně než rok po jejich svatbě. O dva roky později, 15. září 1984, uviděl světlo světa druhý syn a děcic anglického trůnu princ Harry (Henry Charles Albert David). Byla velmi oddanou matkou a pokoušela se vystavit její syny také životu mimo palác.

Lady Diana ve společnosti

Diana veřejně rozkvetla hned v počáteční fázi jejich manželství. Diana poctivě plnila povinnosti královského života s úctou, která povzbuzovala královskou rodinu. Diana ve skutečnosti vypadala, že si užívá stříhání stužek a sbírání peněz pro charitu. Rozdávala teplo a zájem přímým a upřímným způsobem jak chudým lidem tak celým davům. Diana vysoká, hubená a okouzlující si užívala moderního oblékání a nosila nejnovější britskou módu. Její fotografie se staly na veřejnosti velmi populární, protože zobrazovaly vzor moderního člena královské rodiny.

Krize a rozvod s princem Charlesem

Ale v druhé polovině 80. let se začaly mezi Dianou a Charlesem objevovat problémy a jejich vztah se zhoršil. Jejich 12-letý rozdíl se začal projevovat a jejich záliby se lišily. Charlesovou vášní byli koně, zahradničení a architektura. Diana milovala popovou hudbu, přepychové oblečení a drby. Kolem roku 1986 začal Charles znovu navštěvovat svou starou lásku Camillu Parker Bowlesovou, zatímco Diana trpěla bulimií a dokonce se pokusila o sebevraždu. Charles a Diana se i přesto objevovali na veřejnosti spolu, ale v osobním životě žili každý svůj vlastní život. Zvěsti o nespokojenosti páru se rychle staly oficiálními, když 9.prosince 1992 tehdejší předseda vlády John Major oznámil parlamentu, že Charles a Diana žijí odděleně. Jejich rozvod trval dlouhou dobu a byl ukončen až 28.srpna 1996. Princezna ztratila titul její královská výsost a místo toho byl stylizován jako Diana, princezna z Walesu. Nicméně, od rozvodu Buckinghamský palác nadále tvrdil, že je Diana oficiálně člen královské rodiny.

Služba ostatním lidem

Od zasnoubení s princem Charlesem v roce 1981 až do své smrtelné automobilové nehody v roce 1997 byla Diana jedna z nejznámějších že po celém světě. Během jejího života byla často vykreslena jako nejvíce fotografovaný člověk na zemi. Po rozvodu s Charlesem princezna Diana usilovala o vytvoření svého nového veřejného postavení a působení. Bojovala proti nášlapným minám, navštívila Bosnu a Angolu a také pokračovala ve své práci v organizaci na pomoc lidem postižených AIDS a v charitách pro děti.

Charitativní činnost

Lady Diana navštěvovala nemocnice, utěšovala nemocné a převzala ochranu nad několika charitativními organizacemi. Diana také zorganizovala veřejnou dražbu 79 oděvů posbíraných za celých 15 let, jež byla po boku prince Charlese. Veškerý výtěžek věnovala charitě.

Minová pole

V lednu roku 1997 navštívila Angolu, kde sloužila u mezinárodního červeného kříže jako VIP dobrovolník. Šla na návštěvu do nemocnice k lidem, kteří přežili výbuch nášlapné miny, účastnila se projektu "uvědomění si nebezpečnosti min okolo domovů a vesnic"
V srpnu 1997 odjela do Bosny a celým světem proletěla fotografie princezny ve vojenské bundě a helmě, procházející se po minovém poli. Její zájem o miny byl zaměřen převážně na zranění jimy způsobená, a to nejvíce na dětech, která stále přibývají, i když válka už dávno skončila.
Princeznina snaha ovlivnila v lednu 2005 Organizaci spojených národů (OSN), která vehementně apelovala na národy jako producenty velkého množství min. Čína, Indie, Jižní Korea, Pákistán, Rusko i USA podepsaly Ottawskou smlouvu, která zakazuje výrobu mailu a jejich užití.

AIDS

Další fotkou, která obletěla svět v dubnu roku 1987, byla Lady Diana sedící na posteli člověka nakaženého virem HIV a hladící mu ruku. Chtěla tak ukázat světu, že tito lidé si nezaslouží žádnou izolaci a opovržení, ale soucit a vlídnost ostatních. Zároveň tak dala trpícím naději na lepší život i s nemocí a podařilo se jí změnit názor a pohled veřejnosti. Diana podnikala také tajné návštěvy v nemocnicích u smrtelně nakažených pacientů AIDS. Tyto výlety byly médiím skryty.

Dianina smrt

Pozdě v noci 30.srpna 1997 opustila princezna se svým milencem Dodim Al-Fayedem hotel Ritz v Palace Vendome v Paříži a snažila se uniknout devíti francouzským novinářům, kteří ji pronásledovali. Krátce po půlnoci v neděli 31. srpna vjelo auto do tunelu poblíž Place de I´Alma. Řidič byl opilý a jel rychlostí 95-110 km/h, čímž překročil povolenou rychlost. Automobil značky Mercedes narazil do zdi na pravé straně, odrazil se a čelně narazil do třináctého z pilířů, který podpíral střechu tunelu. Pískání pneumatik a hluk uslyšeli i turisté, kteří se procházeli po mostě. Vzápětí dorazili novináři, kteří nepřestávali fotografovat, i když uvnitř vraku leželi zranění lidé.
Dodi Fayed a Henri Paul byli mrtví hned na místě nehody. Lady Diana ležela uvězněná pod troskami auta. Poté, co ji záchranáři stabilizovali a odvezli do nemocnice, se zjistilo, že její zranění jsou příliš rozsáhlá. Její srdce bylo přemístěno z levé na pravou stranu hrudníku s rozřízlou plicní tepnou. I přes operaci museli lékaři nakonec konstatovat princezninu smrt.
Lionel Jospin (francouzský premiér), Bernadette Chirac (manželka prezidenta Jacquese Chiraca) a Bernard Kouchner přišli vzdát princezně poslední poklonu. Do Anglie tělo převezl princ Charles a Dianiny dvě sestry.

Pohřeb a místo posledního odpočinku

Dianina smrt byla provázena neobyčejně hlubokým a rozsáhlým smutkem celého světa. Pohřeb se konal 6. září ve Westminsterském opatství. Tato těžká rána zastínila i smrt Matky Terezy z Kalkaty ve stejný den.
Reakce královské rodiny na princezninu smrt způsobila neslýchanou rozmrzelost veřejnosti. Nedostatek královského soucitu, způsobený přísným plněním protokolu, se protivil obyčejným lidem. Buckinghamský palác odmítl stáhnout vlajku královny Alžběty II. na půl žerdi, namísto toho vlála ve větru vlajka Unie.
Na její pohřeb přišly truchlit tři miliony lidí nejen z Londýna a poslední rozloučení sledovalo dvě a půl miliardy diváků ve 187 státech. Více než milion kytic bylo přineseno a položeno před práh Kensingtonského paláce. Elton John také přetextoval svou baladu "Svíce ve větru" a věnoval ji zesnulé. Nad vjezdem do tunelu, kde Diana zemřela je postaven památník Plamen svobody (The Flame of Liberty)
Lady Diana je pohřbená v Althorp Park, ve svém domově v Northamptonshire, kde na malém ostrůvku uprostřed jezera známém jako The Oval. Cestu k jezírku lemuje 36 dubů, kde čítá jeden rok princeznina života. Stráž hlídající toho překrásné místo tvoří čtyři černé labutě. Blízko také stojí starobylé arboretum, které chrání před sluncem stromy zasazené princem Williamem, princem Harrym, dalšími členy rodiny i princeznou samou.

neděle 10. června 2007

O kousek dál



Tohle bude oříšek. Tento obrázek jsem použila jen proto, že spoléhám na Hančiny vědomosti a jsem si skoro jista, že o něm bude vědět něco zajímavého.

čtvrtek 7. června 2007

Devatenáctý den

Dnešní den je pro naši Yorgu i pro nás velmi smutný. Osmnáct dní jste mohli sledovat vývoj štěňátka, kterému jsme společně vybrali jméno Baddy. Zdálo se, že už má to nejhorší za sebou a že z něho vychováme krásného pejska. Všechno je jinak. Včera večer už Baddy nedopil svoji dávku krupičné kaše s mlékem. Ve 22 hodin usnul jako dudek a já jsem šla spát hned za ním, protože deficit spánku už se začal projevovat. Byla jsem hrozně unavená. Asi ve tři ráno jsem se vzbudila tichým kníkáním. Byl to Baddy. Šla jsem se na něho podívat v domnění, že má hlad ale viděla jsem, že jeho tělíčko vykazuje stejné známky vyprchávajícího života, jako jsem viděla u prvního štěňátka.O mléko už nejevil žádný zájem a tak jsem ho ještě přikryla a uložila na jeho oblíbené místečko v tunelu vyrobeného z elektrické podušky.V pět hodin ráno už nebyl Baddy mezi námi.Yorga je smutná, že přišla o štěňátko a my s manželem, proto, že přes značné úsilí jsme ho nedokázali udržet při životě.Smutno je nám i z pohledu na Yorgu, která chodí jako tělo bez duše a stále Baddyho hledá.Tohle už nechci víckrát prožívat a proto už to byl poslední pokus o štěňata. Když vám píši tuto zprávu, nevidím pro slzy na monitor. Proto to zkrátím . Je mi líto, že Baddyho příběh už nemá pokračování.



Loupáčky

500 g  hladké mouky 230 ml  mléka (pokojová teplota nebo vlažné) 100 g  změklého másla 75 g  cukru 1  vejce (pokojová teplota) 30 g  čerstvé...