neděle 21. září 2014

Řezy Frída

Opět jsem propekla neděli. Kamarádka se vrátila z Chorvatska a přivezla si recept na moučník. Protože to není žádná skrblice, a ví, že ráda zkouším novinky, poslala mi recept mailem. A tak jsem se do toho dnes pustila a účinky vyzkouším na našich mladých. Jsem zvědavá, jestli jim bude chutnat stejně jako mé kamarádce a její dceři. Ochutnaly ho u jejich paní domácí, která pochází z Maďarska, a usadila se na ostrově Krk. Tak nevím, jestli je to recept chorvatský nebo maďarský. Svým provedením mi připomíná můj medový dort. Pečou se taky placky, ale náplně jsou odlišné. Nazvala jsem ho podle křestního jména paní domácí. Měly by být ve tvaru obdélníku, ale neměla jsem podle čeho vykrajovat a tak jsem z toho udělala dort o průměru 27 cm. K vykrojení posloužila největší poklice.


Řezy Frída

Těsto:

600 g hladké mouky
250 g tuku
200 g cukru
2 celá vejce
1 prášek do pečiva
2 vanilkové cukry
3 - 4 lžičky kyselé smetany

Na vále zpracujeme na hladké těsto, rozdělíme na 4 díly, vyválíme a upečeme v troubě vyhřáté na 180°C.

Krém:

6 dcl mléka
250 g másla
150 g cukru
2 balení pudinku vanilkového
2 celá vejce

Pudinkový prášek smícháme se 2 lžícemi cukru, s rozšlehanými vejci a mlékem, uvaříme hustý krém. Po vychladnutí přidáme zbytek cukru, máslo a vyšleháme.

Plnění:

1,5 kg oloupaných jablek nastrouháme na hrubém struhadle, podusíme se dvěma lžícemi másla. Až je šťáva z jablek vydušená, přidáme trochu cukru a mleté skořice. Pak plníme tak, že na plát těsta rozetřeme krém, na krém jablka a na jablka položíme další placku. Pokračujeme stejným způsobem až na poslední placku. Tu potřeme rozpuštěnou čokoládou.

Fotopostup


















Zatím nemám vlastní zkušenost s chutí moučníku, ale kamarádka říkala, že je to božská mana. Možná recept někdo znáte, tak dejte vědět.

A takhle to vypadá na řezu


úterý 9. září 2014

Sára má kamaráda

Před časem odešel pejsek naší sousedky do věčných lovišť. Byl to voříšek a proto se asi dožil víc než dvaceti let. Paní, která už má léta, byla z jeho odchodu smutná a tak ji vnoučata přivedla z útulku dalšího voříška. Říkají mu Sam a je to moc milý pejsek a vděčný za to, že teď je tam, kde je. Naše Sára byla naštvaná, když pobíhal kolem našeho domu a ona, která štěká na každého cizího psa ho brala za dalšího vetřelce, kterému je potřeba ukázat, kdo je tady pánem. Sam působil vystrašeně, když na něho z balkonu spustila tu svoji psí bandurskou. Asi neměl moc pěkný život, než se dostal do útulku. Ale teď je spokojený a dnes měl příležitost se se Sárou seznámit. Běžel kolem našeho a Sára místo štěkání kňourala tak srdceryvně, že jsem Samovi šla otevřít branku a pustila jsem ho na zahradu. Nevěřila jsem, že vejde, ale on vešel docela nebojácně. Oba pejsci se krátce, vzájemně očichali a pak začala rutyka. Lítali po chodníčku sem tam tak, že jsem měla co dělat, abych se ve zdraví dostala na dvoreček. Málem by mně podrazili nohy. Když se vylítali, jali se společně prozkoumávat dvorek.










Sára získala dalšího kamaráda náhradou za Bojara, který k nám chodíval už jako štěně a tenkrát se hodně kamarádil s naší vnučkou Katkou, která je jen o rok mladší, než byl nebožtík Bojar. Vždy v pátek už věděl, že přijedeme na chalupu a čekal, ležící u vchodových dveří. Trávil u nás skoro celý víkend a když jsme v neděli odjížděli, vyprovázel nás. Tento rituál se opakoval týden co týden. Taky je nám po něm smutno.

čtvrtek 4. září 2014

Kalimero a ti druzí

Dnes je krásně a zdá se, že babí léto nás nemine. Šla jsem se podívat, jestli má naše Kalimero všechno a jestli ho ostatní slepice neusurpují, protože už je se svojí kvočnou mezi ostatními slepicemi. Z Kalimera je pěkný plivník. Je jakýsi načepejřený a už je to takový malý puberťák. To roztomilé kuřátko je pryč. Možná proto, že se o uhájení svého života musí pořádně snažit. Sotva mu nasypu jeho zobání, slepice se mu na to vrhnou. Proto mu dávám zobání stranou, ale stejně se neubráním tomu, aby některá slepice nepřiběhla a nechtěla se podělit. Je to taky trochu tou černou barvou, kdyby to bylo žluté kuřátko bylo by pořád ještě roztomilé.





Husy mají jedenáct týdnů. Krásně žerou, ale pastvu už nemají, takže se musí spokojit s koši nasečené trávy.



Sářin dozor je nezbytný.

úterý 2. září 2014

Jak se rodí brambory...

Je čas, kdy se na polích vybírají brambory. Letos tomu počasí vůbec nepřálo. Stále prší, ale manželovi se podařilo v pár dnech, kdy se na nás déšť vykašlal, brambory vykopat. Na to všechno, nejdříve sucho, pak zase lijáky, je úroda velice dobrá.I když je pravda, že nějaké brambory byly hnilobou černé a na některých se přiživili hraboši, ale hlady neumřeme.

Ve sklepě máme ještě loňské brambory a protože je to dobrý sklep, ani klíčky nemají velké, jak ostatně uvidíte na obrázku.Těmi krmíme zvířectvo. Když manžel vybíral brambory, aby je uvařil husám a slepicím, našel mezi nimi jednu, která právě "rodila". Protože mě zná, a ví, že fotím každou blbost, tak mně ji přinesl. No a já jsem ho nechtěla zklamat a tak vám ji předkládám.




Co na to říkáte ? Žádná fotomontáž. Tak to je.

Loupáčky

500 g  hladké mouky 230 ml  mléka (pokojová teplota nebo vlažné) 100 g  změklého másla 75 g  cukru 1  vejce (pokojová teplota) 30 g  čerstvé...