čtvrtek 31. ledna 2019

Koblížky

A je tu opět něco pro mlsné jazýčky. Jsou na přípravu velmi snadné, pro jazýček velmi lahodné a jsou podle receptu pana Cuketky.

Suroviny

175 g hladké mouky
175 g polohrubé mouky
150 ml vlažného mléka
60 g rozpuštěného másla
30 g krupicového cukru
10 g vanilkového cukru
2 vejce (pokojová teplota)
20 g droždí
1 lžíce tuzemáku
špetka soli
tuk na smažení (řepkový olej, sádlo)

Na plnění a zdobení:

130 g meruňkového džemu
2 lžíce moučkového cukru

Postup:

najdete na stránkách pana Cuketky. Já jsem postupovala trochu podle svého. Použila jsem celý balíček sušených kvasnic. Ze všech ingrediencí jsem zadělala těsto a nechala vykynout. Polévkovou lžící jsem z vykynutého těsta dělala malé bochánky, které jsem podle potřeby dovytvarovala a kladla na pomoučenou utěrku. Vyšlo jich osmnáct. Přikryla jsem další utěrkou a nechala ještě chvíli kynout. Pak jsem si na pánvi rozehřála sádlo a začala smažit. Abych měla jistotu, že budou skrz na skrz propečené, přikryla jsem pánev pokličkou. Smažila jsem do růžova, naplnila marmeládou a dozdobila šlehačkou. Moc jsme si s manželem pochutnali. Koblížky jsou nadýchané a moc dobré. Doporučuji vyzkoušet, nedají moc práce.

Nic jednoduššího jsem ještě nedělala. Maminka vždycky vykrajovala z plátu, který rozválela a toto jde jak pomásle a vypadají stejně dobře, jako ty maminčiny, daleko pracnější.

pondělí 21. ledna 2019

Vánoční vaječný likér

Ingredience:

400ml 12% smetany
500 ml rumu Božkov
8 žloutků
1 Salko
1 neslazené kondenzované mléko
300 g cukru krupice
2 vanilkové cukry

Tento vařený vaječný likér je sice trochu finančně ročný, ale za to opravdu výborný a nedá mnoho práce. Přichystáme si všechny suroviny potřebné k výrobě vaječného likéru. Kromě 12% smetany a neslazeného kondenzovaného mléka také rum, vaječné žloutky, salko, cukr krupici, vanilkový cukr na ovonění "vaječňáku".
Do většího hrnce nalijeme 12% smetanu, žloutky, přidáme krupicový a vanilkový cukr. Na výrobu vaječného likéru použijeme elektrický šlehač a jen v rychlosti vše vyšleháme, aby se vaječné žloutky důkladně rozmíchaly.
Hrnec postavíme na sporák, zapneme plotýnku na mírný ohřev, a za stálého míchání metličkou směs zahřejeme na 80 °C (Pozor! Při vyšší teplotě by se žloutky zdrcly). Po zahřátí odstavte z plotny a ještě chvíli míchejte a pak nechte volně zchládnout.
Do zchládlého základu přidáme rum, salko a neslazené kondenzované mléko. Teď vše důkladně za pomoci elektrického šlehače promícháme. Nakonec přes jemné sítko přecedíme do nádoby s nálevkou.
Teď už jen vařený vaječný likér slijeme do předem omytých lahví a je hotovo. Domácí vaječný likér skladujeme v chladu. Myslím, že ho dlouho skladovat nebudete. Vypije se raz dva. Já jsem ho sice dělala už před Vánocemi, ale nedala jsem ho sem, protože to byl do každé rodiny jeden z dárků.


sobota 19. ledna 2019

Jsou na světě

Po obědě jsem zadělala těsto na makové rohlíčky. Použila jsem svůj osvědčený recept na kynuté buchty . Ve videu se mně nezdály ty bílky, a nechtěla jsem nic riskovat. Povedlo se. Rohlíčky jsou výborné a já doufám, že budou chutnat i vnoučkovi, pro kterého jsou s láskou pečené.


Právě jsem dopekla, uvařila si pečený čaj, ochutnala jeden rohlíček a udělala jsem si pohodový podvečer s přízí a háčkem.. Komu se do toho chce, můžu jen doporučit. Ty moje nejsou na pohled tak dokonalé, jako ty na videu v předešlém článku, ale jsou výborné.


úterý 8. ledna 2019

To bude krásná kalamitka

Od noci padá sníh. Docela hustě a tak si říkám, že by z toho mohla být pěkná kalamita. Nahoře nad dědinou pěkně fouká, vidím to z okna naproti na vyvýšeném kopci, jak se stromy klátí ve větru. Silnice bude určitě zasypaná. Silničáři mají nejspíš pilno s údržbou, protože traktor s radlicí tudy projel teprve něco po deváté hodině. Možné je, že jsem nějaký průjezd zaspala. Kupodivu mám teď docela dobré spaní. Sice třikrát za noc musím tam, kam i císař pán chodil pěšky, ale zase rychle usnu a natvrdo.Snad jsem to nezakřikla.
Došel nám chleba tak chcačky nechcačky, bude muset manžel vyjet do obchodu a když to nepůjde, upeču chleba doma. Mám zaděláno na buchty. Budou k obědu buchtičky se šodó a pokusím se uplést vánočku ze šesti pramenů, abych si to během roku natrénovala na příští Vánoce. Budu ji plést podle videa, tak doufám, že se povede. Ta prý se určitě nerozjíždí, tak uvidíme.



Je 11.19. hodin a přestalo sněžit. Vítr foukat nepřestal, takže z polí to bude nafuněné na silnici. Kdoví, jestli to bude směrem na Protivanov průjezdné....Už je i posoleno, (11.31. hod.), tak to asi průjezdné bude.





Báseň stařenky



Nezačínám v tomto novém roce právě optimisticky, ale nemůžu jinak. Tato báseň mně přišla mailem a vzala mě u srdce. Snad proto, že už taky nejsem nejmladší...

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

Báseň stařenky

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti.
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu... Teď už - MĚ uvidíte!

Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I některé rodiny !!!

A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...