neděle 30. prosince 2007

Pár vtipů před Silvestrem






Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí. Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
˝Poslyšte!˝ zavolá za ním svatý Petr. ˝Vy si ze mě děláte šprťouchlata, nebo co?˝
˝Ne,˝ ozve se v dálce. ˝Oni se mě tam dole snaží vzkřísit.˝


Synek se ptá tatínka:

"Tati, kdy si Indiáni malují obličeje?"
"Když se chystají do boje." Odpoví otec.
"Tak si dej pozor na mámu, stojí před zrcadlem a maluje se!"


U lékaře: "

Pane doktore, večer nemůžu usnout. Musím pořád myslet na tisíc věcí." "Tak tedy vypijte před spaním sklenku kyselého mléka." "Pak budu klidně spát?" "To sice ne, ale budete myslet jen na jednu věc."


Ptá se občan policisty:

"Prosím vás, je tato ulice bezpečná?"
"Samozřejmě, že je bezpečná, jinak bych tu nestál!"


Malý motorista



Šťastný malý motorista

pátek 28. prosince 2007

Před koncem roku nakoukneme do...


Foto: Lubomír Stiburek

Novoroční přání




Všem pravidelným i náhodným návštěvníkům, také mé dopisovatelce Hance přeji veselého Silvestra, šťastný nový rok prožitý ve zdraví, pohodě a vzájemné lásce. Nenechte se ničím a nikým otrávit a zůstaňte mému blogu věrni.

čtvrtek 27. prosince 2007

Vánoční ozdoby






Andělíčky jsem háčkovala těsně před vánočními svátky. Aby i na vašem stromečku mohla tato ozdoba dělat parádu příští rok, pokusím se vám vyrobit předlohu a přidám ji včas. Možná přibudou i další.

středa 26. prosince 2007

Vánoční fotografování



Tak krásně rozkvetl ibišek den před Štědrým dnem. Za oknem to ale vypadá velmi vánočně.


¨






V kuchyni to voní , vánočky se povedly, betlém je postavený, stromeček nastrojený, Ježíšek může přijít.








Dnes už je po slední svátek vánoční a začneme se chystat na přelom roku.

čtvrtek 20. prosince 2007

Krásné Vánoce všem

Purpura večerem zavoní,
zvoneček tichounce zazvoní.
A jeho stříbrný hlas
probudí vzpomínky v nás.
Srdcem jsme stále dětmi,
čekáme, až se setmí.
Až vánoční stromek tu bude stát
a varhany Tichou noc hrát,
chci vám v tu chvíli přát,
ať každý má každého rád.
Sněte svůj vánoční sen
o štěstí a lásce jen.
Myslete naň na každém kroku,
vejděte šťastně do nového roku.
Sněte, myslete a hlavně konejte,
k srdcím svých blízkých se vydejte.
Krásné Vánoce a šťastný nový rok všem návštěvníkům přeje Jitka



pondělí 17. prosince 2007

Jak lze přijít o iluze ...


Včera večer jsem ke svému nejmladšímu, desetiletému vnoučkovi, kterého ráda škádlím, vznesla po ICQ dotaz, jestli už napsal Ježíškovi. Odpovědí mi bylo: "Co to na mně babi zkoušíš??? Je 21. století a ty žiješ ještě v tom minulým." Na to jsem mu napsala, že myslet si může co chce, že Ježíšek právě protetěl kolem našeho okna, zamával na mně a vzal si dopis, který jsem mu napsala. A že holt já pod stromkem budu mít dárky od Ježíška a jemu, "nevěřícímu Tomášovi", budou muset pod stromeček něco podstrčit rodiče, aby nebrečel, že tam nic nemá. Ale, že dárky od Ježíška jsou ty nejlepší. Na to už jsem od Michálka odpověď nedostala, neboť si asi řekl, že babka se nejspíš zbláznila a jak je známo, bláznům se nemá odporovat, nebo byl tak zabrán do počítačové hry, kterou právě hrál, že moje zlobení už nevnímal.

Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak mně a některé mé spolužáky připravila o iluze soudružka učitelka. Psal se rok 1953 a já jsem chodila tři měsíce do školy. Jako správně vykulený prvňáček jsem měla školy i tak dost, protože do školky jsem nechodila. Maminka se mnou byla doma do mých sedmi let. Bylo to někdy kolem Sv.Mikuláše, když nám ve třídě soudružka učitelka dbalá zřejmě školních osnov sdělila, že žádný Ježíšek neexistuje a dárky pod stromeček dávají rodiče. Když jsem přišla rozčílená domů a sdělila tuto, pro mně zdrcující novinu mamince, ta očividně zaskočená nastalou situací a mým spravedlivým rozhořčením, chvíli lapala po dechu a nakonec ze sebe vysoukala: "no, když to říká soudružka učitelka, tak to asi bude pravda." Zřejmě to nechtěla hrotit, protože viděla mé odhodlání Ježíška bránit za každou cenu. Správně odtušila, že bych to mohla chtít na školní půdě dál rozebírat, což nepovažovala v té době za vhodné a tak diplomaticky zahrála tuto debatu někam do autu. Já jsem to ale rozhodně nechtěla nechat jen tak a mamince jsem řekla, že lžou obě a že já jsem Ježíška stejně loni viděla, jak se spouští po zlatém žebříku do našeho otevřeného okna. Maminka se už jen pousmála, pohladila mně po hlavě a už se to dál neřešilo. Umínila jsem si, že si dám velký pozor, jak to u nás o Štědrém dnu bude probíhat a běda, jestli toho Ježíška uvidím. To se budou mít ve škole na co těšit. Jenže, Ježíška jsem nepřistihla a tak slončila jedna krásná iluze malé holky....
Kdy jste přišli o iluze vy ? Nemusí to být jen ty o Ježíškovi. Svěříte se v komentářích?

úterý 11. prosince 2007

Purpura


Letos už to nestihneme ale na příští Vánoce si můžeme doma připravit voňavou purpuru ze sušených bylinek. Jak na to?
V létě si nasbíráme: mátu, květ měsíčku, tymián, majoránku, šalvěj a vše usušíme. Poměr jednotlivých bylinek není striktně určen. Je na vás, co vám víc zavoní. Přidáme sušenou pomerančovou a citronovou kůru, pár svitků skořice, 2-3 muškátové oříšky, 10 hřebíčků. Vše nasypeme do mísy. Nepoužívejte plastovou ani dřevěnou mísu, protože do bylinek přidáme také vonné oleje , které by do mísy nasákly a jejich vůně bychom se těžko zbavovali.. Lžičku pomerančového a lžičku mátového oleje nalejeme na bylinky a vše dobře promícháme. Bude-li se vám zdát, že je oleje v bylinkách málo, podle vlastního uvážení trochu přidejte.Jeho množství záleží na množství sušených bylin.Olej musí do bylinek dobře vsáknout. Proto dejte nakonec celou směs do plastikového sáčku a řádně protřepte. Nechte bylinky v uzavřeném sáčku 1-2 týdny a jeho obsah znovu několikrát protřepte. Na Vánoce si dejte část bylinek do nějaké misky k teplu, tam se bude vůně lépe uvolňovat. Pozor, aby purpura nepřišla do styku s dřevěným nábytkem. Olej by mohl poškodit lakovaný povrch a zanechat na nábytku skvrny. Pro letošek se spokojíme s purpurou z obchodu. Měla by být k dostání v drogeriích. Ta naše ale bude vonět líp, uvidíte. Přeji vám všem voňavé Vánoce.
PS. Ještě je tu jedna možnost, jak to do Vánoc stihnout. Nakoupit tyto sušené byliny v prodejně s bylinkami.

pondělí 10. prosince 2007

Než přijdou Vánoce

Než přijdou vytoužené vánoční svátky, nahlédneme naším pomyslným okénkem ještě na chvíli do světa.Snad nám k tomuto místu Hanka něco zajímavého připíše.


středa 5. prosince 2007

Břetislav a Jitka

Břetislav je údělný kníže na nedávno získané Moravě, sídlící na hradě v Olomouci. Jitka je patnáctiletá krasavice, německá šlechtična z krve nordgavských hrabat, toho času vychovávaná v rodinném klášteře ve Schweinfurtu, neboli Svinibrodu, na řece Mohanu v Bavorsku. A právě tam ji okolo roku 1030 patrně poprvé spatřuje statný Břetislav, který je spolu se svou družinou právě na jedné ze svých zahraničních cest. Zamilovaný Břetislav, sám urozené krve a mocný, by se bez problémů mohl o Jitčinu ruku ucházet a nebyl by oslyšen. Volí tedy raději rytířské gesto, vždyť jablko nepadá daleko od stromu, posazuje klášterní schovanku na koně, mečem přesekává ochranný řetěz klášterní brány a dívku svého srdce unáší. Jitka se Břetislavovi stala milující partnerkou a povila mu sedm dětí. Tak praví legenda.
Kde je ten Břetislav teď, to Ti Maruško nepovím ale můj "Břetislav" právě štípá dříví před domem.


pondělí 3. prosince 2007

Zasmějte se se mnou

.Přišel domů notně opilý manžel a povídá manželce: "Tak sakra, kdo je tady hlava rodiny!" Manželka mu dá facku a muž na to: "To už se nemůžu ani zeptat?????"



Stěžuje si náměstek kolegovi na novou sekretářku. "Myslel jsem bůhví co to nebude a musím tedy říci, že moje stará je v posteli lepší. Schválně ji vyzkoušej." Za nějaký ten den se zase potkají a náměstek je zvědavý na názor kolegy a ten povídá: "Měl jsi pravdu, tvoje stará je lepší!"




Ptá se otec sedmnáctiletého synka:
"Kam jdeš a proč si s sebou bereš tu baterku?" "Na rande", odpoví synátor. "To já ve tvých letech žádnou baterku nikdy nepotřeboval", říká otec. "No, ale taky se podívej, co sis přivedl domů!"




Žena se ptá manžela: "Viděl jsi někdy zmuchlanou stovku?" "Ne," říká muž znuděným hlasem. Manželka před ním zmuchlá stovku. "A viděl jsi někdy zmuchlanou tisícovku?" "Ne." "Tak se podívej..." a muchlá před ním tisícovku. Pak se ho ptá: "A viděls někdy zmuchlaných osm set tisíc?" Muž na to nechápavým hlasem: "Ne..." "Tak to se jdi podívat, stojí v garáži."




Lísteček za stěračem zaparkovaného auta:
"Zpráva pro zloděje: Nádrž je prázdná, rádio nemám a motor je vylágrovaný."
Druhý den přibude další lísteček:
"Pro majitele auta: Takže kola ti byly stejně na hov.. ."




Ptá se otec syna: "Jirko, ty prej teď chodíš s Blaženou?" "No chodím, máš něco proti tomu?" "Ne, jen jsem ti chtěl říct, že když jsem byl v tvým věku, tak jsem s ní chodil taky!"


neděle 2. prosince 2007

Sv. Barbora


Barbora z Nikomédie (též svatá Barbora), panna a mučednice, patří ke čtrnáctisvatým patronům, vzývaným zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morových epidemiích. Jejich společná památka se slaví 4.prosince.
Dle legendy byla svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století, nebo na začátku 4. století n. l. v Nikomédii v Malé Asii jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioscura. Matka jí brzy zemřela, krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu, dle tehdejší helénistické kultury. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy ještě zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden ze sloužících, jež o ni pečovali, byl však tajným křesťanem, který Barboru obrátil na víru. Jakmile se to otec dověděl, chtěl ji donutit zříci se víry, když se však dcera bránila, vlastní rukou (někdy je uváděno že mečem) jí ve vzteku srazil hlavu. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk, jenž jej na místě zabil.
Pravděpodobně byla svatá Barbora sťata mečem kolem roku 305 během pronásledování křesťanů za panování císaře Maximiana Galeria ( 305-311 ), existují však i další verze legendy o její smrti.
Svatá Barbora je uctívána jako svatá patronka havířů, dělostřelců, architektů a matematiků, také dalších povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti, rovněž jako ochránkyně proti smrti bleskem, v časech bouří a požárů.
Většině z vás jistě nemusím připomínat starou tradici, že větvička uříznutá na svátek sv. Barbory do Vánoc ve váze doma rozkvete. Tak všechna vdavekchtivá děvčata nezapomeňte a 4.prosince si nějakou větvičku uřízněte. Může to být větvička z ovocného stromu, nebo kvetoucího keře. Třeba třešeň, višeň nebo zlatice-zlatý déšť.Podle staré pověry se věřilo, že děvče, kterému právě o Vánocích větvičky "barborky" vykvetou, se vdá do roka za bohatého a hezkého chlapce.
Chcete-li se dočíst podrobnosti, doporučuji svůj zdroj : http://cs.wikipedia.org

sobota 1. prosince 2007

Vánoce včera a dnes


Příprava na Vánoce začínala v naší rodině vždy už kolem Mikuláše, kdy se peklo vánočního cukroví. Tuto tradici se snažím dodržovat. Upeču několik druhů cukroví, převážně podle starých receptur zděděných po mamince. Patří tam vanilkové rohlíčky, linecké slepované, pracky, zázvorky a marokánky. Za dobu trvání mé domácnosti jsem repertoár vánočního cukroví poněkud pozměnila. Dělám ještě nepečené Rafaelo, sněhové pusinky obalované v kokosu nebo mletých oříšcích, ořechové hromádky a další převážně ořechové cukroví. O Vánocích nesmějí chybět perníčky, které věšíme i na stromeček spolu s háčkovanými ozdobami a ozdobami z vizovického těsta. Snažím se, než začnu péct cukroví, abych měla již umytá okna, pověšené čisté záclony a udělaný z gruntu úklid celého domu.Po upečení cukroví už dám do pořádku jen kuchyni.Den před štědrým dnem upeču vánočku. Většinou peču dvě až tři. Proč tolik? No proto, že u nás mají vánočku všichni rádi. Někdo namazanou máslem, někdo si na máslo dá med nebo marmeládu a nebo jen tak suchou. Dávám do ní hodně rozinek a nahoru nasypu plátky mandlí. Na štědrý den dopoledne manžel nastrojí stromek a já se točím kolem příprav štědrovečerního menu. Na svátečně prostřeném stole nesmí chybět rybí polévka, bramborový salát s majonézou a samozřejmě smažený kapr. Po večeři dobré víno, káva a moučník nebo cukroví. To je asi stejné, jako v jiných českých rodinách. Po večeři si rozdáme dárky, sedneme si k televizi a sledujeme pohádky nebo si pustíme vánoční koledy. Vánoční atmosféru podtrhuje vůně vanilky, purpury nebo Františka. Dnešní přípravy na Vánoce se od staročeských Vánoc příliš neliší. Snad jen některými lahůdkami na štědrovečerním stole, které staročeši neznali podobně jako televizi nebo hudbu z CD přehrávače...
Za starých časů se štědrovečerní večeře skládala z několika chodů. Na stole nesměla chybět hrachová nebo čočková polévka, kuba, (kroupy s houbami a česnekem), pukance s mákem a medem, hubník (nákyp s houbami). Ryba na stole většinou chyběla, protože v 16. a 17. století patřila mezi postní jídla. Kapr se stal tradičním vánočním jídlem teprve v 19. století. Zárukou hojnosti v příštím roce byl velký dostatek jídla na štědrovečerní tabuli i když mnohem skromnějšího, než máme dnes. Zbytky jídla se pak dávaly dobytku, kořenům stromů v zahradě a studni - aby dávali nadále vodu a obživu.
Lidé se od rána postili, aby večer uviděli "zlaté prasátko". Večer, když vyšla první hvězda na obloze, si rodina sedla k slavnostně prostřenému stolu s bílým ubrusem. Večeři zahajoval hospodář a společnou modlitbou se poděkovalo Bohu za vše dobré, co přinesl i co vzal. Jako první chod se podával hrách. Nejdříve hospodyně odebrala z mísy hrachu po lžíci pro každé z domácích zvířat, potom si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Jako další chod se servírovala polévka pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se odkládaly na jeden talíř a po večeři je hospodyně zakopávala pod ovocné stromy, aby byla zajištěna úroda pro příští rok. Jako sladká tečka štědrovečerní večeře se servírovala vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, pivo, víno či pálenka pro dobré trávení.
Po večeři zazvonil zvoneček a hospodář přinesl do místnosti stromeček ozdobený ořechy, perníčky, jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, řetězy a svíčkami. Potom se svíčky zapálily, všichni se shromáždili kolem stromečku a zpívali koledy. Ty se u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil.




Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....