čtvrtek 25. června 2009

Kačeny a kuřata I.

Tahle reportáž je z mého prvního chovu kačen a prvního pokusu o líhnutí kuřat. Kuřátka už mají dva týdny a kačenky pět týdnů.








A ještě něco, náš hlídač a lovec v jednom. Pokud jen kačeny krmím, je Yorga v pohodě, ale jak je začnu zahánět do chlívka, nejraději by se přidala. Jenže nejsem si jistá, jak by to dopadlo.Možná už by podruhé nebylo co zahánět.

"Calimero"



" Jak to bylo, pohádko, zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli, pípá,pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí, bude večer za chvíli."


Dnes straším už od pěti hodin. Příprava krmení pro kachny, slepice a hlavně pro kuřátka si vzala hodinu času. Pak jim to všem roznést, kačenám vyházet hnůj, protože to jsou čuňata ze všech čuňat ty největší. Ty nadělají s vodou takový binec, že už zvažuju, že jsou u nás poprvé a naposled. Když je pěkně, můžou být venku, ale ty deště neberou konce a do rozbahněné zahrady nemá cenu je pouštět. Můj muž říká, že mám u kačen spotřebu slámy jako celé JZD.On se o ně totiž nestará. "To je tvůj výmysl, tak si s tím dělej co chceš", pravil. Tak si dělám. No ale abych vás dlouho nenapínala. Hned v těch pět ráno jsem šla zvědavě nakouknout, kolik kuřat se vylíhlo. Nadzvedávala jsem kvočně křídla a ejhle, vykoukla na mně jedna černá hlavička. Stejně zvědavá jako já. To bude "Calimero", řekla jsem si asi bude jediné černé. Když jsem se šla podívat asi o hodinu později, uviděla jsem následující obrázek.




Už tam byla černá kuřata dvě. To mně dostalo, které z nich je Calimero? Znovu jsem nadzvedla slepici a vykouklo další kuřátko, šedivé.





A to další, jako by ani nebylo kuře od slepice. Tak nevím, jestli se tam nepřipletlo i nějaké vajíčko české kropenky. Ty mají skořápky vajíček téměř stejně bílé jako vlašky. Jen nepatrný odstín jako hodně bílá káva. Musím se zeptat na diskusi na Fauně. Tam to bude někdo vědět, jaká kuřata se líhnou vlaškám a jaká kropenkám. Každopádně kuřat je tam víc, ale máma neuhne a neuhne, abych je mohla spočítat. Dnes se zdá, že bude hezky, na východě už vylezlo sluníčko, tak je možná kvočna vyvede ven. Ještě je taky ve hře náš kohout, který má svůj podíl na kuřatech. Toho sice už znáte, ale neměl by tady chybět. Nevím co on je za směsku, koupili jsme ho ve vedlejší obci a co je zač nevíme, ale krasavec to je. A hodný, ne jak ten minulý dravec. Zdá se, že se má i k světu, protože zatím jsem napočítala pět kuřat z deseti vajec.


Tak to je vše z dnešního rána. Možná během dne přidám nějakou fotku, pokud se zadaří.



Zřejmě konečný počet kuřat je šest. Jedno bylo v rozšlápnuté skořápce mrtvé, dvě vajíčka jsou ještě v hnízdě, ale z těch už slezla a věnuje se kuřatům a jedno po zatřesení uvnitř žbluňkalo, takže je v kompostéru. Z těch dvou už asi taky nic nebude i když se zdají být pevná.











pondělí 22. června 2009

Umělé líhnutí

Dnes se přihodilo něco, co vyplašilo slepici sedící v bedně na dvorku na vajíčkách. Nevím jestli ji vyplašila kočka, nebo něco jiného, ale vyváděla tak, že jsem ji otevřela dvířka a ona utekla do zahrady. Opustila vajíčka a já jsem si myslela, že se za chvíli vrátí, protože poctivě seděla téměř celých 21 dní. Chybí dva dny do líhnutí. Nejhorší na tom je, že ji mezi ostatními slepicemi nepoznám. Už nemá bledý hřebínek. Buď ji ta snaha vysedět kuřata náhle opustila, nebo nevím co se stalo. Prostě je konec. Vzala jsem sice vajíčka domů, uložila je opatrně do krabice od bot a dala na teplo. Pokusím se to dotáhnout do středy sama. Jestli z toho něco bude, to nevím, ale zkusím to. Tak jsem se na to těšila...





U nás je dost zima a tak jsem si ráno zatopila v krbových kamnech. To jsem ještě netušila, jak se mi to bude hodit. Teď na nich zahřívám nasezená vajíčka. Vzhledem k tomu, že se jedná jen o dva dny, snad by to mohlo vyjít. Tak mi držte palce.

Drzá mucha moravská

Název článku vás asi překvapí, ale já si nemůžu pomoct. U nás se tomuto stvoření říká mucha a ač vím, že to není spisovné a já většinou spisovnou češtinu používám, spisovný název mi ne a ne jít přes ústa. Takže proto jsem připsala, že je to mucha moravská. Kdyby to byla česká, byla by to moucha. Tak dost těch okecávaček. Tady je. Víte, že jsem posedlá zachycením všeho co se hýbe a málokdy se mi to daří. Tentokrát jsem měla příležitost vyfotit muchu drze sedící na mé ruce. Docela se to povedlo. Co říkáte? Můj vnuk by sice řekl, " no babi, je trochu mázlá, ale dobrý."




Fotku jsem pořídila ráno, když jsem zapínala PC. A jako by ji to nestačilo, celý den se tady někde potloukala a když jsem začala večer stahovat fotky do PC , co nevidím. Ta samá mucha sedí na monitoru. Snad se prohlížela na fotce z rána, nebo jen tak očumovala.




Nezabili by jste ji? Já ano, ale někam zmizela. Doufám, že bude opruzovat v ložnici !

pátek 19. června 2009

Jak to bylo?

Kolem jména druhého největšího města naší republiky je mnoho dohadů. Nejčastěji se tvrdí, že jeho základem je keltské slovo Eburodunom, což přeloženo znamená drak. Další dohad tvrdí, že základem je germánské slovo Brunne, nebo-li studna. Zřejmě je to ale zcela jinak. Za nejpravdepodobnější základ názvu města je staroslovanské slovo brn, které je označením pro špínu nebo kal. První písemnou zmínku o tomto městě najdeme z roku 1091 v Kosmově kronice . Ve středověku byli sice lidé s hygienou na štíru o tom není pochyb, ale že by v Brně byli větší špindírové, než v ostatních městech, to se tvrdit nedá. Takže výraz brnno je nejspíš označením pro blátivé místo a vystihuje pravděpodobně přírodní poměry v této oblasti. Osada, která se stala základem pro budoucí velkoměsto vznikla v 11. století na brodu přes řeku Svratku (v místech dnešního mostu na Vídeňské ulici). Svratka se v těchto místech často rozvodňovala a osada byla obklopena močály.


Obrázek použit ze stránek : http://brno.slavneobrazy.cz

Kdo je onen muž?

Původně chtěl svůj život zasvětit Bohu a službě lidem. Nesložil však zkoušky na teologickou fakultu, ale nenechal se odradit.Pět let sloužil jako kazatel v chudém hornickém městečku Borinage. Vzdává se svého majetku a žije tak, jak nejbídnější z bídných. Někteří jeho gesto vnímají jako výraz křesťanské pokory, jiní ho vnímají, jako pomatence. Je mu zakázáno vykonávat kněžské povolání a tak se uchyluje k malování. Studuje staré mistry. V roce 1885 se usadil v Antverpách, pije absint a léčí se na syfilidu. Stěhuje se do Paříže a setkává se s Gauginem. Nakonec zůstává sám se svým šílenstvím a depresemi. Celý rok 1889 je hospitalizován v útulcích pro choromyslné v Saint-Remy a Aures. Pobyt a léčba mu nepomáhá.V sebevražedném pokusu na vycházce po okolí vypije terpentýnové oleje. Při druhém pokusu sní jedovaté barvy. Ničí se alkoholem, jeho život je jako na houpačce, stále více propadá depresím, ale maluje.V době, kterou strávil v Aures vytvořil 82 obrazů za 69 dní. Poslední dílo, které stvořil jsou Havrani nad obilným polem. Je mu 37 let, když umírá. Za dva dny poté, co se střelil do hrudi. Víte kdo je oním mužem?

Zdroj: Přečteno v History revue

čtvrtek 18. června 2009

Ohrada

Dnes se konečně zadařilo vytvořit výběh pro kačenky a ohrádku pro kuřátka.Všichni si to očividně užívali. Kvočna hledala kuřátkům broučky a kachny se pásly na trávě. Jsou to už pěkní macci.





Kuřátka jsou focena přes pletivo, takže jsou občas vidět jeho drátky.









V tom dnešním vedru se jim tento výběh náramně hodil.Vedro zmáhalo všechny.Mně u plotny, když jsem manželovi chystala proviant na výlet a Yorgu běhání na zahradu, protože kačeny a kuřata ji provokují. Ta kdyby se na ně dostala, tak je s nima ámen. Doufám, že si na jejich přítomnost brzy zvykne a dá jim pokoj. Já bych se nejraději rozplácla stejně jako Yorga.


úterý 16. června 2009

Na plný úvazek

Jsem pečovatelkou o domácí zvířectvo a to na plný úvazek. To, že je musím krmit, kontrolovat jestli mají dostatek vody, to je normální. Ovšem netušila jsem, že to budu mít místo televize. Už první den, co se kuřata vylíhla, vydržela jsem se hezky dlouho dívat na to, jak kvočna ty prcky učí zobat, předvádí jim hrabání a volá je k misce s vodou. Ti malí rošťáci jsou tak čiperní, že vyskakují i do hluboké misky, kam dávám zobání pro jejich mámu. Vy, co už máte s chovem nějaké zkušenosti se teď jistě usmíváte tomu, jaký jsem blázen. Jenže já si to fakt užívám.




Kuřátko se zatoulalo a máma se mohla zbláznit.



Nejspokojenější je, když je má pěkně pohromadě.


A takhle to vypadá po výuce hrabání.

neděle 14. června 2009

Víkend

Víkend se chýlí ke konci, děti právě odjely a já usedám k PC, abych si odpočinula. V mezičase jsem nafotila nějaké fotky, které budu postupně přidávat. Foťák jsem vrátila, protože vnučka bude cestovat a chce fotit. I můj muž se chystá do světa a taky si bere foťák. Takže jsem bez. No nevadí, nějakou zásobu fotek mám.
Ve čtvrtek jsem pekla placky na medový dort a v pátek slepovala a zdobila, protože vnučka slaví 30.6. patnácté narozeniny. A protože odjíždí s gymnastikou do Dánska už se do té doby nepotkáme, oslavili jsme to o pár dní dřív. Přidala se k tomu i oslava pěkného maturitního vysvědčení vnuka a tak byl dort dvojitý. Z 1 kg mouky. Recept najdete v rubrice recepty.



Aby jste si mohli udělat představu, tak jsem dort vyblejskla.
Mělo na něm být patnáct růží, ale v obchodě měli jen pět. Co naplat. Manžel iniciativně koupil dva balíčky mandlí v čokoládě a trochu to zachránil. Sobota a neděle byla ve znamení vaření a dohlížení na moji havěť. Kačenky utěšeně rostou a mám horkou novinku. Když se snacha byla podívat na kačenky, slyšela něco pípat. No jasně, vylíhla se tři kuřátka. Sama jsem byla překvapená. Ani jsem v to moc nedoufala. Okolí mně zrazovalo, že slepice dnes na vajíčkách nesedí. Náhodou, moje české kropenky, teda sedí. A jak poctivě! Pokud je náš kohout borec, určitě budou nějaká kuřata ještě za čtrnác dní, ve středu. Slepice, která už tři kuřata vyseděla ještě sedí na třech vejcích, ale nevím jestli bych jí je neměla vzít. Možná už z nich nic nebude, jen smrad. Co vy na to, mé zkušené chovatelky?

PS. Poznámka. Už jsem dvě zbylá vejce vyhodila do kontejneru. To třetí je pevné neklechtá, tak ještě počkám. Možná se ještě něco vyklube. Slepice do něho ťukala zobákem, možná tam skutečně ještě jedno je. Snad zítra???






Dnes byla káčata poprvé venku v ohrádce. Očividně si to užívala, ale Yorga z nich byla tak vykulená, že lítala kolem ohrádky a kačeny zase v ohrádce. To nepůjde dohromady. Když budou kačeny na zahradě, Yorga bude doma.



Kuřátka se špatně fotila, protože pobíhala a kvočna se pěkně durdila. Tak jsem je nechala napokoji. Je to úžasný zážitek. Mají sotva dva dny a už je máma naučila zobat a pít vodu. Učí je i hrabat a to je kalamita. V té kukani rozházela všechnu krmnou směs, kterou jsem těm prckům dala do plastové přepravky na vajíčka. V šesti mističkách to kuřata zpočátku zobala spořádaně, ale pak začala výuka hrabání a bylo po parádě. Všechno bylo převrácené a kuřata zobala z podlážky. Zítra je dám do ohrádky místo kačen a uvidíme co se bude dít. Ovšem nesmí pršet.

středa 10. června 2009

Otázka zní...

Co je to


Tačanka je bryčka s kulometem, zapřažená do dvoj až čtyřspřeží. Používala se za ruské občanské války 1917-1921. S tačankou se setkali i Berlíňané v roce 1945 za druhé světové války.
Nestor Ivanovič Machno 1889-1934 byl údajně první, kdo tačanku použil jako zbraň. Toto prvenství je ale sporné. Kulomet Gatling byl použit na bryčce již za americké občanské války v letech 1861 - 1865. Vynálezce smrtonosného kulometu Richard Jordan Gatling 1818-1903 o něm říká: "Stačí točit klikou a kulky si svůj cíl najdou".

Zdroj: Přečteno v History revue.

neděle 7. června 2009

Kuřecí bábovka

Nejdřív vás musím upozornit, že nejsem autorem tohoto receptu. Jen jsem si ho upravila k obrazu svému. Autorkou PPS je Eliška Halešová. Během minulého týdne jsem tento recept dostala čtyřikrát. Určitě jsem nebyla jediná. Protože jsem zvědavá a recept se mi zdál dobrý, koupila jsem při cestě z Brna kuřecí prsa. Asi jich mělo být šest ale já vzala jen tři. Kdyby to náhodou nebylo k jídlu, tak aby to nebyla taková ztráta. Nebyla by, protože recept je skutečně skvělý a protože jsem se od původního receptu i trochu odchýlila, dávám ho ve známost.

Ingredience:

6 kuřecích prsíček
15 dkg eidamu
4 celá vejce
anglickou slaninu nebo uzenou krkovici
jakýkoliv salám nebo párek
pažitku

Postup:

Kuřecí prsa podélně rozkrojte a lehce naklepte a posolte. Okořenit můžete libovolným kořením jaké máte na kuře rádi. Vložte do bábovky, do které jste předtím vložili pečící papír. Kuřecí prsa rozprostřete na dno a po stranách bábovky. Na to dejte anglickou slaninu ( já jsem dala plátky ukrojené z uzeného vepřového ocásku) a rozklepněte tři vejce, ta rovnoměrně roztáhněte po obvodu bábovky. Můžete je i rozkvedlat a nalít je tam. Na to nasypte vydatně pažitku a asi polovinu nahrubo nastrouhaného sýra. Na tuto vrstvu dejte salám, nebo jako já dvě nožky debrecínských párků. Navrch znovu prsa z kuřete a celé to zalijte rozkvedlaným vejcem posypte sýrem a pečtě v troubě vyhřáté na 250°C asi hodinu a půl. Já jsem zpočátku bábovku přikryla alobalem, který jsem asi čtvrt hodiny před ukončením pečení sundala, aby se vytvořila kůrčička.
Bábovka je stejně dobrá teplá, jako studená. Vypadá jako roláda a nedá vám moc práce. Tady je fotografie torza bábovky, která je jen ze tří prsíček. Zbytek padl při ochutnávce.
Protože jsem dala jen tři prsa, byla bábovka poloviční, ale pro dva lidi až, až.



Pokud se do toho pustíte, přeji vám dobrou chuť. Myslím, že se to hodí i jako pohoštění pro návštěvu se skleničkou dobrého vína. A abych nezapomněla, můžete si každou porci přelít nějakým dresingem podle vlastní chuti.

úterý 2. června 2009

Kačenky

Nevím jak u vás, ale u nás je škaredě. Stále se mračí, občas probleskne na krátko sluníčko, ale je zima. Jediná výhoda je, že neprší. Po deštích z minulého týdne akorát roste plevel. V tomto nevlídnu jsou mojí největší radostí kačenky. Pomalu jim začínám vařit brambory a přidávám šrot a kopřivy. Zdá se, že jim to jde k duhu. Myslí, že i povyrostly.Pomalu si na ně zvyká i Yorga. Chodí je se mnou krmit a zvědavě nakukuje za ohrádku. Nejraději by se s nimi asi seznámila osobněji, ale to nevím, jak by dopadlo. Nebudu riskovat. Kačenky teď mají asi tři týdny. Sama bych nevěřila, že se do něčeho podobného pustím, ale vidíte, všechno je možné.Myslím, že ani můj muž nevěří svým očím.






Toto je slepička, Česká zlatá kropenka, která už týden poctivě sedí na vajíčkách. Po loňském nezdaru jsem neměla odvahu pustit se do dalšího experimentu, ale když soused říkal, že kvokající slepice se má namočit do barelu s vodou a že ji to přejde, opět zvítězila moje holubičí povaha a slepice šla do kukaně. Protože našemu kohoutovi moc nevěřím, sehnala jsem od souseda jiná vejce. Ne, že by náš kohout nebyl k ničemu, je mladý a perspektivní, ale on mamlas se vrhá na ty drobnější slepičky. Kdyby šel po vlaškách, tak ty by asi držely, ale tady ty malý mu zdrhnou. A tak kropenka sedí na šesti vejcích od sousedovic slepic. Kropenky, jak jsou drobnějšího vzrůstu, také snášejí drobnější vejce a tak devět vajec, poněkud větších, která jsem pod ní dala nemohla zasednout. Asi proto tři z hnízda vyhodila. Má prý být lichý počet vajec pod slepicí, ale když si jich nechala šest, má šest. Však uvidíme, jestli tři sousedovi kohouti stojí za něco, nebo už jsou za zenitem a skončí v polívce.



Za čtrnáct dní uvidíme jestli se spolu s kačenkama bude po zahradě nosit pyšná máma s kuřaty a nebo z toho nebude nic.

pondělí 1. června 2009

Víte, kdo je oním mužem?

"Za našich dnů nikdo nepočal nic velikého: je na mně, abych dal příklad". Tato slova vyřkl "malý - velký" muž, narozený 15.8.1769. Dokonalý vůdce, stratég a poitik. Měřil podle anglické měrné soustavy jen 1,57m a podle francouzů 1,68m. Jako malý chlapec byl rozmazlený a arogantní "fracek". Vůči svým vrstevníkům byl agresivní, míval nečekané záchvaty vzteku. Jeho záchvaty vzteku a řvaní byly někdy opravdové, jindy předstírané, ale vždy měly jeden cíl. Dosáhnout svého. Být vždy první. Již od školních let byl výborným matematikem a stratégem a hlavně nebetyčným snílkem. Ve svých představách se často stavěl do role vůdce národů. Pocházel ze třinácti sourozenců a jeho život byl hodně poznamenán dominantní osobností jeho matky. V devíti letech ho otec odvezl spolu s bratrem do vojenské školy v severní Francii, která je známá svým vojenským drilem. Ve škole panoval drsný režim, studenti nesměli opouštět areál kasáren, na noc byli zamykáni ve strohých spacích kójích, vybavených jen lůžkem a jednou přikrývkou. Jeho spolužáci byli převážně chlapci z rodin francouzské aristokracie. Našemu hrdinovi se posmívali pro jeho italský přízvuk, vadila jim i jeho zarytá póza mladíčka zakládajícího si na svém původu. Nebyl oblíben u spolužáků a ani u kantorů. Nicméně díky svému vysokému intelektu brzy exceloval a stal se dělostřeleckým důstojníkem. Vystudoval elitní vojenskou školu v Paříži a zdá se, že brána k jeho kariéře je dokořán otevřena...

Až po jeho smrti v roce 1821 byla zaznamenána jeho výška - 5 stop a dva palce. Šlo však o v té době používané palce francouzské, v přepočtu na palce britské jeho výška činila 5 stop a 6,5 palce. Tento muž byl tedy vysoký 168 centimetrů, byl tedy vyšší než průměrný Francouz 19. století. Ke špatným převodům se ještě přidal nesprávný výklad jeho francouzské přezdívky "Le petit caporal". Nefrankofonní země překládají petit jednoduše jako malý, ačkoliv přezdívka vznikla na základě úzkého přátelství s jeho vojáky.

Zdroj: Přečteno v History revue a ve Wikipedii

Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....