Dnes jsme jeli do Brna. Měla jsem si jet pro výsledky z CT a protože jsem už od paní doktorky obdržela telefonickou zprávu, že je vše v pořádku, jela jsem tam v klidu. Doufala jsem že dostanu do ruky papírovou formu výsledku pro praktického lékaře a návštěva nezabere víc než hodinu. Omyl, půl hodinová fronta u evidence, čtvrt hodiny v čekárně, kam mně sestřička přišla sdělit, že paní doktorka chce RTG a spirometrii. Další hodina. Už jsem tak prolustrovaná, že žádná choroba se nikde neukryje. Letos 2x RTG, jednou plic, podruhé páteře. Naštěstí na plicním všechno zlepšeno, největší hrůza v podobě fibrózy vyloučena a tak jsem to vyšetření paní doktorce odpustila. Ukecala jsem kontrolu až za rok. Kdoví, kde mně bude v té době konec.Tím jsem po roce ukončila veškeré peripetie po té děsné loňské chřipce. V květnu se dozvím, jestli problém se zvýšeným CRP zmizel vytržením sedmičky v levo dole. Bylo pod ní dost velké ložisko zánětu. Ale o tom jsem psát vlastně ani nechtěla. Když jsme přijížděli k domovu, po pravé straně visel černý mrak. Někam se přesunul, protože po pár ujetých kilometrech byla zase modrá obloha. Než jsem se stačila doma převléknout do domácích hadříků, začala pořádná chumelenice. Trvala sice jen pár minut a sníh se okamžitě rozpouštěl, ale sněžilo dost hustě a vločky byly vydatné. Něco jsem stihla vyfotit.
To je jako o aprílu.