Novoroční přání

 Rok se s rokem schází a já mám pro Vás jediné přání.

Do nového roku vám přeji 

to, co každý nejvíc potřebuje - zdraví

to, co každý stále hledá - štěstí

a to, bez čeho se nedá žít - lásku.

Kéž se Vám to všechno splní.

 

Ach to parné léto...

 Horké dny plné slunce neberou konce. Jsem z těch veder unavená a nejinak jsou na tom i muškáty na balkoně, na které pálí slunce od rána do večera. Ani zahrádka není to, co bývala jiná léta. Všechno rychle dozrává a co se urodilo je potřeba zpracovat. Byla jsem utrmácená ze zavařování okurek ale to byla brnkačka proti tomu, co mě čeká teď. Vedro nevedro, je potřeba zpracovat rajčata, papriky a další produkty, které nesnesou další odkládání. Rajčata praskají a tak na zítřek mám v plánu udělat směs na topinky a omáčku na těstoviny. V garáži na mě čeká veliká dýně. Ta ale není na pořadu dne, může ještě pár dní počkat a protože o kompot u nás nikdo moc nestojí, bude se kandovat. Ovoce letos moc není. Na jaře toho dost pomrzlo a tak jsem byla ráda, že jsem dostala nabídku broskví. Ty jdou u nás taky nejlíp na odbyt a krásné třešně nám darovala švagrová a tak ty jsou taky zavařené . Ty mám ráda hlavně já. Možná budou nějaká jablíčka a to bude nejspíš všechno. Nejsou ani švestky. Byla jsem ráda, že jsem jich dostala pár na koláčky ( rozuměj švestkové knedlíky z bramborového těsta). Na to, že bylo tolik slunce, jsou mizerné i ostružiny. Moc nenarostly i když jich bylo hodně ale chybí vláha. A taky nejsou moc sladké ale šest skleniček ostružinového rosolu mám. Morava letos moc vody zhůry nedostala a tak teď vyhlížím každý den nějakou kapku deště. Stačil by správný zahradnický déšť, jen ne nějaké hrůzy ale vyhlížím marně. Udělala jsme pár fotek v kuchyni i v zahrádce, tak se s vámi o ně podělím. Nejdříve to zavařování.

                                                                    Rosol z ostružin.

Od souseda jsem dostala nálož těchto malých rajčátek a zavařila jsem je do sladkokyselého nálevu co mně zbyl z okurek. I to je dobrota. A až se zima zeptá, co jsem dělala v létě, můžu klidně říct, že jsem se rozhodně neflákala.

A na závěr jedna otázka. Taky máte letos tolik much? U nás už jsme spálili několik černých mucholapek a stále to nebere konec.  Lapáme je na mucholapky i v obýváku, v ložnici a všude, kde se dá mucholapka zavěsit. Nejhorší je to ráno, když vás probudí drzačka, která se chce uvelebit na vašem obličeji. 

Pohled z okna mně říká, že ani dnes se nejspíš nedočkáme slibovaného deště. Opět obloha jako vymetená. Tak se mějte hezky a přeji vám klidnou dobrou noc. 

Zážitek seniorky

 Můj dnešní zážitek na úřadech byl mimořádně poučný. Musím začít od samotného začátku. Tedy , protože v místě, kde se poslední roky vyskytuji, je mizerný signál potřebný pro správnou funkci mobilního telefonu, nechodily mně stoprocentně potvrzovací sms s kódem pro přihlášení do Georg České spořitelny, kde mám účet. Dohady mezi operátorkou České spořitelny a O2 mě přivedly nakonec k tomu, že byla špatná baterie v mém mobilu a tak jsme jeli koupit novou. To všechno vedlo k tomu, že už můžu opět platit účty z pohodlí svého domova. Velké pozitivum, a o to se chci s Vámi hlavně podělit bylo, že jsem se dozvěděla, že všechno, co se týče mého účtu v bance, tedy platby, a veškeré pohyby na účtu, které jsem doposud měla zpoplatněné, můžu mít jako seniorka po 70 roce věku, zdarma. To se ale nikde nedozvíte, aspoň ke mně se ta informace nedostala, až teď. Tedy jsem se vydala do pobočky České spořitelny v Boskovicích. Při řešení s bankéřem, mimo jiné velmi milým a vstřícným člověkem, jsem zjistila, že nic nevyřídím, jelikož mám od jara propadlou občanku. Nicméně mně ten milý pán poradil, že kvůli výměně občanky nemusím do Brna, ale že to můžu vyřídit přímo v Boskovicích. Poradil mně kde sídlí úřad a tam jsem měla další skvělou zkušenost. Během několika minut jsem byla vyfocena, otisknuty ukazováčky na obou rukách a novou občanku bych měla mít do 14 dnů vyřízenou. O tom mě budou informovat mailem. Ještě bych zapomněla na dalšího milého, mladého člověka, který na mě chromajzla čekal, aby mně podržel vchodové dveře do budovy úřadu. Z toho, co jsem dnes měla za zážitky musím konstatovat, že to s těmi úředníky a mladými lidmi není tak špatné, jak by se mohlo zdát. Když se starý člověk setká s dobrými lidmi, zvláště v této divoké době, ocení to dvojnásob. Děkuji všem, se kterými jsem se dnes setkala. 

Lavička, jako z prdu kulička.

Zrenovovaná, původně velmi lágricová lavička, na níž prostorově výrazná osoba jako jsem já seděla se zatajeným dechem.Objevila jsem ji kdysi v nějakém eshopu a moc se mi líbila. Když přišla domů, bylo jasné, že sde s ní jednou bude muset něco udělat. Ale znáte to, nejsou lidi a tak se její renovace stále odkládala. Až teď přišla ta pravá chvíle. Syn s vnučkou natírali štít a tak bylo rozhodnuto , že se dá dopořádku i dvorek a s ním i ta lavička, stůl a druhá lavička. Stů a ta druhá lavička se bude muset obrousit a znovu natřít. Na tuto lavičku musel stolař nařezat nové latě, poněkud robustnější, než byly ty původní. Vnuk latě natřel, manžel natřel kovové části a dal všechno do kupy. Já už jsem dílo jen vyfotila. Díky kluci. Kdyby někoho mrzelo, že se na nové podobě lavičky nepodílel, nezoufejte. Počasí nám zatím přeje a prostoru na renovace je tady dost.

Zpět do minulosti

 Trochu vzpomínání...

O těžce zkoušené krásné zemi.

Už utekla dost dlouhá doba od voleb na to, abychom mohli bilancovat. Řečeno slovy V. Havla... naše země nevzkvétá. A měla by, protože lidé v ní narození by si to zasloužili. Nebudu se tady rozepisovat, co všechno je tady špatně, protože bych se mohla dočkat toho, že mně někdo můj blog zablokuje, nebo úplně zruší. Konec konců, vidíme to všichni. Dnes jsem narazila na krásnou píseň Karla Černocha a tak se s Vámi o ni podělím.

Šťastný nový rok

Všem, kteří zabrousíte na můj blog přeji šťastné vykročení do nového roku a pevné zdraví.

Ať ten příští rok je stejně veselý a barevný jako ta moje novoročenka.

 

Jeden týden končí, další začíná...

Sobota byla ještě ve znamení dozvuků mých narozenin. K obědu byla svíčková, krůtí vývar s domácími nudlemi a ke kávičce domácí tiramisu. Dostala jsem spoustu dobrot, květiny, a také čtivo. Krásnou knihu Karla Gotta. V souběhu s "oslavou" narozenin, se konala brigáda. Takže chápete, že to nebylo žádné jupííí. Už bylo na čase vyměnit plot a protože už sami s manželem na některé práce nestačíme

( já už vůbec ne), nejsem schopná ani přidržovat desky, protože nemám dobrou stabilitu, tak se toho ujal náš mladší synek s rodinou. Kdyby si někdo nevypůjčil (nejspíš na věčnou oplátku ) latě na poslední pole plotu, tak by bylo za sobotu hotovo. Ale bohužel. Najdou se i tací. Děvčata natrhala koš třešní. Myslela jsem, že je zavařím, ale bohužel, do rána bylo po nich. Ten déšť co byl v týdnu jim dal zabrat. Na stromě to vypadalo super, ale rychle podléhaly zkáze. Je mně líto děvčat, že se pinožily marně. Stejně dopadl i hrášek, který manžel otrhal v pátek aby už slimáci neměli co žrát, ale ten sliz na těch luskách způsobil, že do rána bylo taky po hrachu. Pár lusků se vybralo, ale jen ta na chuť. 

Další jobovka je, že na konci minulého týdne klekla pračka. Při zapnutí ohřevu vyletěl jistič. Neklamné znamení, že topné těleso je v háji. Dnes ráno to potvrdil i odborník, odpoledne bude nové a večer se zase může začít prát. To je dokonalý servis. Už jsem se obávala nejhoršího, že budu muset koupit novou pračku, ale při těch cenách co jsem viděla na internetu mě přešla chuť. Naše šest let stará Boschka bude muset ještě chvíli vydržet. Stejně jako my dva s manželem. Při náhledu do dnešních zpráv to nevypadá s naší generací vůbec dobře. Odešli hned dva umělci, které jsem měla moc ráda. M. Lasica a F. Nedvěd.  Je to smutné, ale nic s tím nenaděláme. Naše generace má své odžito a je to neúprosný koloběh života. Nakonec musím říct, že když vidím, kam se ten svět řítí, jsem ráda, že jsem tak stará. Nedovedu si představit život s Piráty. Ale konec pochmurných myšlenek. Posílám všem pro radost pár kytiček, z kterých mám radost a snad ji předám i Vám. Vykročte do nového týdne tou správnou nohou.

o

                                        Chocholatici se u nás dobře daří. letos budou tři květy. 

Sobota se vydařila. Dřevo, které manžel v týdnu pořezal je poštípáno, plot skoro na hotovo  a tak co si přát víc. Velké poděkování patří dětem, které mají i tak dost práce na svých zahrádkách a obětovaly čas staříkům. Jsme vděční. 

Post covidová trombóza

Covid jsem dostala v půli listopadu minulého roku. Naštěstí v mírnějším průběhu a tak jsem si myslela, že tím, že jsem si tím prošla, jsem z vody a byla jsem za to ráda. Jenže 16. ledna přišlo překvapení. Něco jako zánět žil, který se překulil v trombózu. Údajně post covidovou. 20. ledna následovala pětidenní hospitalizace a teď už domácí doléčení. V tom mně pomáhá krom manžela taky moje terapeutka Sára. 

Jsem jen zvědavá, jestli to tímto končí, nebo přijde ještě nějaké další překvapení, které mi covid připraví. Nevěřte tomu, že covid je jen chřipečka, nebo dokonce jen rýmečka a dávejte na sebe pozor. Já jsem se chránila jak nejlépe jsem mohla. Nakupovat chodil jen manžel s dodržováním všech pravidel a jen do malého obchodu ve vedlejší vesnici. Myslím, že jsme víc pro své bezpečí udělat nemohli a stejně ... 

Jak přijít o iluze.

Abych dala trochu odpočívat svému tělu od zavařování, sedla jsem chvíli k počítači a procházela jsem svůj blog, jestli jsem náhodou nepřišla při tom hektickém stěhování o obrázky. Na některém blogu jsem četla, že vypnutím blog.cz a galerie se obrázky ztratily. Já jsem zjistila, že svoje obrázky i po stěhování mám, jen některé musím zmenšit, aby to nevypadalo na novém blogu hloupě Při tom prohlížení jsem narazila na jeden článek, který jsem napsala 17. prosince 2007 Píšu tam, o tom, jak jsem přišla jako prvňáček o jednu velkou iluzi. Nevím, jestli někdy čtete na cizích blozích staré příspěvky a tak Vám článek zopakuji a pobavíte se stejně jako já po tolika letech.

Včera večer jsem ke svému nejmladšímu, desetiletému vnoučkovi, kterého ráda škádlím, vznesla po ICQ dotaz, jestli už napsal Ježíškovi. Odpovědí mi bylo: "Co to na mně babi zkoušíš??? Je 21. století a ty žiješ ještě v tom minulým." Na to jsem mu napsala, že myslet si může co chce, že Ježíšek právě protetěl kolem našeho okna, zamával na mně a vzal si dopis, který jsem mu napsala. A že holt já pod stromkem budu mít dárky od Ježíška a jemu, "nevěřícímu Tomášovi", budou muset pod stromeček něco podstrčit rodiče, aby nebrečel, že tam nic nemá. Ale, že dárky od Ježíška jsou ty nejlepší. Na to už jsem od Michálka odpověď nedostala, neboť si asi řekl, že babka se nejspíš zbláznila a jak je známo, bláznům se nemá odporovat, nebo byl tak zabrán do počítačové hry, kterou právě hrál, že moje zlobení už nevnímal.

Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak mně a některé mé spolužáky připravila o iluze soudružka učitelka. Psal se rok 1953 a já jsem chodila tři měsíce do školy. Jako správně vykulený prvňáček jsem měla školy i tak dost, protože do školky jsem nechodila. Maminka se mnou byla doma do mých sedmi let. Bylo to někdy kolem Sv.Mikuláše, když nám ve třídě soudružka učitelka dbalá zřejmě školních osnov sdělila, že žádný Ježíšek neexistuje a dárky pod stromeček dávají rodiče. Když jsem přišla rozčílená domů a sdělila tuto, pro mně zdrcující novinu mamince, ta očividně zaskočená nastalou situací a mým spravedlivým rozhořčením, chvíli lapala po dechu a nakonec ze sebe vysoukala: "no, když to říká soudružka učitelka, tak to asi bude pravda." Zřejmě to nechtěla hrotit, protože viděla mé odhodlání Ježíška bránit za každou cenu. Správně odtušila, že bych to mohla chtít na školní půdě dál rozebírat, což nepovažovala v té době za vhodné a tak diplomaticky zahrála tuto debatu někam do autu. Já jsem to ale rozhodně nechtěla nechat jen tak a mamince jsem řekla, že lžou obě a že já jsem Ježíška stejně loni viděla, jak se spouští po zlatém žebříku do našeho otevřeného okna. Maminka se už jen pousmála, pohladila mně po hlavě a už se to dál neřešilo. Umínila jsem si, že si dám velký pozor, jak to u nás o Štědrém dnu bude probíhat a běda, jestli toho Ježíška uvidím. To se budou mít ve škole na co těšit. Jenže, Ježíška jsem nepřistihla a tak slončila jedna krásná iluze malé holky....

Kdy jste přišli o iluze vy ? Nemusí to být jen ty o Ježíškovi. Svěříte se v komentářích?

Něco na víkend

Dnes bych vám ráda představila melodie , které ráda poslouchám. Blíží se víkend a protože ne všichni jsme senioři mimo pracovní proces, tak aby si ti, kteří musí do práce trochu na víkend spravili náladu. Třeba se i vám budou líbit melodie lahodící mému sluchu.Bylo by toho víc co ráda poslouchám, ale pro páteční horký den stačí.

Taky saxofony jsou moje láska.

Večer, až si otevřete lahvinku vína a v klidu se k ní posadíte se svojí drahou polovičkou, trochu se zasněte při této krásné melodii. A nebo při některé jiné, kterou máte sami rádi.

Zase jsem se trochu popostrčila v  práci s PC i s blogspotem. Vykoumala jsem, jak vkládat videa. Chacha. 

Můj nový kamarád

 Vnouček se postaral o moji novou zábavu. Je to počítačový grafik a s PC se musí kamarádit už profesně, takže poradil, našel v inzerci a zakoupil pro babičku PC z druhé ruky, ale super dělo. Alespoň pro mě, která byla zvyklá na pomalý počítač, který hučel, aniž by byl v provozu. Stále jsme hledali zdroj zvuku, který vytáčel hlavně manžela a nebyli jsme schopni přijít na to, co to dělá. Ani ve snu by nás nenapadlo, že ten zvuk může pocházet od vypnutého PC. Takže já mám radost z toho, že mám konečně kvalitní PC i když je pořízen z druhé ruky a manžel má radost, že zmizel ten divný zvuk z naší domácnosti.  Na to jsme došli až po definitivním odpojení starého PC. Manžel se moc netvářil na to, že chci novou hračku, ale když slyšel to ticho,  smířil se s tím.  No a já se od včerejška učím s tím zázrakem pracovat. Všechno je tady jinak, než jsem byla zvyklá, ale snad si taky zvyknu. Zkoumám a hned si píšu takový manuál, protože za chvíli zapomenu jak jsem kterou operaci udělala. Začátky jsou krušné, ale já to dám. Musím, jiná volba není.

Stále běží

 Je ráno 17.8. a já vstávám s napětím, jak to všechno dopadlo. Po spuštění PC zjišťuji, že na novém blogu obrázky mám. Radost převeliká. V zápětí zjišťuji, že blog.cz je zatím funkční a tím pádem se nemohl naplnit katastrofický scénář. Radost mírně opadá, protože přetrvává nejistota. Dělají si z nás pr...? Jestli jsem se s přístupem kompetentních osob na Nově už smířila, tak dneškem už jsem teprve nakrknutá. Nechci užívat vulgární slova, ale teď by se hodila. Když řeknu, že vypnu, tak vypnu. Myslím, že na výsledek vypnutí nečekám sama. Ta nejistota je horší, než cokoliv jiného. Ulevit si musím. Jsou to kreténi. Jdu si dát kafe, jinak mě ten vztek jen tak nepřejde. 

   

Konec starého a začátek nového

 Dnes, předpokládám, že úderem půlnoci skončí definitivě to, co jsem budovala od roku 2006 a začne to,co se pokusím tvořit dnem zítřejším. Jsem napnutá jak to dopadne s obrázky ze starého blogu, protože je spousta dohadů a optimistických i tragických scénářů. Já už jsem rezignovala a čekám jen na to, jak to  nakonec dopadne. Každopádně od zítřka to tady, na novém působišti začne  nanovo a navážno. Zatím to bylo nejisté pokoušení se o stvoření blogu s aspoň trochu slušnou vizáží. Netvrdím, že jeho podoba je definitivní. Jak budu postupně objevovat možnosti této domény, může se stát, že nakonec bude blog vypadat úplně jinak. Jen jeho náplň se nezmění. Ani nemůže, protože moje zájmy jsou stále stejné, jen se malinko rozšiřují. Ruční práce a recepty zde budou nadále dominovat. Budu ráda, když si na můj blog opět najdete cestičku stejně, jako já si ji hledám k vašim novým blogům. Tak od zítřka většině z nás  začíná nový virtuální život na blogspot a já si přeji aby se nám tady dařilo.

Kompletace blogu

 Už druhý den sedím u počítače a pokouším se skompletovat nový blog s obrázky ze starého blogu. Je to hrozná práce a konec původního blogu se nezadržitelně blíží. Způsob, jaký jsem  zvolila se mně zdá být dobrý, ale vydržet u toho je nelidské. Mažu i některé články, které ´mně nepřipadají tak důležité a myslím, že se k nim jen málokdo vrací. Co stihnu, to stihnu a pak budu postupovat pomalu, vždy, když bude čas a nálada. Obrázky mám zálohované, tak to snad nějak zmáknu.Nemá se člověk ohlížet za tím, co bylo, ale dívat se dopředu. A tak už se předem omlouvám za to, jaké torzo zůstane z mého původního blogu. Všichni víme, kdo nám ty peripetie připravil a na koho se můžeme vztekat. V dnešní době, kdy všude vládne byznys se není čemu divit. Byli jsme hosty a ještě k tomu zdarma, bylo tedy jednoduché se nás zbavit. No budiš, karma je taky zdarma a ten, kdo tolik lidí zklamal a rozhodl o ukončení domény, může čekat, že se mu to vrátí. My si držme palce, ať se nám na nové doméně daří. Přeji hezkou neděli všem, kteří se lomozí s novým blogem jako já, ale i těm, co se nelomozí. Loučím se, ale jen pro dnešek a jdu plnit papriky a dělat rajskou.

• 

  
  

Velká nejistota

Mezi stěhovavšími se blogery probleskují různé zprávy, jak to s našimi blogy dopadne. Někdo říká, že vypnutím blog.cz přijdeme o všechny obrázky, byť se nám teď při přestěhování přenesly, podle některých informací, když se podařilo stěhování blogu i s obrázky, měly by se zachovat  i na nové adrese. Pokud blog.cz nevypnou, nejspíš nebudeme vědět na čem jsme. Proto je dobré si zálohovat i obrázky. Já je zálohované sice mám, ale nedovedu si představit, že bych ke každému článku měla ve stažených obrázcích hledat ten, který patří k danému článku. Bylo by to nad lidské síly a já bych měla do smrti co dělat, než bych to dala ručně dohromady. Určitě by se našel šikovný ajťák, který by si s tím poradil.  Dnes jsem zveřejnila něco málo z mé dřívější tvorby, aby mně tady zůstalo aspoň něco, protože jestli k tomu dojde, že se obrázky ztratí, nejspíš je už nebudu do starých článků přidávat. Proto to v pár krocích uveřejním znovu touto cestou a vyberu to, co si myslím, že se opravdu povedlo.

Příště zase něco z uháčkovaných deček.