Švestková povidla bez míchání

Ještě zatepla se běžím pochlubit, jak výborná povidla jsem uvařila. Vařila jsem je poprvé a tak se nedivte, že z výsledku mám druhé Vánoce. Děkuji vám všem, které jste se se mnou podělily o recepty. Téměř všechny recepty se s minimálními odchylkami podobaly jako vejce vejci a protože jsem vyloupala jen 2,60 kg švestek, musela jsem si další ingredience trochu přepočítat a rozhodně ne úplně přesně. Takže vám sem napíšu, kolik čeho jsem dala.

2,6 kg švestek

0,8 kg pískového cukru

3 lžíce octa

5 lžic rumu

káv. lžička mleté skořice

3 drcené hřebíčky

Na masovém mlýnku jsem pomlela švestky. Na té největší šajbě. Dala jsem to do nerezového pekáče s dvojitým dnem, polila octem a pekáč jsem vložila do trouby vyhřáté na 250°C. Po 25 minutách jsem přidala 30 dkg cukru a pekla jsem dalších 20 minut. Po dvaceti minutách pečení jsem přidala dalších 30 dkg cukru a pekla 15 minut. Po uplynutí 15 minut jsem vsypala zbytek cukru a pekla jsem ještě 15 minut. Po této době jsem jsem přidala skořici, hřebíček a rum, konečně jsem směs promíchala a dala zpět do trouby na dalších 15 minut, protože se mně zdála povidla dost řídká. Po uplynutí 15 minut, jsem začala plnit skleničky. Cukru se vám možná zdá na to množství moc, ale švestky nebyly příliš sladké, tak proto jsem zvolila toto množství. Když jsem hotová povidla ochutnala, měla jsem co dělat, abych skleničku nespráskala hned. Tak jsou dobrá. Opravdu jsem za celou dobu povidly nezamíchala a nic se nepřipeklo. Když se to povedlo mně, povede se vám to taky. A teď pár obrázků na důkaz, že jsem povidla opravdu zdárně upekla.

Už jsem povidla nemixovala, jak se doporučovalo skoro v každém receptu. Konzistence se mně zdála být dokonalá.

Důkaz toho, že se nic nepřipeklo a škoda, že ani na lžičku nezbylo. Naplnila jsem všech devět, různě velkých skleniček až povrch.

Zítra se pustím do ostružin, protože včera dozrálé jsem poslala vnučce do Brna. A pro velký úspěch s povidly, udělám ještě jednu várku. Jen si musím počkat na švestky, které ještě dozrávají a které půjdou líp od pecky, než šly ty dnešní.

Proces zavařování pokračuje

Už mám za sebou sušená rajčata, lečo, rajskou omáčku a švestky. Chystám se na ostružiny a ze švestek bych ráda udělala povidla. Ještě nikdy jsem je nedělala, tak musím pátrat po internetu, jak na to. Kdyby jste některá měla odzkoušený dobrý recept, uvítala bych ho.

Rajčata usušená tak, aby byla ještě vláčná. Nesmí se přesušit. Zalila jsem je olivovým olejem lisovaným za studena, přidala jsem plátky česneku a dobromysl.

Rajskou omáčku do sklenic si chystám tak, že rozvařím zralá rajčata, přidám kuličky nového koření, celý pepř, bobkový list, pár hřebíčků a celou skořici. Koření po rozvaření rajčat vyberu, všechno rozmixuji a přepasíruju přes síto. Horké dávám do sklenic a steriluji.

Lečo si nachystám tak, že spařím rajčata a oloupu. Cibuli nechám zpěnit na oleji nebo na sádle a přidám rajčata a papriky.Dusím tak dlouho až se odpaří část tekutiny a papriky změknou. Pak horkým plním sklenice, zavíčkuji a steriluji.

Málem bych zapomněla na Palivce. Na toho najdete recept v Receptech - zavařeniny. Zítra budou na pořadu ostružiny. Ty odšťavím a ze šťávy udělám rosol.

Vepřové ve vlastní šťávě

Po všech těch cuketách vám teď předkládám jednu kalorickou bombu. Ale o tom bychom mohli vést dlouhé polemiky. Co je vlastně kalorická bomba, co je zdravé a co nezdravé. Vepřovou konzervu jste jistě někdy jedli. Ty totalitní vepřové konzervy byly kvalitní, protože jsme měli jedny z nejpřísnějších norem. Dnes se výrobci vymlouvají na zájem zákazníka o levné potraviny a tak v takové vepřové konzervě najdeme krom trochy masa(?) taky sojové boby, separáty a další nespecifikované šmakulády. Nevím co všechno se skrývá za pojmem separát, ale pokud jsou to jen kůže, nebylo by to to nejhorší, protože i já jsem ve své vepřovce použila kůže. Ony tam tvoří důležitou součást. Ty dnešní konzervy se s těmi konzervami našeho mládí nedají srovnat. Netvrdím, že se nenajdou kvalitní vepřovky i dnes, ale ty přijdou pěkně draho.

Když jsem hledala ten nejlepší recept, narazila jsem na tento. Je od chlapa jménem Kadlík Jeho recept se mně líbil proto, že na rozdíl od těch ostatních byl ochucený podle mého gusta a autorův přístup k vaření je humorný a to je další, co jsem ocenila. Já jsem trochu pozměnila postup, i když nijak zásadně, takže kdyby to nevyšlo, Kadlík za to nemůže.

A teď moje dílo.

Použila jsem celkem 2,60 kg masa. Zhruba třetinu tvořil bůček a zbytek bylo plecko. Pár vepřových kůží, sůl, pepř, kmín, česnek.

Maso jsem nakrájela na menší kousky, cca 1,5 x 1,5 cm , nasolila jsem normální solí (někdo dává rychlosůl), ale tu nepoužívám. To bych mohla jíst rovnou tu kupovanou konzervu. V množství soli jsem se přidržela ostatních receptů, kde se uvádí na 1 kg masa, 2 dkg soli a nadrtila jsem k tomu celou paličku česneku. Od oka jsem nasypala pepř a kmín a důkladně jsem to všechno prohňácala. Pak jsem to dala do lednice a nechala do druhého dne odležet. Ještě musím dodat, že jsem koupila taky kilo vepřových kůží a dala jsem je vařit do vepřového vývaru, který jsem měla pro strýčka příhodu v mrazáku. Na dno každé půllitrové zavařovačky jsem odkrojila čtvereček kůže a sklenici jsem dopěchovala masem. Asi dva centimetry od okraje sklenice, nahoru zase čtvereček kůže a do každé sklenice jsem dala dvě lžíce vývaru, ve kterém jsem uvařila kůže. To utvoří v konzervě ten dobrý rosol, který tam mám tak ráda. Otřela jsem okraje sklenic, důkladně uzavřela a dala do svého nového miláčka - automatického zavařovacího hrnce. Nastavila jsem teplotu a čas a už jsem zase u PC. Hrnec za mě pohlídá teplotu 100°C na dvě hodiny. Zítra to zopakuji a bude hotovo. Bohužel jsem měla sklenice se šroubovacími víčky a tak jsem trochu napjatá, jak to dopadne. Jistější bych si byla s víčky Omnia, ale nedá se nic dělat. Ony se ty konzervy rozejdou po rodině a nebudou mít čas dělat nějaké brikule. Z udaného množství masa jsem udělala 10 sklenic o objemu 0,5l.

Až bude zítra hotovo, přidám fotky zavařenin. Nevím, jestli cena za jednu vepřovku uvedená v receptu odpovídá skutečnosti, ale moje vyjde asi na třicet korun, ale to není rozhodující. Pro mě je zásadní, že vím, co jsem si do ní dala a trocha té práce navíc mě nezabije, protože je to moje hobby.

Další polopatický recept najdete tady. Ten jsem našla až dnes, když už mám skoro hotovo. bylo to přínosné, protože na příští vepřovky si zakoupím sklenice, které tam používají.

http://www.zabijacky.cz/news/zavarovani-masa-do-sklenic/

Je hotovo, dvakrát zavařeno. Včera 2 hodiny při 100°C. Dnes hodinu při stejné teplotě. A tohle je výsledek po vychlazení. Krásně to chytlo a už jsem i ochutnala z jedné sklenice, která se zdála, že víčko se nedostatečně prohnulo.

Když jsem sklenici otevřela, zjistila jsem, že držela dobře, ale stejně jsem byla zvědavá, co jsem to vlastně uklohnila. A uklohnila jsem to dobře. Je to chuťovka.

Cuketa zase trochu jinak

Vyzkoušela jsem tento recept z Top receptů Originálu jsem se jen přiblížila, protože jsem neměla všechno doma.

Použila jsem:

Cuketu

sýr Gouda

sůj,pepř

větší stroužek česneku

vajíčko

slaninu

Postup:

Cuketě jsem odkrojila konce a rozdělila ji napříč na čtyři stejně velké špalíčky. Na pět minut jsem je ponořila do vroucí vody a nechala vychladnout. Pak jsem vydlabala vnitřek špalíčků tak, abych zachovala každému dno. a po vnitřním obvodu cukety jsem ji vyložila slaninou. Dovnitř jsem nacpala ochucenou směs z dužiny cukety, smíchané s vajíčkem, se sýrem a česnekem.

Nahoru jsem nasypala trochu sýra Gouda, protože v receptu uvedený parmazán jsem neměla. Takhle to dopadlo.

Byla to snad zdravá a nepříliš kalorická dobrota.

Šílené období

Pohled do zahrady, když země vydává své plody a všechno dozrává je sice krásný a zahrádkáře zahřeje u srdce, protože se zúročuje jeho práce, ovšem mě, kuchyňskou myš to vůbec netěší. Zahrádkář snáší do kuchyně rajčata, papriky, okurky a já stále jen umývám sklenice, napchávám je rozličnými plody a zavařuji a zavařuji. Už mně z toho jde hlava kolem. Kyseláč už vyrobil dvě várky rychlokvašáků, ve sklepě je už několik desítek sklenic se sterilovanými okurky. Okurkový salát je na stole téměř každý den. Z rajčat už jsem dělala salát několikrát, míchaný jakbysmet a včera jsem uvařila první várku "Palivce".

Recept na Palivce najdete tady. Jak se tak rozhlížím po zahradě co mě ještě čeká, nebude to nic pěkného. Minimálně ještě jedna várka Palivce a nějaká rajská, možná i lečo. Pokud ušáci (škvoři) nesežerou celou úrodu paprik.Začínají dozrávat ostružiny a tak se bude marmeládovat, něco do mrazáku na koktejly a něco spořádáme jen tak. A to ještě nemluvím o švestkách, hruškách a dalším, pozdnějším ovoci. Všem které jste stejně postižené jako já, držím palce, abychom ten zavařovací maraton ve zdraví přežily.

Velká móda smoothie...

...nebo davové šílenství, kterému jsem podlehla i já. Nejdříve jsem vybírala šelmostroj, který nebude příliš drahý a přitom spolehlivý. Myslím, že se mi to díky recenzím v e-shopech podařilo a dnes jsem si udělala první ovocno - mléčnou svačinku.Trochu jsem se inspirovala u Alenky , ale protože jsem neměla všechno, co použila Alenka, trochu jsem experimentovala.

1 větší broskev

2 dcl selského mléka

lžíce mletého kokosu

1/2 dcl kokosového sirupu

Byla to lahodná svačinka. Nedivte se, že už v osm hodin mám svačinku. Dnes jsem snídala už v šest a byla to jen mrkev s jablkem, rozinkami a trochou semínek.

Zvláštní barva fialky

Když měly svátek Anny, potřebovala jsem se stavit v zahradnictví pro nějakou zajímavou kytku v květináči. Anna je jméno naší sousedky a ona má ráda květiny v květináči. Pro ni jsem tedy koupila kateřinku v barvě podobné jako má ta moje africká fialka. Když jsem tu zvláštní barvu fialky viděla, nemohla jsem si pomoct a musela jsem ji mít. Kateřinku jsem sice nevyfotila, ale fialku ano a vložila jsem ji do koláže. Tady je.

Opět vás nakrmím cuketou

Tato úprava zeleniny pochází z Francie, kde se nazývá Tian, podle názvu nádoby, ve které se zapéká. První vrstvu tvoří lehce pikantní česneko-cibulový základ, nahoře vás čekají měkká, ale jemně opečená kolečka směsi zeleniny a brambor, dokřupava zapečená s parmazánem. Skvělá příloha nebo občerstvení pro hosty jako předkrm, pro mě a manžela lehká večeře.

Ingredience:

• 2 lžíce olivového oleje
• 1 velká cibule, nakrájená na plátky
• 2 stroužky česneku, nadrcené
• 1-2 rané brambory, neloupané
• 1 cuketa
• 1 žlutá dýně
• 3 velká rajčata
• sůl a pepř na dochucení (nebo jiné koření, které máte rádi)
• sušený tymián
• 1/2 hrnku strouhaného parmazánu (já jsem měla goudu)

Postup:

Předehřejte troubu na 190 °C. Vymažte keramickou formu olejem. Na pánvi rozehřejte lžíci olivového oleje, přidejte cibuli a restujte do sklovita. Poté přidejte česnek, minutu restujte a následně celou směs vsypte do připravené formy.

Nakrájejte brambory, cuketu, dýni a rajčata na přibližně 6 mm tlustá kolečka a náskládejte je do mísy do spirály. Okořeňte pepřem, solí a tymiánem. Polijte druhou lžící olivového oleje. Já jsem použila směs koření bylinek cibule s mořskou solí.

Tohle jsem posypala zmíněným kořením, zakryla alobalem a vložila do trouby předehřáté na 190°C na asi 30 minut. Když se mi zdálo, že se tekutina, která se uvolnila z rajčat a cukety odpařila, zasypala jsem to celé nastrouhanou goudou, protože parmazán už došel a dala jsem to na další čas zapéct. Jakmile sýr začal zlátnout, bylo hotovo. A teď budu čekat na manžela, co na to řekne. Z kuchyně se line libá vůně, tak si myslím, že mně to chutnat bude, ale pro manžela by to chtělo asi nějakou uzeninu. Bohužel, má smůlu. Dnes to bude hladové, ale může si k tomu dát klobásek vedle.

A máme hotovo.

Pokud to vyzkoušíte, přeji dobrou chuť. Já jsem si pochutnala. Manžel ještě nejedl, tak uvidím, jak se na to bude tvářit až přijde domů. Nesmrdí to masem, tak asi příliš chválit nebude.

A ještě musím dodat, že vše, až na olej a sýr je z vlastních zdrojů. Takže to stálo jen trochu manželova potu.