úterý 30. listopadu 2010

Háčkovaný anděl č.3

Podařilo se dokončit posledního anděla a s háčkováním do Vánoc končím. Přesedlám na košíky a až je dokončím, pochlubím se. Dnes chci ještě stihnout vyžehlit nějaké prádlo a udělat těsto na perníčky aby si do zítřka odpočalo. Takže pro dnešek se loučím.

.

Mrazivé, ale slunečné ráno

Probuzení do dnešního dne bylo příjemné. Červánky za lesem dávaly tušit, že bude slunečný den. Než jsem odhrabala sníh z chodníčku ke slepicím vykouklo sluníčko mezi stromy.


.


Za tu chvilku jsem pěkně promrzla. Na teploměru bylo -5°C. Zdá se, že to není až takový mráz, ale než jsem odhraba sníh a nakrmila slepice, zalízal mně za nehty. I když se zásoby dřeva povážlivě ztenčují, zatopit si v krbových kamnech musím.

.


Je příjemné posedět si u plápolajícího ohně. Musím totiž dodělat ještě jednoho anděla než se pustím do dalšího pletení košíků. Do Vánoc toho musím ještě hodně stihnout.


.

neděle 28. listopadu 2010

Háčkovaný andělíček se svatozáří

Další háčkovaný andělíček je zase trochu jiný. Měří 18 cm a je uháčkovaný z Kordonky č.30


18 cm

A tady je ten můj adventní věnec.



.


A takhle svítí náš soukromý vánoční strom v zahradě.

Advent

.


Přeji všem svým návštěvníkům krásný čas adventní prožitý v klidu, lásce ve zdraví a v kruhu rodiny.

pátek 26. listopadu 2010

Háčkovaný anděl

Díky tomu, že koleno bolí jako čert a do půl třetí nešel proud, šetřila jsem nohu a vrhla jsem se na anděla. Předlohu nemám. Dělala jsem ho podle obrázku. Ten můj není tak krásný jako ten z obrázku, ale na zahození taky není.


anděl

anděl

Háčkováno z příze Monika háčkem č.2. Mám dvě objednávky tak se pokusím použít slabší přízi a myslím, že to bude vypadat líp.

čtvrtek 25. listopadu 2010

Háčkované zvonky

Našla jsem na netu předlohu na zvonky. Tu jsem ještě neměla a tak mi to nedalo a musela jsem vyzkoušet jak budou zvonky vypadat. Rameno nerameno.  Jsou větší než ty co jsem háčkovala doposud. Na výšku mají 8 cm. Průměr v nejširší části je taky 8 cm. Háčkovala jsem z Moniky háčkem č.2


zvonky

středa 24. listopadu 2010

A je to...

Rozkvetly vánoční kaktusy. Tedy nevím, jestli jsou vánoční, ale vždy kolem Vánoc rozkvetou. Taky začalo sněžit. Zdá se, že zima definitivně uchopila žezlo své moci. No uvidíme....


.


.


Dnes jsem měla kliku. Natrapírovala jsem v zahradě veverku. Fotky nic moc, protože chvilku neposeděla. Skákala ze stomu na strom jako opice. Poprvé v životě jsem viděla veverku takhle akční. Před pár dny jsem slyšela houkat sovu nebo výra, nepoznám to, ale v temné noci to působilo děsivě. Zvláštní, taky poprvé. Snad ne naposled, říká se, že někdo v blízkosti zemře. To by nebyly dobré vyhlídky.


veveruška


.

středa 17. listopadu 2010

Krabičky na drobnosti

Včera jsem dokončila krabičky na drobnosti. Různých maličkostí se všude povaluje a tady budou pěkně uschované. Když v nich nic nebude, můžou se naskládat do sebe a nezaberou místo.


.


.


.


.


.

Už je to tady...

A je to tady už jednadvacet let. Ale je to to, co jsme tehdy chtěli? Za co jsme zvonili klíči na náměstích? Měli jsme tehdy různé představy o tom, co nám ta změna režimu přinese. Někdo si přál svobodu slova, jiný svobodu cestování, někdo chtěl vrátit majetek po předcích. Někomu stačilo i to, že ho nikdo nešpicluje a domovní důvěrnice už nemá žádnou moc označit ho za třídního nepřítele. Jenže ta vytoužená svoboda nám toho dala mnohem víc a ne všechno je právě ideální. Demokracie je snad nejlepší systém, který kdy lidstvo vymyslelo, jenže jako ve všem, hraje i tady velkou roli lidský faktor. A protože víme, že lidé jsou "různí a jiní " vypadá ta naše demokracie tak, jak vypadá. Hemží se to tady tuneláři, zloději a podvodníky, nikdo s tím nic nedělá a obyčejný člověk už neví komu má věřit.....
Ale fuj! Nechtěla jsem se pouštět do žádných filozofických pitev demokracie po česku, ale tak to na mě nějak padlo. Rozkramařený byt, protože jsem si vymyslela vymalovat jídelnu a k tomu ještě tohleto počasí... Depka jako prase!

Lidi, prosím vás, nevíte, kde kromě Globusu je svět ještě v pořádku?
.

pondělí 15. listopadu 2010

Čtvrtý rok

Je to tak, 6.11.2006 jsem horko těžko zakládala tento blog. Doufala jsem, že to pro mě udělají vnoučata. Slibů bylo hodně, ale skutek utek. Nakonec jsem při brouzdání internetem narazila na stránky jedné babičky, která v článku psala o tom, že dnešní babičky už nepletou, ale cestují se svými vnoučaty po světě. To jsem nemohla nechat bez komentáře, jelikož jsem babička, která už nerada cestuje, zato ráda plete a háčkuje. A občas vnoučatům něco dobrého upeče. Nejen že jsem napsala komentář, ale vážně jsem se začala zaobírat myšlenkou, jestli bych si ty stránky nemohla založit sama. Proč čekat na vnoučata a tak jsem stylem pokus, omyl začala tvořit svůj vlastní blog. Ten se pomalu začal profilovat do dnešní podoby. Nejdříve jsem chtěla prezentovat jen svoje ruční práce, ale nakonec z toho vylezlo to, co dnes můžete vidět. Směsice všeho možného i nemožného. Jsem ráda, že jsem se k tomu kroku odhodlala, protože dnes mám pocit, že můj blog je důležitý nejen pro mě, ale že tady občas najde inspiraci i někdo jiný a to mě těší. Získala jsem tím mnohem víc, než jsem od toho očekávala. Spoustu dobrých přátel a kamarádek a prostřednictvím vašich blogů jsem si i já rozšířila svoje obzory v ručních pracech. Mám mezi vámi i oblíbené gurmány od nichž čerpám nové recepty a moje klasická česká kuchyně se rozšiřuje o různé specialitky. Mohla bych toho ještě hodně napsat o tom, co mně blog dal, ale protože nemám ráda dlouhé články končím. Musím poděkovat Hance, která rovněž hodně psala na mých stránkách, především do rubriky "Okénko do světa". Dík Hani, že jsi mně upozornila na výročí mého blogu. Já bych to docela určitě zazdila. Pro samé hlouposti zapomínám na věci důležité.Mým přáním do dalších let je, aby se vám tady líbilo, aby jste se sem vraceli a nacházeli to, co hledáte. Děkuji za vaši dosavadní přízeň.

.

čtvrtek 11. listopadu 2010

Krabice na šití

Rameno bolí, tak háčkování je u ledu. Proto jsem přesedlala na pletení z papíru. Večer u televize si namotám ruličky a krabice je pak upletá jedna dvě. Dochází mi ubrousky tak jsem použila co bylo doma. Musím nakoupit.

.


.


,

.

pondělí 8. listopadu 2010

Keramické hrnečky

Jany jsem narazila na krásné keramické hrníčky. Protože mám keramiku ráda a mám na ni dobrý zdroj zabírají v mém kredenci dost místa.Některé mám po šesti kouscích, ale také jsou mezi nimi jednotlivci. Pár jsem jich pro vás vyfotila.


.

Ten kočičkový je první , který jsem si koupila a mám jich zatím šest. Ani jeden jsem nerozbila. Ten druhý pochází ze stejné dílny a mám je jen dva. Jeden pro sebe a druhý je manžela.

.


Ten hrníček s Yorgou byl vytvořen na objednávku. Vzniklo jich devět. Dva měly být pro nás a zbytek pro nové majitele štěňátek, která se Yorze narodila. Nakonec jsem si nechala všechny hrnky. Nemohla jsem se s nimi rozloučit. Jeden z nich už zařval. Škoda. Ten druhý s konopím není sám, mám jich také šest.

.


Ten s kytičkami je jeden, měl to být dárek, ale nakonec zůstal doma. Ani s ním jsem se nemohla rozloučit. Hrneček s ptáčkem není sólista mám je dva. Z nich taky ráda popíjím kávu. Ale nejraději mám ten poslední s puntíky.

.

Hrníčků jsem nakoupila mnohem víc ale rozdala jsem je. Mnohé z nich můžete vidět ZDE . Například bucláčky s rybou dostaly moje snachy, obě jsou narozeny ve znamení ryb. Podobně aromalampy a další a další.

neděle 7. listopadu 2010

Korálky

Korálky jsem si kdysi nakoupila s tím, že se pustím do výroby. Jen tak, pro svoji radost. Zatím k tomu nedošlo. Zato jsem si troje koupila. Kamarádka mé švagrové Marušky dělá moc pěkné věci. Když Maruška nějaké korálky přiveze, neodolám a něco koupím. Podobně to ylo i s těmito.

Mám dojem, že je neumím nosit, ale tyhle mám moc ráda a tak už jsem si je v létě párkrát vzala.


.

Tyhle jsem na sobě ještě neměla, ale líbí se mi, tak snad na ně taky jednou dojde.

.


A tyhle poslední jsem měla na sobě jedinkrát a to na svatbě neteře.

.

Nosíte podobné cetky? Zajimalo by mě, jak se v nich cítíte. Jestli jako já, že mám pocit nepatřičnosti, nebo je nosíte rády a připadá vám to normální?

čtvrtek 4. listopadu 2010

Třetí háčkovaná panenka

Dokončila jsem třetí a zatím poslední panenku. Ozvalo se totiž rameno a tak jsem vyměnila háček za jehlu a bavlnky a dodělávám deset let rozvyšívaný ubrus. Moc nechybí a bude hotovo, takže se můžete těšit na změnu v mé tvořivosti.Ale teď ta panenka.


.



.


.


.

A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...