čtvrtek 31. března 2016

Chvilky v zahradě

Mezi praním a následným žehlením vnukovy garderóby, kterou si přivezl na vyprání, odskakuji do zahrady. Je teplo i když sluníčko vykoukne mezi mraky jen občas a tak toho musím využít. Podařilo se mně postahovat chvojí z hortenzií a kateřinek, doplnit vodu do pítek pro včeličky, protože dnes lítají i když chuděrky toho k pastvě moc nemají. Jako poslední z vás, které vlastníte zahrádky se můžu pochlubit, že i mně něco kvete. Jsou to krokusy a lýkovec. Tomu se letos moc nedaří. Párkrát se mu Sára podívala na kořínky a to ho možná naštvalo, takže letos moc nekvete. Musím zjistit co by mu udělalo dobře, aby nás příští rok zase obšťastnil hojně rozkvetlými proutky.






Ostatní kytičky na sebe nechávají čekat. Hyacint teprve leze a k mému překvapení jen jeden. Byly tam tři. Dokonce se někdo pásl na jeho listech. Žeby slimáci nebo myšky? Ohlodané jsou dost.



I koniklec se teprve dere na světlo .



Ale co už pěkně povyrostlo, jsou řebčíky královské. Na ty se těším ze všeho nejvíc. Doufám, že všechny rozkvetou i ten poslední od Milušky. Od Milušky mám všechny řepčíky a těm prvním, žlutým se dařilo a mohla jsem už udělat radost další milovnici květin, Jance. Ten nový je červený, tak mu držte palce ať má dost síly aby rozkvetl.


Tak ať nám to všechno brzy kvete.

středa 30. března 2016

Boží milosti jsou usmažené

Tak a teď se konečně dostávám k tomu, abych napsala recept, který jsem použila na boží milosti. Udělala jsem malou úpravu receptu od maminky a něco jsem si vypůjčila z receptu od Růženky.
V receptu od maminky nebyl prášek do pečiva, tak ten jsem tam přidala a použila jsem místo vína rum.

Ingredience:

12 dkg změklého másla
50 dkg hl. mouky
8 dkg cukru
3 žloutky
1/2 prášku do pečiva
2 lžíce rumu
citronová kůra
mléka tak akorát, aby vzniklo vláčné těsto.
Těsto jsem zpracovala na vále , rozdělila na několik dílů a vyválela na plát, který jsem rádýlkem rozkrájela na čtverečky. Smažila jsem na oleji. Jeden poznatek mám. Když jsem čtverečky uprostřed neprokrajovala, krásně se nafoukly. A tady je výsledek.


úterý 29. března 2016

Boží milosti

Dnes se podíváme hluboko do minulého století.Ptáte se, co mě to napadlo? Byla jsem na návštěvě u Heleny-b a tam jsem se dočetla, že o Velikonocích smažila boží milosti. Ty dělávala moje maminka taky a já jsem je jako dítě milovala. Mám sice po mamince sešit jejich receptů, ale nenapadlo mě se do něho podívat. Jako správná moderní seniorka jsem si je asi před rokem našla na internetu. Udělala jsem je, ale nebylo to ono.Ty, co si pamatuji z dětství byly mnohem lepší. Takže jsem to víckrát neopakovala. Až teď mě Hela přivedla na myšlenku prohledat sešity receptů a našla jsem boží milosti ve dvou provedeních. Oba recepty jsem ofotila. To pro autentičnost nahlížení do minulosti. Je tady i recept na koblihy , údajně nemastné. To by možná taky stálo za vyzkoušení. A co mě v tomto receptu zaujalo, je údaj za osm haléřů kvasnic. Podle toho musí být recept hodně starý. Kdy se droždí prodávalo za méně než korunu? To nepamatuji ani já a že už pamatuji hodně. To bylo nejspíš za první republiky.Mrkající



Mé mamince by bylo letos 105 let. Další recept na boží milosti jsem našla v malém sešitku "Moudrá hlava"od dr. Oetkera.
Ty rozhodně nejsou totožné s těmi, které si pamatuji z dětství. Ale pro zajímavost jsem ofotila i tento recept. Sešitek je taky pěkně letitý. Hledala jsem rok vydání toho sešitku, ale marně. Zato jsem našla tuto radu:






Ty první vyzkouším možná hned zítra, ale ty druhé, až budu mít chuť experimentovat. Vzhledem k tomu, že má maminka recept zatržený, určitě je zkoušela a asi měla úspěch.

Sešitek je patřičně ohmataný a dokonce jsem na něm jako dítě taky zapracovala.Mrkající




neděle 27. března 2016

Pomlázka

U nás je pomlázka dva dny. Chalupáři chodí v neděli. To proto, aby si mohli dát nějaký ten žejdlík slivovice a v pondělí se z toho mohli vyspat a v pondělí chodí děti našich kamarádů a ti, kteří se z ničeho vyspat nemusí, jelikož přijedou autem. Takže už mám nejen připraveno, ale částečně i rozebráno.










A venku je krásně, svítí sluníčko a je teplo, takže příroda jistě poskočí. Konečně nám na zahrádce taky něco kvete a včelky bzučí a lítají jak o život.





Užívejte si jaro, keré k nám tak náhle vtrhlo a jistě ho všichni vítáme s radostí. Já jsem po té nevydařené zimě trochu pookřála.

pátek 25. března 2016

Velký pátek - postní den

Velký pátek je připomenutím ukřižování Ježíše Krista a po 65 letech je znovu uznaným svátkem. Pro křesťany je prvním dnem Velikonočního třídenní, následuje Bílá sobota, kdy v podvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení a nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání. Ale zpět k tomu dnešnímu svátku. Je to nejpřísnější postní den a my v tento den půst dodržujeme. Stejně tak, jako by se nemělo dělat nic v zahradě, hýbat s hlínou. I to dodržujeme. Tento den by měl být dnem pozastavení a rozjímání.

Abych postnímu dni učinila zadost, přemýšlela jsem co uvařit a volba padla na palačinky. Oba s manželem je máme rádi a miluje je i Sára. Vždycky, když je smažím, musí mně asistovat. Stojí v rohu kredence a číhá na první palačinku. Když se dočká, začne se tlapkou dožadovat své porce. Kousek musí dostat, jinak bych u ní neobstála.








V pozdním odpoledni jsem si zadělala na mazance, aby bylo ráno něco ke snídani. Mazance jsou u nás taky velmi oblíbené. A protože na Bílou sobotu půst končí, mám naložený hřbet ze srnčího a bude svíčková. Přijede synek, který svíčkovou miluje, tak si musím dát záležet.
Ještě se musím pochlubit jak pěknou čajovou konvici jsem si koupila. Je litinová, báječně ladí s kamny a dlouho udrží čaj teplý. Uvnitř je nerezové sítko, takže se v ní dá vařit i sypaný čaj.


Tou konvicí jsem si dělala radost. Přeji vám pěkné sváteční dny a dělejte si třeba jen malé radosti.
V tom rozbouřeném světě to máme všichni zapotřebí.

Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/velky-patek-pripomenuti-ukrizovani-krista-je-svatkem-znovu-po-65-letech-20160325.html

středa 23. března 2016

pondělí 21. března 2016

Nový člen rodiny

Už před časem jsme zvažovali, že našemu papouškovi zpěvavému koupíme samičku. Dlouho se nedařilo sehnat stejnou barevnou mutaci, ale neteř má souseda, který papoušky chová a tak slíbil, že se o to postará. Zajel na burzu do Přerova a včera už byla samička doma. Trošku jsem se obávala, jak bude náš kluk reagovat na vetřelce v kleci, ale nestačila jsem se divit. Byl zřejmě nejvyšší čas pořídit kamarádku. Přijal ji velice vstřícně a dnes už probíhají i líbánky. Budu muset rychle sehnat hnízdící budku.

Včerejší oťukávání skončilo tak, že spali každý v jiném koutě klece. Náš kluk ve své oblíbené ložnici a holka si zabrala houpačku. Moc jsem fotit nemohla, protože jak jsem se přiblížila ke kleci, lítali a křičeli, jak kdyby uviděli strašidlo.
Zavěšena hlavou dolů působila samička, jako by měla sebevražedné sklony. Žeby se jí náš ženich nelíbil?


Dnešní dopoledne probíhalo ve vzájemném okukování a každá fotka, která vznikla byla těžce získaná.





Teď už jsem mohla fotit i s otevřenými dvířky, protože papoušci byli příliš zaměstnáni sebou samými, že jim byl foťák i já šumafuk.








A tady už došlo i k líbačce. Škoda, že nemůžete slyšet to štěbetání. Potřebovala bych si upect hada, abych jim dokázala porozumět. Ale je to spravedlivé, nějakou intimitu mít taky musí, takže je dobře, že jim nerozumím, protože bych vám to za tepla vykecala. Teď už chybí jen ta budka. Podle posledních zpráv, budka bude už zítra. Mrkající

A teď jen poznámka k sobotnímu setkání Ženského klubu. Všechno dobře dopadlo, bezvadná zábava, spousta krásných výrobků a dekorací. Ke škodě všech, kteří se nepřišli podívat co dovedou šikovné ruce našich děvčat.

pátek 11. března 2016

Pro dnešek splněno

Jedny narozeniny a k nim jeden srdíčkový medák. Tentokrát jsem ho nepotahovala marcipánem, ale jen promazala krémem. Placky jsem pekla z 1/2 kg mouky a krém jsem dělala z celého másla a asi 20 dkg cukru. Do másla vyšlehaného s cukrem jsem zašlehala uvařený a vychladlý vanilkový pudink a nakonec jsem vmíchala mleté vlašské ořechy a lískové ořechy, půl na půl. Recept na medák je v moučnících a placky se promazávají střídavě rybízovým rosolem a krémem. Mé oblíbené jednoduché zdobení - kakao sypané přes krajkovou záclonku přípravu završilo. Teď se bude muset nechat do zítřka zaležet.





A semínka už můžou klíčit.

Cesta z Boskovic

Zdá se, že jaro přichází. V našich končinách se spíš plíží. To poznáte podle fotek, které jsem pořídila cestou do Boskovic. Včera jsem se jela vyfotit na řidičák, který by mi už v dubnu propadl. Váhala jsem, jestli ho ještě obnovovat, ale na nákup do vedlejší dědiny ho možná někdy budu potřebovat. Do velkého města už bych si asi v tom dnešním provozu netroufla. Ale o tom jsem nechtěla psát. Chci se s vámi podělit o to, v jakém jsem stavu. Jsem jak závodník na startovní čáře, který čeká na výstřel. Tak já totiž čekám na první známky jara, abych mohla vynést některé kytky ze sklepa na dvorek nebo balkon.
Přesto, že to tady nahoře na jaro moc nevypadá, už jsem si do truhlíku vysela ostálky a odpoledne, až přijede manžel z Brna, začnu pracovat na hlízách begónií. A teď těch pár fotek ze včerejší cesty.

Tak to u nás vypadalo ještě v úterý 8.3. Větší hrůza byla cestou do Brna, kdy jsem jela na poslední rehabilitaci, ale neměla jsem s sebou foťák, takže je to bez dokumentace.



Včera cestou z Boskovic. Nejdřív silueta zříceniny hradu a pak stále do kopce.








V lese se ještě drží sníh.






Dnes jsem splácala páté přes deváté a bez ladu a skladu. To proto, že mám málo času. Musím ještě poslepovat a nazdobit medový dort, pro moji momentálně jedinou snachu. Až to dodělám, samozřejmě se pochlubím. To bych jinak nebyla já, stará chlubilka.

A aby to byl dokonale chaotický článek, tak ještě pozvánka na setkání "Ženského klubu", které se koná už příští víkend.


neděle 6. března 2016

Toaletní kabelka

Sotva prsty na pravačce přestaly zlobit, musela jsem vyzkoušet, co to udělá, když vezmu háček znovu do ruky. Zatím nic, ale pečlivě si hlídám, jak u toho sedím a jestli netahám ramena k uším a jestli se u toho nekřivím. Nechci to přehánět a tak zase trochu zvolním i když mám pořádné cukání tvořit.
Foceno s bleskem a bez blesku a kabelka má mnoho využití. Od ukládání drobných mincí až po toaletní potřeby..




sobota 5. března 2016

Pracovní sobota

Dnešní den byl z mého pohledu veleúspěšný, protože po té přiblblé zimě byl dnes docela pěkný den a tak se manželovi povedlo zarýt hnůj do skleníku. Hurááá, už se těším na první saláty. Náš nejmladší vnuk přijel včera večer a borůvkový koláč, který jsem ještě večer upekla, do dnešního odpoledne vzal za své. Protože jsme si spolu naplánovali, že položí na kousek podlahy v obýváku plovoucí podlahu místo koberce, hned ráno se do toho pustil. Než jsem uvařila oběd, bylo téměř hotovo a tak jsem mu upekla ještě bábovku, aby si ji mohl odvézt do Brna. Moučníky jsou mu vzácné, protože jsou dva chlapi v chalupě a přesto, že uvařit si umí, na pečení moc nejsou. Musím říct, že mu šla práce od ruky a na to, že je to student před maturitou, je i manuálně velmi zručný. Do života bude dobře připraven.








Má to vychytané do nejmenších detailů. Lišty tomu daly šmrnc, jen je potřeba dokoupit ještě přechodovou lištu mezi plovoučkou a dlažbou. Tahle plocha je vlastně překlenuté nevyužívané schodiště z garáže. Na palubce byl původně koberec, ale Sára mu dala zabrat a tak jsme to vyřešili plovoučkou.




Za tuto dokonalou práci si minimálně bábovku zasloužil. Bude i nějaká finanční odměna, která se mu jako studentovi bude hodit.




Ani bábovka se nepoveze do Brna vcelku. Kdoví, jestli se vůbec poveze, jestli nepadne ke snídani. Tak moc se na ni těšil, že ji krájel ještě teplou.

čtvrtek 3. března 2016

Bílý amarylis

Už před časem jsem vytahala všechny amarylky na okenní parapety a žádný nerozkvetl. A ten, o který jsem se bála nejvíc, protože jistě znáte anabázi, kterou jsem absolvovala minulý rok, než jsem se dopracovala k čistě bílé formě, tak ten jediný nezklamal a rozkvetl.



Fotka není nejlepší, protože jsem fotila proti oknu, ale jinam ho nemůžu přemístit, protože by hrozilo zlomení. Květ je těžký a stonek dutý, tak by taky mohlo být po kráse. Má ještě několik poupat.

A když už jsem v tom chlubení, tak budu pokračovat. Konečně klíčí semínka bílých venkovních ibišků, která jsem dostala od Janky .V takový úspěch jsem ani nedoufala. Mám zasetá ještě semena bílých s okem, ale ta jsem sela později, tak to si musím ještě počkat.
A teď se s vámi podělím o pár vtipů, které mi přišly mailem. Snad vás pobaví stejně jako mě.





Dědeček se rozhodl zhubnout a začal cvičit. Upažit, připažit, upažit...
Po půl hodině se ho babička ptá: "Tak co, kolik jsi už shodil?"
"Dvě vázy."




"Pane doktore, čím víc užívám ty prášky, tím mi je hůř."
"A jaké prášky užíváte, dědo?"
"No ty nejlepší z reklamy: Persil a Ariel."




Stěžoval si děda u lékaře:
"Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek
pobíhá kolem mé postele.."
"A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?"
"Ne, jenom ať tolik nedupou!"



"Obžalovaný, uvědomujete si, že Vás žaluje 45 žen o určení otcovství?"
"Ano, pane soudce."
"A kolik Vám je proboha let?"
"Devadesát."
"Jak jste to ve vašem požehnaném věku mohl zvládnout?"
"No, mám kolo..."





Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...