neděle 30. listopadu 2008

Soutěž "Vánoční pečení"


 1. soutěžící - Jarka Zusková

Perníkové kuličky

200g perníku na strouhání
120g másla
50g cukru
50g strouhaných ořechů,
strouhaná pomerančová kůra z dobře omytého pomeranče
2 lžíce rumu (rumová tresť).

Perník nastrouháme , smícháme s ostatními přísadami, tvoříme malé kuličky,
které obalujeme v kokosu nebo ve strouhaných ořechách.




2. soutěžící - Conny8

Věnečky

30 dkg vody
15 dkg 100%tuku
trochu soli
15 dkg hl.mouky speciál přesypaná

Do vlažného se přidává po jednom 4 vajíčka
/dělat menší kolečka 1x objet/
10 minut péct naplno

nádivka
1/4 l mléka
1 puding
1 žloutek
1 van.cukr
Vařit do zhustnutí
a přidat
1/2 balíčku hery+1 máslo /utřít /
Cukr a rum podle chuti.


   3. soutěžící - Pavlína

Kávová zrna

13 dkg hl.mouky
5 dkg prášk.cukru
1 vejce
5 dkg másla
1 lžička mleté kávy
1 žloutek
1/3 prášku do pečiva vše zpracujeme a vyválíme plát a vykrajujeme oválky, které upečeme.
Na upečené uděláme nádivku.

Nádivka:

30 dkg másla
50 dkg prášk.cukru
50 dkg mletých piškotů
2 lžíčky kakaa
studená silná káva
Vše zpracujeme ve vláčnou hmotu, děláme oválky, které dáme na upečený oválek a necháme ztuhnout, na oválek z nádivky uděláme rýhu a namočíme do čokolády.


4.soutěžící - Pavlína

Šohajky

čokoláda:
10 dkg kakaa
20 dkg prášk.cukru
1 100% tuk
vše necháme rozehřát ve vodní lázni, lijeme do papírových košíčků a necháme ztuhnout.

náplň:
12 dkg prášk.cukru
7 dkg mletých ořechů
7 dkg másla
1 vejce
trochu mléka, půl balíčku pokrájených rozinek vše se vaří za stálého míchání až hmota zhoustne a necháme vychladnout. Pak dáme na ztuhlou čokoládu a zalijema zase čokoládou .



5.soutěžící - Helena

Špičky

20 dkg kulatých piškotů (40 kusů stranou) rozválet s
15 dkg moučkového cukru a přidat
8 dkg másla
2 lžíce kakaa
2 lžíce mléka.
Těsto rozdělit na 4 díly každý po 10 kouscích.


Náplň:
6 dkg másla
5 dkg moučkového cukru
1 žloutek
1 lžíce rumu.
Kousky těsta vtlačit do formičky "vosího hnízda", vysypaného moučkovým cukrem, do vzniklého důlku lžičkou náplň a přilepit na piškot.



6.soutěžící - Eva*

Nugátové řezy s rozinkami

10 dkg másla
10 dkg tuku Hera (apod.)
10 dkg moučkového cukru
5 dkg kakaa
4 dl horkého mléka
4 lžíce rumu
6 lžic kokosové moučky
4 lžíce rozinek
Rozmixujeme změklé máslo, tuk, cukr, kakao a mléko. Nalijeme do mísy, přidáme kokosovou moučku, rozinky (spařené a okapané) a přilijeme rum. Do směsi zamícháme 2 balíčky dětských piškotů, lehce promícháme. Chlebíčkovou formu vyložíme alobalem, naplníme směsí, stlačíme a překryjeme alobalem. Nejlépe přes noc necháme uležet v chladničce. Druhý den vyklopíme, polijeme mléčnou nebo kakaovou polevou a posypeme strouhaným kokosem.




Hospodyňky, hodnoťte srozumitelnost receptu. To znamená jestli se vám podle něho bude dobře a bez problému péct. Dalším kritériem by mělo být vaše rozhodnutí, jestli by jste daný recept chtěly vyzkoušet, protože si myslíte, že to bude dobrůtka a neměla by chybět na vašem vánočním stole...
Pro ty, kteří ještě v žádné soutěži nehlasovali a neví jak na to, klikněte na komentáře a v anketě nad komentářem dejte hlas receptu, který se vám zamlouvá nejvíc. Hlasování je skryté, uvidíte je až po přidání hlasu.




První kolo skončilo. Další hlasování už se tady nezapočítává. Hlasovat můžete v II.kole když kliknete ZDE .

sobota 29. listopadu 2008

Perníčky






Nevím jestli víte, že snahy o uchování tradice pečení perníku nejsou jen záležitostí několika posledních desetiletí? Už v roce 1933 uspořádali včelaři v Bernarticích na Novojičínsku kurs medového pečení. U nás doma se perníčky nikdy nepekly. Moje maminka na to moc nebyla a ani vánoční cukroví neměla nic moc. Chtěla to mít rychle za sebou a tak dělala pracky, vanilkové rohlíčky a linecké slepované. Občas zázvorky. Cukrovi s krémem se u nás nedělalo vůbec. Když jsem začala sama hospodařit, začala jsem dělat i mnoho jiného cukroví, na které jsem dostala recepty od kamarádek a taky od maminky jednoho kolegy, která byla vynikající kuchařkou. Perníčky už peču dlouho a to nejen na Vánoce ale i o Velikonocích. Vnoučata je milují a tak nesmí na stole chybět. Se zdobením to sice není žádná sláva, ale už mám přece jen jistější ruku než v začátcích pečení a tak se na to dá i trochu dívat.




A teď přidám ještě již včera zmiňované vchodové dveře ozdobené trochu jinak, než adventním věncem, který mívám na dveřích každý rok. Inspirovala jsem se v časopisu Kreativ, který už několik let odebírám. Trochu jsem se u toho vyvztekala, ale nakonec se zadařilo. Posuďte sami, jestli vám to připomíná vánoční stromeček. Ještě tam chybí jmelí, ale to přidám hned, jak ho kamarádi přinesou z lesa.


První adventní víkend

Zítra je tu první adventní neděle a já jsem málem nestihla dotvořit adventní věnec. Ještěže mám keramický, do kterého se jednoduše nastrkají chvojky a tavnou pistolí se přidělají ozdůbky. Nemám ráda přeplácané věci, takže je to jednoduše nazdobené a protože obývák je laděn do modra, musel tak dopadnout i věnec. Ještě musím udělat něco na vchodové dveře. až to dokončím, tak to vyfotím a přidám. Ale k tomu dojde asi až večer. Nemám moc času, protože budu péct a zdobit perníčky. I těch se tady doufám dočkáte. Tak do večera vydržte.




Vánoční trhy

Nejsou trhy jako trhy. Něco jiného je, když se vánoční trhy pořádají ve velkém městě a něco jiného je to na malé vesnici. U nás by to bylo o ničem a nečekala jsem, že by to mohlo takhle vypadat vsousední obci, která je jen o málo větší než ta naše. Překvapení bylo na světě. Jednak jsem byla překvapena dobrou organizací a sortimentem zboží, které se tam prodávalo a hlavně návštěvností. Přišli jsme hned po otevření kolem sedmnácté hodiny a už bylo kolem stánků živo. Prodávalo se všechno možné, ozdoby ze slámy, proutěné košíky a ošatky, svíčky a adventní věnce. Na jiném stánku se prodávaly ubrusy, prostírání, dřevěné hračky. Také knihy a kalendáře, porcelánové zvonky a hrnečky a také čepice a šály. Každý si mohl vybrat a nikdo neodešel s prázdnou. I já jsem nakoupila. Co jsem ocenila ze všeho nejvíc, že veškeré zboží, které se nabízelo bylo od českých výrobců. Při odchodu jsem si před kulturákem, kde se celá akce odehrávala dala svařák a poklábosila se sousedkama. Musím říct, že to bylo dost vydařené odpoledne. Než jsem se vrátila domů, nakynulo těsto na koláče které jsem si zadělala než jsme odjeli a těmi jsem dnešní den zdárně uzavřela. Ještě jsem stačila udělat a stáhnout fotky a napsat vám pár řádků. Teď jdu spát. Dobrou noc všem, kteří sem v tuto pozdní hodinu ještě zabrousí. Těm, co přijdou až ráno, přeji hezký nový den v prvním adventním víkendu.






středa 26. listopadu 2008

Pivní štrůdl tažený

Z tohoto množství se udělá šest nohavic.



Ingredience:

1 Hera
60 dkg hl mouky
32 lžic světlého piva

Postup:

Těsto zaděláme v míse a necháme asi hodinu odpočívat v lednici. Po hodině můžeme začít vytahovat. Těsto nejdříve rozválíme a potom ho od středu plátu začneme opatrně vytahovat přes hřbety rukou do stran. Pak těsto přendáme na stůl, kam jsme si prostřeli čistý ubrus.Na stole těsto dovytahujme. Ostatní je stejné, jako když pečete štrůdl z kupovaného lístkového těsta. Ovšem výsledek je neporovnatelný. Vím, pohodlnější je těsto koupit. Čemu dáte přednost je jen a jen na vás.


úterý 25. listopadu 2008

Česká vánoční omáčka

Se Slávkovým dovolením uveřejním recept, který je pro mně úplnou novinkou a rozhodně ji letos vyzkouším.

Tahle je od Slávkovy babičky

S přípravou omáčky je nejlépe začít 2-3 dny před Štědrým večerem: do 2 l převařené studené vody se rozmíchá cca 250 g nastrouhaného perníku a 0,5 kg švestkových povidel. Nádobu uložíme na chladné místo a občas promícháme, aby se perník i povidla dobře rozpustily.
Další den si připravíme zeleninový vývar: v přiměřeném množství vody uvaříme jemně nakrájenou směs 100 g petržele a celeru (2:1), je možno přidat i mrkev, nakrájenou na kousky. Ve větším hrnci, ve kterém budeme omáčku vařit, si připravíme jíšku (200g másla, hladká mouka),
přidáme zeleninový vývar a nakonec rozpuštěný perník s povidly. Pak začínáme vařit, vaříme na mírném plameni, občas promícháváme, aby se perník a povidla na dně nepřipálily a postupně při vaření přidáváme: 100 g nakrájených vlašských a lískových ořechů, klidně i víc v libovolném poměru, 200 g v horké vodě opraných hrozinek (nejlepší jsou velké hrozinky sultánky), kandované ovoce, fíky, datle apod., ochucujeme 1-3 bobkovými listy, trochou mleté skořice a jemně mletého badyánu, 1-2 plody nového koření a k dochucení trošku citronu. Vaříme až se omáčka zahustí a ořechy změknou, přibližně 30 minut.
Hotovou omáčku necháme vychladnout,
v chladu vydrží řadu dní. My ji děláme kotel, takže ji dojídáme i po Silvestru:-))..snad jsem na nic nezapomněl:-))
..a zapomněl jsem dodat, že tahle omáčka je vlastně samostatné jídlo.. a u nás se podáví studená a přikusuje se k ní vánočka nebo chlebík:-))..navíc se mi z receptu vypařily mandle, můžou se přidat i hrušky, sušené nebo kompot,..recepty se i liší, teta ji třeba dělala takhle, protože nesnášela kořenovou zeleninu:-))


Od Slávkovy tety

Suroviny:
200g sušených švestek nebo povidla, cukr, vanilkový cukr, rozinky, ořechy lískové a vlašské, oloupané mandle, sušené fíky, citrón, strouhaný perník, celá skořice, hřebíček, badyán, 1-1,5 vody
Příprava:
Sušené švestky omyjme a dáme vařit na 10 minut do vody, ke které jsme přidali dva plátky citrónu i s kůrou, kousek celé skořice, asi pět hřebíčků a kousek badyánu. Pak scedíme, švestky vypeckujeme a pokrájíme a vrátíme do švestkového vývaru. Přidáme pokrájené ořechy a mandle v množství podle uvážení, asi tak 2 vrchovaté lžíce od každého druhu. Lžíci rozinek a pokrájených fíků a jeden vanilkový cukr. Přidáme pro zahuštění asi 2 lžíce strouhaného perníku a na mírném ohni vaříme ještě 20 minut. Ochutnáme a dosladíme.
Jí se teplá, vlažná i studená.. samotatně, nebo k vánočnímu pečivu třeba k vánočce. Méně sladká omáčka může být podávána k uzeným masům.
Dobrou chuť a pozor..je to kalorická bomba a prudce návyková:-))


Děkuji Slávkovi, že dovolil, abych tyto recepty zveřejnila.

neděle 23. listopadu 2008

Štola nebo vánočka?

Chodím ráda na www.vareni.cz Je tam spousta receptů a taky rad a zajímavostí. Tahle věta odtud pochází. "Štola se řadí mezi sladké pečivo, které pomalu nahrazuje symbol českých Vánoc - vánočku. Vánoční štola má čím dál více příznivců i u nás". Tato věta mně nadzvedla, protože si v žádném případě nemyslím, že by tohle vánoční pečivo nahrazovalo naši vánočku. Možná v západním příhraničí, kde se kultury vždy vzájemně ovlivňovaly. Ostastně jako v každém příhraničí. Tak jak nám dřív Děda mráz a teď nově Santa Klaus nenahradil Ježíška, nemůže nějaká štola nahradit vánočku. Byť by byla sebechutnější. Navíc, jak jsem se dočetla, je to kalorická bomba a těch my máme v české kuchyni i tak dost, ne? Jak stárnu, tak se mně podobné výroky čím dál tím víc dotýkají. Asi nejsem normální, nebo co. Jestli máte jiný názor, tak si toho mého nevšímejte. A nebo víte co? Napište mi co si o tom myslíte vy. Možná jsem divná a měla bych se léčit.





Pokud budete chtít na vánočním stole štolu, máte nejvyšší čas ji začít péct, protože se musi asi šest týdnů nechat odležet. Pokud vás to láká, přikládám recept paní Renaty Hřebíčkové z již zmíněného zdroje www.vareni.cz Ona totiž štola pochází z Drážďan a proto jsem vybrala právě tu drážďanskou. Jen jestli soudruzi v NDR neudělali nějakou chybu. Aby se vůbec štola dala jíst! Ale nebojte se v době jejího vzniku tam soudruzi ještě nepůsobili. První zmínka o štole pochází už z roku 1474. To chodili ještě po houbách.

Klasická drážďanská štola - 2 štoly

375 g rozinek, 125 g korintek, 40 ml rumu, 750 g polohrubé mouky, 50 g čerstvého droždí, 200 ml vlažného mléka, 125 g pískového cukru, 1 vanilkový cukr, 100 g loupaných mandlí, 5 hořkých mandlí (z lékárny), 100 g citronátu, 100 g oranžátu, 0,3 lžičky soli, 250 g másla, na špičku nože kardamonu a muškátového oříšku. Na potření 75 g másla a na pocukrování 50 g moučkového cukru.

Do mouky rozdrobíme droždí a smícháme s trochou mléka a 1 lžičkou cukru. Těsto necháme kynout asi 20 minut. Mandle, hořké mandle, citronát a oranžát nadrobno posekáme. Pak spolu se solí, máslem, zbylým cukrem, mlékem a kořením dáme do mísy a vše uhněteme do hladkého těsta. Přikryté necháme ještě 60 minut na teplém místě vykynout. Rozdělíme na 2 části a necháme ještě 60 minut kynout. Pak zformujeme štoly, potřeme teplou vodou a necháme odležet, než se rozehřeje trouba (na 250 °C). Pečeme 60 minut na 200 °C.

sobota 22. listopadu 2008

Heřmánek

Už dlouho jsem nenapsala nic do rubriky o bylinkách a koření. Je období, kdy přijde vhod trocha čaje, zvlášť, když je léčivý.

Heřmánek je to jednoletá silně vonící bylina.Kvete od května do září a vyskytuje se téměř po celé Evropě a západní Asii na východ až do severní Indie. Jako polní plevel byl již dávno zavlečen snad do celého světa. Roste v teplejších oblastech na polích, úhorech, podél cest a na rumištích, na sušších písčitých půdách. Pěstování je celkem nenáročné. Proto se ho jeden rok podařilo vypěstovat i nám na malém záhonku. Objednala jsem si semena , vysela a o záhon jsem nijak zvlášť nepečovala. Možná právě proto heřmánek rostl sám a dočkali jsme se i sklizně. Bylo to bezvadné. Měli jsme úrodu, která stačila pro rodinu na celý rok. Od té doby jsme heřmánek nepěstovali, protože kvůli ostatním plodinám se pro něj už nenašlo místo.




Heřmánek se dá využít nejen jako čaj při nachlazení, nebo zažívacích potížích, ale také do koupelí a hojně se využívá i v kosmetice. Masti s heřmánkovým výtažkem urychlují hojení a zamezují tvorbu nadměrných jizev.Lze ho použít i při ošetřování pokožky hlavy a přirozené blondýnky
ho používají k zesvětlení vlasů. Široké využití heřmánku je možné díky jeho mimořádným protizánětlivým a dezinfekčním účinkům. Čaj z heřmánku každému nechutná, ale při představě, že pomáhá, se dá odpor k jeho chuti překonat. Teď, v období nástupu chřipek a viróz se nám jeho schopnost podporovat pocení může velice hodit.




Každý má sněhovou čepici

Ráno v sedm hodin zamračeno a všude bílo. V noci zase padal sníh. Na krajině leží bílá peřina. Jen Yorga v ní nechala za sebou stopy, když se byla vyvenčit. Dopoledne se střídala modrá obloha se sněžením. Kolem poledne už krásně svítilo sluníčko a teď už je zase zamračeno a padá sníh. Fouká do toho vítr. Čekám návštěvu a trochu trnu, jestli se sem vůbec dostanou. Nahoře na kopci to řádně vyfukuje a určitě tam budou závěje. Silničáři tady byli jen ráno. No uvidíme....













pátek 21. listopadu 2008

Nasněžilo

Když dnes dopoledne začalo chumelit, popadla jsem foťák a mazala jsem to vyfotit. Padaly velké vločky a tak jsem si říkala, že je zachytím. No není to až tak patrné. Nebýt Yorgy, tak by jste mi ani nevěřili, že padá.












Napadlo dost.Ale sáňkovat se ještě nebude.

Je devatenáct hodin a stále sněží...




Vůbec netuším, jak jsem to mohla bez stativu takhle vyfotit.

středa 19. listopadu 2008

Zapečená zelenina



Manžel si vymyslel k obědu francouzské brambory. Já jsem chtěla něco lehčího, a tak abych nemusela vařit nadvakrát, dala jsem vše do jedné zapékací mísy. Do manželovy půky vše, co patří do francouzských brambor a do své půlky toto:

Ingredience:

2 uvařené a oloupané brambory
1/4 balení francouzské zeleniny od Femily Frost
můžete nahradit jakoukoli jinou zeleninou, která vám chutná
1/2 kelímku Mozzarella třešničky
1 celé vejce
5 dkg Nivy
trochu smetany
sůl

Postup:

Do máslem lehce vymazané zapékací mísy jsem na dno dala na kolečka nakrájené brambory, které jsem mírně osolila. Na vrstvu brambor jsem nakladla zmrazenou zeleninu a na ni jsem dala na poloviny rozkrájené třešničky Mozzarelly.Opět jsem vrstvu lehce posolila. Poslední vrstvou bylo pár koleček brambor. Mísu jsem dala do rozehřáté trouby a připravila jsem si rozšlehané vejce s trochou smetany a nastrouhala jsem si kousek Nivy. Na prohřátou zeleninu jsem nalila vejce a nasypala nastrouhanou Nivu. Znovu jsem to dala do trouby a nechala dál zapékat, dokud se neudělala z Nivy krustička. Musím říct, že to byla dobrůtka.

Tento recept jsem uveřejnila hlavně pro Margitku, která volá po méně kalorických jídlech. I když nevím, jestli je to až tak dietní oběd. Aby to bylo super dietní, mísa by měla být vymazaná olejem, místo smetany mléko a sýry by tam asi neměly být vůbec. Jenže si nejsem jistá, jestli by to tak dobře chutnalo.


První letošní sníh

Probuzení do dnešního rána bylo ve znamení opravdové zimy. Letmý pohled z okna poskytoval výhled na zasněženou krajinu. Zatím sice nic moc, možná jen centimetr, nebo dva, ale pro iluzi nefalšované zimy to úplně stačí.




Pohled na oblohu sliboval další sníh, ale za chvíli už to vypadalo úplně jinak. Než jsem přišla od slepic, abych znovu vzala foťák do ruky, obloha už naznačovala něco jiného.






A to je realita všedního dne, jedou si pro sousedku, která se špatně pohybuje a tak ji zase na chvíli dají v nemocnici dohromady.



I toto je realita všedního dne. Moje chabá, leč zdravá snídaně. V tuto roční dobu by to spíš chtělo chleba a kus uzeného bůčku, nebo aspoň jitrnici, zvlášť po zabíjačce, ale vykládejte to doktorům. Tak hurá se nadlábnout ! Mezi náma, vypadá to, jako by to už jednou někdo pozřel, že?


pondělí 17. listopadu 2008

Výročí

Hanka, která chodí na můj blog a je dopisovatelkou rubriky "Okénko do světa" mi v návštěvní knize připomněla, že už mám blog celé dva roky. Je to tak, svůj blog jsem založila 6.11.2006, tak trochu, jako truc mým vnoučatům, která mi stránky slibovala a stále nedělala. Chtěla jsem tehdy své stránky věnovat hlavně svým ručním pracem a štěňátkům naši fenky bígla.
Když se stále nic nedělo, začala jsem jen tak brouzdat po netu a narazila jsem na blog www.babča.blog.cz . Tam jsem nějaký čas chodila pravidelně a když jsem zjistila, že autorka těchto stránek už taky nemá patnáct let řekla jsem si, že si své stránky snad taky dokážu stvořit sama. Nějaké povědomí o práci s počítačem jsem měla a tak jsem se do toho vrhla po hlavě. Tápala jsem, ale tvořila. Zpočátku to nebylo nic moc. Moje první záhlaví nakonec stvořil můj nejmladší vnuk, který se nademnou ustrnul. Vypadalo takhle:




Mělo odrážet veškeré mé koníčky a myslím, že to se mu povedlo. Časem jsem přišla na to, jak je možné s obrázky pracovat a vystřídala jsem několik vzhledů, které jsem si už dělala sama.
V poslední době jsem se tzv. "usadila" a vystačím si s tímto vzhledem , který upravuji jen v záhlaví a to, podle ročních období. To ale neznamená, že to tak zůstane navždy. I obsahově se můj blog vyvíjí. Přibyla spousta rubrik a přibylo také mnoho vážených návštěvníků. Návštěvnost se zvyšovala postupně a ustálila se v průměru na třech stech návštěvníků denně. Z toho mám velkou radost a děkuji všem, kteří se sem vracejí. Je to pro mně takový hnací motor a vím, že se stránkám nevěnuji marně. Je sice pravda, že blog tvořím ráda a dělala bych ho asi i kdybych takovou návštěvnost neměla. Je to takové mé čtvrté dítě, které si hýčkám a opečovávám s láskou. První mé dvě děti jsou moji dva synové, kteří už péči nepotřebují, co dím, ani o ni nestojí. Třetí dítě je Yorga, můj pes.
Během dvou let strávených tvorbou blogu se také rozšiřoval seznam stránek, na které ráda chodím a s jejichž autorkami jsem neustále v kontaktu. Jedna z nich je Petra, která mi svým komentářem připomněla, že i já jsem měla mezi již zkušenými blogerkami své poradkyně. Byla to babča, Arielka a Natka. Natka mi například poradila, jak vkládat na blog hudbu. Musím zmínit také Berušku a Nenu. Bez jejich obrázků by můj blog nevypadal tak, jak vypadá. Při této příležitosti jim všem děkuji za užitečné rady. Závěrem doufám, že vás, čtenáře, tady nezačnu nudit a zachovám si vaši přízeň i v budoucnu. Postarší blogerka Jitka


středa 12. listopadu 2008

"Špica ledi"



Dnes jsem si s mužem udělala výlet do Prostějova. Potřebovali jsme vyřídit něco na katastru nemovitostí a já jsem byla rozhodnutá koupit si nějaký krátký kabát ke kalhotům. Tak kde jinde, než ve městě hader. První prodejna na kterou jsem narazila byla Modena. Za výlohou kabáty a další, moc pěkné věci. Celá natěšená jsem se vrhla ke dveřím, ale ouha na nich visel pořádný zámek a na ceduli napsáno, že otevřeno je Po-Pá 10 - 18hod. Tak jsem otráveně odkráčela dál, směrem k náměstí s nadějí, že tam na nějaký obchod s oděvy narazím. Bylo teprve půl deváté a tak jsem nechtěla postávat u Modeny až do 10 hodin. V ulici k náměstí jsem viděla, jak je zvykem u vietnamských prodejců textilu, ve forhauzu viset typické kabátky z mikrovlákna. Vzhledem k tomu, že kabát potřebuji, vešla jsem dovnitř a nalezla malý obchůdek, ve kterém neprodával Vietnamec, ale vysoký chlapík středního věku a velice ochotně se zeptal, co potřebuji. S ohledem na svoji postavu, jsem nedoufala, že bude mít kabát právě v mé velikosti. Odvětila jsem, že se jdu podívat jestli má kabátek co mu visí před obchodem taky na velký holky. Jaké bylo mé překvapení, když se usmál a řekl " ale něco tady bude" a přifrčel s kabátkem v pěkné petrplejové barvě, s odepínací kapucí i na zip odepínací teplou vložkou. To ale nebylo všechno. Dvorně mě pomohl z mého kabátu a pomohl mě do toho nového. Kabát mi padl a lidová cena 990 Kč rozhodla.Vždyť kabát můžu nosit jak v zimě, tak na jaře a na podzim. No nekupte to! Celou transakci jsme provedli snad v pěti minutách. Takové nakupování mám ráda. Frk, frk a je nakoupeno. Mám pro Prostějov slabost. Vždycky jsem tam ráda nakupovala a odedneška budu chodit rovnou do toho malého obchůdku. Když jsem odcházela, prodávající na mně ještě ve dveřích zavolal " a když budete potřebovat něco většího, s důvěrou se obraťte, já tu vždycky něco mám". No není to milé v dnešní době, kdy jsou lidi nervózní a nemají jeden pro druhého pražádné pochopení ? Zdá se, že "hanáce só opravdu špica ledi", jak kdysi na plese Zbrojovky Brno řekl jeden fotbalista, který pocházel odněkud z prostějovska.


 

úterý 11. listopadu 2008

Svítání

Dobré ráno všem, kteří sem dnes zabrousí hned poránu. Včera bych tohle nevyfotila, protože bylo zataženo a mlha. Dnes, ač je sv. Martina a ten by správně, podle pranostik měl přijet na bílém koni, tomu nic nenasvědčuje. Když jsem fotila bylo sice čerstvo, ale jasno a na východě to vypadá tak, že bude i slunečno. Tohle je foceno hned po sedmé hodině ranní.


Náš krasavec , zatím lidumil vyvedl svůj harém do zahrady. Chvíli jsem ho pozorovala, abych zjistila jak to s ním je. Jestli se nám z něho nevyklube opět kohout zabiják. Zatím to vypadá, že ne, zdálo se, že jsem mu úplně lhostejná. Ale bude to pro změnu asi sobec. Místo aby svolával slepice, když něco najde, naopak , když najdou něco ony, cpe se jak nevázaný a slípky rozhání. Je nějakej divnej. To ten předchozí byl sice agresor na vše lidské, ale slípky k zobání svolával.







Kohout má moc pěkné zbarvení a k těm našim slepicím se hodí. Když teď píšu o tom našem kohoutovi, musím zmínit jednu příhodu ze sousedství, která mě vytanula na mysl. Naše dvě sousedky měly každá hejno slepic a ke každému hejnu také kohouta. Jedny slepice chodily volně po dědině a ty druhé byly za plotem, ale měly takový malý průlez, aby eventuelně, když se jim zachce, mohly taky na dědinu. Sousedka těch prvních slepic vynesla před dům nějaké zbytky a těm svým slípkám je nasypala do krmítka. Jen se za ní zavřely dveře kohout druhé sousedky vyběhl průlezem ke krmítku se zbytky a už držel v zobáku kus brambory a mazal přes silnici zase průlezem ke svým slepicím a tam bramboru upustil. Hned zase mazal zpátky a ukradl další kus něčeho z krmítka cizích slepic. To se ještě několikrát opakovalo, tak dlouho, než bylo krmítko prázdné. Zajímavé bylo to, že ten druhý kohout neprotestoval, jen udiveně zíral. Ostatně stejně jako já, která jsem to pobaveně pozorovala. Dnes, kdy naší obcí projíždějí houfy cyklistů, by slepice takhle volně pobíhat nemohly. To by byla pěkná kalamita. Ze slípek by lítalo peří a kdo ví, co by lítalo z cyklistů.


Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po náv...