Blíží se Advent

 Většinou nebývám připravena v takovém předstihu, ale letos mně to docela dobře vychází a už jsem částečně připravena. Ještě chci udělat věnec na dveře a budu mít hotovo. Fotku věnce přidám později.

Sázení tulipánů

Už jsem nechtěla do zahrádky nic nového dávat, protože já se o ni nemůžu starat. Ale u domu, kde byla skalka než ji zlikvidovala Sára za vydatné podpory slepic se ještě dostanu k tomu, abych aspoň vytrhla nějaký plevel, tak jsem si objednala tulipány. O velkou část tulipánů jsem přišla, když je manžel vyryl, že jim najde místo jinde, pak je nestihl zasadit a cibulky v kůlně zmrzly. Vybrala jsem si pěkné dva odstíny fialové, bílé a jeden kopec bude červený. Cibule přišly minulý týden a už to zase vypadalo, že se do země nedostanou.  Dnes jsem z obavy, že začne mrznout, dotlačila manžela k tomu, aby je dal do země. Už už to vypadalo, že bude sázet s čelovkou na hlavě, ale nakonec to stihl  ještě za šera a já jsem si oddechla. Teď budu napjatě čekat na jaro a těšit se na tu krásu. Fotky jsem si vypůjčila od dodavatele. Snad ty moje budou taky tak krásné. 

           

DOMÁCÍ CIABATTA S BYLINKAMI

 Tento recept není zatím vyzkoušený. Teprve se na to chystám. 

Ingredience:

20 dkg hladké mouky

20 dkg špaldové mouky 

  2 lžičky soli

  2 dkg sušeného sroždí

  4 lžíce olivového oleje

1/4 l vlažné vody

jarní cibulka, bazalka, petrželka podle chuti.

Postup: 

Všechny ingredience spojíme v hladké těsto a necháme vykynout. Bylinky zapracujeme do těsta až po vykynutí.  Vytvoříme dva bochníčky a přendáme na plech s pečícím papírem. Bochníčky potřeme olejem a necháme ještě asi 20 minut kynout. Pečeme v troubě předehřáté na 220°C asi 20 minu. 

Až recept vyzkouším, přidám i fotku. 

Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě.Snažím se tomu smutku nepoddávat, ale nejde to. Tak se pokusím z toho vypsat. Bylo nám teskno i po prví kamarádce a parťákovi Yorze, ale zřejmě jak člověk stárne, je mnohem citlivější a hůř takové ztráty snáší. Yorgu nám plně nahradila Sára a bolest se přetavila ve spoustu krásných a radostných chvilek. Už jen tím, že byla větší mazel. Sama si chodila pro pomazlení a pohlazení a taky se nechala pomuchlat, když jsem to chtěla já. Kdežto Yorga, to byla "šlechtična" s PP a ta se nechala pohladit jen ve vyjímečných případech. Musela na to mít ona náladu. Proto jsem se taky víc bála odchodu Sáry, protože to pomazlení chybí ze všeho nejvíc. Na popud kamarádky Vlasty jsem se přihlásila na FB do skupiny Bígl - fanklub plemene. Tam je spousta bíglů a tak když je mně hodně smutno, tak si tam zajdu. Kdybych byla mladší a hlavně fyzicky zdatnější, určitě už by tady pobíhalo nové štěně, nebo aspoň nějaký bígl, co hledá domov, ale už jsme staří a nemáme odvahu připoutat k sobě dalšího pejska. Bylo by to sobecké a případnou další ztrátu už bychom psychicky nedali.  Proto jsem se rozhodla, že budu pomáhat těm bíglům, kteří to potřebují. Taky bych možná mohla být taková hlídací babička v případě potřeby, ale to je zatím jen v mé hlavě, manžel zatím netuší a bez jeho souhlasu to stejně nepůjde. Skoro se bojím tu myšlenku říct nahlas. Asi to chce ještě čas. Sára mu taky chybí, chodili spolu krmit slepice, chodili na procházky a lehávala s ním na sedačce u televize. Myslím, že ty procházky mu budou chybět ze všeho nejvíc. A tak abych nepsala dlouhé litánie, ještě přidám pár vzpomínkových fotek.

Smutný den...

 Dnešní den se stal černým. Odešel náš parťák a mazlíček Sára. Její nemocné srdíčko vypovědělo službu ve dvě hodiny odpoledne, krátce po návratu z veteriny. Netrápila se dlouho, odešla v klidu na místečku, které měla ráda a kde vždycky našla dvě spřízněné duše. Byla jsem s ní až do úplného konce, takže věděla, že na to není sama. Bude nám moc chybět, ale už ji nejspíš žádný jiný pejsek nenahradí. Jsme staří a to poslední loučení je strašný. Budeme na ni s láskou vzpomínat stejně, jako vzpomínáme na Yorgu. Pochovali jsme ji na zahradě a tak bude stále s námi. Sáro, děkujeme za deset krásných let, které jsi nám zpestřila svojí přítomností. Bylo nám s tebou dobře.

Spi sladce zlatíčko....

Povedlo se...

Podzimní setkání "Ženského klubu" se povedlo. I když nás nebylo moc, jen sedm, nepočítaje mužský doprovod, (řidiči jsou potřeba), ale o to víc jsme si mohly popovídat. Vzhledem k tomu, že vedle v restauraci byla velká sešlost, oslava nějakých narozenin, tak i nás navštívilo několik maminek s dětmi a tak se taky něco prodalo. Já nic, přišla jsem si s děvčaty hlavně popovídat. Neměla jsem nic uháčkovaného, protože jsem v poslední době neměla náladu na nic. Spíš jsem trochu četla, na což jsem dřív neměla čas. Teď pomalu začnu s nějakými vánočními ozdobami, ale to jen tak, trochu pro rodinu nebo kamarádům. Na setkání jsem si vzala foťák, ale nakonec jsem nefotila a tak čekám, jestli děvčata pošlou nějaké fotky. Zatím jen jedna společná. Už teď se těším na jarní setkání v příštím roce . Jestli se zadaří, tak do konce tohoto roku se sejdeme v Prostějově v cukrárně na náměstí. Nejspíš jen ta děvčata, která bydlí poblíž. Snad nám to ta mrcha Covid nepokazí. Já za sebe strach nemám, jsem očkovaná a taky jsem už virus měla, ale můžou nám zase zakázat sdružování a tak si držme palce, aby k tomu nedošlo.

 

Podzimní setkání "Ženského klubu".

 Je to tady. Doposud jsme se scházely pravidelně na jaře a na podzim. Minulý rok nám do toho vlezl covid a tak tiše doufám, že letos se tak nestane a budeme se opět radovat ze setkání. A tady je pozvánka pro všechny, kteří by se na naši výstavku chtěli přijít podívat a třeba si odvézt nějakou upomínku. Děvčata jsou moc šikovná a nabídka ručních prací široká. Od korálků až po háčkované hračky, určitě se najdou i  nějaké paličkované krajky a mnohé další. Prostě je potřeba přijet se podívat.