pátek 29. dubna 2011

Náš domácí chov cvrčků

Existuje několik druhů cvrčků, které můžeme chovat, ale jejich chov je u všech stejný. My jsme zvolili cvrčky domácí (Acheta domestica), kteří jsou velmi produktivní a nejsou příliš hluční. Cvrčci u nás slouží ke krmení chameleonů jemenských. Pro chov cvrčků jsem se rozhodla proto, že nakupování ve zverimexu leze hezky do peněz. Začali jsme tak, že z nakoupených cvrčků jsme oddělili několik samečků a samiček a dali je do plastové nádoby, ve které jsme umístili menší plastovou misku ( od salátu ) naplněnou vlhkou hlínou. Po krátkém čase bylo patrno, že v hlíně jsou nakladena vajíčka. Při chovu cvrčků se doporučuje dodržovat stejnou teplotu kolem 28 stupňů. To by bylo dost náročné a tak jsem to ošidila.Teplotu jsem neměřila, protože by to byly další náklady. Prostě jsem nádobu umístila na radiátor ústředního topení v kuchyni. Nebylo tam ani moc světla a teplotu jsem regulovala spíš odhadem, ventilem na radiátoru. Jak se zdá, chov se daří i v těchto provizorních podmínkách. Dospívání cvrčka trvá přibližně asi 8 týdnů. My jsme tak v polovině cesty. Cvrčci nejdříve baštili jen plátek okurky (kvůli vodě) a nastrouhaný piškot. Teď jim dávám pampelišku, banán, piškoty a občas šrot. Protože už jsou dost velcí a taky skákaví, musela jsem je přemístit do čtyřlitrovky. Je nejvyšší čas založit nový chov, aby měli chameleoni strálý přísun potravy. Než spořádají tuto várku cvrčků, dorostou jim noví. Zatím jim Míša kupuje sarančata. Protože chameleoni potřebují pestrou stravu, chováme pár bílých myšek. Jak se narodí holátka, stanou se taky potravou pro chameleony. Ale o tom zase někdy příště. Při pohledu na cvrčky se možná trochu otřesete odporem, ale není to tak zlé. Zlá by byla představa, že zamoří domácnost. To bychom asi oka nezamhouřili. Jejich koncerty v dospělosti jsou nepřeslechnutelné.








Teď už jsou to pašáci, ale když se líhli, tak byli menší než špendlíková hlavička. Sotva okem viditelní.

čtvrtek 28. dubna 2011

Zdálo se, že nepřijde...


Moje stesky o tom, že snad jaro do našich končin ani nezavítá se zdají s každým dnem liché. Dnes je zase hezký den. Stromy jsou v plném květu. Ty rannější už odkvetly. Já začínám přemýšlet co dát na blkon, jestli surfinky nebo opět muškáty. Jo, kdybych tak věděla, jaké bude léto... To by bylo jednodušší rozhodování. Budu to muset nechat na okamžitý nápad, který přijde až vrazím do zahradnictví. A pak to bude hop nebo trop. V hlavě se usídlila myšlenka na surfinky, které jsem už pár let neměla. Když se vydaří rok, je to paráda.




Může to vypadat i takhle. Surfinky vítězí, nádherná glechoma zahlušila muškáty.




Když se tak dívám na staré fotografie, asi letos zvítězí surfinky. No uvidíme. Záleží taky na tom, jaké barvy budou v zahradnictví mít. To je zatím hudba budoucnosti. Teď se musíte spokojit s pár fotkami toho, co je u nás k vidění teď.






Včelky lítají a mají na co, zdá se, že brzy budeme vytáčet květový med. Pokud ovšem nepřijde zase zima jako vloni.

neděle 24. dubna 2011

Velikonoce u nás

Prosím, vejděte.







Poprvé po třech letech kvete magnolie






Upravená skalka, která byla před zásahem vnuka Michala mladšího, beznadějně zaplevelená bršlicí. Kdo ji máte v zahrádce, víte jak drzý je to plevel.

Tak takové jsou u nás Velikonoce.

pátek 22. dubna 2011

Učím se


Jakže to říkal strůjce Velké říjnové revoluce? Učit se, učit se, učit se. Já jsem si myslela, že už se nikdy nic učit nebudu.Chyba, učím se stále. Teď je to například úprava fotografií v programu Zoner Photo Studio. Využila jsem znalosti svého nejmladšího vnuka Michala(14), který je u nás na prázdninách a první pokusy jsou tady. Jako prémii jsem od něj dostala nové záhlaví, které bylo původně poněkud extravagantní. Nakonec souhlasil s tím, že babička už má nárok být konzervativní a udělal kompromis.Teď už moje upravené obrázky. Nesmějte se. Snad to někdy bude i lepší.Jako první je košík, který už znáte, ale nebyl s kytkou. Ostatní dva jsou nové. Dnes čerstvě namořené a nalakované.








středa 20. dubna 2011

pondělí 18. dubna 2011

Obal na květináč

Včera jsem se rozhodla a upletla. Dnes namořila a nalakovala. Bude to opět dárek k narozeninám. Na ozdobu jsem opět použila korálky a nakonec jsem se rozhodla i pro mašli. Snad se to bude líbit. Pokud se mně podaří v pátek v Brně koupit nějakou barevnější mašli, tak ji vyměním. Ta bílá byla jediná, kterou jsem měla po ruce, ale umím si to představit i s jinou barvou. Stejně musím prošmejdit nějakou galanterii. Už dlouho jsem si neudělala radost.





Jak já jsem se vyvztekala, než jsem ty dva obrázky vložila, to nemáte zdání. Zařekla jsem se, že pokud se blog.cz neumoudří, nebudu dávat na blog žádný nový článek. Nemám tolik času abych ho trávila neúspěšnými pokusy.

neděle 17. dubna 2011

Na poslední chvíli

Letos je to se mnou na pováženou.Teprve teď jsem se začala chystat na Velikonoce. Měla jsem v úmyslu změnit zaběhané zvyklosti, tedy neháčkovat, ale plést. S pletením jsem sice začala brzy, asi před měsícem, ale upletla jsem asi 10 hnízd z papíru a protože už se mně do dalších nechce, doženu to háčkováním.Obojí teď představím. Alespoň doufám, že představím. Blog má zase své launy a jeden obrázek vložím a čtyři ne. Tak snad se to zadaří.







Hnízdům chybí uvázat mašličku a obháčkovaná vajíčka naškrobit , odstranit skořápku a vložit kuře. To je práce na jeden večer. Asi to do Velikonoc stihnu.

středa 13. dubna 2011

Apríl jak se patří

Sněžit mělo až od poloh nad 700 m.n.m. Dopadlo to trochu jinak . Sněžilo už v 630 m.n.m. Tedy u nás. Yorga na to zírala stejně jako já. Je pravda, že se to dalo čekat. Už když jsem šla vypustit a nakrmit slepice, záblo mně do ruk. Sníh s neudržel, čemuž jsem ráda. Už bych to asi psychicky neunesla .


pondělí 11. dubna 2011

Konečně....

Dočkala jsem se květů i ve své zahrádce. Zatím jsou to první vlaštovky, ale i ty potěší.





neděle 10. dubna 2011

Víte co je

Dnes jsem hedala výrobce úlů a narazila jsem na slovo, které je dost používané, ale nikdy jsem je nespojovala s tím, co jsem viděla na obrázku.Jsem zvědavá jak jste na tom vy.



Tak tohle je ten nejmenší obrtlík, jsou i větší a masivnější, které se používají u oken.



sobota 9. dubna 2011

Košík na časopisy

Při všem tom nedostatku času jsem stvořila dárek pro švagrovou. Termín narozenin se blíží a tak už to nesneslo odkladu. Košík na časopisy byl jejím přáním a tak doufám, že bude mít radost. Nikde jsem nenašla žádný mustr, kterého bych se mohla držet, takže tohle je originál.






pátek 8. dubna 2011

Lenko, kde jsi?

Dnes slaví svátek všechny Emy. Chtěla jsem jít popřát vnučce Lenky, na blog www.contritus.pise.cz a ne a ne ho najít. Je pravda, že jsem v poslední době na svém blogu nezaznamenala komentář od Lenky, ale nenapadlo by mě, že její blog zmizí. Jestli někdo z vás ví, kam se Lenka "skaut68" poděla, napište mi. Možná změnila adresu svých stránek a píše někde jinde a já jsem se to nedozvěděla.

čtvrtek 7. dubna 2011

Veterina na pokračování


Včerejší večer byl opět v režii naší Yorgy. Začalo to už odpoledne. Kudy chodila, všude škrbala. Koberec, dlaždice v jídelně i hlínu v zahradě. Pak se najednou ze zahrady ozývalo její naříkavé štěkání. Vyběhla jsem se podívat co se děje a viděla jsem Yorgu sedět ve skalce s levou nožkou zvednutou a za ní byla vyhrabaná díra. Na přivolání nereagovala hned, až po chvilce a to viditelně kulhala na levou přední nožku. První myšlenka padla na trn zapíchnutý v polštářku tlapky. Díra, kterou vyhrabala byla totiž pod keřem plným bodlin. Nic jsem ji na tlapce nenašla, ale naříkání bylo stále horší a horší. Nevěděla jak si má lehnout, nožce neustále uhýbala a začínala se po celém těle třást. Na klinice jsou jen do 18 hodin a když se bolest nožky vystupňovala do neúnosné míry bylo 19.30. Na webových stránkách mají napsáno, že po dohodě je možné přijet kdykoliv a tak jsem sebrala odvahu a zavola. Pan doktor se na všechno vyptal a poradil, abychom přijeli hned ráno v 7.30.hod. Nebylo to život ohrožující, takže to mohlo počkat do rána. Yorgu nebylo možné nijak uklidnit a tak jsem v představě bezesné noci, jak Yorgy, tak nás, zabalila tabletu proti bolesti, kterou nám kdysi na veterině dali do plátkového sýra, a předložila našemu miláčkovi. Yorga kuličku sýra slupla a stal se zázrak. Ležíc v mé posteli a za mého vytrvalého hlazení a chlácholení a jejího olizování mých rukou i obličeje se pomaloučku uklidňovala, až asi po čtvrt hodině usnula jako špalek. Jen jednou se v noci pokusila v posteli obrátit a tím nás s manželem oba probudila. Šla jsem ji pro misku s vodou a ona, když se pořádně napila, opět tvrdě usnula. Takže jsme docela dobře vyspaní, dnes ráno, před sedmou hodinou vyrazili směr Vyškov. Pan doktor už na nás čekal, Yorze zakroutil s oběma předníma nožkama aby věděl jak bude reagovat, protože se domníval, že si mohla udělat něco s kloubem. Měl pravdu. Při kroucení pravou tlapkou neříkala nic, ale jak vzal za tu levou a zakroutil, hned kvikala a uhýbala. Takže dostala opět inijekci, pár tablet s sebou a byli jsme propuštěni. O dalších pár stovek lehčí, ale o to šťastnější, že nejde o nic vážnějšího. Po tom co jsme zažili v neděli se dalo předpokládat, že to bude mít co dělat s tou prasklou cévkou v mozku. Naštěstí se tato domněnka nepotvrdila a kloub snad brzy přestane bolet. Nejsou starosti, jako starosti. Se zvířátky jsou to snad starosti největší. Kdyby tak Yorga uměla říct, "bolí mě nožka, vemte prachy a jedem na veterinu." Hned by byla starost menší.


středa 6. dubna 2011

Jaro si dává na čas

Po krátké procházce vašimi blogy jsem naznala, že skoro všude je jaro v plném proudu. Jen u nás si jaro dává na čas. Nevěříte? Tak v tom případě vás musím přesvědčit.






Tak to vidíte. Jedna utrápená narciska, koniklec se teprve probojovává a zlatý déšť zatím dělá mrtvýho brouka. Pak má mít jeden z jara radost....Ani pampelišky nerostou. Jen bršlice - kozí noha, té je všude dost. Chtěla jsem slepicím nadloubat pár pampelišek a přinesla jsem s bídou malou ošatku. Slepice se na to vrhly a v mžiku bylo po pampeliškách. To budou žloutečky!

úterý 5. dubna 2011

Yorga stůně

A je to opět tady. Dlouho jsme neměli žádné starosti. Něco přijít muselo, protože tak je to u nás vždycky.Když je dlouho klid, něco se vyvrbí. V sobotu Yorga asi 5 x blinkala. To by nebylo tak dramatiké, už jsem si to s ní párkrát užila. Projevuje se to tak, jako kdyby měla žlučníkový záchvat. Žlutá tekutina s příměsí hlenu.Bylo vidět, že není ve své kůži, ani netoužila po misce a nechtělo se jí moc ven. Nakonec šla na procházku se snachou a vnučkou. Když se holky vrátily, hlásily, že zase blinkala a potkali cizího psa, který si s ní chtěl hrát, protože k ní přiskočil zezadu a ona ho neviděla, tak se lekla. Možná udělala nejaký prudký pohyb a jestli se ji hnula nějaká plotýnka nebo co, to už nikdo nezjistí. Po návratu se třásla jak osika ležela na lavičce na dvorku a nebyla s ní řeč. Večer se ještě vyblinkala 2x doma a usnula na křesle. Škrouchalo jí v břiše, ale spala klidně. Kupodivu zůstala spát v křesle ani nešla k nám do ložnice. Ráno už neblinkala jen pořád spala. Šla se vyčůrat napila se a šla zase spát. Z pelíšku ji vytáhl až náš oběd, ale to už byla kalamita. Začala se divně motat na levou stranu, nožky se jí rozjížděly a padala na zem. To jsem už nevydržela a jeli jsme na veterinu.Paní doktorka ji prohlídla ze všech stran, vyzkoušela reakci očí, kloubů na ťuknutí kladívkem, pak ji ohýbala nožky, jestli se ji vracejí prohmatala páteř, bříško a nakonec zkoumala stav konečníku. Naznala, že je to nějaká dietní chyba a napsala nám prebiotickou pastu DIARSANYL na čištění střev a mikroflóru a píchla ji nějakou inijekci na uklidnění žaludku. První dávku už má Yorga v sobě, ale proč se motá, na to se nepřišlo. Kdyby to neustalo, máme znovu přijet. Jednou už se nám takhle motala a taky dostala inijekci, jenže nikdo nevíme jakou, ani na veterině to neví, protože paní doktorka se k záznamům z té doby nedostala.Ta inijekce tehdy zabrala. Jestli si vzpomene pan doktor, který měl tenkrát službu, to se dozvíme až zítra. Máme přijet na kontrolu. Yorga teď spí jako špalek a tak netrpělivě čekám co bude až se vzbudí. Bohužel, všechno je špatně. Yorga už se na nožky sama neposlavila a tak jsme znovu ujížděli na veterinu. Pan doktor, který už tuto situaci jednou zvládl si sice nevzpomněl co ji tehdy píchl, ale našel to v PC. Dostala tedy inijekci do žíly, odebral ji krev a udělal rozbor. Obrovská výhoda, že výsledek měl do deseti minut a z něho usoudil, že má Yorga zánět a zřejmě jsou to ledviny, protože tam byla i nějaká močovina. Takže další inijekce pod kůži a ještě atibiotika. Kontrola byla v pondělí odpoledne. Hned ráno bylo vidět markantní zlepšení. Nožky se už nepletly, misku našla velice rychle, pila a byla se sama vyčůrat. Už jsem to sledovala jen z povzdálí. Předtím jsme ji museli vodit, protože padala a narážela do všech překážek. Odpoledne už se líbila i panu doktorovi. Dostala opět inijekci antibiotik a další antibiotika jsme si odváželi v tabletách. Tak to byl zase jeden víkend, který jsme prožili ve strachu o Yorgu. Musím se přiznat, že jsem se s ní v duchu loučila. V takovém stavu jsem ji ještě neviděla. Tak beznadějně to nevypadalo ani když měla problémy se slezinou. Jsem ráda, že je zase relativně v pořádku.






Tak byla chudina zbědovaná, bez jakéhokoliv zájmu o své okolí.


A takhle živá už je dnes. Jsme šťastní, že už je líp.



A je to zase tady.

 Ano, je to zase tady. Zahrádka vydává své plody a mě čeká zavařování, zavařování a zase zavařování. Ale nebrblám. Když vidím ty ceny v obch...