pondělí 24. února 2014

Včelky hlásí jaro

Už včerejší krásný den využily včeličky k tomu, aby se po zimě "vyprděly". Ale nebyl to jen nutný prolet po zimě, aby vyprázdnily své výkalové vaky. Hledaly už první jarní potravu. Kvetou jívy a lísky i když jich letos přežilo pomálu. Stalo se tady divným zvykem, že keř, který někomu překáží třeba jen ve výhledu, se vyřeže. Bez ohledu na to, jaký je to keř.Naštěstí jsme v obci jediní, kdo chová včely, tak i na tom málu si něco našly a nemusely se poprat se sousedkami. Na první pohled se zdá, že zimu přežily ve zdraví a jak to bude dál se uvidí až přijde výsledek odběru měli.



pátek 21. února 2014

Náramek z nudy

Včera jsem měla pocit, že se žebírko umoudřilo a přestává mě týrat. Dnes, asi to dělá počasí, je to zase tam, kde dřív. No, ale nechci skuhrat. Chci vám ukázat náramek, který jsem uháčkovala. Inspirovala jsem se na Fler, ale tak pěkný, jako ony náramky, které jsem tam našla, ten můj není. Ani nevím, jestli ho bude někdo nosit, jestli to nebyla ztráta času. Uvidím, jestli se bude někomu zamlouvat. Nejspíš nějakému mláděti.






Z fotek na Fler nebylo patrno, jak se to upevní na ruku, tak jsem si vymyslela toto šněrování.

čtvrtek 20. února 2014

Druhá brož z irské krajky

Včera, při nepovedeném hokejovém utkání Česko - USA jsem dala dohromady další brož. Mám z ní lepší pocit než z výsledku zápasu. Mrkající





Moc tomu nedám, ale nedělat nic, tak se zblázním. Jsem v pololehu, polosedu, ruce opřené o madla křesla a kmitají jen ruce. Hlavně pravá, levá je téměř v klidu. Žebro je v klidu úplně.

pondělí 17. února 2014

Omluva

Omlouvám se všem. Pro indispozici nebudu chvíli přidávat nové články. Mám nařízené tři týdny na lůžku. Dnes jsem se dozvěděla výsledek rentgenu. Je to zlomené sedmé žebro. Ne že bych vyloženě ležela, protože se špatně dostávám z postele, když musím na WC a to občas musím. Trpím jako Job, protože se o levačku pro bolest nemůžu zapřít. Tak jak už jsem psala, mám upravené křeslo a to umožňuje lepší vstávání a také příležitostné háčkování, ale i to omezuji. Přihlásím se, až budu schopná vydržet sedět u PC, to mně zatím moc nejde. Omlouvám se také, že nereaguji na komentáře, ale četla jsem je dnes ráno všechny a děkuji za ně. Děvčatům z klubu přeji, aby jejich mise do Prahy dobře dopadla. Budu na vás myslet a v sobotu od 11 hodin budu mít ucho přilepené na rádiu a bedlivě poslouchat pořad Tobogán na ČRo 2 ve kterém budete reprezentovat naše společenství v Ženském klubu. Pokud to půjde, pořizujte dokumentaci ať, se s námi můžete podělit o zážitky. Pozdrav Lucii jsem dnes svěřila do manželových rukou a odnáší jej na poštu. Tak to je snad vše, co je důležité, a co jsem vám chtěla sdělit. Jdu se léčit.

sobota 15. února 2014

Divná myš

Tak, jak divná jsem po pádu na schodech já, tak divná se mi podařila myš. Je zase trochu jiná, než ty ostatní, které jsem kdy vytvořila. Po včerejší návštěvě chirurga, který mi před třiceti lety operoval plotýnky, vzešlo rezumé, že bederní páteř je v pořádku, ale ten pád nejvíce odnesla žebra. Rentgenový snímek už neměl v pátek kdo přečíst, takže jestli je nějaké žebro zlomené, nebo jen řádně natlučené budu vědět až v pondělí. To ovšem na věci nic nemění, protože obojí se léčí klidem na lůžku a analgetiky.Takže jsem včera po návratu zalehla, ale brzy jsem toho měla dost. Je velký problém se v posteli obrátit, natož z ní vylézt. Na levém boku ležet nemůžu, na zádech mě začnou bolet bedra, takže zbývá prvá strana a tam mě zase bolí rameno, takže co se mnou jsem zralá do šrotu. Při opouštění postele opřít se o ruku nelze, bolí krom žeber i bederní páteř, takže jsem zvolila jinou variantu. Křeslo k počítači jsem si nastavila tak, že polo ležím a napůl v něm sedím. Zvedla jsem si opěrky na ruce, takže se mi lépe vstává a co je hlavní, můžu háčkovat, takže se nenudím. Manžel mě zastoupil v kuchyni, takže se mám docela dobře. Nebýt té bolesti, tak bych řekla, že jsem jako v lázních. A na druhou stranu, nebýt toho pádu, tak si ani nezalenoším.Smějící seMrkající Stejně dnes manžel poznamenal, že jsem beztak spadla schválně, abych ho vytrestala. Nakonec není špatné, když pozná, co jsou to domácí práce. Ono to za běžného režimu chlapovi nedochází. No, ale o tom jsem nechtěla psát. Jde o tu myš, nemyš. Moc se nepovedla.




středa 12. února 2014

Když už jsem byla v tom...

Když už jsem byla v tom tvoření motívků irské krajky, dozdobila jsem těmi lístky obháčkované polystyrenové vajíčko.



První brož z irské krajky

Není to žádná světoborná záležitost, ale mám radost, že se to podobá malé ozdobě třeba na klopu saka. Je uháčkovaná ze starorůžové Moniky. Nesuďte můj pokus moc přísně, je přece jen první.Mrkající


pondělí 10. února 2014

Připraveno na polštářek

Jednotlivé motivky jsou připraveny, poskládány na látce, ke které budou přišity. Budou zdobit bavlněný polštářek.


Z historie irské krajky

Než jsem uháčkovala první lístek, dalo mi to zabrat a myslela jsem, že s tím brzy praštím, ale nakonec mně irská krajka učarovala. Irská háčkovaná krajka vznikla asi v polovině 19. století jako pokus o napodobení (šité) benátské krajky. Háčkované asymetrické vzory, nejčastěji květiny a listy, vystupují nad povrch řídké půdice, na zhotovení jednoho výrobku se často podílí několik krajkářek. Je to nejmladší krajkářská technika a přitažlivé na ní je i to, že jsou to vlastně jednotlivé motivky, které se spojují háčkovanými nebo šitými spojkami. Mohou se našívat na látku, nebo předem zhotovenou síť. Výhodou je , alespoň pro mě, že od toho můžu kdykoliv odejít a vrátit se, až mám zase chuť pokračovat. Připravit si jednotlkivé motivky a až je inspirace, pak celé dílko dokončit. Rozdíl mezi klasickou krajkou je v tom, že klasická krajka se háčkuje řadu po řadě na přesně vypočítaný počet ok. Kdežto irská krajka dává prostor každé ženě sestavit si vzor podle sebe. Vytvářet různě velké motivky i počet a tím se může každá krajkářka dostatečně vyřádit a uplatnit svoji kreativitu. I to mě na tom zaujalo.
Háčkování by mělo být pevné a rovnoměrné. Pokud se háčkuje přes silnější nit, neměla by být nikdy vidět. U složitějších kompozic se jednotlivé prvky nejdříve našívají na podkladovou látku podle zvoleného vzoru a teprve potom se spojují . Tato práce je poměrně dost náročná na přesnost a pečlivost. Technika irské krajky nepatří k nejrychlejším a nejjednodušším, ale výsledek je hoden obdivu. Tak uvidím, jak se s tím poperu. Zatím mě to baví a hned jak stvořím první vlastní kompozici, pochlubím se. Nevím, nevím, jestli to nevyměním za frivolitkování....


sobota 8. února 2014

Irská krajka

Před časem jsem si koupila tuto knížku. V knihovně ležela pár let, než jsem se dostala k tomu, abych ji prolistovala a něco vyzkoušela. Včera jsem začala a s tím lístečkem jsem se dost natrápila. Už jsem pochopila jak na to a tak jsem si dnes udělala pár rozetek a budu pokračovat. Jsem zase potlučená, takže můžu jedině uvařit jednoduchý oběd a háčkovat. Přehlédla jsem poslední schod a šlápla do prázdna. Narazila jsem si levé rameno (modré jako chrpa), mám naražená žebra (bolí jako čert) a trochu jsem si hnula s páteří. Nicméně polámaného nemám nic, ale po bytě se pohybuji tempem lenochoda. No řekněte, nejsem chomout? Před Štědrým dnem koleno a teď skoro celý člověk. No, ale tím vás nebudu zatěžovat. To jen na okraj, že můžu beztrestně háčkovat. Jestli já se do jarního srazu nezabiju, bude to velké štěstí.
Zatím nemám představu, co z toho bude, ale něco určitě. Až bude hotovo, ukážu, co jsem spáchala. A teď ještě jedna rozcvička pro mozeček.
Vidíte dítě?

úterý 4. února 2014

Když nehledáš, najdeš

Zdá se vám nadpis mého článku podivný? Možná je podivný, ale je pravdivý. Co já jsem se nahledala. Prakticky od podzimu jsem hledala člunky na frivolitky. Evina a Šárka, pokud tohle čtou, už se usmívají, pokud se přímo neřehtají. Než se mělo uskutečnit první setkání děvčat sdružených v Ženském klubu, domluvila jsem si s Evinou a Šárkou, že si obstarám člunky a ony budou tak hodné a naučí mě frivolitkovat. Jak se později ukázalo, slovo "naučí" bylo příliš silné, protože já to ne a ne pochopit. Omluvou mně může být snad jen to, že na to nebyl patřičný klid. Ale zpět k těm člunkům. Včas jsem si je objednala i když to nebylo jednoduché, ale přišly ještě než se setkání uskutečnilo. Já jsem je někam uklidila a udělala jsem to tak pečlivě, že když jsem je potřebovala, člunky nebyly k nalezení. Nicméně zkoušela jsem to s člunkem vypůjčeným od Šárky. Zdálo se, že člunky jsou nenávratně zašantročené, nebo , že je nějaký skřítek, chtivý frivolitkování odnesl kdoví kam. Už jsem se nechtěla nervovat marným hledáním a tak jsem si objednala člunky nové. Tentokrát je mám v krabičce, kterou mám stále na očích a čas od času kontroluji, jestli tam skutečně jsou.Usmívající se Dnes jsem si šla najít přízi, vhodnou na stvoření jezevčíka a podivila jsem se, co ve skříni s přízemi mám za krabičku a co v ní vlastně je. A ejhle, krom jiných drobností, jako zip, nějaké knoflíčky a taky obvaz se na mě smály oba člunky. Takže Šárko a Evino, jsem připravená důkladně a slibuji, že než přijedete na další setkání v dubnu, budu snad základní součky umět. Budu to zkoušet podle okopírovaných základů z knihy o frivolitkách. A kdyby byly moje sliby plané, tak aspoň namotám přízi na člunky, to snad můžu slíbit s čistým svědomím.Mrkající

Sára a moje tvoření




Dnešní krásný den si užívá hlavně Sára. Venku to klouže, tak jsem opatrná a ven se nederu, ale na balkoně na sluníčku je fajn. Aspoň Sáře. Ta se naučila vyhledávat výšky. Takže si hoví na stolku u kterého v létě pijeme kávičku a užívá si sluníčko.






A teď trocha toho tvoření.


Zajda má kamaráda, ale teprve teď jsem si všimla, že kamarád má sice zuby, které zase nemá zajda, ale nemá knír. Tak to musím ještě doladit. No a taky jsem udělala pár záložek. Nejsou sice tak krásné jako frivolitkové od Eviny nebo Šárky, ale účel splní.


Tak v tomto duchu budou moje letošní Velikonoce. Na moji klasiku, krajková vajíčka s kuřátky, taky dojde. Zatím vyfukuji vejce. Toto jsou vejce polystyrenová obháčkovaná polosloupkem a dozdobená. Na závěr dostanou ještě mašličky, ale pro ty si musím nejdřív zajet.

Loučení..-

 Je to pár dní, co jsme se rozloučili s naší milovanou bíglí holčičkou Sárou a stále ji všude vidím a slyším její tlapičky klapat po dlažbě....